58 Ad 18/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. v právní věci žalobkyně Ing. R.K., bytem XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28/E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2015, č. j. MPSV-UM/4290/15/9S-LBK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 9. 2015, č. j. MPSV- UM/4290/15/9S-LBK, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám obecného zmocněnce P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci (dále jen ,,úřad práce“ nebo „správní orgán prvního stupně“), ze dne 3. 7. 2015, č. j. 86342/2015/LIB. Označeným rozhodnutím se úřad práce rozhodl nepřiznat žalobkyni příspěvek na živobytí podle § 21 a § 75 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), na základě žádosti podané k poštovní přepravě dne 27. 12. 2013, přijaté úřadem práce dne 2. 1. 2014. Změna rozhodnutí žalovaným spočívala v doplnění slov „na základě žádosti přijaté dne 2. 1. 2014“ do výroku rozhodnutí. Žalobkyně nejprve namítala, že z rozhodnutí úřadu práce ani z napadeného rozhodnutí žalovaného není zřejmé, za jaký měsíc nebyl příspěvek na živobytí přiznán. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze sice vytušit, že žalovaný rozhodoval o příspěvku na živobytí za měsíc leden 2014, ve výroku napadeného rozhodnutí však tento údaj chybí a spisová značka ve výroku uvedená naopak vylučuje, že by bylo rozhodováno o příspěvku na živobytí za měsíc ledem 2014. V dalším žalobním bodu žalobkyně brojila proti způsobu, jak bylo s její žádostí o příspěvek na živobytí ze dne 27. 12. 2013 nakládáno. Konstatovala, že již dne 7. 5. 2014 dokládala, že zásilka, která žádost obsahovala, byla připravena k vyzvednutí dne 30. 12. 2013. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem uvedeným v usneseních úřadu práce ze dne 20. 10. 2014, č. j. 3262/2013/LIB, a ze dne 8. 8. 2014, č. j. 3257/2013/LIB, o tom, že měla z důvodu nefunkčnosti úřadu práce zaslat žádost poštou, kde by bylo zřejmé podací razítko, že ponechala žádost na recepci firmy XX, a že žádost byla oficiálně převzata dne 2. 1. 2014. Následně žalobkyně uvedla, že úřad práce o žádosti o příspěvek na živobytí ze dne 27. 12. 2013 rozhodoval jako o žádosti podané v měsíci prosinci 2013, zatímco odvolací správní orgán jako o žádosti podané v měsíci lednu 2014, a dohromady s řízeními o jejích dalších žádostech bylo vydáno celkem 40 rozhodnutí. Žalobkyně také uplatnila námitku porušení § 4 odst. 1 věta první a § 4 odst. 4 správního řádu. Pokud úřad práce nezajistil přebírání zásilek v pracovní dny, porušil § 4 odst. 4 správního řádu, přitom sám přiznal nefunkčnost v dotčeném období v usnesení ze dne 20. 10. 2014, č. j. 3262/2013/LIB. Žalobkyně navrhla řadu důkazů k otázce převzetí žádosti ze dne 27. 12. 2013 úřadem práce. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán prvního stupně nesprávně stanovil rozhodné období, za které se zjišťuje příjem. Úřad práce zahrnul do rozhodného období měsíce říjen, listopad a prosinec 2013, přitom od 29. 1. 2014 došlo u žalobkyně k poklesu příjmů. Výživné ve výši 2 000 Kč, nikoli ve výši 5 000 Kč, jak nesprávně uvedl správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, bylo naposledy vyplaceno v prosinci 2013. Měsíce říjen, listopad a prosinec 2013 nelze proto do rozhodného období zahrnout. Žalobkyně odkazuje na § 10 odst. 2 věty za prvním středníkem, zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně také tvrdila, že částka 3 000 Kč, kterou správní orgán prvního stupně zahrnul do částky vypláceného výživného je částkou smyšlenou. Žalobkyně doložila, že jí bylo vypláceno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to naposledy v prosinci 2013. Namítala, že napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné, neboť správní orgány neuvedly, jak k částce 5 000 Kč dospěly. Dle žalobkyně zneužily dokument o příjmech a výdajích předložený v jiném řízení a vyhotovený před odejmutím příspěvku na živobytí. Závěrem žalobkyně uvedla, že spisový materiál je neúplný, na což upozorňovala již při ústním jednání dne 26. 6. 