58 A 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Kašparovo nám. 5, 180 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. MV-47272-4/SO-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 2. 2026, č. j. OAM-16530- 22/PP-2025, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců), zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu, neboť se bez vážného důvodu nedostavil k výslechu.

2. Žalobce, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, podal dne 15. 10. 2025 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie. K žádosti doložil rodný list nezletilé X, narozené X, státní občanky České republiky, v němž je uveden jako její otec. Ze spisu dále vyplývá, že se žalobce podle předloženého prohlášení podílí na péči o nezletilou a na úhradě jejích potřeb, ačkoli s ní a její matkou nežije ve společné domácnosti.

3. Za účelem zjištění, zda jsou splněny podmínky pro vydání požadovaného pobytového oprávnění, předvolal správní orgán I. stupně dne 6. 1. 2026 žalobce podle § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců k výslechu na den 16. 2. 2026. Na stejný den předvolal k podání svědecké výpovědi též matku nezletilé, X. Žalobci bylo předvolání doručeno dne 13. 1. 2026, jeho zmocněnému zástupci již dne 9. 1. 2026. Žalobce byl v předvolání poučen, že výslech bude veden v českém jazyce, a pokud žalobce tento jazyk neovládá, má právo na tlumočníka, kterého si obstará na vlastní náklady. Současně byl poučen, že nedostaví-li se k výslechu bez vážného důvodu, bude řízení o jeho žádosti zastaveno podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.

4. Dne 13. 2. 2026 doručil zmocněný zástupce správnímu orgánu I. stupně omluvu neúčasti žalobce i svou vlastní neúčast a požádal o určení nového termínu. Uvedl, že v důsledku probíhajícího vietnamského svátku lunárního nového roku nebylo možno k úkonu zajistit tlumočníka. Žalobce ani předvolaná svědkyně se dne 16. 2. 2026 k úkonu nedostavili. Správní orgán I. stupně následně usnesením ze dne 23. 2. 2026 řízení zastavil. Omluvu nepovažoval za důvodnou, neboť žalobce se o termínu výslechu dozvěděl s dostatečným předstihem, mohl si proto tlumočníka zajistit neprodleně po převzetí předvolání, popřípadě správní orgán o obtížích bezodkladně vyrozumět. Omluva byla podána teprve v pátek před výslechem, který se měl konat následující pondělí.

5. Žalobce podal proti usnesení správního orgánu I. stupně dne 3. 3. 2026 včasné odvolání. Namítal, že neovládá dostatečně český jazyk a nezajištění tlumočníka představovalo vážný důvod jeho neúčasti, neboť bez tlumočníka by výslech nemohl proběhnout. Tvrdil, že si s dostatečným předstihem dohodl tlumočení s X, který mu však krátce před výslechem sdělil, že odjíždí do Vietnamu a nemůže se úkonu zúčastnit. Zmocněný zástupce se poté pokusil zajistit tlumočníka X, který ve stanoveném termínu rovněž nemohl tlumočit. Žalobce připustil, že tato tvrzení nemůže doložit. Zastavení řízení pokládal za nehospodárné, neboť by byl nucen podat novou žádost. Zdůraznil, že jako rodinný příslušník občana Evropské unie nemá důvod se výslechu vyhýbat a má zájem se správním orgánem spolupracovat, aby mohl žít se svou nezletilou dcerou.

6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odvolání zamítla a prvostupňové usnesení potvrdila. Ztotožnila se se závěrem, že žalobce nedoložil vážný důvod, který by mu bránil dostavit se k výslechu. Zdůraznila, že žalobce i jeho zástupce obdrželi předvolání více než měsíc před termínem úkonu a žalobce byl jasně poučen o povinnosti obstarat si tlumočníka na vlastní náklady. Podle žalované měl proto dostatek času zajistit si tlumočníka splňujícího zákonné podmínky. K tvrzení o původně zajištěném tlumočníkovi žalovaná uvedla, že jeho oprávnění k výkonu tlumočnické činnosti zaniklo již ke dni 1. 1. 2026. Žalovaná uzavřela, že žalobce neposkytl potřebnou součinnost k objasnění skutkového stavu a že výslech proto nebylo možné provést z důvodů na jeho straně. Dovodila, že podmínky pro zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců byly naplněny. K namítaným dopadům do soukromého a rodinného života žalobce dodala, že žalobce může podat novou žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, bude-li ochoten splnit zákonné požadavky.

7. Ve včasně podané žalobě žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Tvrdil, že nezajištění tlumočníka představovalo vážný důvod pro jeho nedostavení se k výslechu, jelikož bez tlumočníka, vzhledem k jeho nedostatečné znalosti českého jazyka, nemohl být úkon proveden. Podle žalobce proto nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.

