59 A 13/2024

Rubrum

59 A 13/2024 - 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: STYLE BOHEMIA s.r.o. sídlem Zásada 207, PSČ 46825 zastoupený advokátem Mgr. Miloslavem Tuháčkem sídlem Bezděkovská 288, Strakonice proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2024, č. j. 44879-2/2023-900000-317 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Předmět řízení 59 A 13/2024 - 70 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 11. 8. 2023, č. j. 2471-8/2023-560000-12. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku spočívajícího v porušení povinnosti dle § 39 odst. 3 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, který spáchal tím, že bezodkladně po 12. 12. 2021 nevrátil celnímu úřadu 17 464 ks nepoužitých kontrolních pásek, přestože v době od 13. 12. 2021 do 30. 5. 2022 již nebyl osobou povinnou značit líh a měl kontrolní pásky v držení. V podrobných tabulkách celní úřad uvedl, že celkem 10 396 kontrolních pásek pod příslušnými evidenčními kódy žalobce postupně vrátil ve dnech 4. 2. 2022, 31. 3. 2022, 17. 5. 2022 a 30. 5. 2022, jakož i to, že zbylých 7 068 ks kontrolních pásek žalobce nevrátil vůbec s tím, že mu v noci ze dne 29. 5. 2022 na 30. 5. 2022 měly být odcizeny.

2. Za spáchaný přestupek byla žalobci podle § 62 odst. 2 písm. c) bod 2. zákona o povinném značení lihu uložena pokuta ve výši 1 020 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí po rekapitulaci průběhu řízení ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně. Uvedl, že naplnění skutkové podstaty přestupku a zahájení přestupkového řízení není podmíněno konáním či nekonáním třetí osoby. Žalobci ze zákona vznikla povinnost kontrolní pásky vrátit celnímu úřadu. Místní šetření za účelem zajištění kontrolních pásek konal celní úřad dne 30. 5. 2022. Dříve nebylo namístě využití sekundárního oprávnění k zajištění kontrolních pásek. Nelze dovozovat, že by se celní úřad mohl podílet na protiprávním jednání žalobce. I kdyby celní úřad provedl místní šetření, při němž by u žalobce kontrolní pásky fyzicky zjistil, nezbavovalo by to žalobce odpovědnosti za přestupek. Žalobce vracel pásky půl roku a jejich část nevrátil vůbec, kterýžto rozsah nežádoucího následku není v uložené sankci prakticky zohledněn. Nezahájení přestupkového řízení bezprostředně po zjištění porušení ze strany žalobce nezbavuje žalobce odpovědnosti za přestupek. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že žalobce neměl veřejné subjektivní právo na to, aby bylo přestupkové řízení celním úřadem ex offo zahájeno.

4. K argumentaci případně vzniklým legitimním očekáváním na straně žalobce žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2018, č. j. 6 As 413/2017, s tím, že nelze dovozovat, že by legitimní očekávání vyvěralo z pouhého mlčení veřejné správy. Celní úřad navíc vůči žalobci nečinný nebyl, naopak žalobce o vydání kontrolních pásek urgoval. Pro posouzení odpovědnosti žalobce za spáchání přestupku je irelevantní posuzování případného splnění či nesplnění podmínek k zajištění kontrolních pásek ze strany celního úřadu, stejně jako spáchání či nespáchání kázeňského přestupku ze strany příslušníků celního úřadu. Žalobcem k těmto otázkám navržené výslechy svědků jsou z tohoto důvodu bezpředmětné. K výkladu pojmu „bezodkladně“ Nejvyšší správní soud uvádí, že jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout. Ani okolnosti žalobcova případu nemohly být důvodem pro to, aby žalobce kontrolní pásky celnímu úřadu vracel postupně, přičemž poslední vrátil až po uplynutí 169 dnů. 59 A 13/2024 - 70 5. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu o povinném značení lihu a na tzv. metanolovou aféru žalovaný uvedl, že pokud žalobce jen pozvolně a po částech vracel nepoužité kontrolní pásky, jednal v rozporu s účelem zákona, a zjevně tak porušil povinnost vrátit pásky bezprostředně po doručení rozhodnutí o ukončení jeho registrace, tedy v řádu dnů po dni 12. 12. 2021. Trvající přestupek žalobce je pak ukončen dnem 30. 5. 2022, kdy žalobce zjistil odcizení zbytku kontrolních pásek. Z dostupných podkladů nevyplynulo, že by tvrzená zdravotní indispozice jednatele žalobce měla bránit v tom, aby žalobce kontrolní pásky vrátil bezodkladně. Žalobce mohl tuto jednoduchou vydávací povinnost splnit i distančně či prostřednictvím zmocněnce. Žalobcem vznesená námitka podjatosti byla uplatněna po vydání meritorního rozhodnutí celního úřadu. V takovém případě ji bylo třeba posoudit jako odvolací námitku, proto byla vypořádána žalovaným v napadeném rozhodnutí. Ten ji přitom shledal nedůvodnou, neboť v právním hodnocení a procesním postupu úředních osob nelze spatřovat zákonem vymezené důvody podjatosti.

