58 A 6/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2026, č. j. OSH 151/25- 2/1904767.1/25045/SK takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, odboru správního (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 9. 12. 2024, č. j. MUCL/158842/2024. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty žalobcovy námitky proti záznamu bodů v registru řidičů a byl potvrzen záznam 12 bodů ke dni 27. 8. 2024.

II. Žaloba

2. Žalobce v žalobě předně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovaný podle něj pouze obecně reprodukoval rozsah přezkumu v námitkovém řízení, avšak nevypořádal konkrétní odvolací námitku týkající se způsobilosti podkladu pro záznam pěti bodů za přestupek ze dne 30. 12. 2023. Žalobce zdůraznil, že blokové rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty odkazovaly na § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), aniž žalovaný přesvědčivě vysvětlil, proč právě takto formulovaný podklad obstojí pro záznam bodů. Pouhý závěr žalovaného, že citované ustanovení ukládá řidiči konkrétní povinnost, spolu s odkazem na žalobcův podpis na bloku, žalobce nepovažoval za řádné vypořádání námitky.

3. Dále žalobce namítal nesprávné posouzení otázky způsobilosti podkladu. Z oznámení Policie České republiky podle něj vyplývá, že dne 30. 12. 2023 na křižovatce nezastavil na signál s červeným světlem „Stůj a tím měl porušit § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustit se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 téhož zákona. Stejný odkaz obsahoval i příkazový blok. Žalobce tvrdil, že § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu má pouze popisný charakter a sám o sobě neukládá řidiči povinnost, kterou by bylo možné porušit. Nemůže proto podle něj založit naplnění uvedené skutkové podstaty přestupku ani být způsobilým podkladem pro záznam pěti bodů.

4. Žalobce zdůraznil, že nezpochybňuje samotný skutkový děj ani nepožaduje přezkum toho, zda projel křižovatkou na červený signál. Namítal však, že žalovaný měl posoudit, zda je blokové rozhodnutí dostatečně určité a způsobilé jako podklad bodového záznamu. Ačkoli judikatura připouští stručné či zkratkovité formulace, musí z nich podle žalobce spolu s dalšími údaji bezpečně vyplývat konkrétní jednání, místo a čas jeho spáchání i porušená povinnost. Žalovaný tuto individuální úvahu nenabídl a omezil se na konstatování, že blok nevykazuje vadu a že jej žalobce podepsal.

5. K významu podpisu na příkazovém bloku žalobce uvedl, že podpis podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), způsobuje pravomoc a vykonatelnost příkazu na místě. Nelze z něj však dovozovat nezpochybnitelnost skutkového či právního vymezení přestupku. Žalovaný nepřípustně rozšířil právní účinek podpisu. Žalobce rovněž vytkl žalovanému, že způsobilost podkladu posuzoval teprve ve spojení příkazového bloku s oznámením o uložení pokuty, a nikoliv jako samostatného rozhodnutí.

6. V dalším žalobním bodu žalobce namítal, že správní orgány vyložily meze námitkového řízení příliš restriktivně. Připustil, že v tomto řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost podkladových rozhodnutí, zdůraznil však povinnost správního orgánu ověřit existenci způsobilého podkladu, soulad záznamu s podkladem a správnost počtu zaznamenaných bodů. Odkaz na podpis bloků, presumpci správnosti podkladových rozhodnutí a na skutečnost, že nebyla zrušena, proto podle žalobce nemůže nahradit požadovaný přezkum.

7. Žalobce konečně poukázal na nesprávné uvedení svého data narození v napadeném rozhodnutí, v němž žalovaný uvedl datum 9. 6. 2000, namísto správného data 9. 6. 2002. Tato vada podle žalobce svědčí o neindividualizovaném přezkumu jeho věci. Žalobce uznal, že odvolací orgán může doplnit či napravit nedostatky odůvodnění rozhodnutí prvního stupně, tvrdil však, že žalovaný v projednávané věci neodstranil argumentační mezeru vztahující se ke spornému podkladu ze dne 30. 12. 2023. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

8. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. V písemném vyjádření k žalobě se žalovaný plně odvolal na napadené rozhodnutí, kde se již s argumenty žalobce vypořádal. Žalovaný navrhoval, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl.

