58 Ad 13/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobkyně: X, narozená X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/235649-916 a č. j. MPSV-2025/235388-916 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkumu shora označených rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2025. Rozhodnutím č. j. MPSV-2025/235649-916 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“) ze dne 16. 10. 2025, č. j. 253179/25/LB, jímž bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory (rodičovského příspěvku) ve výši 40 530 Kč za období duben 2025 až květen 2025 a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do 10. 11. 2025. Rozhodnutím č. j. MPSV-2025/235388-916 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí úřadu práce ze dne 20. 10. 2025, č. j. 254012/25/LB, jímž žalobkyni nebyla přiznána dávka státní sociální podpory (rodičovský příspěvek) od 1. 10. 2025.

2. V prvostupňovým rozhodnutím ze dne 16. 10. 2025, č. j. 253179/25/LB, úřad práce konstatoval, že rodičovský příspěvek na X, narozeného X, byl žalobkyni přiznán prozatímně ve výši vyrovnávacího příspěvku. Nárok na dávku byl posouzen i dle nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení (dále jen „koordinační nařízení“), protože otec dítěte X má od 1. 3. 2024 pracovní poměr v Lucembursku, které je tak primární k vyplácení rodičovského příspěvku v rámci EU. ČR je pouze sekundárně kompetentní na základě bydliště rodiny v ČR. Protože žádost o rodičovský příspěvek podaná v ČR dne 3. 12. 2024 s nárokem od 16. 1. 2025 postoupená styčnému orgánu v Lucembursku nebyla vyřízena, začala ČR prozatímně vyplácet vyrovnávací příspěvek. Vzhledem k tomu, že úřad práce obdržel písemnou informaci od CAE, Children Future Fund, Lucembursko, že od 16. 4. 2025 do 15. 10. 2025 byl otci dítěte X přiznán šestiměsíční rodičovský příspěvek na dítě v měsíční výši 73 026 Kč, který není nižší než výše dávky stanovená podle národních předpisů, není ČR kompetentní k vyplácení dávky. Úřad práce odkázal na § 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a uzavřel, že žalobkyně zavinila přeplatek na dávce rodičovský příspěvek ve výši 40 530 Kč, neboť nesplnila zákonnou oznamovací povinnost a nenahlásila, že Lucembursko jako primárně kompetentní stát pro výplatu rodinných dávek vyplácí dávku obdobnou rodičovskému příspěvku. Proto bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce a povinnosti přeplatek vrátit.

3. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 20. 10. 2025, č. j. 254012/25/LB, úřad práce zopakoval, že nárok na dávku byl přednostně posouzen dle koordinačního nařízení), protože otec dítěte X má od 1. 3. 2024 pracovní poměr v Lucembursku. Matka dítěte (žalobkyně) je bez pracovního poměru a rodina má bydliště v ČR. Dne 10. 7. 2025 úřad práce obdržel písemnou informaci od CAE, Children Future Fund, Lucembursko, že od 16. 4. 2025 do 15. 10. 2025 byl otci dítěte X přiznán šestiměsíční rodičovský příspěvek na dítě X, narozeného X, v měsíční výši 73 026 Kč. Pokud rodič čerpal na nejmladší dítě v rodině dávku obdobnou rodičovskému příspěvku v jiném státě, odečte se z celkové částky rodičovského příspěvku částka vyplacená na totéž dítě jiným státem, a to v souladu s § 30 odst. 7 o státní sociální podpoře. Vzhledem k tomu, že byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině X celková částka 350 000 Kč, nemá žalobkyně dle úřadu práce nárok na rodičovský příspěvek.