6. Žalobce porušil zákon bezodkladným nevrácením nepoužitých kontrolních pásek, rozsah následků tohoto deliktu se zvětšoval narůstajícími průtahy s vrácením části pásek, což vyústilo až v jejich odcizení, a tedy zmaření možnosti zbylou část pásek celnímu úřadu vrátit. K tomuto následku bylo možno při úvahách o sankci přihlédnout, nicméně ve skutečnosti byly přitěžující okolnosti zohledněny zcela minimálně. Pokuta byla uložena dle ustanovení § 62 odst. 2 písm. c) bod 2. zákona o povinném značení lihu při samé spodní hranici sazby, která v daném případě činí 1 015 198 Kč až 10 151 980 Kč. S ohledem na okolnosti případu, kdy jednání žalobce v důsledku vedlo k definitivnímu nevrácení, resp. odcizení 7068 ks kontrolních pásek, považuje žalovaný uloženou pokutu za mírnou.

7. S odkazem na správní judikaturu žalovaný uvedl, že jednání žalobce zakládá jen omezený nutný přezkum likvidačního účinku uložené pokuty. Celní úřad se k tvrzenému likvidačnímu účinku pokuty vyjádřil a žalovaný jeho závěry s odkazem na správní judikaturu sdílí. Žalovaný námitku likvidačního charakteru sankce přezkoumal i z hlediska aktuálních poměru žalobce. K tomu nahlédl do insolvenčního rejstříku a uvedl, že z žalobcem předloženého reorganizačního plánu vyplývá, že zjištěný úpadek žalobce má být vyřešen tak, že celá jeho majetková podstata bude prodána a výtěžek bude rozdělen mezi jeho věřitele. V návaznosti na splnění reorganizačního plánu bude žalobce zrušen bez likvidace a zanikne výmazem z obchodního rejstříku. Zbylý majetek přejde na současného společníka Martina Balatku. I současný stav insolvenčního řízení stále směřuje k tomuto žalobcem chtěnému výsledku. Námitka likvidačního účinku pokuty je proto zcela prázdná, když žalobce ke svému zániku sám směřuje. Z reorganizačního plánu, popř. ze zprávy insolvenční správkyně navíc plyne, že majetek žalobce přesahuje pohledávky věřitelů. Uložená pokuta sama o sobě nemůže mít na žalobce likvidační účinek.

II. Žaloba

8. Žalobce ve včasné žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spisovém materiálu, je vnitřně rozporné a neodůvodněné, resp. odůvodnění je založeno na chybném právním hodnocení a je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Napadené rozhodnutí odporuje § 93 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky, protože nebylo přesně vymezeno období, od kdy do kdy byl páchán přestupek. Z tohoto důvodu není např. možné zjistit, 59 A 13/2024 - 70 kdy může nastat promlčení přestupku. Uvedené období od 13. 12. 2021 do 30. 5. 2022 neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu při výkladu neurčitého právního pojmu „bezodkladně“. Ani z postupu celního úřadu vůči žalobci není zřejmé, kdy ke spáchání přestupku došlo. Stanovení období, ve kterém měl být přestupek páchán, je závislé na výkladu pojmu „bezodkladně“, který je součástí skutkové podstaty. Takový výklad však žalovaný řádně neprovedl. I dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73, je třeba obsah a význam neurčitého právního pojmu alespoň rámcově objasnit.

9. Správní orgány v rámci výkladu tohoto pojmu nepřihlédly ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo, jinak by musely konstatovat, že přestupek se nestal, protože celní úřad neučinil žádné kroky k zabránění páchání přestupku, nesdělil žalobci, že páchá či spáchal přestupek. Svědek nprap. Š. uvedl, že neprováděli zajištění kontrolních pásek, protože očekávali, že žalobce vrátí pásky v souladu s předpisy sám. Tímto postupem celní úřad konkludentně vykládal pojem „bezodkladně“ tak, že jeho meze jsou stále dány. Žalobce nabyl dojmu, že jeho omluva z důvodu zdravotního stavu jednatele je akceptována a že se nedopouští přestupkového jednání. Zdravotní stav jednateli nedovoloval se plně účastnit jednání při zastupování společnosti, jiného zaměstnance či pracovníka žalobce v té době neměl. Celní úřad měl žalobci nejprve vysvětlit význam pojmu „bezodkladně“ tak, jak jej posoudil, a sdělit mu, do kdy má vrátit kontrolní pásky, aniž by šlo o přestupek.