8. Žalobce dále zdůraznil, že si tlumočníka zajistil s dostatečným předstihem. X mu však při následném ověření termínu krátce před výslechem sdělil, že odjíždí do Vietnamu a úkonu se nemůže zúčastnit. Ani přes následnou snahu jeho právního zástupce zajistit tlumočení u X se nepodařilo nalézt náhradního tlumočníka pro stanovený termín. Žalobce proto považoval omluvu a žádost o stanovení nového termínu za jediný možný postup.

9. Žalované žalobce vytkl, že se s tímto vysvětlením nevypořádala. Její odkaz na řádné poučení o povinnosti obstarat tlumočníka a na dostatečný časový prostor pro jeho zajištění podle něj pomíjí podstatu jeho argumentace, totiž že tlumočníka původně včas zajistil, avšak jeho účast byla bezprostředně před výslechem zmařena. K závěru žalované, že X zaniklo oprávnění k výkonu tlumočnické činnosti ke dni 1. 1. 2026, žalobce uvedl, že o této skutečnosti nevěděl ani v době, kdy s ním předběžně dojednával tlumočení. Navrhl proto zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že na žalobní námitky již odpověděla v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázala. Setrvala na tom, že žalobce byl k výslechu řádně a s dostatečným předstihem předvolán, byl poučen, jak o povinnosti obstarat si tlumočníka na vlastní náklady, tak o následku nedostavení se k výslechu bez vážného důvodu. Poučení bylo podle žalované jasné a srozumitelné. Pokud mu žalobce nerozuměl, mohl si zajistit jeho překlad. Obsahovalo rovněž informaci o přístupu k seznamu tlumočníků.

11. Žalovaná zdůraznila, že žalobce měl více než měsíc na zajištění tlumočníka splňujícího podmínky pro tlumočení při úkonu správního orgánu. Neshledala důvod, aby správní orgán ustanovil jinou osobu podle § 26 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. K tvrzení o X opětovně uvedla, že tomuto tlumočníkovi zaniklo oprávnění podle uvedeného zákona již dne 1. 1. 2026, správní orgán I. stupně by jej tedy ani nemohl ustanovit tlumočníkem.

12. Žalovaná uzavřela, že řízení bylo zastaveno pro nedostatečnou součinnost žalobce. Protože výslech nebylo možné provést z důvodů na jeho straně, nebylo možné pokračovat v posouzení žádosti. Přiměřenost dopadů do žalobcova soukromého a rodinného života žalovaná nepovažovala za možné hodnotit, neboť žalobce neposkytl potřebnou součinnost. Současně uvedla, že žalobce může znovu podat žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu. Navrhla proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalované, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán může za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vyslechnout účastníka řízení.

15. Podle § 59 zákona č. 150/2004 Sb., správního řádu správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.

16. Podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců se usnesením zastaví řízení o žádosti také (tehdy), jestliže cizinec v řízení o jeho žádosti odmítne vypovídat nebo se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu.

17. V nyní projednávané věci není pochyb o tom, že žalobce byl k výslechu řádně předvolán. Předvolání mu bylo doručeno dne 13. 1. 2026, jeho zástupci pak již dne 9. 1. 2026, tedy s výrazně delším předstihem, než jaký požaduje § 59 správního řádu. Předvolání obsahovalo poučení jazyku, o povinnosti žalobce obstarat si tlumočníka na vlastní náklady, jakož i o následku nedostavení se k výslechu bez vážného důvodu. Žalobce řádnost předvolání, jeho doručení ani obsah tohoto poučení nezpochybňuje.

18. Soud se dále zabýval tím, zda byl výslech žalobce pro další postup v řízení potřebný. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém usnesení uvedl, že výslech žalobce a matky nezletilé předvolal za účelem ověření splnění podmínek pro vydání požadovaného povolení k přechodnému pobytu. Ze správního spisu plyne, že žalobce odvozuje své pobytové oprávnění od tvrzeného rodinného vztahu a péče o nezletilou státní občanku České republiky, přičemž s nezletilou a její matkou nežije ve společné domácnosti. Za těchto okolností nelze potřebu osobního výslechu žalobce a svědkyně považovat za nahodilou či svévolnou. Výslech představoval přiměřený důkazní prostředek k ověření skutečného obsahu rodinných vazeb a míry, v níž žalobce o nezletilou fakticky pečuje.