4. V napadených rozhodnutích žalovaný konstatoval, že od března 2025 je primární k výplatě rodičovského příspěvku ČR z důvodu bydliště a přiznané podpory v nezaměstnanosti. Matka s dítětem mají bydliště na území ČR, pracovní poměr matky byl ukončen k 24. 8. 2024 a od března 2025 měla matka nárok na podporu v nezaměstnanosti. Žalovaný odkázal na čl. 68 koordinačního nařízení. Úřadu práce bylo doručeno potvrzení z Lucemburska, že otec dítěte byl na šestiměsíční rodičovské dovolené na plný úvazek v období od 16. 4. 2025 do 15. 10. 2025, žalobkyně nemá nárok na rodičovskou dovolenou, neboť není pojištěna v lucemburském systému sociálního pojištění. Dle § 30 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře platí, jestliže rodič čerpal na nejmladší dítě v rodině dávku obdobnou rodičovskému příspěvku v jiném státě, odečte se z celkové částky rodičovského příspěvku částka vyplacená na totéž dítě jiným státem. Rodina čerpala v době od 16. 4. 2025 rodičovský příspěvek z více států, ČR a Lucemburska. Výše rodičovského příspěvku vyplaceného z Lucemburska je vyšší než celková výše rodičovského příspěvku poskytovaná v ČR do 3 let věku dítěte dle § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře (350 000 Kč), proto nelze poskytnout doplatek ze systému státní sociální podpory v ČR. Pokud jde o napadené rozhodnutí č. j. MPSV- 2025/235649-916 žalovaný na rozdíl od úřadu práce, který vycházel z § 62 odst. 1 věty první zákona o státní sociální podpoře, opřel své rozhodnutí o větou druhou téhož ustanovení: „Jestliže byl rodiči vyplacen rodičovský příspěvek a nebyly přitom splněny podmínky nároku na tento příspěvek, je rodič povinen vrátit Úřadu práce vyplacené částky rodičovského příspěvku, které mu nenáležely.“ Dospěl však ke stejnému závěru, že žalobkyně je povinna vrátit úřadu práce vyplacené částky rodičovského příspěvku ve výši 40 530 Kč za období duben 2025 až květen 2025.

II. Žaloba

5. Žalobkyně uvedla, že její přítel X má pracovní poměr v Lucembursku. Dne 16. 4. 2025 z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu nastoupil na otcovskou dovolenou, na kterou má nárok v délce trvání šesti měsíců od narození do šesti let věku dítěte. Namítala, že se jedná o úplně jiný druh příspěvku, než je rodičovský příspěvek v ČR. Jde o dávku obdobnou peněžité pomoci v mateřství z dávek nemocenského pojištění, neboť výše byla vypočítána z příjmu. S obdobnou situací se žádný z kolegů otce dítěte pracujících pro stejnou firmu nesetkal, rodičovský příspěvek byl jejich partnerkám pozastaven, nikoliv odňat a poté vyplácen bez ponížení.

6. Úřad práce začal žalobkyni vyplácet dávku jako sekundárně příslušný stát, neboť obdobná dávka jako rodičovský příspěvek v Lucembursku není. Protože žalobkyně požádala o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobírala podporu v nezaměstnanosti, je od tohoto okamžiku ČR přednostně příslušnou pro výplatu rodičovského příspěvku. V evidenci byla žalobkyně jen několik dní od 3. do 13. 3. 2025. Poté, co jí byl vyplacen první prozatímně přiznaný rodičovský příspěvek, žalobkyně evidenci i podporu v nezaměstnanosti přerušila. Poslední rodičovský příspěvek jí byl vyplacen 16. 6. 2025. Následně 4. 8. 2025 znovu pořádala o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a od 12. 9. 2025 pobírá podporu v nezaměstnanosti.