10. Z jednání celního úřadu je patrno, že žalobce postupoval v intencích obecně závazných předpisů, neboť v opačném případě by jednotliví pracovníci celního úřadu porušili jak obecně závazné, tak i interní předpisy. K tomu žalobce odkázal zejména na § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, § 23 odst. 1 zákona o Celní správě ČR, § 58 odst. 4 písm. b) zákona o povinném značení lihu a na Metodickou informaci Celní správy ČR, Generálního ředitelství cel č. 9/2019. Sepsání úředního záznamu o podezření ze spáchání přestupku dne 2. 6. 2022 navozuje pocit účelovosti a jsou zde pochybnosti o jeho pravdivosti. Žalobce s ním nebyl seznámen a nemohl se dozvědět, jak žalovaný pojem „bezodkladně“ vykládá. Pokud celníci neprovedením opatření k zabránění přestupku (nezajištěním kontrolních pásek) neporušili zákon, neporušil jej ani žalobce. Do 2. 6. 2022 celní úřad o přestupku vůbec nehovořil. Celníci měli kontrolní pásky zajistit přinejmenším při místním šetření.

11. K postupu celníků a případnému porušení předpisů z jejich strany byl navržen výslech svědka npor. X, který však nebyl proveden, aniž bylo vysvětleno proč. Jde o porušení práva žalobce na spravedlivý proces. S námitkou, jak mohlo být zajištění nevrácených kontrolních pásek předmětem místního šetření konaného až dne 30. 5. 2022, se žalovaný nevypořádal přezkoumatelným způsobem. Výklad pojmu „bezodkladně“ je závislý nejen na konání či nekonání žalobce, ale i na konání či nekonání celního úřadu, který měl a mohl usměrnit chování žalobce. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, nevysvětluje, proč celní úřad kontrolní pásky nezajistil. Žalovaný se nevypořádal s vyjádřením žalobce, nepřihlédl k důkazům, nevzal v potaz svědeckou výpověď nprap. Š., nevypořádal se s povinností celníka při odhalování přestupků, nehodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech, nepřihlédl k okolnostem daného případu a nevypořádal se ani s návrhem na provedení svědecké výpovědi generálního ředitele celní správy brig. gen. Mgr. X. 59 A 13/2024 - 70 12. Dalším pochybením žalovaného je nepřihlédnutí k namítanému likvidačnímu charakteru uložené sankce a nezákonné odůvodnění této otázky. Žalobce nebyl postižen za nezajištění kontrolní pásky proti odcizení, přesto je mu nedostatečné zajištění pásek přičítáno k tíži při ukládání sankce. Žalobce vrátil 59,5 % kontrolních pásek, přičemž jedna páska má dle vyhlášky č. 334/2013 Sb. hodnotu 0,46 haléřů. Nepřiměřenost pokuty je tedy zřejmá. Žalobce navrhl, aby krajský soud dal podnět Ústavnímu soudu k přezkoumání § 62 odst. 2 písm. c) bod 2. zákona o povinném značení lihu, podle kterého se stanoví výše sankce za bezodkladné nevrácení kontrolních pásek. Toto ustanovení je dle žalobce v rozporu s ústavním pořádkem pro nepřiměřenost výše sankce k charakteru protiprávního jednání.

13. Za procesní pochybení žalobce považuje vypořádání jím uplatněné námitky podjatosti. O námitce rozhodoval odvolací orgán, nikoliv nadřízený úřední osoby, jak to stanoví správní řád v § 14 odst.

3. Úřední osoby nechtěly uznat chybu správního orgánu při provádění dozoru u žalobce v rámci vracení kontrolních pásek. Žalovaný dále v odvolacím řízení použil důkazy získané v rámci odvolacího řízení. Správní řád v § 36 odst. 3 uvádí, že před vydáním rozhodnutí musí být účastníku řízení dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, což žalovaný neučinil. Odvolací orgán s ohledem na § 98 zákona o odpovědnosti za přestupky ani nemá možnost doplňovat řízení. Byla tak porušena zásada dvojinstančnosti řízení.