IV. Zjištění ze správního spisu

10. Ze správního spisu vyplývá, že po doručení oznámení o dosažení 12 bodů žalobce uplatnil námitky proti provedeným záznamům. Správní orgán I. stupně si v průběhu námitkového řízení opatřil kopie čtyř příkazových bloků, oznámení o uložení pokut a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. 11. 2022. Na tomto podkladě rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024 žalobcovy námitky zamítl a potvrdil záznam 12 bodů. Žalobce podal dne 27. 12. 2024 blanketní odvolání, jež na výzvu správního orgánu I. stupně doplnil dne 18. 1. 2025.

11. V doplnění odvolání žalobce především namítal, že správní orgán I. stupně dostatečně nezjistil skutkový stav, zejména pokud jde o způsobilost příkazových bloků jako podkladů pro zápis bodů. Vytýkal porušení § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť správní orgán I. stupně měl podle jeho názoru hodnotit podklady jednostranně v jeho neprospěch. Zpochybnil dále odbornou úroveň odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí a tvrdil, že použité formulace svědčí o neznalosti oprávněné úřední osoby a zasahují do jeho práva na spravedlivý proces. Stěžejní odvolací námitka směřovala proti příkazovému bloku č. S2933595 ze dne 30. 12. 2023. Žalobce poukazoval na to, že blok obsahuje odkaz na § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, který upravuje význam světelného signálu. Podle žalobce jde o ustanovení popisné, jež řidič nemůže porušit. Jestliže měl být postižen za nerespektování červeného světelného signálu, mělo být podle jeho názoru odkázáno na § 4 písm. c) téhož zákona. Z tohoto důvodu blok nepovažoval za spolehlivý podklad pro záznam pěti bodů. Žalobce současně tvrdil, že správní orgán I. stupně řádně neověřil existenci způsobilého podkladu ani soulad záznamu s tímto podkladem.

12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, neboť příkazové bloky, oznámení o uložení pokut a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy tvoří ucelený důkazní řetězec. Z těchto podkladů je podle žalovaného zřejmé, jakých protiprávních jednání se žalobce dopustil a jaký počet bodů jim odpovídá. Zdůraznil, že bloky obsahují označení porušených ustanovení, specifikaci místa přestupků a identifikaci žalobce, který je všechny podepsal. Dospěl proto k závěru, že body byly zaznamenány správně a v souladu s přílohou zákona o silničním provozu. K příkazovému bloku ze dne 30. 12. 2023 žalovaný uvedl, že je řádně vyplněný, čitelný a ve spojení s oznámením o uložení pokuty příkazem na místě představuje způsobilý podklad pro zápis pěti bodů. Z těchto dokumentů podle žalovaného plyne, že žalobce jako řidič dne 30. 12. 2023 na křižovatce ulic X a X v X nezastavil na signál s červeným světlem „Stůj!“, čímž se z nedbalosti dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu. Žalovaný nepřisvědčil argumentu, že § 70 odst. 2 písm. a) téhož zákona je pouze popisným ustanovením. Uvedl, že toto ustanovení sice upravuje význam světelných signálů, současně však ukládá řidiči konkrétní povinnost chování. Žalobce s právní kvalifikací na místě souhlasil a stvrdil ji podpisem příkazového bloku. Žalovaný dále zdůraznil, že v námitkovém řízení se nepřezkoumává věcná správnost podkladových přestupkových rozhodnutí, ale pouze existence způsobilého podkladu, soulad záznamu s ním a správnost počtu zaznamenaných bodů. Vycházel přitom z presumpce správnosti pravomocných aktů veřejné moci a z judikatury Nejvyššího správního soudu.