7. Situaci žalobkyně řešila s veřejným ochráncem práv, po konzultaci navrhuje zrušení rozhodnutí a vrácení věci úřadu práce, neboť otcovská dovolená z Lucemburska není koordinovaná rodinná dávka jako český rodičovský příspěvek.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný pouze zopakoval skutečnosti uvedené v napadených rozhodnutích. Navrhoval, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

9. V replice žalobkyně zdůraznila, že rodina má bydliště v ČR. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie je právě bydliště dítěte klíčovým kritériem při určování příslušného státu k poskytování rodinných dávek. Žalovaný ve svém vyjádření vůbec nereagoval na žalobní námitku, že dávka čerpaná v Lucembursku svou povahou, účelem ani konstrukcí neodpovídá českému rodičovskému příspěvku. Vyjádření žalovaného je založeno na zjednodušeném a nesprávném výkladu koordinačního nařízení, dle něhož má jakékoli plnění z jiného členského státu automaticky za následek vznik přeplatku na českém rodičovském příspěvku. V projednávané věci však nebyla příjemcem dávky z Lucemburska žalobkyně, nýbrž její partner, který v rozhodném období čerpal dávku označovanou jako congé parental. Tato skutečnost je pro posouzení věci zásadní, neboť dávka congé parental není určena celé rodině, tedy ani druhému rodiči, který ji nečerpá. Bez jakéhokoli právního podkladu žalovaný dovozuje, že čerpání congé parental partnerem žalobkyně má automaticky vliv na nárok žalobkyně na rodičovský příspěvek v ČR. Takový závěr je v rozporu se zásadou individualizace nároků a se samotným smyslem koordinačních předpisů Evropské unie. Dávka congé parental je navázána na předchozí výdělečnou činnost konkrétní osoby, představuje náhradu mzdy rodiče, který osobně přerušuje či omezuje pracovní činnost, je časově omezená a odvozená od pracovněprávního vztahu, není dávkou univerzální náležející rodiči bez ohledu na jeho ekonomickou aktivitu. Oproti tomu český rodičovský příspěvek je sociální dávkou státní sociální podpory, která není vázána na předchozí zaměstnání ani příjem, nenahrazuje mzdu, je poskytována jednomu z rodičů bez ohledu na to, zda druhý rodič pobírá jakoukoli jinou dávku, sleduje zcela odlišný sociální účel. Z těchto důvodů nelze dávku congé parental považovat za dávku obdobnou českému rodičovskému příspěvku. Argumentace žalovaného založená na porovnávání výše dávek je navíc právně irelevantní. Koordinační předpisy Evropské unie neposuzují souběh dávek podle jejich výše, nýbrž podle jejich druhu, osoby příjemce a příslušnosti členského státu k poskytování dávky. Skutečnost, že dávka poskytovaná v jiném členském státě může být nominálně vyšší než obdobná dávka v České republice, nemůže sama o sobě založit povinnost vracet dávku vyplacenou v České republice, zejména pokud žalobkyně nebyla jejím příjemcem. Žalovaný tímto postupem směšuje náhradu mzdy jednoho rodiče s nárokem druhého rodiče na sociální dávku, čímž popírá základní konstrukci rodičovského příspěvku v českém i evropském právu. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že správní orgány jsou povinny provádět individuální posouzení konkrétní dávky a konkrétní osoby, a nikoli vycházet z paušálních závěrů o její „obdobnosti“ (např. v rozsudku ze dne 18. 10. 2012, č. j. 6 Ads 88/2012-44, nebo ze dne 13. 3. 2014, č. j. 4 Ads 111/2013-26). Tento přístup je plně v souladu i s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, podle níž koordinace systémů sociálního zabezpečení nesmí vést k tomu, aby byl příjemce sankcionován za výkon práva na volný pohyb tím, že mu bude bez řádného právního důvodu odňata nebo zpětně odejmuta dávka poskytovaná v jiném členském státě. Závěrem žalobkyně tvrdila, že postup správních orgánů vykazuje znaky systémové podjatosti, správní orgány porušily zásadu rovnosti účastníků řízení a právo žalobkyně na spravedlivý proces.