III. Vyjádření žalovaného

14. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný konstatoval, že žaloba do značné míry opakuje argumentaci, kterou již žalovaný vypořádal, proto žalovaný odkázal na příslušné pasáže svého rozhodnutí. Úřední záznam ze dne 2. 6. 2022 je prioritně interní písemností správce daně. Celnímu úřadu tedy nic nebránilo v sepsání úředního záznamu bez přítomnosti žalobce. Poučovací povinnost celního úřadu není bezbřehá, a ten proto nebyl povinen žalobce, který měl znát příslušná ustanovení zákona, poučovat o zcela zjevných skutečnostech, tzn. že vrátit kontrolní pásky bezodkladně znamená vrátit je ihned. K námitce nevypořádání návrhu na provedení svědecké výpovědi generálního ředitele celní správy brig. gen. Mgr. X, odkázal žalovaný na bod [24] napadeného rozhodnutí, kde se vyjádřil k bezpředmětnosti navržených svědeckých výpovědí. Sám žalobce namítající nevypořádání námitky likvidačního charakteru sankce rovněž namítl, že žalovaný použil k vyvrácení námitky likvidačního charakteru sankce důkazy získané v rámci odvolacího řízení. Pokud by žalovaný nepřihlédl k této námitce, neměl by důvod opatřovat si v tomto směru podklady. Žalovaný k namítanému likvidačnímu účinku přihlédl a vyloučil ho.

15. Prodejní cena kontrolní pásky, kterou žalobce argumentuje, je pro určení výše pokuty bezvýznamná. Z tabulek uvedených ve výroku prvoinstančního rozhodnutí je zřejmé, že daňová složka pokuty je dominantní, sankční složka je marginální. K námitce podjatosti žalovaný přistoupil s odkazy na judikaturu, tyto závěry žalobce nezpochybnil. Při posouzení likvidačního účinku pokuty se žalovaný ztotožnil s hodnocením celního úřadu, jehož závěry pouze doplnil z hlediska aktuálních osobních a majetkových poměrů žalobce. Při tomto postupu přihlédl k podkladům, které žalobce předložil, a k veřejně dostupným údajům z insolvenčního rejstříku. Takový přístup koresponduje ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu i právní doktríně, podle které řízení před správním orgánem I. stupně a správním orgánem odvolacím tvoří jeden celek. Žalobce se tedy mýlí, pokud 59 A 13/2024 - 70 namítá, že odvolací orgán v řízení o přestupku nemá možnost doplňovat řízení. V případě pouhého doplnění argumentace prvoinstančního orgánu se o žádné porušení dvojinstančnosti nemůže jednat. Ze strany žalovaného nedošlo k dodatečnému opatřování podkladů v odvolacím řízení ani ke změně právního názoru v otázce likvidačního účinku pokuty, se kterými by byl povinen žalobce seznámit.

IV. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 12. 12. 2021 bylo žalobci doručeno rozhodnutí o zrušení registrace žalobce jako osoby povinné značit líh. Celní úřad v návaznosti na to opakovaně komunikoval s žalobcem ohledně jeho povinnosti vrátit kontrolní pásky, včetně upozornění na zákonnou úpravu příslušného přestupku. Žalobce vracel kontrolní pásky postupně tak, jak bylo popsáno shora. Nakonec žalobce celnímu úřadu sdělil, že dne 30. 5. 2022 mu byly dosud nevrácené kontrolní pásky (7 068 ks) odcizeny. V návaznosti na to zahájil celní úřad řízení o přestupku, a to příkazem ze dne 7. 7. 2022. Řízení bylo původně vedeno o dvou přestupcích, z jejich spáchání byl žalobce shledán vinným rozhodnutím celního úřadu ze dne 12. 1. 2023. Toto rozhodnutí bylo nicméně žalovaným zrušeno s tím, že žalobce se mohl dopustit pouze jednoho trvajícího přestupku. Poté prvostupňové řízení dospělo k vydání shora označeného rozhodnutí celního úřadu, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání výše popsaného přestupku. Celní úřad v odůvodnění tohoto rozhodnutí fakticky zastával stejnou argumentační pozici jako žalovaný ve shora popsaném odůvodnění napadeného rozhodnutí, které bylo vydáno po odvolání žalobce.

18. Podle § 39 odst. 3 zákona o povinném značení lihu je držitel povinen bezodkladně vrátit správci daně nepoužité kontrolní pásky v případě, že přestane být osobou povinnou značit líh.

19. Podle § 62 odst. 1 písm. l) zákona o povinném značení lihu se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako držitel dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 39 odst. 1 nebo 3 nevrátí kontrolní pásky. Přitom držitelem je dle § 32 odst. 1 téhož zákona osoba povinná značit líh, která převzala kontrolní pásky.