V. Posouzení věci krajským soudem

13. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

14. Podle § 70 odst. 1 zákona o silničním provozu „při řízení provozu na křižovatce se užívá zejména světelných signálů tříbarevné soustavy s plnými signály nebo se směrovými signály.“ 15. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení „při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem "Stůj!" povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!" a "Příčná čára souvislá s nápisem STOP", a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením.” 16. Podle § 125c odst. 1 písm. f bod 5 zákona o silničním provozu „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v rozporu s § 4 písm. b) nebo c) nezastaví vozidlo na signál, který jí přikazuje zastavit vozidlo, nebo na pokyn k zastavení vozidla daný osobou k tomu oprávněnou při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích anebo při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ 17. Podle § 123b odst. 1 a 2 zákona silničním provozu, se řidiči, kterému byl za jednání zařazené do bodového hodnocení uložen správní trest za přestupek, zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Záznam provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu, případně na podkladě oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Nesouhlasí-li řidič se záznamem, může proti němu podat námitky podle § 123f téhož zákona.

18. Soud předně konstatuje, že námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je nedůvodná. Žalovaný se výslovně zabýval námitkou týkající se § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, označil relevantní skutkové a právní údaje z podkladů, vysvětlil rozsah námitkového řízení a vyložil, proč sporné podklady považuje za způsobilé. To, že žalobce s jeho právním závěrem nesouhlasí, nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Vady prvoinstančního odůvodnění pak mohl žalovaný v odvolacím řízení napravit neboť obě rozhodnutí je nutné posuzovat ve vzájemné souvislosti.

19. Je třeba připomenout, že řízení o námitkách proti záznamu bodů není dalším řízením o přestupku ani opravným prostředkem proti rozhodnutí, na jehož základě byl záznam proveden. Správní orgán v něm zkoumá, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam odpovídá tomuto podkladu a zda počet zapsaných bodů odpovídá příloze zákona o silničním provozu. Správnost skutkových zjištění a právní kvalifikaci obsaženou v pravomocném podkladovém rozhodnutí zásadně nepřezkoumává. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že pravomocný podkladový akt nelze v námitkovém řízení odmítnout pouze proto, že by jeho právní posouzení mohlo být nesprávné. Výjimkou jsou toliko vady takové intenzity, pro něž by podklad nebyl způsobilý vyvolat právní účinky, zejména nicotnost nebo zásadní nesrozumitelnost.

20. V řízení o námitkách tedy správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Tomu pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tedy správní orgán ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010-59). Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20 či ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014- 39) ve spojitosti s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, plynou hlediska, ze kterých je třeba zkoumat jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení (pokutové bloky), aby mohl být učiněn závěr o zákonném podkladu pro záznam bodů v registru řidičů. Nepochybně tyto závěry lze vztáhnout také k příkazním blokům vydaným od 1. 7. 2017 dle § 92 zákona o odpovědnosti za přestupky.

21. Judikatura Nejvyššího správního soudu současně nevyžaduje, aby byl příkazový blok posuzován s rigidní formální přísností. S ohledem na povahu příkazového řízení jsou přípustné i stručné a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy, kde a za jaké konkrétní jednání byla pokuta uložena. Způsobilost bloku jako podkladu bodového záznamu lze zpochybnit jen tehdy, není-li v něm přestupek jako individualizované jednání vymezen vůbec. Podpis obviněného na příkazovém bloku má zásadní význam, neboť tímto okamžikem se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným. Současně vyjadřuje souhlas s projednáním věci v příkazním řízení. Při pochybnostech o údajích uvedených v oznámení o uložení pokuty je správní orgán povinen opatřit další podklady.