19. Žalobce staví žalobní argumentaci na tvrzení, že nezajištění tlumočníka samo o sobě představovalo vážný důvod jeho neúčasti. Soud tomuto názoru nepřisvědčil. Žadatel, který neovládá jazyk, jímž se vede jednání, si podle § 16 odst. 3 správního řádu v řízení o žádosti obstará tlumočníka na vlastní náklady. Skutečnost, že žalobce tlumočníka nezajistil, tedy nemůže bez dalšího omluvit nesplnění jeho povinnosti dostavit se k řádně nařízenému výslechu. Vážný důvod musí být konkrétní, objektivně ospravedlnitelný a tvrzený důvod musí být náležitě doložen. Důkazní břemeno ohledně skutečností, které mají omluvit neúčast, přitom leží na žalobci.

20. Žalobce v omluvě doručené správnímu orgánu I. stupně dne 13. 2. 2026 uvedl pouze to, že v důsledku svátku lunárního nového roku nebylo možné zajistit tlumočníka. Omluvu podal v pátek před výslechem konaným následující pondělí, ačkoliv o termínu úkonu věděl nejpozději od 13. 1. 2026 a o existenci svátku musel vědět již v době převzetí předvolání. Správní orgán I. stupně proto nepochybil, nepovažoval-li takto pozdní a obecnou omluvu za prokázání vážného důvodu. Žalobce ani v odvolání či žalobě nepředložil žádný podklad, který by doložil konkrétní kroky k včasnému zajištění tlumočníka, jeho údajné odřeknutí nebo nemožnost zajistit jiného tlumočníka. Pouhé tvrzení, že se mu tlumočníka nepodařilo sehnat, nemůže k naplnění vážného důvodu postačovat. Opačný přístup by zbavil zákonnou podmínku vážného důvodu praktického významu.

21. Dodatečné tvrzení žalobce, podle něhož měl být původně domluven X, který krátce před výslechem účast odřekl, na tomto závěru nic nemění. Toto vysvětlení nebylo součástí původní omluvy, žalobce je uvedl až v odvolání a sám výslovně připustil, že je nemůže doložit. Žalovaná se jím zabývala a přesvědčivě vysvětlila, proč je nepovažovala za způsobilé založit vážný důvod. Soud s tímto posouzením souhlasí. Účastník musí okolnosti omluvy uvést bezodkladně a doložit je již v řízení před správním orgánem I. stupně, jsou-li mu známy. Zjištění žalované o zániku oprávnění označeného tlumočníka k 1. 1. 2026 pak představuje další okolnost, pro kterou tento tlumočník nemohl zaručit řádné provedení úkonu. Ani žalobcova tvrzená neznalost této skutečnosti nezbavovala žalobce povinnosti zajistit osobu způsobilou tlumočit.

22. Žalovaná tedy podstatu žalobcovy argumentace nepominula. Neodmítla ji pouze s poukazem na délku doby, kterou měl žalobce k dispozici, ale vypořádala se i s jeho tvrzením o původně zajištěném tlumočníkovi a s jeho způsobilostí tlumočení. Žalobce ve správním řízení neprokázal objektivní překážku, jež by mu přes vynaložení náležitého úsilí bránila v účasti na výslechu. Neprokázal tedy vážný důvod ve smyslu § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Správní orgány neměly povinnost určit náhradní termín jen na podkladě takové omluvy.

23. Soud nezpochybňuje, že žalobce má zájem na soužití se svou nezletilou dcerou. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže zhojit nedostatek součinnosti v řízení o jeho žádosti. Řízení o povolení k přechodnému pobytu je řízením dispozičním a důkazní břemeno v něm primárně tíží žadatele. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 11. 2024, č. j. 3 Azs 297/2023-41, vyslovil, že vnitrostátní právní úprava může projednání věci podmínit splněním procesních povinností žadatele. Neprojeví-li žadatel nezbytnou míru procesní aktivity, pro kterou nelze žádost meritorně posoudit, nemůže se úspěšně dovolávat účelu ochrany rodinného života. Ani okolnost, že žalobce může být rodinným příslušníkem občana České republiky, proto nezakládá důvod pro prolomení zákonného následku jeho nedůvodné neúčasti u výslechu. Žalobci nic nebrání podat si opětovnou žádost o povolení přechodného pobytu na území.

24. Soud uzavírá, že správní orgán I. stupně žalobce k výslechu řádně předvolal, výslech byl v okolnostech věci odůvodněným a potřebným důkazním prostředkem a žalobce se k němu bez prokázání vážného důvodu nedostavil. Byly proto splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí je zákonné, dostatečně odůvodněné a vypořádává všechny relevantní odvolací námitky.

25. Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl. Jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, za presumovaného souhlasu žalobce i žalované dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaná, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo, náhradu nákladů řízení nežádala, ostatně jí žádné náklady řízení přesahující běžný rámec činnosti správního orgánu nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 13. srpna 2026 Mgr. Karolína Tylová LL.M. samosoudkyně