20. Podle § 62 odst. 2 písm. c) bod 2. zákona o povinném značení lihu lze za přestupek uložit pokutu od částky odpovídající spotřební dani z lihu, kterou by byla právnická nebo podnikající fyzická osoba povinna uhradit, pokud by uvedla do volného daňového oběhu líh označený kontrolní páskou, kterou v rozporu s § 39 odst. 1 nebo 3 nevrátila, do desetinásobku této částky, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. l).

21. Předně soud uvádí, že nesdílí názor žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek, z nějž je v daném 59 A 13/2024 - 70 případě jednoznačně seznatelné, jak správní orgány rozhodly a z jakých důvodů se tak stalo. Správní orgány nebyly povinny výslovně reagovat na každý dílčí žalobcem zmíněný argument. Plně postačilo, že přednesly uceleně vystavěné odůvodnění svých závěrů, z nějž je jasně patrný jejich postoj k řešené otázce, včetně toho, proč považují podstatné body žalobcova stanoviska k věci za nedůvodné. Pouhý nesouhlas žalobce s postojem žalovaného vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které na odvolací námitky žalobce i s odkazy na správní judikaturu reaguje, nezakládá nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí.

22. Žalobcem zmíněné ustanovení § 93 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky vyžaduje, aby ve výrokové části rozhodnutí o přestupku byl uveden popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání. Účelem takového požadavku je, aby byl skutek, o němž je přestupkové řízení vedeno, nezaměnitelně identifikován, a nemohl tak být zaměněn s jiným skutkem. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě byl tento účel naplněn. V důsledku vymezení skutku ve výroku prvostupňového rozhodnutí, jejž je třeba vykládat v souladu s navazujícím odůvodněním a rovněž odvolacím rozhodnutím, tedy nehrozí, že by např. mohl být žalobce v budoucnu pro tentýž skutek znovu postižen. Je pravdou, že si lze představit i jiný přístup k časovému ohraničení přestupkového jednání, avšak výrok prvostupňového rozhodnutí výkladově podpořený navazující argumentací správních orgánů považuje soud za dostatečný.

23. Je zřejmé, že žalobce ke dni 12. 12. 2021 přestal být osobou povinnou značit líh, v důsledku čehož byl povinen bezodkladně vrátit veškeré jím držené nepoužité kontrolní pásky. Žalobce vracel kontrolní pásky pod konkrétními evidenčními kódy v době přesně popsané mj. ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Významnou část kontrolních pásek přitom nevrátil vůbec. Správní orgán I. stupně ve výrokové části svého rozhodnutí vyjádřil dobu, v níž měl žalobce povinnost kontrolní pásky bezodkladně vrátit (13. 12. 2021 až 30. 5. 2022) s tím, že vrácení v konkrétně uvedené dny bezodkladným vrácením není a že žalobcova povinnost pásky vrátit zanikla ke dni 30. 5. 2022, kdy jejich zbytek přestal mít ve svém držení. Na to pak oba správní orgány navázaly v odůvodnění svých rozhodnutí, kde např. žalovaný s odkazem na správní judikaturu vysvětloval význam brzkého vrácení kontrolních pásek a uzavřel, že neurčitý právní pojem bezodkladně je sice třeba vykládat dle okolností případu a účelu daného zákonného ustanovení, jež s tímto pojmem pracuje, avšak má se vždy jednat o co nejkratší lhůtu. Žalovaný uvedl, že jde zpravidla o jednotky dnů, maximálně se lze dostat do řádu týdnů, přičemž vysvětlil, že v daném případě je s ohledem na účel zákonného ustanovení (byla zmíněna metanolová kauza a její dopady) zájem na vrácení kontrolních pásek v krátké lhůtě, což případ žalobce nesplňuje.

24. Přestože ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí není exaktně vyjádřeno, ke kterému dni nejpozději byl žalobce povinen kontrolní pásky vrátit, je shora popsaný postup správních orgánů postačující. Není totiž reálně přestavitelné, aby byl žalobce v budoucnu pro tentýž skutek znovu postihován z důvodu nedostatečně vymezeného skutku v rozhodnutích správních orgánů. Pokud žalobce zmínil, že s ohledem na vadné vymezení skutku či nedostatečný výklad pojmu „bezodkladně“ není možno zjistit, kdy může nastat promlčení přestupku, mýlí se. Z rozhodnutí správních orgánů je jednoznačně seznatelné, že posledním dnem, kdy byl žalobcem udržován protiprávní stav držby bezodkladně nevrácených kontrolních pásek, je 30. 5. 2022. Dnem následujícím po tomto dni počala běžet 59 A 13/2024 - 70 promlčecí doba v souladu s § 31 odst. 2 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, kterýžto závěr v dané věci není jakkoli problematický.