IV. Duplika žalovaného

10. Žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu v obdobné věci žalobkyně ze dne 12. 1. 2026, č. j. 60 Ad 11/2025-2260, ve kterém soud dospěl k závěru, že posuzovaná dávka je dávkou rodinnou ve smyslu čl. 1 písm. z) koordinačního nařízení, a tedy se na ní aplikovaná pravidla uplatní. Nejedná se o nemocenskou. Lucembursko potvrdilo rodičovskou dovolenou od 16. 04. 2025 do 15. 10. 2025. Pokud by se jednalo o peněžitou pomoc v mateřství, pak by bylo postupováno dle § 30b odst. 3 zákona o státní sociální podpoře: Má-li v rodině jeden z rodičů v kalendářním měsíci nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem, rodičovský příspěvek náleží, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi rodičovským příspěvkem a těmito dávkami nemocenského pojištění. Jako nárok na nemocenské podle věty první se posuzuje nárok na náhradu uvedenou v § 4 odst. 1 písm. b) bodu 6 zákona o dávce státní sociální pomoci.

V. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí, v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.

12. Skutkové okolnosti případu nejsou sporné. Žalobkyně, matka X, narozeného X, požádala dne 3. 12. 2024 o rodičovský příspěvek od 16. 1. 2025. Do té doby pobírala peněžitou pomoc v mateřství. Žalobkyně, dítě i jeho otec X, přítel žalobkyně, mají bydliště v ČR. Otec dítěte je zaměstnán v Lucembursku, je zde sociální pojištěn, dle tvrzení žalobkyně i zdravotně. Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2025 byl žalobkyni přiznán rodičovský příspěvek na X, a to od 16. 1. 2025 ve výši 797 Kč měsíčně. Dávka byla oznámeními úřadu práce zvýšena od 1. 2. 2025 na částku 10 937 Kč měsíčně, od 1. 4. 2025 na částku 20 265 Kč měsíčně. Naposledy byl rodičovský příspěvek žalobkyni vyplacen dne 16. 6. 2025 za období měsíce května 2025. Z potvrzení, které byly úřadu práce předloženy dne 1. 7. a 10. 7. 2025, vyplývá, že otec dítěte byl od 16. 4. 2025 do 15. 10. 2025 na rodičovské dovolené a pobíral rodičovský příspěvek (Indemnité Congé parental neboli také náhradu při rodičovské dovolené Elternurlaubsentschädugung) ve výši 2 929,76 EUR měsíčně. Další žádost o rodičovský příspěvek žalobkyně podala dne 22. 8. 2025 s nárokem od 1. 10. 2025.

13. Předmětem soudního přezkumu jsou dvě rozhodnutí úřadu práce: o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory (rodičovského příspěvku) ve výši 40 530 Kč za období duben 2025 až květen 2025 a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do 10. 11. 2025 a o nepřiznání dávky státní sociální podpory (rodičovského příspěvku) od 1. 10. 2025, a to ve spojení s rozhodnutími žalovaného. Ačkoli se odůvodnění rozhodnutí vydaných v obou stupních řízení odlišují co do posouzení ČR jako státu primárně či sekundárně příslušného k vyplácení rodičovského příspěvku na X ve smyslu čl. 68 odst. 1 písm. a) koordinačního nařízení, oba správní orgány vycházely shodně z toho, že podstatnou skutečností s vlivem na nárok žalobkyně na rodičovský příspěvek dle § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře je pobírání rodičovského příspěvku na totéž dítě otcem v Lucembursku v období od 16. 4. 2025 do 15. 10. 2025, přičemž takto vyplácená dávka není nižší než výše dávky stanovená zákonem o státní podpoře. Úřad práce i žalovaný přitom příspěvek vyplácený otci v Lucembursku na rodičovské dovolené jednoznačně považovaly za dávku srovnatelnou rodičovskému příspěvku ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o sociálního zabezpečení.