2015. Správní orgán prvního stupně ani žalovaný se touto její námitkou nezabývali. Žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požadovala nahradit náklady řízení, a to ve výši hotových výdajů za jeden úkon ve výši 300 Kč podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 za podání žaloby. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhoval, aby soud podanou žalobu zamítnul. K zahrnutí částky 5 000 Kč jako výživného poznamenal, že tato částka vycházela ze sdělení žalobkyně i zmocněnce při osobním jednání dne 1. 11. 2013. Dle protokolu o ústním jednání byla tato částka skutečně hrazeným výživným od rodičů po dobu vysokoškolského studia, kdy rodiče přispívali žalobkyni dobrovolně každý měsíc. Částka se netýkala pouze jediného měsíce, nejednalo se o jednorázovou výpomoc. Z těchto důvodů vycházel úřad práce pro stanovení nároku na příspěvek na živobytí z částky ve výši 5 000 Kč i v dalších měsících. Podle vyjádření žalobkyně a jejího zmocněnce žalobkyně pobírala vyšší částku od rodičů, než která byla uvedena v dohodě o výživném. K rozhodnému období žalovaný uvedl, že dle § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem, období třech kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci. Žalovaný zdůraznil, že dávky pomoci v hmotné nouzi měly být poskytovány v situaci, kdy osoba nemůže řešit svoji situaci jiným objektivním způsobem. III. Zjištění ze správního spisu Z předloženého správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: Žádost o příspěvek na živobytí žalobkyně podala na předepsaném tiskopisu k poštovní přepravě dne 27. 12. 2013. Dle přehledu „sledování zásilek“, který zmocněnec žalobkyně doložil při ústním jednání dne 7. 5. 2014, bylo doporučené psaní podáno dne 27. 12. 2013, dne 30. 12. 2013 bylo uloženo s tím, že zásilka byla úřadu dodána dne 2. 1. 2014. Podací razítko úřadu práce s tímto datem bylo otištěno na tiskopisu žádosti. V řízení zahájeném o této žádosti bylo několikrát vydáno prvostupňové rozhodnutí, jež bylo opakovaně rušeno žalovaným s tím, že věc byla úřadu práce vrácena k dalšímu projednání. Poslední prvostupňové rozhodnutí o předmětné žádosti bylo vydáno dne 3. 7. 2015, pod č. j. 86342/2015/LIB, a úřad práce v něm vyslovil, že se žalobkyni dávka příspěvek na živobytí nepřiznává. Žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí úřadu práce změnil tak, že do výroku rozhodnutí doplnil slova „na základě žádosti přijaté dne 2. 1. 2014“. Při ústním jednání dne 7. 5. 2014 přednesl zmocněnec žalobkyně své výhrady k započítání částky 5 000 Kč jako výživného za daný měsíc. Předložil listinu o výplatě výživného za předchozí měsíc ve výši 2 000 Kč a upozorňoval na skutečnost, že od 1. 10. 2013 došlo k zásadní změně, která spočívala v tom, že žalobkyni byl odebrán příspěvek na živobytí, v důsledku čehož žalobkyně musela zásadně omezit své výdaje. Dle protokolu o ústním jednání ze dne 26. 6. 2015 se zmocněnec žalobkyně dostavil na úřad práce za účelem projednání skutečností týkajících se příspěvku na živobytí. Uvedl, že má zásadní námitky proti tomu, aby žádost byla hodnocena, jako by byla podána dne 2. 1. 2014. Zmocněnec žalobkyně také správnímu orgánu vyčítal, že ve spise není založena žádná listina, ze které by vyplývalo, z jakých příjmů bude vycházeno pro výpočet dané dávky. Rozhodnutí ze dne 3. 7. 2015, č. j. 86342/2015/LIB, úřad práce žalobkyni podle § 21 a § 75 zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, na základě žádosti podané k poštovní přepravě dne 27. 12. 2013, příspěvek na živobytí žalobkyni nepřiznal. Přitom vyšel z toho, že žalobkyně při ústním jednání dne 1. 11. 2013 předložila podrobný rozpis nákladů a výdajů, podle něhož rodiče žalobkyni přispívají více, než je uvedeno v dohodě o výživném, a to přibližně 5 000 Kč. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že skutečné příjmy žalobkyně jsou vyšší, než částka živobytí, a to po odečtu přiměřených nákladů na bydlení, které pro výpočet příspěvku na živobytí činí 1 710 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala, o podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný konstatoval, že podle § 9 zákona o pomoci v hmotné nouzi byl žalobkyni započítán příjem ve výši 5 700 Kč, a to 2 000 Kč jako výživné dle dohody, 3 000 Kč jako další finanční příspěvek od rodičů a 700 Kč jako přídavky na děti, snížený o přiměřené náklady na bydlení, které byly započítány ve výši 1 710 Kč jako 30 % z částky 5 700 Kč. Výše příspěvku na živobytí, není-li stanoveno jinak, činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou živobytí ve výši 3 410 Kč a příjmem osoby ve výši 3 990 Kč a vzhledem k tomu, že příjem žalobkyně je vyšší než částka živobytí oprávněné osoby, bylo rozhodnuto správně o nepřiznání příspěvku na živobytí. Úřad práce správně zohlednil i částku 3 000 Kč, kterou žalobkyně sama vyčíslila, a to z důvodu, že dohoda o výživném ze dne 21. 12. 2011 neodrážela poměry a možnosti rodičů žalobkyně, kteří jí zcela zřejmě přispívali vyšší částkou na uspokojování jejích potřeb. IV. Posouzení věci soudem Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s., přitom soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu podle § 75 odst. 1 s. ř. s. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem soudního přezkumu jsou již poněkolikáté rozhodnutí úřadu práce a žalovaného vydaná ve věci dávky hmotné nouze – příspěvku na živobytí, o který žalobkyně opakovaně žádá. V nyní souzené věci se úřad práce a žalovaný zabývali žádostí žalobkyně podané dne 27. 12. 2013 k poštovní přepravě, doručené úřadu práce dne 2. 1. 2014. Žalobkyně se brání závěru o tom, že řízení o její žádosti mělo být zahájeno až dne 2. 1. 2014. Namítá také, že z výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaného ani napadeného rozhodnutí není jasné, zda správní orgány rozhodovali o žádosti o příspěvek na živobytí za prosinec 2013 či leden 2014. Žalobkyně má pravdu v tom, že z č. j. 3257/2013/LIB uvedeného ve výroku prvostupňového rozhodnutí úřadu práce i napadeného rozhodnutí žalovaného rozhodně nevyplývá, že bylo rozhodováno o žádosti o příspěvek na živobytí za leden 2014, tato skutečnost je však zcela zřejmá z odůvodnění těchto rozhodnutí. Žalovaný navíc do výroku slova „na základě žádosti přijaté dne 2. 1. 2014“ doplnil. Z odůvodnění rozhodnutí vydaných v obou stupních řízení, která obsahově tvoří jeden celek, je zřejmé, že správní orgány vycházely z podacího razítka úřadu práce s datem 2. 1. 2014 a tímto datem považovaly řízení o žádosti ve smyslu § 69 odst. 1 zákona o hmotné nouzi ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu za zahájené. Podle § 37 odst. 6 správního řádu podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. Podle § 44 odst. 1 správního řádu řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost … došla věcně a místně příslušnému orgánu. Podle § 69 odst. 1 zákona o hmotné nouzi řízení o přiznání dávky se zahajuje na základě písemné žádosti osoby, není-li dále stanoveno jinak, podané příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi na tiskopisu předepsaném ministerstvem. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že řízení o žádosti žalobkyně o příspěvek na živobytí ze dne 27. 12. 2013 bylo zahájeno dnem, kdy tato žádost došla úřadu práce, který byl věcně a místně příslušný k jejímu projednání. Podle podacího razítka úřadu práce otištěného na tiskopisu pro podání žádosti o příspěvek na živobytí byl tímto dnem 2. 1. 2014. Tuto skutečnost ostatně žalobkyně nezpochybňuje. Postup úřadu práce, který na podaný tiskopis žádosti datované dne 27. 12. 2013 otiskl podací razítko s datem 2. 1. 2014 a příslušný identifikátor, odpovídá § 64 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, podle něhož se dokumenty doručené původci (který vykonává spisovou službu podle tohoto zákona) v den, kdy byly původci doručeny, opatří jednoznačným identifikátorem. Obsahem spisového materiálu žalovaného je doloženo, že žalobkyně žádost na příslušném tiskopisu podala věcně a místně příslušnému správnímu úřadu písemně a jako způsob doručení zvolila doručení prostřednictvím provozovatele poštovní služby, a to doporučeně. Datum podání žádosti k poštovní přepravě 27. 12. 2013 je doloženo jak podacím razítkem České pošty a. s. na obálce, v níž byla žádost podána, tak písemností „sledování zásilek“, kterou žalobkyně předložila při ústním jednání dne 7. 5. 