25. Správní orgány se tedy obsahem pojmu „bezodkladně“ zabývaly do té míry, do jaké tomu bylo v řešeném případě zapotřebí. Žalobce sám odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73, s tím, že zde Nejvyšší správní soud uvedl, že obsah a význam neurčitého právního pojmu je třeba v konkrétním případě alespoň rámcově objasnit. Právě k takovému pro řešení věci dostatečnému rámcovému objasnění obsahu neurčitého právního pojmu správní orgány přistoupily. S ohledem na pomalost a postupnost procesu vracení kontrolních pásek žalobcem včetně úplného nevrácení jejich významné části je zjevné, že žalobce kontrolní pásky nevrátil v souladu s obsahem pojmu bezodkladně, jak jej správní orgány ve svých rozhodnutích rámcově vyložily.

26. Další významný okruh žalobních námitek se týká „legitimního očekávání“ žalobce, resp. postupu celního úřadu, který vůči žalobci nebyl dostatečně razantní, a žalobce se proto domníval, že nejedná protiprávně. V tomto ohledu soud sdílí názor žalovaného, že podmínky přestupkové odpovědnosti žalobce vyvěrají přímo ze zákona a nepatří mezi ně zajištění kontrolních pásek celním úřadem. Zákonná povinnost vrátit bezodkladně nepoužité kontrolní pásky měla být žalobci známa, nadto mu ji celní úřad včetně související úpravy přestupku opakovaně připomínal. Sdělení o zdravotních problémech jednatele žalobce bylo žalobcem učiněno dne 9. 2. 2022, tedy téměř dva měsíce poté, co žalobce pozbyl status osoby povinné ke značení lihu. V této době již měly být s ohledem na ustanovení § 39 odst. 3 zákona o povinném značení lihu kontrolní pásky v plném rozsahu vráceny celnímu úřadu. Žalovaný správně uvedl, že k vrácení mohlo dojít i distančně či skrze zmocněnce. O dostačující akceschopnosti žalobce svědčí jeho vlastní aktivita, kdy s celním úřadem komunikoval a kontrolní pásky začal postupně vracet.

27. Právě to bylo patrně jednou z příčin postupu celního úřadu, jenž měl snahu dát nikoli pasivnímu žalobci prostor, aby sám kontrolní pásky vrátil. Přestože podmínky pro eventuální zajištění kontrolních pásek celním úřadem mohly být splněny, nelze z jejich nezajištění dovozovat vyloučení přestupkové odpovědnosti žalobce, resp. vznik legitimního očekávání žalobce, že celní úřad bude vykládat lhůtu „bezodkladně“ jako velmi dlouhou, takže žalobcův postup nebude považován za protiprávní. Žalovaný správně označil správní judikaturu, dle níž nečinnost veřejné správy v oblasti postihování deliktního jednání bez dalšího nezakládá legitimní očekávání, že dosud nepostihované jednání není deliktním. Nadto celní úřad žalobce o vrácení kontrolních pásek opakovaně upomínal, čímž dával najevo, že jeho jednání neaprobuje. Žalobce vrátil první část pásek po cca 8 týdnech od vzniku povinnosti bezodkladného vrácení a poslední část po cca půl roce s tím, že velkou část pásek nevrátil vůbec. Protiprávnost takového jednání považuje soud s ohledem na text relevantní právní úpravy za zřejmou bez ohledu na zvolený postup celního úřadu.

28. Z uvedeného rovněž plyne, že pro posouzení přestupkové odpovědnosti žalobce není relevantní otázka eventuálního spáchání kázeňského deliktu celníkem. Jak bylo uvedeno, žalobce byl ze strany celního úřadu náležitě upomínán. Celník působící „v první linii“ není právním oddělením celního úřadu a nepřísluší mu pro žalobce provádět analýzu žalobci zákonem stanovené povinnosti. V sepsání úředního záznamu o podezření ze spáchání přestupku ze dne 2. 6. 2022 nespatřuje soud ničeho účelového ani nepravdivého. Sám žalobce 59 A 13/2024 - 70 nepopírá, že kontrolní pásky vracel postupně v celním úřadem označených dnech a mnoho z nich nevrátil vůbec. Tato skutečnost svědčí o tom, že podezření ze spáchání přestupku stálo na pevných základech. Seznamovat žalobce se zmíněným úředním záznamem před zahájením přestupkového řízení nebylo zapotřebí. Lze spekulovat nad tím, zda by celní úřad žalobce přestupkově postihoval, pokud by byly kontrolní pásky v pro celní úřad přijatelné době (byť nikoli bezodkladně) všechny vráceny. V reálných podmínkách veřejné správy, která nemá neomezené kapacity, není zcela vyloučeno, že by se tak stát nemuselo. Jednalo by se však o benevolentní přístup vůči žalobci, který evidentně nebyl namístě vzhledem k nemalému prodlení žalobce, jež nakonec vedlo až k deklarovanému odcizení, a tedy nevrácení velkého množství kontrolních pásek.