22. Správní orgány těmto požadavkům dostály. Žalobce v námitkovém řízení zpochybnil způsobilost podkladů, správní orgán I. stupně proto opatřil kopie jednotlivých příkazových bloků a související oznámení o uložení pokut. Příkazový blok č. X obsahuje identifikaci žalobce, datum 30. 12. 2023, označení místa spáchání přestupku, registrační značku vozidla, odkaz na § 70 odst. 2 písm. a) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu a podpis žalobce. Zcela jednoznačně z něj tedy plyne, že žalobce na křižovatce ulic X a X v X nezastavil na červený signál „Stůj!“. Jednání, pro které byl příkaz na místě vydán, je tedy individualizováno tak, že je nezaměnitelné s jiným skutkem.

23. Podle krajského soudu neobstojí námitka, že § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu je toliko popisným ustanovením. Toto ustanovení výslovně stanoví, že červený signál „Stůj!“ pro řidiče znamená povinnost zastavit vozidlo na určeném místě. Obsahuje tedy konkrétní příkaz adresovaný řidiči. Odkaz na toto ustanovení proto není neurčitý ani nesrozumitelný, zvláště je-li v podkladových dokumentech současně uvedeno, že žalobce na červený signál nezastavil, a dále je popsáno místo jednání, datum i právní kvalifikace podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu. Soud nadto uvádí, že posouzení, zda měl být skutek podřazen pod jiné ustanovení zákona, například pod § 4 písm. c), by bylo přezkumem právní kvalifikace podkladového přestupku. Ten do námitkového řízení ani do nynějšího soudního přezkumu rozhodnutí o bodovém záznamu nenáleží.

24. Žalobce správně upozorňuje, že jeho podpis na příkazovém bloku nezbavuje správní orgány povinnosti přezkoumat, zda podklad pro bodový záznam existuje a je způsobilý. Žalovaný však nezaložil své závěry jen na této skutečnosti. Podpis žalobce v souzené věci dokládá, že příkaz na místě nabyl právní moci, a je proto významným prvkem při posouzení způsobilosti podkladu. Žalobce netvrdil žádnou konkrétní okolnost, z níž by plynulo, že by údaje obsažené v těchto úředních listinách byly nepravdivé nebo že by s ním příkazový blok nebyl projednán.

25. Soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný nezákonně spojil příkazový blok s oznámením o uložení pokuty. Zákon v § 123b odst. 2 písm. a) výslovně předpokládá provedení záznamu na základě oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Vyvstanou-li pochybnosti o údajích v tomto oznámení, správní orgán je oprávněn a povinen je ověřit dalšími doklady, zejména příkazovým blokem. Posouzení obou vzájemně souvisejících listin proto představuje zákonný a judikaturou předvídaný postup, nikoliv nepřípustné nahrazování chybějících náležitostí pravomocného příkazu na místě.

26. Nesprávné uvedení žalobcova data narození v záhlaví napadeného rozhodnutí představuje zjevnou nesprávnost, která však v okolnostech věci nemohla mít vliv na jeho zákonnost. Žalobce byl v napadeném rozhodnutí identifikován jménem, příjmením, bydlištěm, prostřednictvím svého zmocněnce a správní orgány rozhodovaly o odvolání podaném právě jím proti konkrétnímu prvoinstančnímu rozhodnutí. Z obsahu spisu ani z napadeného rozhodnutí nevzniká pochybnost o totožnosti účastníka. Tato jednotlivá písařská chyba proto sama o sobě nesvědčí o neindividualizovaném přezkumu ani nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

27. Soud uzavírá, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro námitkové řízení, správně vymezil rozsah svého přezkumu a zákonně dovodil, že pro zápis dvanácti bodů existují způsobilé podklady. Žádná ze žalobních námitek proto není důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

28. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

29. O podané žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., za výslovného souhlasu žalovaného a presumovaného souhlasu žalobce.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

31. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 12. srpna 2026 Mgr. Karolína Tylová LL.M. samosoudkyně