2014. Datum podání žádosti k poštovní přepravě však není z hlediska zahájení správního řízení o žádosti rozhodné, ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu nelze ve vztahu k okamžiku zahájení řízení o žádosti aplikovat. Stejně tak není rozhodný okamžik (dne 30. 12. 2013 dle dokumentu „sledování zásilek“ a potvrzení provozovatele poštovních služeb o dodání zásilky do P. O. BOXu úřadu práce) a doba, kdy byla doručovaná písemnost provozovatelem poštovních služeb uložena k vyzvednutí. Z žádného právního předpisu neplyne, že doba uložení doporučeně doručovaného písemného podání účastníka má jít k tíži správního orgánu, ani že by tato doba měla vliv na okamžik zahájení správního řízení. Pokud podatel zvolí takový způsob doručení svého písemného podání, musí počítat i s možnou úložní lhůtou. Důkazy výslechem řady úředníků úřadu práce, které žalobkyně navrhovala za účelem způsobu doručování její žádosti datované dne 27. 12. 2013, soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť má za to, že písemnost „sledování zásilek“ způsob a průběh doručení žádosti prokazují dostatečně. Ostatní písemnosti, kterých se žalobkyně dovolávala, byly součástí správních spisů, soud jimi dokazování neprovádí. Soud však musel přisvědčit žalobní námitce, že pro zahrnutí částky 3 000 Kč jako výživného do příjmů žalobkyně v celém rozhodném období nelze najít ve správním spisu oporu. Soud si je plně vědom závěrů, k nimž dospěl v rozsudku ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 60 Ad 11/2014, v němž přezkoumával zákonnost správních rozhodnutí ve věci odejmutí dávky hmotné nouze - příspěvku na živobytí ode dne 1. 10. 2013. Zdejší soud v označeném rozsudku konstatoval, že správní orgánu nepochybily, pokud jako příjem žalobkyně posoudily kromě výživného 2 000 Kč dle dohody o výživném ze dne 21. 12. 2011 také další plnění ve výši 3 000 Kč, neboť se prokazatelně jednalo o další finanční výpomoc poskytovanou rodiči žalobkyně na úhradu její stravy, telefonu, internetu, městské hromadné dopravy a dalších potřeb, přestože nebyla zahrnuta do dohody o výživném. V tehdy projednávané věci však měl soud placení výživného ve vyšší než dohodou o výživném stanovené částce prokázané samotnými tvrzeními žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 20. 8. 2013 a následně při ústním jednání dne 1. 11. 2013, při kterém předložila také rozpis výdajů, na které jí rodiče přispívali nad rámec dohodnutého výživného. V řízení o žádosti o příspěvek na živobytí za leden 2014 však správní orgány nepřihlédly k tomu, že žalobkyně již v průběhu řízení před úřadem práce, konkrétně při ústním jednání dne 7. 5. 2014, uvedla, že v prosinci 2013 činilo výživné pouze 2 000 Kč a k rozpisu plánovaných výdajů obsažených v příloze protokolu ze dne 1. 11. 2013 uvedla, že se jedná o plán výdajů ještě z doby, kdy pobírala příspěvek na živobytí. Správní orgán prvního stupně i žalovaný k této námitce pouze konstatovali, že do protokolu o ústním jednání dne 1. 11. 2013 žalobkyně potvrdila, že jí rodiče přispívají nad rámec dohodnutého výživného na úhradu nezbytných výdajů, a proto byla další finanční výpomoc rodičů ve výši 3 000 Kč zahrnuta do jejího příjmu jako výživné. Z napadeného rozhodnutí neplyne, z čeho má žalovaný tvrzení žalobkyně o placení výživného ve výši 2 000 Kč v prosinci 2013 za vyvrácené. Z jeho rozhodnutí nelze zjistit, z čeho dovozuje, že žalobkyni rodiče i nadále po odnětí příspěvku na živobytí přispívali (či měli přispívat) vyšším výživným. Z protokolu o ústním jednání ze dne 1. 11. 2013, jehož se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí dovolával, totiž placení výživného vyššího než 2 000 Kč také ve vztahu k prosinci 2013 neplyne. Soud tak má za to, že výše výživného 5 000 Kč, kterou správní orgány použili pro celé rozhodné období, nemá ve správním spisu oporu. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, jak správní orgány stanovily rozhodné období, za které se zjišťuje příjem. V této souvislosti též namítala, že s touto odvolací námitkou se žalovaný řádně nevypořádal. Podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném pro rok 2014, rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, je u opakujících se dávek období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci; pokud však došlo u osoby nebo alespoň u jedné ze společně posuzovaných osob k podstatnému poklesu příjmu, a podstatný pokles příjmu v aktuálním kalendářním měsíci nadále trvá, rozhodné období počíná kalendářním měsícem, ve kterém k podstatnému poklesu příjmu došlo, nejdříve však kalendářním měsícem, který o 2 kalendářní měsíce předchází aktuálnímu kalendářnímu měsíci a končí aktuálním kalendářním měsícem; za podstatný pokles příjmu se považuje zejména ztráta příjmu z výdělečné činnosti, ukončení výplaty podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci a ukončení výplaty rodičovského příspěvku. Z části citovaného ustanovení za středníkem je nutno dovodit, že rozhodným obdobím nejsou 3 kalendářní měsíce předcházející aktuálnímu kalendářnímu měsíci, pokud došlo u posuzované osoby k podstatnému poklesu příjmů. V projednávaném případě žalobkyně již dne 7. 5. 2014 do protokolu namítala, že výživné ze strany rodičů dostala naposledy v prosinci 2013, a to ve výši 2 000 Kč. V odvolání pak namítala, že bylo nesprávně stanoveno rozhodné období, protože u ní došlo k poklesu příjmů v důsledku ztráty výživného. Žalovaný se ve svém rozhodnutí omezil na citaci § 10 odst. 1 a odst. 2 písm. a) věty prvé zákona o pomoci v hmotné nouzi, aniž by se zabývaly konkrétními skutečnostmi, ve kterých žalobkyně podstatný pokles svých příjmů spatřovala. Pokud se žalovaný k odvolací námitce, vůbec nezabýval konkrétními okolnostmi, které podle žalobkyně způsobily podstatný pokles příjmů, a nevysvětlil, proč žalobkyní namítané skutečnosti nelze zařadit pod ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) věta za středníkem zákona o pomoci v hmotné nouzi, je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní soudy setrvale judikují, že omezil-li se rozhodující správní orgán na obecnou citaci právních předpisů a z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, jak o věci uvážil, o jaké skutečnosti opřel svůj právní závěr, proč považuje důvody žádosti a námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, je takové správní rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V. Závěr a náklady řízení Ze všech shora uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení podle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., a to bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. soud zároveň vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému. V dalším řízení bude žalovaný dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vysloveným právním názorem soudu vázán. Výše výživného (stejně jako ostatních příjmů), jež bude správními orgány zohledněna při posouzení nároku na příspěvek na živobytí a jeho výše, musí být důsledně doložena podklady pro rozhodnutí, které tvoří obsah správního spisu. Odůvodnění správních rozhodnutí o žádosti o příspěvek na živobytí musí vyhovovat požadavkům uvedeným v § 68 odst. 3 správního řádu, tj. v odůvodnění musí být uvedeny nejen skutkové okolnosti a hodnocení provedených důkazů, ze kterých správní orgány vycházely, ale musí z nich být zřejmé i právní úvahy, včetně úvah při výpočtu příspěvku na živobytí a správní orgány v nich musí reagovat na námitky žalobkyně. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalobkyni proto soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to hotových nákladů řízení ve smyslu § 57 odst. 1 s. ř. s. v paušální výši 300 Kč za 1 úkon právní služby - podání žaloby. K tomuto rozhodnutí soud vedly závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 7. 10. 2014, Pl. ÚS 39/13, jehož se ostatně žalobkyně výslovně dovolávala, neboť na takovou náhradu nákladů řízení by měla žalobkyně právo, pokud by byla zastoupena advokátem (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, č. j. 4 As 220/2014-20 či ze dne 15. 1. 2015, č. j. 9 Afs 302/2014-47). Žalovanému soud uložil, aby náhradu nákladů řízení žalobkyně zaplatil v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího obecného zmocněnce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Liberci dne 19. října 2016 Mgr. Karolína Tylová, LL.M., samosoudkyně