29. Ve shodě s výše popsanými závěry soudu přistoupily správní orgány k návrhům žalobce na výslechy svědků npor. Ing. F. B. a brig. gen. Mgr. M. Š., MPA. Tyto výslechy byly, jak to plyne ze shora uvedeného, pro posouzení přestupkové odpovědnosti žalobce nadbytečné, proto nebyly provedeny, což žalovaný žalobci zřetelně vyjevil. Skutečnost, že zajištění nevrácených kontrolních pásek bylo označeným předmětem místního šetření konaného až dne 30. 5. 2022, neznamená, že do té doby nemohl uplynout časový úsek „bezodkladně“. Nabízí se, že právě tehdy celnímu úřadu „došla trpělivost“ v dosavadní snaze o kooperativní přístup. To však neznamená, že žalobce dotehdy jednal bezodkladně.

30. Otázkou výše sankce a jejího eventuálně likvidačního charakteru se žalovaný zabýval. Pokud správní orgány vzaly při ukládání sankce v potaz, že žalobce část kontrolních pásek nevrátil po tak dlouhou dobu, až mu byly odcizeny, což vedlo k jejich definitivnímu nevrácení, nikoli pouze zpoždění, není takový postup vadný. Žalobce nebyl postižen za jiný přestupek, nýbrž mu bylo přičteno k tíži, že nejenže kontrolní pásky nevrátil bezodkladně, ale jejich významnou část nevrátil vůbec, což společenskou škodlivost deliktu pochopitelně navyšuje. Navíc, jak trefně poznamenal žalovaný, je tato polemika v podstatě akademická, neboť celní úřad přitěžující okolnosti do výše uložené pokuty při spodní hranici zákonné sazby fakticky nepromítl. Odkaz žalobce na hodnotu kontrolní pásky dle vyhlášky č. 334/2013 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o povinném značení lihu, za účelem stanovení výše sankce je nepřípadný, neboť zákonný mechanismus stanovení výše sankce v takovémto případě s hodnotou kontrolní pásky vůbec nepracuje.

31. Ustanovení § 62 odst. 2 písm. c) bod 2. zákona o povinném značení lihu odvozuje výši sankce od částky odpovídající spotřební dani z lihu, kterou by byl pachatel přestupku povinen uhradit, pokud by uvedl do volného daňového oběhu líh označený kontrolní páskou, kterou v rozporu se zákonem nevrátil. Na samotnou kontrolní pásku lze pochopitelně nahlížet jako na kus papíru bez větší ceny, avšak zákonné ustanovení o sankci v daném případě reflektuje, co kontrolní páska představuje a k čemu se používá. Zároveň uvedené zákonné ustanovení zakotvuje princip, že výši sankce má do značné míry ve svých rukou sám pachatel přestupku. Je pouze na něm, do jaké míry – z hlediska množství kontrolních pásek – poruší svou zákonnou povinnost. Žalovaný přiléhavě vysvětlil význam povinnosti vrátit nepoužité kontrolní pásky, jejichž případné zneužití může mít v krajním případě i fatální následky. Tím je odůvodněna i případně vysoká sankce za nesplnění zákonné povinnosti.

32. Soud proto nedospěl k závěru o protiústavnosti ustanovení § 62 odst. 2 písm. c) bod 2. zákona o povinném značení lihu, a nepředložil tedy věc k posouzení Ústavnímu soudu, jak 59 A 13/2024 - 70 to navrhoval žalobce. Ve specifickém případě žalobce lze navíc stěží hovořit o likvidačním účinku pokuty, když žalobce ze své vůle směřuje ke svému zániku. Žalobce jako insolvenční dlužník předložil správním orgánům reorganizační plán, který počítá s tím, že po zpeněžení jeho majetkové podstaty budou uspokojeni jeho věřitelé a žalobce bude zrušen a zanikne. V takovém případě není namístě argument, že uložená pokuta vycházející z míry porušení žalobcovy zákonné povinnosti, žalobce zlikviduje, tzn. přivodí jeho zánik.