14. Podmínky nároku na rodičovský příspěvek jsou stanoveny v § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Dle uvedeného ustanovení rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 350 000 Kč, není-li dále stanoveno jinak. Současně podle § 30 odst. 7 uvedeného zákona platí, že jestliže rodič čerpal na nejmladší dítě v rodině dávku obdobnou rodičovskému příspěvku v jiném státě, odečte se z celkové částky rodičovského příspěvku částka vyplacená na totéž dítě jiným státem.

15. Rodičovský příspěvek dle citovaného zákona je rodinnou dávkou ve smyslu čl. 1 písm. z) koordinačního nařízení, jde o peněžitou dávku určenou k vyrovnání rodinných výdajů v podobě poklesu příjmů z výdělečné činnosti rodiče osobně pečujícího o dítě. Ač se správní orgány podrobněji nezabývaly srovnáním rodičovského příspěvku a příspěvku vypláceného otci na rodičovské dovolené podle lucemburského práva, nepovažoval to soud za pochybení, které by mělo za následek nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí. Srovnatelnost těchto dávek je totiž nasnadě. Již z názvu dávky Indemnité Congé parental (příspěvek na rodičovskou dovolenou), neboli také Elternurlaubsentschädigung (náhrada za rodičovskou dovolenou) vyplývá, že se jedná o rodičovský příspěvek při osobní péči o dítě na rodičovské dovolené. Rovněž možnost pobírat tento příspěvek při rodičovské dovolené otcem do věku 6 let dítěte, tj. do vyššího věku dítěte, nikoli v souvislosti s jeho narozením, odpovídá tomu, že jde o rodinnou dávku obdobnou rodičovskému příspěvku ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2026, č. j. 60 Ad 11/2025-22).

16. Skutečnost, že je výše lucemburského příspěvku na rodičovskou dovolenou stanovena na základě výše příjmů otce dítěte dosahovaných v předchozím období ze zaměstnání, případně jiné výdělečné činnosti, na posouzení věci ničeho nemění. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 14. 11. 2023, č. j. 5 Ads 399/2021-27, Sb. NSS 4550/2024 „rodičovský příspěvek lze zařadit pod tzv. rodinné dávky, kterými se podle čl. 1 písm. z) koordinačního nařízení rozumí všechny (až na stanovené výjimky) věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 9. 2019, C-32/18, Moser, ECLI:EU:C:2019:752). Podle odůvodnění koordinačního nařízení je při realizaci koordinace rodinných dávek třeba přihlížet k tomu, že „rodinné dávky jsou velmi rozmanité“ (bod 34)“. Je zřejmé, že podmínky pro vznik nároku, stanovení doby, na jakou je dávka vyplácena, a její výše se mohou u rodičovského příspěvku lišit dle právních úprav jednotlivých států EU. Na to ostatně pamatuje jak čl. 68 odst. 2 koordinačního nařízení, tak § 30 odst. 7 zákona o sociálním zabezpečení.

17. Obecný poukaz žalobkyně na to, že rodičovský příspěvek byl partnerkám kolegů otce dítěte pozastaven a poté vyplácen bez ponížení, nemůže být důvodem pro vyhovění žalobě. Jde o obecnou argumentaci bez bližších podrobností, stěží tak lze usuzovat na jinou ustálenou praxi správních orgánů ve srovnatelných případech.

18. Tvrzení žalobkyně, že jí úřad práce začal rodičovský příspěvek vyplácet, neboť v Lucembursku není obdobná dávka jako rodičovský příspěvek, nemá v ničem oporu. Z napadených rozhodnutí, především potom z rozhodnutí úřadu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 72186/25/LB, jímž byl žalobkyni ode dne 16. 1. 2025 rodičovský příspěvek přiznán, vyplývá, že důvodem prozatímního nároku na vyrovnávací doplatek rodičovského příspěvku bylo výhradně prodlení příslušného lucemburského orgánu s odpovědí na postoupenou žádost o určení příslušnosti k vyplácení dávky rodičovského příspěvku.

19. Soud dodává, že má pochopení pro jistě složitou situaci rodiny (tvrzený zhoršený zdravotní stav žalobkyně, skončení jejího pracovního poměru na dobu určitou), nicméně nastalý stav je důsledkem rozhodnutí, že péči o X otecbude v období od 16. 4. 2025 do 15. 10. 2025 zajišťovat na rodičovské dovolené otec, přičemž výše rodičovského příspěvku v Lucembursku, byť poskytovaného po kratší dobu, nikoli nepodstatně (6 x cca 73 000 Kč) převýšila výši rodičovského příspěvku, který lze v souladu s § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře čerpat do celkové výše 350 000 Kč.

20. Pokud jde o povinnost vrátit přeplatek na dávce státní sociální podpory, ta je upravena v § 62 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Toto ustanovení má přitom dvě části (věta první a věta druhá). Podle prvé věty, která nedopadá na přeplatek na rodičovském příspěvku, je povinen přeplatek na dávce státní sociální podpory vrátit příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši. Podle druhé věty, která naopak výslovně dopadá pouze na rodičovský příspěvek, je povinen přeplatek na rodičovském příspěvku vrátit rodič, jemuž byl příspěvek vyplacen, aniž byly splněny podmínky nároku na tento příspěvek.

21. Povinnost vrátit přeplatek na rodičovském příspěvku tak není vázána na zavinění příjemce dávky, resp. na porušení jakékoliv povinnosti z jeho strany či nedostatek dobré víry při přijímání rodičovského příspěvku, jako tomu je v případě ostatních dávek státní sociální podpory (věta první § 62 odst. 1). Přeplatek na rodičovském příspěvku je povinen vrátit příjemce dávky bez ohledu na svůj subjektivní vztah k okolnostem, za nichž přeplatek vznikl. Povinnost vrátit přeplatek na rodičovském příspěvku je podmíněna výlučně tím, že rodičovský příspěvek byl vyplacen, ačkoliv nebyly splněny podmínky nároku na rodičovský příspěvek (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2010, č. j. 2 Ad 72/2010-16, nebo Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2016, č. j. 43Ad 4/2015-29).

22. Postačuje proto, že se žalovaný zabýval zjišťováním objektivního stavu, tedy jaký nárok na rodičovský příspěvek vznikl žalobkyni za dané období (v jaké výši) a jaká částka byla žalobkyni na této dávce za stejné období skutečně vyplacena. Žalovaný přesně tímto způsobem postupoval.

23. Soudu není zřejmé, jak žalobkyní v replice odkazovaná judikatura souvisí s projednávanou věcí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2012, č. j. 6 Ads 88/2012-44, řeší především výklad ustanovení § 32 odst. 5 věty první zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a rozsudek ze dne 13. 3. 2014, č. j. 4 Ads 111/2013-26, se týká nepravdivého označování potraviny, konkrétně správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

24. K obecným námitkám procesního charakteru, které se poprvé objevují také v replice, krajský soud dodává, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by správní orgány nerespektovaly procesní práva žalobkyně. Žalobkyně navíc ani práva, která jí měla být v průběhu správního řízení upřena, nijak nekonkretizovala. Pokud zmiňovala systémovou podjatost, spojovala tuto námitku s mechanickým přebírání závěrů bez kritického přezkumu, což je však otázkou kvality odůvodnění správního rozhodnutí nikoliv systémové podjatosti.

VI. Závěr a náklady řízení

25. Z uvedených důvodů vyhodnotil soud žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

26. Ve věci rozhodoval, aniž nařídil jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

27. Podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle § 60 odst. 2 s. ř. s. ustanovení odst. 1 neplatí, mělo-li být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče.

28. V souzené věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, protože se však jednalo o věc sociálního zabezpečení, na náhradu nákladů řízení nemá právo. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 8. července 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M., samosoudkyně