33. S tím souvisí procesní námitka žalobce, že žalovaný v odvolacím řízení vycházel z nově opatřených podkladů, s nimiž žalobce neseznámil, resp. že v odvolacím řízení nebyl žalovaný vůbec oprávněn jakékoli podklady doplnit. Soud konstatuje, že § 98 zákona o odpovědnosti za přestupky, na nějž odkazoval žalobce, nezapovídá doplnění řízení o nový podklad. Takové doplnění může být namístě právě za účelem přezkumu správnosti závěrů správního orgánu I. stupně. V daném případě žalovaný aproboval závěry celního úřadu ohledně likvidačního účinku pokuty ve vztahu k majetkové situaci žalobce učiněné na základě dosavadního obsahu spisového materiálu. Aby pak podtrhl, že tyto závěry jsou nadále platné, nahlédl za tím účelem do insolvenčního rejstříku. Z něj pro účely odůvodnění svého rozhodnutí využil především reorganizační plán a jeho obsah, poukázal však i na stav insolvenčního řízení plynoucí z rozhodnutí soudu či na zprávu insolvenční správkyně.

34. Podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

35. Žalovaný byl oprávněn zohlednit v odvolacím řízení také podklady, z nichž správní orgán I. stupně nevycházel, neboť byly opatřeny až v odvolacím řízení. V takovém případě však bylo jeho povinností s takovými podklady žalobce před vydáním rozhodnutí seznámit a poskytnout mu prostor k vyjádření k nim. Zde spatřuje soud deficit v řádném postupu žalovaného. Je však pravdou, že podklady z insolvenčního rejstříku se týkají výhradně insolvenčního řízení žalobce, kterému proto nemohou být neznámé, neboť je jako dlužník středobodem tohoto řízení. Klíčovým podkladem zmíněným žalovaným byl navíc reorganizační plán, který se stal součástí spisového materiálu již v prvostupňovém řízení, neboť jej sám žalobce do spisu založil. Pokud žalovaný zmínil i další dokumenty z insolvenčního rejstříku, je vadou řízení, pokud nedal žalobci prostor se k nim před vydáním odvolacího rozhodnutí vyjádřit.

36. Správní judikatura nicméně dospívá k závěru, že v případě vad řízení, včetně vady výše popsaného charakteru, je nutno posuzovat jejich závažnost, resp. jejich vliv na zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2011, č. j. 2 As 60/2011- 01). V daném případě byl závěr o tom, že žalobce v insolvenčním řízení směřuje k prodeji majetkové podstaty a svému zániku učiněn již na podkladě dříve opatřeného spisového materiálu, zejména reorganizačního plánu, který žalobce sám do spisu založil. Žalovaným dále zmíněné dokumenty z insolvenčního rejstříku jsou veřejně přístupné, pro žalobce nepřekvapivé, a především je jejich význam pro přestupkové řízení žalobce marginální. Z těchto důvodů považuje soud popsaný problém za dílčí procesní nedostatek, jenž však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. 59 A 13/2024 - 70 37. Další námitka procesního charakteru směřuje proti způsobu vypřádání žalobcem uplatněné námitky podjatosti vůči úředním osobám celního úřadu. Žalobce uplatnil námitku písemností ze dne 11. 9. 2023 a namítá, že o ní neměl rozhodovat odvolací orgán, nýbrž mělo být postupováno dle § 14 odst. 3 správního řádu. Této otázce se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí věnoval, na jeho závěry včetně jím označené judikatury lze plně odkázat. Námitka podjatosti byla uplatněna po vydání prvostupňového rozhodnutí, přičemž dle konstantního přístupu správních soudů k takové situaci (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 9 As 18/2022-32) a dle logiky věci nemá význam vypořádávání námitky podjatosti uplatněné v této fázi řízení postupem dle § 14 odst. 3 správního řádu, nýbrž je nutno na takovou námitku nahlédnout jako na odvolací námitku, kterou vypořádá odvolací orgán. Přesně to žalovaný učinil a zdejší soud nemá jeho postupu, včetně věcného vypořádání námitky, co vytknout. K obecněji formulovaným pasážím žaloby soud dodává, že je neshledává důvodnými. V dané věci není namístě hovořit o vadných skutkových či právních závěrech, nepřihlédnutí k okolnostem případu, k důkazům apod. Soud nemá důvod považovat rozhodnutí správních orgánů za nezákonná.

V. Závěr a náklady řízení

38. Vzhledem ke všem shora uvedeným závěrům posoudil krajský soud žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve věci soud rozhodoval, aniž nařídil jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když účastníci řízení se k výzvě soudu v tomto směru ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

39. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, jemuž náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. 59 A 13/2024 - 70 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec dne 30. září 2024 Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu