59 A 2/2025

Rubrum

59 A 2/2025 - 83 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: STROJSERVIS Praha, s.r.o. sídlem Náchodská 30, Praha 9 zastoupena Mgr. Pavlem Douchou, advokátem advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti s.r.o. sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1 proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2024, č. j. SEI-1631/2020-113 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 59 A 2/2025 - 83

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná změnila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký kraj (dále jen „SEI“) ze dne 27. 7. 2021, SEI-1631/2020-60.

2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterého se měla dopustit tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona. Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit škodu České republice ve výši 3 812 594,51 Kč a výrokem III. byla žalobkyni za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 3 812 594,51 Kč. Výrokem IV. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

3. Napadeným rozhodnutím žalované bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že výrokem I. byla žalobkyně uznává vinnou ze spáchání celkem 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, kterých se dopustila jako výrobce elektřiny z podporovaných zdrojů energie a držitel licence č. 110910266 ve své provozovně na výrobu elektřiny ze slunečního záření evidenční č. 1 FVE Kuřívody – 1,5 MW v Mimoni v k. ú. Kuřívody, Ralsko p. č. X (dále jen „FVE“) tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené v bodu (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) č. 3/2017 ze dne 26. 9. 2017, a neoprávněně uplatnila výkupní cenu pro podporovaný druh energie v kategorii výroba elektřiny využitím slunečního záření pro výrobnu s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedenou do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, ačkoliv část této FVE v rozsahu 0,20905 MWp nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu (1.9.) Cenového rozhodnutí č. 8/2008, neboť na tuto část FVE nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část FVE tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, když ve dnech 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019 podala výkazy za jednotlivé měsíce, čímž získala za jednotlivé měsíce vyčíslený nepřiměřený majetkový prospěch. Výrokem II. byla žalobkyni podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách a v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena souhrnná pokuta ve výši 1 000 000 Kč. Výrokem III. byla žalobkyni byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Splatnost pokuty i nákladů řízení byla stanovena lhůtou 30 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí.

4. Podle protokolu o výsledku kontroly č. 5109003319 ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny č. 110910266 udělené ERÚ dne 59 A 2/2025 - 83 2. 12. 2009 na celkový instalovaný výkon FVE 1,5 MW. Stav FVE byl prověřen dne 26. 9. 2019 kontrolou SEI, která zjistila, že FVE je tvořena z 8 126 ks fotovoltaických panelů (dále jen „FVP“) s výkonem 210 Wp, 6 ks FVP s výkonem 255 Wp a 4 ks FVP s výkonem 265 Wp, které byly připevněny na kovové konstrukci a celkový instalovaný elektrický výkon FVE činil 1709,05 kW, tedy 1,70905 MW, což neodpovídalo výkonu uvedenému v licenci. Dále se FVE sestávala z technologického kontejneru, kde jsou instalovány transformátory a obchodní měření uvedeným elektroměrem. Pro přeměnu napětí byly instalovány 3 střídače s tím, že transformovaná elektrická energie ze stejnoměrného napětí na střídavé napětí je vedena k předávacímu místu a dodávána do distribuční sítě. SEI konstatovala, že na základě udělené licence na výrobu elektřiny ve FVE byl žalobkyni povolen rozsah podnikání a technické podmínky o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 1,5 MW ke dni uvedení do provozu, tj. 16. 12. 2009, avšak instalací FVP nad rámec licence v průběhu roku 2010 došlo ke změně technických parametrů licencovaného zařízení v rozporu s § 9 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalobkyně nepožádala o změnu licence, uplatněná podpora na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie formou výkupní ceny byla žalobkyní na část dodatečně instalovaného výkonu uvedeného do provozu v roce 2010 čerpána neoprávněně. SEI konstatovala, že žalobkyně nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách, uvedené v části B) v bodě č. (1.10.) Cenového rozhodnutí č. 3/2017, neboť za období od 1. 1. do 31. 12. 2018 neoprávněně uplatnila a vyúčtovala na množství elektřiny 249,154 MWh výkupní cenu ve výši 15 304 Kč/MWh příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1. 1. do 31. 12. 2009, ačkoliv část této výrobny, v rozsahu 0,21217 MWp, nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu č. (1.9.) Cenového rozhodnutí č. 8/2008, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výrobny elektřiny tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen. Ze závěru kontroly vyplývalo, že takto žalobkyně získala za rok 2018 nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 812 594,51 Kč.

5. Proti kontrolnímu zjištění podala žalobkyně dne 11. 5. 2020 námitky. Nezpochybňovala následnou instalaci dalších FVP, nesouhlasila ale se způsobem stanovení instalovaného výkonu FVE. Namítala, že licencovaný výkon FVE překročit nemohla s ohledem na instalaci střídačů, které výkon FVE omezovaly na maximální výkon 1,497 MWp. Rovněž zpochybnila určení výše neoprávněně čerpané podpory, neboť SEI nevzala v potaz technickou specifikaci předmětné výrobny, ani meteorologické podmínky v lokalitě.

6. SEI námitky rozhodnutím o vyřízení námitek ze dne 1. 6. 2020 zamítla. Následně SEI zahájila řízení o přestupku pro podezření ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách za nedodržení věcné podmínky stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2017 platným pro příslušný kalendářní rok podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona.

7. Rozhodnutím dne 27. 7. 2021 SEI rozhodla tak, že se žalobkyně uznává vinnou ze spáchání tohoto přestupku, kterého se měla dopustit za rok 2018, tedy 5. 2. 2018, 5. 3. 2018, 4. 4. 2018, 2. 5. 2018, 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 59 A 2/2025 - 83 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019 předložením příslušných výkazů, čímž měla získat za rok 2018 nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 812 594,51 Kč. Žalobkyni bylo uloženo nahradit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu škodu ve výši 3 812 594,51 Kč. Dále jí byla za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 3 812 594,51 Kč a povinnosti nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

8. K odvolání žalobkyně žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022 změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že stanovila nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 756 527,40 Kč (245,49 MWh x 15.304 Kč / MWh – 3 691,71 Kč / 1,70905 MWp x 0,20905 MWp) a uložila žalobkyni pokutu ve výši 3 756 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o které rozhodl zdejší krajský soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 59 A 75/2022-70, tak, že rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2022 zrušil pro vady řízení a nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že posouzení protiprávního jednání jako pokračování v přestupku je rozhodné pro případný zánik odpovědnosti žalobkyně. K tomu, aby se jednalo o pokračující přestupek ve smyslu § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky, musí být všechny podmínky specifikované v uvedeném ustanovení splněny kumulativně. Jednotlivé dílčí útoky musí být vedeny jednotným záměrem, který představuje vůli vést každý dílčí útok proti stejnému chráněnému zájmu, a tento záměr je třeba v řízení dokazovat. Pokud správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně neměla v úmyslu porušovat zákon, nevěděla, že tak činí, ač to s ohledem na svou odbornost vědět měla, nebyla naplněna podmínka jednání vedeného jednotným záměrem. Jednání žalobkyně nebylo možné kvalifikovat jako pokračování v přestupku, její odpovědnost za přestupky spáchané ve dnech 5. 2., 5. 3., 4. 4. a 2. 5. 2018 uplynutím tříleté promlčecí doby zanikla před zahájením správního řízení dne 25. 5. 2021. Tím, že žalovaná nezastavila řízení vedené o těchto přestupcích, podstatně porušila ustanovení o řízení před správním orgánem, což má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Další žalobní námitky, které se týkaly přechodu odpovědnosti na právního zástupce, naplnění skutkové podstaty přestupku, formální a materiální stránky přestupku, výše nepřiměřeného majetkového prospěchu a porušení trestněprávních zásad neshledal krajský soud důvodnými. Kasační stížnost žalované zamítl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 5 As 28/2023-35, když se zabýval pouze důvodem, který vedl ke zrušení rozhodnutí žalované.

10. Následně dne 6. 11. 2024 vydala žalovaná rozhodnutí, kterým k odvolání žalobkyně změnila prvostupňové rozhodnutí shora popsaným způsobem. Před vydáním napadeného rozhodnutí žalovaná provedla nový výpočet nepřiměřeného majetkového prospěchu, se kterým žalobkyni seznámila.

11. Žalovaná, s ohledem na závazný právní názor soudu, především změnila prvostupňové rozhodnutí co do uznání viny žalobkyně za jednotlivé přestupky. Změně právního posouzení protiprávního jednání žalobkyně odpovídá stanovení výše nepřiměřeného majetkového prospěchu pouze v souvislosti s výrobou elektřiny za měsíce květen až prosinec 2018, neboť odpovědnost za přestupky spáchané žalobkyní ve dnech 4. 6., 6. 59 A 2/2025 - 83 7., 2. 8., 4. 9., 5. 10., 1. 11., 5. 12. 2018 a 2.1. 2019 nezanikla. Žalovaná v odůvodnění konstatovala, že vzhledem k technickému řešení kontrolované FVE není možné pro stanovení výše nepřiměřeného majetkového prospěchu provést jiný druh výpočtu, než na základě poměru výkonu FVP instalovaných v souladu s licencí a výkonu FVP instalovaných nad licencovaný výkon z celkové naměřené dodávky. Celkový instalovaný výkon FVE zjištěný fyzickou kontrolou dne 26. 9. 2019 činí 1 709,05 kW a je v rozporu s povoleným výkonem uvedeným v licenci, tj. 1 500 kW (tedy 1,5 MWp). Instalovaný výkon výrobny udělený licencí na výrobu elektřiny je určen jako součin počtu instalovaných FVP a jejich štítkového výkonu. Kontrolním šetřením ze dne 26. 9. 2019 byl zjištěn celkový součet štítkových výkonů použitých FVP 1 709 050 Wp (8 126 ks FVP o výkonu 210 Wp, 6 ks FVP o výkonu 255 Wp a 4 ks FVP o výkonu 265 Wp). Pro kontrolovanou FVE je tedy skutečný instalovaný výkon určen převodem na 1,70905 MWp a skutečně instalovaný výkon FVE je tedyy o 0,20905 MWp vyšší, než výkon 1,5 MW uvedený v licenci při uvedení FVE do provozu v roce 2009. Se započítáním podílu z celkové částky záporné hodinové ceny na denním trhu hrazené povinně vykupujícímu byl žalobkyní získán nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 2 730 782,83 Kč. K námitce, že výpočet SEI nereflektuje, že FVE obsahovala systém omezení výkonu, žalovaná konstatovala, že střídače sice limitují okamžitý výkon dodávaný do distribuční soustavy na max. 1,5 MW, ovšem zejména v měsících, kdy jsou méně příznivé osvitové podmínky, umožňuje vyšší instalovaný výkon ve výrobních jednotkách dodat do distribuční soustavy více elektřiny než v případě, kdy instalovaný výkon ve FVP odpovídá instalovanému výkonu uvedenému na licenci. Námitku žalobkyně považovala žalovaná za irelevantní, protože část FVE, která představuje výkon nad rámec licence, nebyla prokazatelně vůbec do provozu uvedena v roce 2009. Výrok o náhradě škody žalovaná zrušila s ohledem na to, že poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, vzala nárok zpět. Pokutu žalovaná uložila podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách ve výši 1 000 000 Kč při užití § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky za nejzávažnější přestupek. Výši pokuty odůvodnila množstvím přestupků a výší nepřiměřeného majetkového prospěchu.

II. Žaloba

12. Žalobkyně nejprve popsala, že v letech 2009 až 2020 provozovala FVE s licencovaným výkonem 1,5 MW, která byla uvedena do provozu v roce 2009. Od uvedení FVE do provozu jsou instalovány 3 střídače o výkonu 499 kWp, které omezují momentální celkový výkon FVE na 1,497 MWp, tedy výkon nižší, než na který byla udělena licence. Na základě doporučení zhotovitele, který zajišťoval výstavbu FVE na klíč, žalobkyně instalovala další FVP se záměrem dosáhnout licencovaného výkonu 1,5 MW. Zhotovitel ji ujistil, že postup je v souladu se zákonem a podmínkami podpory elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, neboť jsou ve výrobně instalovány omezovače výkonu, které omezují celkový výkon FVE na maximální možný momentální výkon 1,497 MWp. Žalobkyně měla do oznámení výsledku kontroly za to, že tento postup je v souladu se zákonem a čerpá podporu v souladu s právními předpisy, včetně příslušného cenového rozhodnutí.

13. Žalobkyně žalované vytýkala, že ji prostřednictvím nového oznámení o zahájení řízení neseznámila s tím, že s ohledem na závěry zrušujícího rozsudku krajského 59 A 2/2025 - 83 soudu, které byly potvrzeny NSS, jde nikoli o pokračující přestupek, ale řízení se vede pro samostatné přestupky spáchané v jednotlivých měsících s tím, že u části přestupků došlo k zániku odpovědnosti. Z oznámení o pokračování v řízení ze dne 17. 4. 2024 nevyplývá, že by došlo k „rozšíření řízení o přestupky“. Nedošlo tedy formálně ani k zahájení řízení pro spáchání těchto skutků jakožto samostatných přestupků, ani k „rozšíření“ řízení o tyto přestupky. V oznámení nebyly tyto přestupky jmenovitě uvedeny ani jinak specifikovány. V důsledku tohoto postupu byla žalobkyně zkrácena na svých právech, neboť z oznámení není zřejmé, jaké přestupky jsou předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že předmět původního řízení o jednom pokračujícím přestupku prakticky zanikl, když krajský soud a následně NSS potvrdily, že se nejedná o pokračující přestupek, a přestupky spáchané v období června až prosince roku 2018 tak mají předmět původního řízení nahradit, neměla žalovaná, jak sama uvádí, „rozšířit“ řízení o nové přestupky, ale měla zahájit řízení nové. Z procesní opatrnosti žalobkyně uplatnila námitku promlčení u přestupků, které jsou předmětem tohoto řízení. O jeho vymezení si žalobkyně může učinit úsudek toliko z předchozího průběhu řízení, neboť z oznámení o pokračování řízení předmět řízení nevyplývá a nebylo doručeno ani usnesení o zahájení řízení, jehož předmětem by tyto nově specifikované přestupky byly. Rozhodnutí žalované tak trpí závažnou procesní vadou.

14. Podle žalobkyně odpovědnost za spáchání přestupků v roce 2018 (pokračujícího s dílčími útoky) přešla na jejího právního nástupce, společnost FAVOLA CZ s.r.o., na základě projektu přeměny schváleného zúčastněnými společnostmi dne 16. 7. 2020. Žalovaná si ve svých argumentech protiřečí, neboť nejdříve uvedla, že odpovědnost by na právního nástupce přešla pouze tehdy, pokud by původní právnická osoba zanikla, následně ale konstatovala, že zákon brání tomu, aby právnická osoba účelově zanikla a přenesla tak odpovědnost na jinou osobu. V daném případě nelze na straně žalobkyně dovozovat jakoukoliv snahu o zbavení se odpovědnosti, neboť na společnost FAVOLA CZ současně přešly veškeré majetkové hodnoty spojené s FVE, zejména FVE jako taková. Právním nástupcem společnost FAVOLA CZ co do práv a povinností spojených s FVE zjevně je. Přeměnu právnické osoby nelze připodobňovat k prostému převodu samostatných movitých věcí či převodu závodu. Žalobkyně odkázala na § 33 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, který stanoví, že jde o přechod odpovědnosti, nikoliv o rozšíření odpovědnosti. Protože je FAVOLA CZ právním nástupcem žalobkyně ve všech věcech týkajících se FVE, je jejím právním nástupcem i ve vztahu k odpovědnosti za spáchaný přestupek. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na zásady trestní odpovědnosti právnických osob a § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“). Rozhodnutí žalované je tedy nezákonné, neboť řízení o přestupku mělo být zastaveno z důvodu přechodu odpovědnosti za přestupek na společnost FAVOLA CZ.

15. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku. Žalovaná vycházela z toho, že instalovaný výkon výrobny udělený licencí je určen jako součin počtu instalovaných FVP a jejich štítkového výkonu, ačkoliv toto nevyplývalo z žádných zákonných ani podzákonných norem. I když energetický zákon v § 30a pracuje s pojmem celkový instalovaný výkon, definuje jej pouze ve vztahu k úpravě státní autorizace na výstavbu výrobny, a to s účinností od 18. 8. 2011. Instalovaný výkon dále definuje vyhláška č. 16/2016 Sb., ta je však vydána k provedení 59 A 2/2025 - 83 některých ustanovení energetického zákona, která upravují pouze podmínky připojení výrobce k elektrizační soustavě, a to s účinností od 1. 2. 2016. Žalobkyně ani její odpovědný zástupce nemohli v době uvedení FVE do provozu předvídat, jak se výklad celkového instalovaného výkonu ustálí. Žalobkyně tudíž nevěděla, že se může dopustit protiprávního jednání. Jde-li o odkaz žalované na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1564/24 ze dne 24. 7. 2024, namítala žalobkyně, že Ústavní soud není vrcholem soustavy správních soudů a nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Neshledal-li v daném případě nepřípustný zásah do ústavních práv a svobod, nelze z toho vyvozovat, že správní soudy postupovaly v souladu se zákonem a rozhodovaly na základě správného právního výkladu. Žalobkyně argumentovala tím, že od počátku uvedení FVE do provozu prochází vyrobená elektřina přes 3 střídače o výkonu 1,499 kW, čímž je omezen maximální okamžitý výkon na 1,497 MWp. Obsahuje-li FVE funkční systém omezení výstupního výkonu střídačů a instalovaný výkon je technicky omezen, nelze tuto skutečnost přehlížet. Pokud tedy žalobkyně zamezila v dobré víře překročení licencovaného výkonu, nelze bez dalšího uzavřít, že se dopustila neoprávněné výroby elektřiny v rozsahu, o nějž překračuje součet jmenovitých hodnot výkonu jednotlivých FVP součet odpovídající licencovanému výkonu. Pokud žalovaná s odkazem na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1564/24 ze dne 24. 7. 2024 dovozuje, že za celkový instalovaný výkon se považuje součet hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek, tj. prostý aritmetický součet výkonu instalovaných solárních panelů, může tento závěr platit pro stanovení, zda byl či nebyl překročen výkon licencovaný, popř. o jakou hodnotu. Nelze však na základě poměru takto stanoveného výkonu a licencovaného výkonu stanovit nepřiměřený majetkový prospěch, tj. o kolik žalobkyně vyrobila v předmětné FVE více, než pokud by licencovaný výkon nebyl překročen a nedošlo by tedy k neoprávněné výrobě. Žalovaná přehlíží, že FVE obsahovala systém omezení výkonu za pomocí střídačů a staví daný případ na roveň situaci, kdy takové omezení ve FVE není. V důsledku tohoto závěru tak žalobkyně, pokud by tento systém omezení výroby ve FVE neinstalovala a vyrobila by tak logicky více elektrické energie a získala tak větší prospěch, byla sankcionována stejně, jako v případě, že tak učinila v domnění, že tak plní povinnost vyplývající jí z licence na výrobu elektřiny – nepřekročit maximální momentální výkon. Žalobkyně je touto formou trestána za své poctivé jednání a snahu dodržet podmínky rozhodnutí o udělení licence, byť v důsledku jejího chybného výkladu zákona tento následek nenastal. Je evidentní, že nepřiměřený majetkový prospěch nemůže být stanoven ve stejné výši, jako kdyby FVE žádné omezení výkonu neobsahovala. Podle žalobkyně relevantním důkazem o překročení instalovaného výkonu nemůže být metodika ČVUT, na níž žalovaná v rozhodnutí odkazovala. Na základě její aplikace SEI mnohdy dochází při ověřování skutečného instalovaného výkonu k nesprávným závěrům, přestože ve skutečnosti instalovaný výkon, tj. součet jmenovitého výkonu uvedeného na štítcích použitých FVE panelů překročen nebyl. Žalobkyně dále namítla, že SEI při místním šetření neověřila, zda jsou veškeré FVP a stringy zapojené. Skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že veškeré FVE panely zapojené nebyly, neznamená, že SEI není tyto skutečnosti povinna jednoznačně prokázat. V opačném případě je nutné řídit se zásadou in dubio pro reo. Rozhodnutí žalované je proto nezákonné, neboť řízení o přestupku mělo být zastaveno z důvodu, že jednání, kterého se žalobkyně dopustila, není přestupkem. 59 A 2/2025 - 83 16. Podle žalobkyně nedošlo k naplnění formální ani materiální stránky přestupku, žádného společensky škodlivého jednání se žalobkyně nedopustila. Jak již uvedla, nemohla překročit momentální skutečný výkon FVE s ohledem na ztráty jednotlivých panelů a instalované omezovače výkonu. FVE byla legálně vybudována, žalobkyně fakticky ekologicky čistou elektřinu vyrobila, dodala do sítě, tato byla spotřebována a zaplacena jako elektřina z obnovitelných zdrojů, aniž negativně zatížila životní prostředí a klima, účel podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byl bezezbytku naplněn.

17. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítala, že rozhodnutí je nezákonné, neboť obsahuje chybně stanovenou výši nepřiměřeného majetkového prospěchu. Žalovaná provedla opravný přepočet nepřiměřeného majetkového prospěchu, následně po soudním přezkumu znovu jeho výši redukovala na částku 2 730 782,83 Kč, když od původní výše odečetla část nepřiměřeného majetkového prospěchu spojeného s přestupky, u nichž zanikla odpovědnost za jejich spáchání, dále částku ponížila o koeficient 1,13936 (na základě závěru, že skutečný výkon výrobny je 1,13936násobek maximálního licencovaného výkonu výrobny FVE), ten ale reálně ve vlastním výpočtu použit nebyl, protože původně vyrobené množství bylo ve vzorci vyděleno číslem 1 709,05 a toto následně vynásobeno číslem 1 500. Žalobkyně uvedla, že je třeba ponížit skutečnou výrobu, aby mohlo být dopočteno, jaká by měla být výroba, pokud by byl dodržen limit stanovený licencí. Nepřiměřený majetkový prospěch nelze stanovit poměrně dle celkového instalovaného výkonu (určeného sečtením štítků s údajem o maximálním možném výkonu v laboratorních podmínkách) a licencovaného výkonu, neboť tento způsob opomíjí omezení výkonu FVE v důsledku omezení výkonu na střídačích. Žalovaná sice zohlednila, že v období s méně příznivými osvitovými podmínkami žalobkyně vyrobila více elektrické energie, na druhou stranu pominula, že v příznivých osvitových podmínkách naopak vyrobila v důsledku instalace střídačů výrazně menší množství elektrické energie, než pokud by ve FVE nebyly umístěny střídače. Žalovaná se dále nezabývala námitkou, že stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu je chybné, protože bylo vycházeno z celkové výše výkupních cen stanovených cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2007, tj. z částky 15 304 Kč/MWh. Od výše nepřiměřeného majetkového prospěchu měla být odečtena nejen solární daň, ale i hodinová cena elektřiny. Nelze ignorovat, že žalobkyně v tomto rozsahu elektřinu skutečně vyrobila a dodala do distribuční soustavy, za dodávku inkasovala od povinně vykupujícího výkupní ceny obsahující jak státní podporu, tak hodinovou cenu. Žalobkyni by v případě, že by bylo prokázáno, že překročila licencovaný výkon, nevznikl nárok na státní podporu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, neboť by ji vyrobila v části výrobny neuvedené do provozu v souladu se zákonem a nesplnila by podmínku vzniku nároku na podporu. Nemůže být nárokováno vrácení částky odpovídající vyplacené hodinové ceně elektřiny, neboť tuto cenu žalobkyni neuhradil operátor trhu, Ministerstvo průmyslu a obchodu ani Česká republika, ale povinně vykupující. Pokud by stát tuto hodinovou cenu vymáhal, došlo by na jeho straně k bezdůvodnému obohacení. Na tuto hodinovou cenu za dodanou elektřinu by žalobkyně měla nárok bez ohledu na udělenou licenci či nárok na podporu. V této souvislosti žalobkyně odkázala na § 13 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, a trvala na tom, že hodinová cena jakožto součást výkupních cen nemůže být zahrnuta ani do škody, jak ji původně uplatnil poškozený, ani do hodnoty nepřiměřeného majetkového 59 A 2/2025 - 83 prospěchu. To vyplývá i ze skutečnosti, že v případě, že by žalobkyně čerpala podporu ve formě zelených bonusů, vznikl by nárok státu pouze na vrácení vyplacené podpory ve formě zelených bonusů, nikoliv na náhradu ceny vyrobené a do distribuční soustavy dodané silové elektřiny. Žalovaná sice odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, 32 Cdo 1051/2015, ale nevyjádřila se k námitce, že výkupní ceny zahrnují jak státní podporu, tak silovou cenu elektřiny a že cena silové elektřiny však nemůže být považována za nepřiměřený majetkových prospěch. Tuto otázku pak neřešil ani krajský soud v přechozím rozsudku č. j. 59 A 75/2022-70. Kromě toho, že žalovaná nezohlednila instalaci střídačů omezujících výkon FVE a neodečetla hodinovou cenu elektřiny od výkupních cen, neexistuje na straně žalobkyně žádný nepřiměřený majetkový prospěch ve smyslu bezdůvodného obohacení. Údajný majetkový prospěch byl vyčíslen jen nominálně, aniž byly zohledněny nutné výdaje na výrobu a dodání elektřiny. I kdyby byla elektřina skutečně vyrobena v části výrobny neuvedené do provozu v souladu s právními předpisy, tj. bez licence, nelze přehlížet, že FVE byla legálně vybudována, fakticky ekologicky čistou elektřinu z obnovitelných zdrojů vyrobila a dodala do sítě, kde byla takto spotřebována a zaplacena. Celou věc nelze zjednodušit tak, že by získáním licence žalobkyně automaticky získávala majetkový prospěch rovnající se částce nároku podpory. Žalobkyně dále upozornila na koncepci podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, která je postavena na tvz. garanci návratnosti. I kdyby teoreticky došlo k překročení instalovaného výkonu, žalobkyně by z takové hypotetické nepoctivosti majetkově těžila prakticky až v okamžiku dosažení návratnosti investice do FVE, což se dosud nestalo. Žalobkyně nadto již od roku 2020 není vlastníkem ani provozovatelem této výrobny a žádný profit z výrobny a výroby elektřiny již nemá. Konečně žalovaná nezohlednila, že žalobkyně odvedla daň z příjmů právnických osob ve výši 19 % na základě vystavených faktur. K odkazu žalované na novelu zákona o cenách zákonem č. 265/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, žalobkyně namítala, že jednak § 16 odst. 6 nebyl v době spáchání přestupků účinný (a není ani v současné době), a jednalo by se tedy o nepřípustnou retroaktivitu, ale zejména se toto ustanovení vztahuje na daně, poplatky a jiná peněžitá plnění, která jsou součástí ceny. Daň z příjmů právnických osob ale součástí ceny není. Není tak použitelná ani judikatura, kterou žalovaná zmiňovala a která se týká plnění, která jsou součástí ceny (jako uvedená daň z přidané hodnoty). Daň z příjmů, kterou žalobkyně do státního rozpočtu odvedla, tak měla být od nepřiměřeného majetkového prospěchu odečtena.

18. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná uložila za přestupky spáchané v období 4. 6. 2018 až 2. 1. 2019 pokutu ve výši 1 000 000 Kč. V odůvodnění uvedla, že výsledná výše pokuty byla s ohledem na § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách stanovena s ohledem na to, že nepřiměřený majetkový prospěch za jednotlivé měsíční přestupky byl do 1 000 000 Kč. A protože se jednalo o 8 přestupků se stejnou horní hranicí sazby výše pokuty a jelikož byl nepřiměřený majetkový prospěch nejvyšší za přestupek spáchaný dne 4. 6. 2018 (výkaz za měsíc květen), byl v souladu se zásadou absorpce ve smyslu v § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky vybrán jako nejzávažnější přestupek právě tento. Žalobkyně byla uznána vinou ze spáchání přestupku podáním výkazu za měsíc květen dne 4. 6. 2018 s vykázaným (uplatňovaným) nárokem na výkupní cenu ve výši 15 304 Kč/MWh na množství elektřiny 33,905 MWh, čímž měla získat nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 518 436 Kč. Žalovaná uložila pokutu ve výši 59 A 2/2025 - 83 1 000 000 Kč, která je na základě § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách na hranici nejvyšší možné pokuty, kterou mohla uložit. Uložení nejpřísnějšího trestu současně neodůvodnila. Nejsou zde pro to ani důvody, které by žalovaná v rámci svého správního uvážení mohla v této maximální výši pokuty reflektovat, jako jsou přitěžující okolnosti. Naopak byla zjištěna řada polehčujících okolností jako je absence přímého i nepřímého úmyslu, spáchání přestupku v omylu, poskytnutí veškeré součinnosti s provedením kontroly, doznání ke spáchání skutků kladených žalobkyni za vinu, provedení okamžitých kroků k zamezení vzniku dalších škodlivých následků (neprodlená deinstalace přebytečných FV panelů, jakmile se žalobkyně o tom, že se nevědomě dopustila protiprávního jednání, dozvěděla), atp. Pokuta tedy měla být uložena při nižší hranici rozmezí, tj. ve výši jednonásobku částky nepřiměřeného majetkového prospěchu získaného výrobou elektřiny květnu roku 2018, je-li z uvedených přestupků nejvyšší způsobenou škodou. V této souvislosti žalobkyně namítala, že právě v měsíci květnu mělo dojít přinejmenším k poměrnému pokrácení nepřiměřeného majetkového prospěchu získaného v uvedeném období, vzhledem k tomu, že SEI zahájila správní řízení oznámením ze dne 25. 5. 2021, které bylo žalobkyně doručeno téhož dne doručeno. Odpovědnost za přestupky spáchané v období předcházejícím tomuto dni o více než 3 roky tak zanikla. Je nutné na tuto situaci nahlížet tak, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání samotnou výrobou na FV panelech o celkovém vyšším instalovaném výkonu (odhlédne-li žalobkyně nyní od skutečnosti, že celkový výkon FVE byl omezen výkonem střídačů), nikoliv ryze formálním krokem, kterým je výkaz vyrobené elektřiny. Na základě toho by mělo být v rámci přestupku spáchaného dne 4. 6. 2018 do nepřiměřeného majetkového prospěchu zahrnuto pouze období, v němž nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek promlčením, tj. pouze 6/31 ze stanovené částky.

19. Podle žalobkyně došlo i k porušení trestněprávních zásad. Žalovaná dovodila spáchání přestupku na základě nepřípustného extenzivního výkladu § 5 odst. 5 zákona o cenách, ve spojení s článkem 1.

10. Cenového rozhodnutí ERÚ č. 3/2017, které byly aplikovány, ačkoliv nejsou normami sankčního charakteru. V tomto žalobkyně spatřovala porušení trestněprávních zásad, neboť nebyl naplněn ústavní požadavek na určitost, srozumitelnost a předvídatelnost trestněprávní normy. Jde o řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na které plně dopadají zásady trestního řízení a požadavky spravedlivého procesu. To rovněž znamená, že veškeré znaky skutkové podstaty deliktu musí mít zákonný základ a nemohou být dotvářeny extenzivním výkladem.

20. V závěru žaloby žalobkyně uplatnila žádost o moderaci pokuty ze strany soudu ve formě upuštění od trestu či snížení trestu v mezích, neshledá-li soud důvody pro zrušení rozhodnutí. S ohledem na výši sankce 1 000 000 Kč a výši nepřiměřeného majetkového prospěchu 2 730 782,83 Kč, který podle žalobkyně jednak nebyl vyčíslen správně a jednak bude žalobkyni uložen jako peněžitá povinnost opětovně v řízení o vrácení neoprávněně čerpané podpory dle § 51 zákona o podporovaných zdrojích energie, a rovněž s ohledem na přístup žalobkyně ke správnímu řízení a spáchanému přestupku, jsou zde důvody pro aplikaci moderačního oprávnění soudu.

21. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. 59 A 2/2025 - 83 III. Vyjádření žalované 22. Vzhledem k tomu, že obsahem žaloby jsou prakticky stejné námitky, které žalobkyně uplatnila v průběhu správního řízení, odkázala žalovaná na napadené rozhodnutí.

23. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by mělo být znovu oznamováno zahájení řízení. V daném případě nedošlo k rozšíření či změně původně vytýkaného protiprávního jednání žalobkyně. Jedná se o skutkově totožné přestupkové protiprávní jednání žalobkyně, jen ve světle právních názorů stanovených krajským soudem a potvrzených NSS bylo rozděleno z původně jednoho pokračujícího přestupku na více samostatných přestupků. Bylo by pouhým formalismem řízení opět zahajovat způsobem, o jakém hovoří žalobkyně. Žalobkyni je známo, jaké protiprávní jednání je jí vytýkáno, v řízení nedošlo, kromě rozdělení jednoho pokračující přestupku na několik samostatných přestupků, k žádné změně.

24. K námitce přechodu odpovědnosti za přestupek na právního nástupce žalovaná odkázala na závěry rozsudku krajského soudu, který otázku řešil.

25. Ve vztahu k námitce týkající se naplnění skutkové podstaty žalovaná rovněž odkázala na napadené rozhodnutí a body 34. až 43. rozsudku krajského soudu, kde byla otázka řešena. Co představuje pojem instalovaný výkon FVE vyplývá z ustálených soudních výkladů, žalovaná odkázala na např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2021, č. j. 62 Af 85/2016-305, nebo rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021-95. Dále odkázala i na nejnovější rozsudky soudů, konkrétně na usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1564/24 ze dne 24. 7. 2024, rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2024, č. j. 3 As 277/2022-49, nebo ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 As 89/2023-33. K problematice střídačů a skutečnosti, že přítomnost těchto střídačů ve FVE nemá na správní řízení vliv, se žalovaná dostatečně vyjadřovala ve správním řízení, tyto závěry byly potvrzeny v rozsudku krajského soudu, který v bodu 41. odkázal na rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 As 137/2017-41, včetně výše uvedených rozsudků.

26. K naplnění formální i materiální stránky přestupku došlo, žalobkyně jako příjemce veřejné podpory ve formě výkupních cen, placené z peněz odběratelů elektřiny a daňových poplatníků, žádala o vyplacení podpory i na tu část FVE, na kterou neměla právní nárok, a uplatňovala tedy veřejnou podporu formou výkupních cen v rozporu s věcnými podmínkami i na elektřinu z části výrobny FVE, pro kterou nárok na tuto výkupní cenu s ohledem na výše uvedené nevznikl. Žalovaná odkázala na bod 53. a násl. rozsudku krajského soudu.

27. Co se týče výše nepřiměřeného majetkového prospěchu, setrvala žalovaná na svém stanovisku. To bylo potvrzeno i v rozsudku krajského soudu, konkrétně v bodech 61. až 63. Do výše nepřiměřeného majetkového prospěchu je třeba započítat i zápornou hodinovou cenu. Podpora formou výkupních cen je definována jako celková cena. Zákon o podporovaných zdrojích energie definuje druhy podpory v § 8 odst. 1, dále ji upravuje v § 10, přičemž odečet hodinové ceny zákon nikde nestanovuje. Totéž platí o stanovení podpory v cenových rozhodnutích ERÚ, kde taktéž není stanoveno, že by od podpory měla být odečítána hodinová cena elektřiny. Žalovaná odkázala na cenová 59 A 2/2025 - 83 rozhodnutí ERÚ, kdy je v jednotlivých tabulkách vždy stanovena částka odpovídající zelenému bonusu a dále výkupní ceně jako takové. Taktéž zahrnutí solární daně do výše nepřiměřeného majetkového prospěchu je správné, blíže se k této námitce vyjádřila na str. 23 napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že rozdělením z původně jednoho pokračující přestupku na jednotlivé ,,měsíční“ přestupky v souladu se závěry rozsudku krajského soudu žalobkyně docílila stavu, že je její přestupkové jednání posuzováno v režimu § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, účinného do 31. 12. 2024, s tím, že horní hranice pokuty je 1 000 000 Kč, směrem ke stíhanému přestupku nejmírnější. Další horní hranice je uvedena v § 16 odst. 4 písm. b) uvedeného zákona a je minimálně 1 000 000 Kč, tedy jednonásobek až pětinásobek nepřiměřeného majetkového prospěchu a další horní hranice dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona je 10 000 000 Kč. Není tedy jasné, proč žalobkyně brojí proti výši nepřiměřeného majetkového prospěchu, na jehož vyčíslení žalovaná trvá. Žalovaná zopakovala, že nepřiměřený majetkový prospěch je vodítkem pro uložení výše sankce. Doplnila, že nepřistoupila k aplikaci v době vydání napadeného rozhodnutí neúčinného zákona č. 265/2024 Sb. Pouze chtěla poukázat na dosavadní praxi zahrnutí daní do výše nepřiměřeného majetkového prospěchu, kterou tato novela zohledňuje a daným ustanovením zakotvuje v právním textu.

28. Při určení konečné výše pokuty žalovaná využila svoji pravomoc a uložila pokutu v maximální výši, což odůvodnila na str. 24 napadeného rozhodnutí.

29. Podle žalované k porušení trestněprávních zásad v průběhu správního řízení nedošlo, což konstatovala a zdůvodnila v napadeném rozhodnutí. V rozsudku krajského soudu byly tyto závěry v bodech 65. a 66. potvrzeny.

30. Žalovaná proto navrhovala, aby podanou žalobu soud zamítl.

IV. Replika žalobkyně

31. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala replikou, v níž setrvala na své argumentaci ohledně procesního pochybení žalované. Žalovaná zahájila řízení o pokračujícím přestupku spáchaném v období února 2018 až ledna 2019, v současné době vede řízení o několika přestupcích, řízení vedené o těchto přestupcích řádně nezahájila. Oznámení o zahájení řízení o přestupku musí dle § 78 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky obsahovat popis skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci. Žalovaná neučinila žádného procesního kroku, jímž by kvalifikaci předmětného přestupku změnila.

32. K argumentaci žalované § 8 odst. 1 a § 10 zákona o podporovaných zdrojích energie žalobkyně uvedla, že je zkreslující. Ze zmíněného zákona vyplývá, že Česká republika poskytuje podporu jen ve výši rozdílu mezi výkupní a hodinovou cenou elektřiny, žalobkyně poukázala na § 13 odst. 2 uvedeného zákona, dle kterého povinně vykupující účtuje operátorovi trhu rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za svoji činnost podle množství povinně vykupované elektřiny z jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů evidovaných operátorem trhu podle § 10 odst. 3 a operátor trhu je povinen hradit rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za činnost povinně vykupujícího. Sama žalovaná se dopouští formalismu, když uvádí, že podporou je částka odpovídající stanovené výkupní ceně elektřiny. Žalobkyně 59 A 2/2025 - 83 zopakovala argumenty, na základě kterých měla způsob stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu za nesprávný. Protože Česká republika, potažmo Ministerstvo průmyslu a obchodu povinně vykupujícímu vyplatilo pouze rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou elektřiny (a cenu za činnost povinně vykupujícího), neexistuje žádný právní důvod, na základě kterého by mohla požadovat tuto částku po žalobkyni vydat zpět. Hodinová cena jakožto součást výkupních cen tedy nemůže být zahrnuta ani do škody, jak ji původně uplatnil poškozený (Ministerstvo průmyslu a obchodu), ani do hodnoty nepřiměřeného majetkového prospěchu. Jednalo by se o nedůvodnou diskriminaci výrobců pobírajících podporu ve formě výkupních cen, na rozdíl od výrobců pobírajících podporu ve formě zelených bonusů, kteří by v případě výroby elektřiny v části výrobny neuvedené řádné do provozu byli povinni vracet pouze státní podporu (bez cen do distribuční soustavy dodané elektřiny), kdežto výrobci pobírající podporu ve formě výkupních cen by měli do státního rozpočtu vracet i hodinovou cenu elektřiny inkasovanou od povinně vykupujícího z jeho rozpočtu. Podle žalobkyně má tato otázka i ústavněprávní rozměr, neboť bylo zasaženo do jejího práva na soukromé vlastnictví a byl porušen zákaz nediskriminace. Žalovaná tento rozdíl a odlišný charakter formy podpory odmítá pochopit.

33. Žalobkyně setrvala na argumentaci týkající se nesprávné výše stanovené pokuty. Nejsou tu důvody, jako jsou zásadní přitěžující okolnosti, které by žalovaná v rámci svého správního uvážení mohla v této maximální výši pokuty reflektovat. Naopak byla zjištěna řada polehčujících okolností, pokuta tedy měla být uložena při nižší hranici rozmezí, tj. ve výši jednonásobku částky nepřiměřeného majetkového prospěchu získaného výrobou elektřiny v červnu roku 2018, je-li z uvedených přestupků tím s nejvyšší způsobenou škodou. Žalobkyni není zřejmý význam sdělení žalované ve vyjádření, že horní hranice pro uložení pokuty není z logiky věci nejmírnějším postihem. Není jasné, proč žalovaná odkazuje na § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách, který se na posuzovaný případ neaplikuje. Vzhledem k mnohosti přestupků má být správní trest uložen podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Tedy za přestupek spáchaný v červnu roku 2018 (škoda stanovená ve výši 518 436,60 Kč – částka podle žalobkyně nesprávně zahrnuje i hodinovou cenu) a jako v případě původního rozhodnutí ve výši jednonásobku. Od doby rozhodování žalované o původním rozhodnutí nedošlo k žádným novým skutkovým zjištěním, která by odůvodňovala přísnější postup žalované – stanovení pokuty ve výši téměř dvojnásobku oproti původnímu jednonásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu.

34. K § 16 odst. 6 zákona o cenách, byť ve znění účinném od 1. 1. 2025, žalobkyně uvedla, že v případě hodinové ceny elektřiny o žádnou daň, poplatek, ani jiné obdobné peněžité plnění nejde. Nemůže tedy být do nepřiměřeného majetkového prospěchu zahrnuta. Žalovaná si v argumentaci ohledně stanovení výše pokuty protiřečí. Je třeba trvat na správném stanovení výše nepřiměřeného majetkového prospěchu, neboť je „vodítkem pro uložení výše sankce“, jak uvádí žalovaná. Lze důvodně očekávat, že nepřiměřený majetkový prospěch bude ve výši stanovené v tomto řízení vymáhat v řízení o vrácení neoprávněně čerpané podpory dle § 52 zákona o podporovaných zdrojích energie. Žalovaná k maximální výši pokuty pouze uvedla, že přihlédla k množství neoprávněně vykazované elektřiny, resp. uplatnění podpory formou 59 A 2/2025 - 83 výkupních cen na tuto neoprávněně vykazovanou elektřinu, a dále pak na množství jednotlivých přestupků. Uložení pokuty v maximální výši dle žalobkyně vyžaduje mnohem závažnější než zmíněné důvody.

V. Posouzení věci krajským soudem

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

36. K projednání žaloby nařídil soud jednání, při němž žalobkyně i žalovaná setrvaly na svých stanoviscích, důkazní návrhy neuplatnily.

37. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí SEI ve spojení s opětovným rozhodnutím žalované, které bylo vydáno po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu č. j. 59 A 75/2022-70. Žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobkyně byla uznána vinnou z 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, kterých se měla dopustit nedodržením věcných podmínek stanovených cenovým orgánem pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené v cenovém rozhodnutí ERÚ č. 3/2017, když jako licencovaný výrobce elektřiny ve dnech 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019 podala výkazy za jednotlivé měsíce a tím neoprávněně uplatnila a vyúčtovala jednotkovou výkupní cenu příslušející výrobnám uvedeným do provozu v roce 2009, ačkoli část FVE v rozsahu 0,20905 MWp nebyla uvedena do provozu ve smyslu cenového rozhodnutí č. 8/2009, neboť na ni nebyla udělena licence, tudíž pro tuto část FVE nevzniklo oprávnění uplatnit podporu formou výkupních cen, čímž měla získat neoprávněný majetkové prospěch. V. a) procesní postup žalované 38. K námitce nesprávného procesního postupu žalované soud na základě obsahu správního spisu konstatuje, že oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 25. 5. 2021 navazovalo na výsledky provedené kontroly, které byly zachyceny v Protokole o výsledku kontroly ze dne 27. 4. 2020 a nebyly změněny ani k uplatněným námitkám žalobkyně. Oznámením bylo zahájeno řízení pro přestupek podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, kterého se měla žalobkyně dopustit popsaným nedodržením věcných podmínek stanovených Cenovým rozhodnutím č. 3/2017 tím, že jako výrobce elektřiny za rok 2018 ve dnech 5. 2. 2018, 5. 3. 2018, 4. 4. 2018, 2. 5. 2018, 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2018 neoprávněně uplatnila a vyúčtovala výkupní cenu na elektřinu vyrobenou v části výrobny elektřiny, na niž nebyla udělena licence, a pro uvedenou část tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti výroby elektřiny s uplatněním podpory formou výkupních cen, čímž měla získat neoprávněný majetkový prospěch ve výši 3 812 594,51 Kč. Následně byla ve věci vydána rozhodnutí SEI ze dne 27. 7. 2021 ve spojení s rozhodnutím žalované ze dne 20. 6. 2022. Posledně zmíněné rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. 59 A 75/2022-30. Důvodem bylo nesprávné posouzení protiprávního jednání žalobkyně jako pokračujícího přestupku podle § 16 59 A 2/2025 - 83 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Krajský soud současně vyslovil, že odpovědnost žalobkyně za přestupky spáchané ve dnech 5. 2., 5. 3., 4. 4. a 2. 5. 2018 zanikla z důvodu prekluze, tyto závěry NSS byly rozsudkem č. j. 5 As 28/2023-35 aprobovány. Žalovaná v řízení pokračovala, oznámením o pokračování řízení ze dne 17. 5. 2024 žalobkyni sdělila, že bude pokračovat ve společném řízení o přestupcích ve světle závazného právního názoru soudů vyslovených ve shora označených rozsudcích. Žalobkyni poučila o procesních právech, téhož dne ji vyrozuměla o shromáždění podkladů pro rozhodnutí, mezi kterými uvedla také Stanovisko k připravovanému rozhodnutí o odvolání po soudním přezkumu. Jeho obsahem byl výpočet neoprávněného majetkového prospěchu po jednotlivých měsících, včetně popisu způsobu výpočtu a tabulky s výpočty. Nové oznámení o shromáždění podkladů pro rozhodnutí žalovaná žalobkyni doručila v reakci na její písemného vyjádření ve věci.

39. Podle § 78 odst. 2 věty první zákona o odpovědnosti za přestupky řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústním vyhlášením takového oznámení. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení platí, že oznámení o zahájení řízení o přestupku obsahuje popis skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci. Uvedené obsahové údaje vymezují předmět řízení. Smyslem tohoto ustanovení je, aby podezřelý, resp. již obviněný z přestupku, od počátku řízení věděl, v čem je spatřována jeho vina, a aby také již od počátku řízení případně mohl uplatňovat svoji obranu.

40. V projednávané věci má soud za to, že žalovaná nepostupovala nezákonně, pokud po vydání zrušujícího rozsudku krajského soudu a potvrzení jeho závěrů NSS znovu nezahajovala řízení o přestupku prostřednictvím nového oznámení o zahájení řízení o přestupku. Z oznámení o zahájení řízení ze dne 25. 5. 2021 ve spojení se závaznými právními závěry soudů, na které žalovaná výslovně poukázala v oznámení o pokračování řízení o přestupku ze dne 17. 5. 2024, muselo být žalobkyni zřejmé, co je nadále předmětem vedeného přestupkového řízení a jak je protiprávní jednání žalobkyně předběžně právně kvalifikováno. Vymezení přestupkového jednání popisem skutku se nezměnilo, zůstalo totožné. Samozřejmě s přihlédnutím k závěru, že odpovědnost žalobkyně za protiprávní jednání vymezené dobou spáchání dne 5. 2., 5. 3., 4. 4. a 2. 5. 2018 zanikla z důvodu prekluze. Skutečnost, že popsané protiprávní jednání bude předběžně kvalifikováno tak, že se jedná o jednotlivé přestupky podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, o nichž se nyní vede společné řízení, z oznámení o pokračování řízení vyplývá. Nejedná si o situaci, kdy by v rozporu s § 78 odst. 2 a 3 zákona o odpovědnosti za přestupky nebylo přestupkové řízení řádně zahájeno a žalobkyně v rámci pokračování řízení vedeného žalovanou nevěděla, jaké protiprávní jednání jí je kladeno za vinu a podle jakých zákonných ustanovení je předběžně právně kvalifikováno.

41. Navazující námitku prekluze přestupků žalobkyně nekonkretizovala, prekluzi dovozovala pouze z toho, že řízení o přestupcích považovala za nikoli řádně zahájené. Tento náhled na věc ovšem soud nesdílí. Sám pak zánik odpovědnosti za přestupky z důvodu uplynutí prekluzivní doby (promlčecí doby slovy zákona) ve smyslu § 29 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky nedovodil. Pochybení v posouzení běhu prekluzivní doby dle § 30 písm. b), § 31 odst. 1 a 3 ve spojení s § 32 odst. 1 písm. c) a § 33 zákona o odpovědnosti za přestupky, jak ho učinila žalovaná na str. 18 a 19 napadeného rozhodnutí, neshledal. 59 A 2/2025 - 83 V. b) přechod odpovědnosti na právního zástupce 42. Žalobkyně znovu s odvoláním na § 33 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky namítala, že její odpovědnost za přestupek přešla na právního zástupce společnost FAVOLA CZ, a proto mělo být řízení vůči ní zastaveno. Touto otázkou se již krajský soud zabýval v bodech 28. až 33. zrušujícího rozsudku, žalovaná z těchto závěrů vycházela. Soud neshledal důvod se od dříve vyslovených závěrů odchýlit.

43. Skutkově není sporu a tom, že na základě projektu přeměny schváleného dne 16. 7. 2020 došlo k přeměně žalobkyně, konkrétně k rozdělení ve formě odštěpení sloučením s existující společností FAVOLA CZ, na kterou dle čl. 8 projektu přešlo část jmění související s provozem FVE, zejména FVE samotná a pohledávky a závazky s ní spojené. K zániku žalobkyně nedošlo.

44. Podle § 33 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že odpovědnost právnické osoby za přestupek přechází na jejího právního nástupce. Dle odst. 2 má-li právnická osoba více právních nástupců, odpovídá za přestupek každý z nich, jako by přestupek spáchal sám. Současně § 29 písm. c) uvedeného zákona stanoví, že odpovědnost za přestupek zaniká zánikem právnické osoby, nemá-li právního nástupce.

45. Výklad shora citovaných ustanovení a jejich aplikaci na projednávaný případ ze strany správních orgánů považuje soud za správný, odpovídající jednak důvodové zprávě k zákonu o odpovědnosti za přestupky, jednak doktrinárním závěrům. Žalovaná správně vycházela z toho, že žalobkyně nezanikla a existuje dál, a příhodně upozornila na to, že nejde o případ univerzálního nástupnictví, jak jej zmiňuje důvodová zpráva k citovanému ustanovení, s nímž obvykle je spojen zánik odpovědnosti za přestupek. K institutu přechodu odpovědnosti na právního nástupce důvodová zpráva konkrétně uvádí: „Co se rozumí změnou právnické osoby, je velmi důležité pro uplatňování tohoto ustanovení, ale návrh nepočítá s používáním tohoto pojmu, stejně jako tak nečiní zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. Lze říci, že změna právnické osoby je úzce spojena s pojmem právního nástupnictví, a to konkrétně univerzálního právního nástupnictví, kdy na nástupnickou právnickou osobu na základě jednoho právního úkonu nebo jedné právní skutečnosti přecházejí v zásadě všechna práva a povinnosti z jiné právnické osoby (právního předchůdce). Od toho je třeba odlišit pouhou změnu názvu či sídla, při které k takovému přechodu nedochází. Pro zachování jednotnosti právního řádu vycházíme při chápání změn právnických osob a při chápání právního nástupnictví pro účely tohoto ustanovení z toho, co dovodila teorie trestního práva při rozboru přechodu trestněprávní odpovědnosti. Právním nástupnictvím tedy rozumíme přeměny právnických osob nebo obdobné změny, kdy dochází k dispozici se subjektem, tzn. s právnickou osobou. Pokud dochází jen k dispozici s objektem, tzn. s majetkem, ať už s podnikem, nebo s jednotlivou pohledávkou, nejde o právní nástupnictví v uvedeném smyslu. Otázku přeměn právnických osob upravuje jednak obecně občanský zákoník (§ 174n), jednak speciálně pro obchodní společnosti a družstva zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů. Shodně oba zákony pod pojmem přeměna rozumí fúzi, rozdělení a změnu právní formy, avšak zákon o přeměnách tento výčet rozšiřuje o převod jmění na společníka a přeshraniční přemístění sídla. Všechny případy přeměn, vyjma změny právní formy právnické osoby a přemístění sídla právnické osoby do zahraničí, což jsou přeměny právnické osoby bez právního nástupnictví, jsou zpravidla změnami právnické osoby, které s sebou nesou přechod odpovědnosti za přestupek na jednoho či více právních nástupců. 59 A 2/2025 - 83 Typicky tedy úprava míří především na případy, kdy dochází k fúzi splynutím, a tedy zanikají všechny právnické osoby podílející se na fúzi, včetně pachatele, a vzniká nový subjekt, na který by jinak odpovědnost za přestupek nepřešla. Avšak ne vždy taková změna musí způsobit zánik původní právnické osoby (pachatele), tak například do režimu tohoto ustanovení spadá i rozdělení odštěpením se vznikem jedné nebo více nových právnických osob, kdy zůstane zachovaná i původní právnická osoba. U původní právnické osoby se pak sice o žádný přechod odpovědnosti za přestupek nejedná, neboť tato právnická osoba i nadále existuje, a je proto i nadále za spáchaný přestupek odpovědná, avšak na právnické osoby nově vzniklé, které se od ní odštěpily, odpovědnost za přestupek přechází.

46. Pokud se žalobkyně dovolává zásad trestní odpovědnosti právnických osob, zejména § 10 odst. 1 a 2 TOPO, je třeba uvést, že obdobným způsobem se k přechodu trestní odpovědnosti právnických osob v případě přeměny právnické osoby staví odborná literatura. V komentáři k § 10 TOPO se uvádí: „Jak uvádí výslovně i důvodová zpráva, při změně právnické osoby s právnickým nástupnictvím ve smyslu § 10 odst. 1 nemusí vždy nutně dojít k zániku původní právnické osoby. Z toho důvodu je právním nástupcem ve smyslu § 10 odst. 1 nejen právnická osoba, na kterou přejde část práv a povinností z původní právnické osoby, ale i samotná původní právnická osoba, pakliže nedochází k jejímu zániku. Ve skutečnosti se ale v případě původní právnické osoby o žádný přechod trestní odpovědnosti nejedná. Tato právnická osoba i nadále existuje, a je proto i trestně odpovědná. Příkladem může být rozdělení odštěpením se vznikem jedné nebo více nových právnických osob, kdy zůstane zachovaná i původní právnická osoba. Podle § 10 odst. 1 přechází trestní odpovědnost na všechny právní nástupce právnické osoby. Z textu zákona je tak dovozováno, že trestní odpovědnost přechází z právního nástupce i na jeho právní nástupce, tj. pokud (původní) právní nástupce zanikne nebo se přemění s (dalším) právním nástupcem, je i tento další právní nástupce trestně odpovědný.“ (srov. FENYK, Jaroslav, Ladislav SMEJKAL a Irena BÍLÁ. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-11-30]. ASPI_ID KO418_2011CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.) (pozn. soudu podtržení v obou případech doplněno zdejším soudem).

47. Z právě citovaného soud dovozuje, že odpovědnost žalobkyně za přestupek přechodem na právního nástupce v důsledku přeměny odštěpením ve formě sloučení s existující společností FAVOLA CZ nezanikla, za přestupek byla žalobkyně, k jejímuž zániku jako právnické osoby nedošlo, nadále odpovědná, a nebyl dán důvod k zastavení řízení o přestupku z důvodu uvedeného v § 29 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky. V. c) naplnění skutkové podstaty přestupku 48. Také naplněním skutkové podstaty přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách se soud zabýval v 34. až 43. zrušujícího přestupku a na argumentaci tam uvedené setrvává.

49. Podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, ve znění účinném pro projednávaný přestupek, fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že nedodrží věcné podmínky, pravidla nebo postupy pro stanovení úředních cen, jejich změn a způsobu jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování, stanovené cenovými orgány podle § 5 odst. 5. 59 A 2/2025 - 83 50. Podle § 5 odst. 5 věty druhé zákona o cenách, pro uplatnění jednotlivých forem regulace cen mohou cenové orgány stanovit další věcné podmínky, včetně pravidel a postupů pro stanovení těchto cen, jejich změn a v případě nájmů nemovitostí nebo jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním i způsob jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování.

51. Dle bodu 1.

10. Cenového rozhodnutí ERÚ č. 3/2017 činí výkupní ceny na elektřinu pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro výrobny uvedené do provozu od 1. 1. do 31. 12. 2009 15 304 Kč/MWh.

52. Podle § 9 odst. 1 věty první energetického zákona, ve znění účinném ke dni rozhodnutí žalované, držitel licence je povinen neprodleně oznámit Energetickému regulačnímu úřadu změny podmínek pro udělení licence podle § 5 a všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7, předložit o nich doklady a požádat o změnu rozhodnutí o udělení licence. Dle odst. 5 uvedeného ustanovení, v případě rozšíření počtu provozoven, změny technických parametrů stávajících provozoven nebo změny rozsahu vymezeného území je držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence.

53. Podle § 30a odst. 1 věty druhé energetického zákona, za celkový instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny se považuje součet hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek v místě připojení do elektrizační soustavy.

54. K posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku kvalifikovaného dle shora citovaných ustanovení zákona o cenách ve spojení s označeným cenovým rozhodnutím je třeba shrnout následující skutkové okolnosti. Žalobkyně byla držitelkou licence na výrobu elektřiny ze dne 2. 12. 2009, č. 110910266, s nabytím právní moci téhož dne. Celkový elektrický instalovaný výkon dle licence činí 1,5 MW, jednalo se o výrobnu FVE v Kuřívodech. Podle revizní zprávy ze dne 4. 11. 2009 a protokolu o kontrole SEI ze dne 11. 2. 2010 bylo při uvedení FVE do provozu instalováno 7 128 Ks FVP s výkonem 210 Wp, celkem 1 496 880 Wp, po zaokrouhlení tedy 1,497 MW. Z protokolu SEI ze dne 27. 4. 2019, č. 5100903319, o výsledku kontroly vyplývá, že při fyzické kontrole FVE ve spojení s řadou dokladů vztahujících se ke stavbě, uvedení FVE do provozu a výrobě a dodávání elektřiny z FVE bylo zjištěno, že po nabytí právní moci licence dne 2. 12. 2009 došlo k navýšení instalovaného výkonu z důvodu instalace dalších FVP o výkonu 210 Wp, resp. výměně za 6 ks FVP o jmenovitém výkonu 255 Wp a 4 ks FVP o jmenovitém výkonu 265 Wp. SEI konstatovala, že celkový instalovaný výkon tedy činil 1,70905 MWp, a hodnota skutečného instalovaného výkonu tedy byla překročena o 0,21217 MWp. Toto navýšení instalovaného výkonu bylo provedeno bez změny uvedené licence na výrobu elektřiny, tuto skutečnost žalobkyně nerozporuje. Žalovaná toto zjištění v napadeném rozhodnutí korigovala, dospěla k závěru, že celkové navýšení instalovaného výkonu oproti licenci, tj. 1,5 MW, činí 0,20905 MW, když celkový instalovaný výkon po dodatečné instalaci FVP činí 1 709 050 Wp.

55. Shodnými námitkami, které žalobkyně uplatnila v tomto žalobním bodu, se podrobně zabývala jak SEI v prvostupňovém rozhodnutí na str. 5 až 7 a na str. 13, tak žalovaná na str. 11 a 12, 13 a 14 a dále na str. 17 a 18 napadeného rozhodnutí. Na závěry uvedené správními orgány obou stupňů soud v podrobnostech odkazuje, neboť by jen opakoval 59 A 2/2025 - 83 již jednou vyřčené argumenty, se kterými se plně ztotožnil (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, rozsudky dostupné na www.nssoud.cz).

56. S licencí na výrobu elektřiny je nepochybně spojen pojem celkový instalovaný výkon. Ten je jednoznačně danou, neměnnou a zjistitelnou veličinou, na rozdíl od skutečného činného výkonu FVE, na který žalobkyně poukazuje v souvislosti s instalací střídačů. Žalobkyně namítala, že střídače omezovaly výkon FVE na výstupu, a proto nedošlo k překročení licencovaného výkonu 1,5 MW. S obdobnou obranou se vypořádal již NSS v rozsudku ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 As 137/2017-41, který řešil skutkově obdobný případ vyúčtování podpory při výrobě elektřiny při dodatečné instalaci FVP, kterou došlo k navýšení instalovaného výkonu dle pravomocné licence, aniž výrobce požádal o změnu licence. Na závěry tohoto rozsudku správně poukázala žalovaná na str. 14 napadeného rozhodnutí. NSS ve vztahu k dané problematice konstatoval, že s licencí na výrobu elektřiny je spjat pojem celkový instalovaný výkon, jak je definován v § 30a věta druhá energetického zákona, tedy podle součtu výkonu jednotlivých FVP. Pokud se žalobkyně bránila tím, že pojem celkového instalovaného výkonu byl definován až s účinností od 18. 8. 2011, vyhláškou č. 16/2016 Sb. je užíván s účinností od 1. 2. 2016, nemá to na posouzení věci dle názoru soudu vliv. Jak konstatovala SEI v prvostupňovém rozhodnutí, tento výklad byl po celou dobu provozu FVE ze strany dotčených orgánů neměnný. A jak ve vztahu k celkovému instalovanému výkonu uvedl NSS ve shora označeném rozsudku: „Ostatně to odpovídá technickému chápání tohoto pojmu: „instalovaný výkon“ je definován jako „součet jmenovitých výkonů jednotek v daném objektu na svorkách, započítávají se i jednotky v případné poruše a jednotky určené pro krytí vlastní spotřeby“ (Zbyněk Ibler a kol.: Technický průvodce energetika, Praha 2002, str. 487).“ Lze dodat, že se jedná o delší dobu ustálený výklad zastávaný jak NSS (např. rozsudek ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 As 89/2023-33), tak krajskými soudy, které se obdobnými námitkami, jež uplatnila žalobkyně v projednávané věci, opakovaně zabývaly (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2021, č. j. 62 Af 85/2016-305; rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021-95, rovněž dostupné na www.nssoud.cz). Žalovaná v napadeném rozhodnutí příhodně doplnila také odkaz na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. I. ÚS 1564/24, které praxi žalované a přístup správních soudů k výkladu pojmu celkový instalovaný výkon neoznačilo za neústavní zásah do práv výrobce elektrické energie z fotovoltaické elektrárny. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by její případ instalace FVP nad licencovaný celkový instalovaný výkon odlišily tak, aby nebylo možné shora citované závěry správních soudů aplikovat.

57. Důvodnou nebyla shledána námitka, že při místním šetření SEI neověřila zapojení veškerých FVP a stringů. S ohledem na výše uvedené závěry týkající se výkladu celkového instalovaného výkonu nepovažuje soud ve shodě s žalovanou za rozhodné, zda byly v okamžiku provedeného místního šetření zapojeny, případně funkční veškeré FVP a stringy. Rozhodné bylo zjištění plynoucí z protokolu o kontrole, že při fyzické kontrole FVE žalobkyně bylo zjištěno, že po nabytí právní moci licence dne 2. 12. 2009 došlo k navýšení instalovaného výkonu, neboť byly instalovány další FVP, takže celkem bylo kontrolou zjištěno 8 126 ks FVP panelů o jmenovitém výkonu 210 Wp, 6 ks FVP s jmenovitým výkonem 255 Wp a 4 ks FVP s jmenovitým výkonem 265 Wp, tedy s celkovým instalovaným výkonem 1,70905 MWp. V této souvislosti žalovaná příhodně uvedla, že žalobkyně nezpochybňovala závěry místního šetření, ani 59 A 2/2025 - 83 počet instalovaných FVP v místě FVE, a rovněž argumentovala Zprávou o dílčí výchozí revizi elektrického zařízení č. 02-05-10 ze dne 28. 5. 2010, kdy v posudku bylo uvedeno, že elektrické zařízení je schopné bezpečného provozu, spolu s uvedením technických údajů o revidovaném zařízení, kdy bylo instalováno 8 136 ks FVP o celkovém výkonu 1 708 560 Wp. Z protokolu o místním šetření ve spojení s dodacími listy (zmíněnými v protokolu o kontrole) vyplývá, že 10 FVP bylo měněno a nahrazeno 6 ks FVP s jmenovitým výkonem 255 Wp a 4 ks FVP s jmenovitým výkonem 265 Wp.

58. Rovněž dílčí námitka týkající se metodiky ČVUT, potažmo systému PVGIS, není opodstatněná. Předně jsou výhrady žalobkyně vůči této metodice obecné, ničím nepodložené. Rozhodné však je, že zmíněná metodika byla žalovanou při posouzení otázky, zda žalobkyně naplnila znaky skutkové podstaty uvedeného přestupku, užita podpůrně, a to při stanovení hodnoty ročního využití instalovaného výkonu. Žalovaná pouze na podporu svých předchozích závěrů o další instalaci FVP a překročení celkového instalovaného výkonu dle pravomocné licence uvedla, že zjištěná hodnota ročního využití instalovaného výkonu byla sice v souladu s předpokladem (získaným z veřejně přístupného systému PVGIS), ale celkový instalovaný výkon neodpovídal licenci, což bylo pro posouzení věci podstatné. V. d) naplnění formální a materiální stránky přestupku 59. Rovněž těmito otázkami se soud ve zrušujícím rozsudku zabýval, na svých závěrech setrvává. Jak soud odůvodnil shora, k naplnění formální stránky přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách u jednotlivých přestupků došlo, argumentaci žalobkyně momentálním skutečným výkonem FVE soud odmítl v souladu s konstantní judikaturou správních soudů.

60. K naplnění materiální stánky přestupku je třeba uvést následující. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Společenská škodlivost činu tvoří materiální stránku, resp. materiální znak přestupku. Při hodnocení, zda je určité jednání přestupkem, je povinností správního orgánu nejen zkoumat, zda došlo k naplnění formálních znaků přestupku, ale také zabývat se tím, zda byl naplněn i znak materiální (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2005, č. j. 7 As 18/2004-48; nebo ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45). V posledně označeném rozsudku NSS současně uvedl, že „jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti“. Ovšem „[p]okud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“.

61. SEI dospěla k závěru, že žalobkyně materiální stránku přestupku naplnila, neboť nedodržela věcné podmínky pro stanovení úředních cen, když uplatňovala jednotkovou výkupní cenu na vyčíslené množství elektřiny příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1. 1. do 31. 12. 2009, ačkoli část výrobny elektřiny ve shora uvedeném rozsahu nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu 1.

9. Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008 a na tuto část žalobkyni nevzniklo oprávnění k výkonu 59 A 2/2025 - 83 licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen. Je tedy zjevné, že zákonem chráněný zájem byl v daném případě porušen. Ani skutečnost, že se jednalo o výrobu čisté ekologické energie, na věci nic nemění a společenskou škodlivost žalobkynina jednání nevylučuje. Pokud žalobkyně uplatňovala na elektřinu vyrobenou ze slunečního záření podporu v podobě stanovené jednotkové výkupní ceny, musela tak činit v souladu se zákonnými podmínkami. Žádné výjimečně okolnosti, které by společenskou škodlivost protiprávního jednání žalobkyně vyloučily, nenastaly. V. e) výše nepřiměřeného majetkového prospěchu 62. Žalobkyně znovu nesouhlasila se způsobem, jakým žalovaná po opravném výpočtu stanovila výši nepřiměřeného majetkového prospěchu, který se promítl do výše pokuty uložené podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách ve výši jednonásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu.

63. Podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách platí, že za přestupek lze uložit pokutu ve výši jedno až pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, jde-li vyčíslit, zjištěného za kontrolované období, nejvýše za dobu jeho posledních 3 let, nebo do 1 000 000 Kč, je-li výše nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až f), odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 2 písm. b).

64. Zjištění nepřiměřeného majetkového prospěchu ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o cenách je podstatné jak pro naplnění skutkové podstaty přestupku, tak pro uložení pokuty za přestupek dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách.

65. SEI na str. 7 a 8 svého rozhodnutí vycházela při výpočtu nepřiměřeného majetkového prospěchu z výše podpory (jednotkové výkupní ceny) 15 304 Kč/MWh a množství elektřiny vyrobené nad rámec licence 249,154 MWh. Od součinu těchto hodnot SEI odečetla podíl fakturované „minus ceny“, čímž byl vypočten nepřiměřený majetkový prospěch za rok 2018 na částku 3 812 594,51 Kč. Množství elektřiny vyrobené nad rámec licence bylo určeno jako rozdíl skutečně vyrobené elektřiny a elektřiny vyrobené úměrně k instalovanému výkonu uvedenému v licenci.

66. Žalovaná v původně vydaném rozhodnutí ze dne 20. 6. 2022 provedla opravný výpočet. Dospěla k množství elektřiny vyrobené nad rámec licence 245,49 MWh, namísto hodnoty 249,154 MWh, a to výpočtem 0,20905 MWp x 2 006,957 MWh/1,70905 Mwp, tedy jako poměrné části z nainstalovaného výkonu 1,70905 MWp oproti licencovanému výkonu 1,49688 MWp s přihlédnutím k celkovému vyrobenému množství elektřiny 2 006,957 MWh. Stejně jako SEI od součinu jednotkové výkupní ceny 15 304 Kč/MWh pro kontrolované období roku 2018 na elektřinu vyrobenou z výkonu 0,20905 MWh instalovaného nad rámec licencovaného výkonu 1,5 MWH ve výši 245,49 MWh odečetla zápornou cenu na denním trhu hrazenou povinně vykupujícím ve výši 3 691,71 Kč, tj. výpočtem 245,49 Mwh x 15 304 Kč/MWh – 3 691,71 Kč/1,70905 MWp x 0,20905 MWp = 3 756 527,40 Kč. Po zrušení tohoto rozhodnutí žalovaná provedla obdobným způsobem nový výpočet nepřiměřeného majetkového prospěchu za jednotlivé měsíce, s výpočtem měla žalobkyně možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit. 59 A 2/2025 - 83 67. Výpočet, pokud se jedná o množství dodané elektřiny z celkového instalovaného výkonu, opět vychází z protokolu o kontrole ze dne 24. 4. 2020, stejně jako záporná hodinová cena na denním trhu hrazená povinně vykupujícímu (viz Tabulka č. 1 a Tabulka v zohledňující zánik odpovědnosti za přestupky spáchané, tj. zohledněny pouze měsíce červen až prosinec 2018).

68. Metodiku zvolenou žalovanou považuje soud za logickou a věcně správnou. Žalovaná se dostatečně a správně vypořádala s námitkami žalobkyně, že bylo opomenuto omezení výkonu FVE v důsledku omezení výkonu na střídačích. Soud souhlasí se žalovanou, že střídače sice limitují okamžitý výkon dodávaný do distribuční soustavy na maximální výkon 1,497 MWp, tedy licencovaný, ovšem v měsících, kdy jsou méně příznivé osvitové podmínky, skutečný celkový instalovaný výkon 1,70905 MWp umožnil žalobkyni do distribuční soustavy dodat více elektřiny než v případě, kdy instalovaný výkon ve FVP jako výrobních jednotkách odpovídá instalovanému výkonu uvedenému v licenci. Je třeba dodat, že žalovanou užitá metoda pracující s poměrnou částí vyrobené elektřiny dle celkového instalovaného a licencovaného výkonu FVE (viz Tabulka č. 2 protokolu o kontrole) odpovídá správní praxi, kterou žalovaná při stanovení výši nepřiměřeného majetkového prospěchu standartně aplikuje a která již byla podrobena přezkumu ze strany správních soudů, včetně odpočtu fakturované „mínus ceny“, tedy podílu z celkové částky záporné hodinové ceny na denním trhu hrazené povinně vykupujícím. V rozsudku ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021-95, se Krajský soud v Ústí nad Labem zabýval obdobnými výhradami výrobce elektřiny a konstatoval, že: „ … na výrobě elektřiny se podílely i panely nainstalované nad rámec licence, přičemž pokud by solárních panelů byl nainstalován menší počet odpovídající hodnotě výkonu na licenci, tak by bylo menší i množství vyrobené elektrické energie. Navíc lze v současné době těžko předjímat, jaké střídače s jakými parametry by byly v roce 2009 v předmětné provozovně naistalovány, pokud by byl instalován jiný počet panelů s jiným výkonem. Žalobkyně by si zároveň měla uvědomit, že otázka, do jaké míry byl využit výkon střídačů a v jakém rozsahu se na výrobě elektřiny podílely jednotlivé solární panely, není pro projednávanou věc nijak zásadní; podstata totiž spočívá v tom, že žalobkyně neoprávněně uplatnila požadavek na podporu na vyrobenou elektřinu v rozsahu převyšujícím rámec výkonu stanovený licencí, a nejde tedy o to, kolik elektrické energie reálně vyrobila (mohla vyrobit).“ V citovaném rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem rovněž upozornil na skutečnost, že popsaný způsob výpočtu nepřiměřeného majetkového prospěchu provedený správními orgány podrobil přezkumu i NSS ve shora zmiňovaném rozsudku ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 As 137/2017- 41, a jeho nesprávnost neshledal. Lze rovněž odkázat na skutkově obdobný případ řešený v rozsudku NSS ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 As 89/2023-33, v němž NSS aproboval argumentaci Krajského soudu v Brně v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, č. j. 29 A 89/2022- 48, osvitovými podmínkami a tím, že instalace střídačů není relevantní, neboť výkon fotovoltaické elektrárny instalovaný nad rámec licence představuje výkonovou rezervu a podílel se na výrobě elektřiny, přičemž pokud by výrobce neměl instalován výkon nad rámec licence, nevyrobil by tolik elektřiny, za kterou inkasoval platby od odběratele za garantovanou cenu.

69. Předpokladem vzniku nepřiměřeného majetkového prospěchu není bezdůvodné obohacení ve smyslu, jak ho popisuje žalobkyně, ani dosažení reálného zisku při výrobě elektřiny. Nákladů, které žalobkyně vynaložila na vybudování a uvedení FVE do provozu, si byla žalovaná dobře vědoma. Správně však setrvala na názoru, že, byť 59 A 2/2025 - 83 se jednalo v případě výroby elektřiny ve FVE o ekologicky čistou energii, veřejná podpora ve formě výkupních cen stanovených příslušným cenovým předpisem nemohla být žalobkyní uplatněna na poměrnou část vyrobenou z části FVE, na kterou nebyla pravomocně udělena licence, když FVP dodatečně instalované v roce 2010 nebyly zahrnuty do smlouvy o připojení a do smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, které byly uzavřeny dříve. Rovněž celkovou koncepci návratnosti investic do FVE žalovaná reflektovala, v podrobnostech soud odkazuje na str. 12 napadeného rozhodnutí. Žalovavá poukázala na skutečnost, že v souladu s § 12 odst. 1 písm. a) zákona o podporovaných zdrojích energie je výše výkupních cen na elektřinu nastavena tak, aby byla prostá návratnost vynaložených nákladů (investic) zaručena ve stanovené době. Pokud žalobkyně namítá, že reálný profit z údajně neoprávněné výroby se dostaví po dosažení návratnosti vynaložených nákladů na vybudování FVE, a tohoto stavu nebylo zatím dosaženo, neznamená to, že by nepřiměřený majetkový prospěch na její straně nevznikl. Soud ve shodě s žalovanou opakuje, že nepřiměřený majetkový prospěch [ve smyslu § 2 odst. 5 písm. a) bod 3 zákona o cenách – viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021-95] vyplynul z výroby na FVP, na které žalobkyně v rozporu s § 9 odst. 5 energetického zákona nezajistila udělení licence, a tudíž na část vyrobené elektřiny z této části FVE jí vůbec nevznikl nárok na veřejnou podporu ve formě výkupní ceny [§ 4 odst. 5 písm. a) zákona o podporovaných zdrojích energie]. Žalovaná proti argumentaci žalobkyně uplatnila vlastní postup při stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu, který odůvodnila dostatečným způsobem. A tento postup při stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu představovaného veřejnou podporou ve formě výkupních cen, na které žalobkyni nevznikl zákonný nárok, odpovídá jak shora uvedeným závěrům judikatury správních soudů, tak závěrům žalovanou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, že provozovateli FVE nevznikne nárok na cenovým rozhodnutím stanovené výkupní ceny, jestliže prováděl dodávky elektrické energie protiprávně.

70. Žalovaná se řádně vypořádala i s požadavkem žalobkyně na odečet hodinové ceny. S její argumentací na str. 23 napadeného rozhodnutí soud souhlasí, neboť podpora (v žalobkynině případu neoprávněně uplatněná) je ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie představována právě výkupními cenami, od kterých tento zákon ani cenové předpisy odečet hodinové ceny nestanoví. Postup žalované při stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu bez odečtu hodinové ceny, pouze se zohledněním záporné hodinové ceny na denním trhu hrazené povinně vykupujícím, případně solárního odvodu, pokud byl výrobcem hrazen, odpovídá správní praxi, kterou judikatura správních soudů opakovaně aprobovala (viz např. již zmíněné rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021-95; NSS ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 As 89/2023-33).

71. A dlouhodobé správní praxi při stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu výrobce elektrické energie ve FVE v důsledku vyššího celkového instalovaného výkonu nad rámec licence odpovídá i to, že žalovaná pro tento účel neodečetla 19 % daň z příjmů právnických osob. Její argumentaci v napadeném rozhodnutí musí ale soud korigovat, z části je třeba dát za pravdu žalobkyni. Odkaz žalované na rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2004, č. j. 6 A 5/2000-58, a podpůrně i novelu § 16 odst. 6 zákona o podporovaných zdrojích energie zákonem č. 265/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony, nebyl případný. 59 A 2/2025 - 83 Daň z příjmů má jiný charakter než daň z přidané hodnoty, které se týkal shora uvedený rozsudek NSS. Rovněž důvodová zpráva k zákonu č. 265/2024 Sb. ve zvláštní části k bodu 26 hovořila o potřebě odstranit výkladové nejasnosti v návaznosti na rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2022, č. j. 8 As 115/2019-52, s tím, že v praxi se jedná zejména o otázku odpočtu daně z přidané hodnoty. Výše výkupních cen, které představují formu podpory výroby elektrické energie ze slunečního záření, byla ovšem nepochybně stanovena tak, aby byla zaručena návratnost ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie. Výkupní cena musí být tedy nastavena tak, aby i po zaplacení daně z příjmů zůstala investice výrobce energie z FVE ekonomicky smysluplná. Žalované tedy lze přisvědčit, pokud v obecné rovině uvedla, že výkupní ceny zohledňovaly 19 % daň z příjmů právnických osob. Rovněž je podstatné, že povinnost platit daň z příjmů je založena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jako speciálním právním předpisem, ve kterém je třeba hledat řešení situace, kdy poplatník daně vrací příjem, který byl předmětem zdanění. A soud znovu připomíná, že nepřiměřený majetkový prospěch ve smyslu zákona o cenách nelze klást na roveň čistému zisku, který žalobkyně v souvislosti s výrobou elektřiny z FVP instalovaných nad rámec licence dosáhla.

72. Dílčí požadavek na stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu dosaženého přestupkem spáchaným dne 4. 6. 2018 v rozsahu pouze 6/31 z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek promlčením, soud neuznal. Důvodem je právě skutkové a časové vymezení přestupku, který spočíval v nedodržení věcných podmínek podpory ve formě výkupních cen a jehož se žalobkyně dopustila dne 4. 6. 2018 podáním výkazu za měsíc květen s vykázaným uplatňovaným nárokem na výkupní cenu ve výši 15 304 Kč/MWH na uvedené množství elektřiny.

73. Z uvedených důvodů tedy považuje soud postup žalované při stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu za jednotlivé měsíce za správný. V. f) porušení trestněprávních zásad 74. Soud opětovně nepřisvědčil námitce, že správní orgány dovodily spáchání přestupku pouze na základě nepřípustně extenzivního výkladu § 5 odst. 5 zákona o cenách, neboť veškeré znaky skutkové podstaty nebyly uvedeny v zákoně. Také touto námitkou se již zabýval v bodech 65. a 66. zrušujícího rozsudku a nezbývá než argumentaci zopakovat.

75. Soud se plně ztotožňuje se závěry žalované uvedenými na str. 12 a 13 napadeného rozhodnutí s odkazem na příslušnou judikaturu Ústavního soudu, který se zabýval ústavností cenových rozhodnutí ERÚ, a judikaturu NSS, který podrobně řešil nejen ústavní konformitu cenových rozhodnutí ERÚ (viz zejména body 48 až 63 rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 1 As 127/2018-99), ale i zákonnost cenové regulace. V bodech 68 a 69 označeného rozsudku NSS navázal na závěry uvedené v rozsudku ze dne 10. 1. 2019, č. j. 10 As 62/2018-135, a konstatoval: „V tomto rozsudku soud konstatoval, že § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách poskytuje zákonný rámec pro sankcionování deliktu stěžovatele. Skutková podstata deliktu dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách je dostatečně určitá, a přitom umožňuje bližší specifikaci detailních pravidel utváření cen až v podzákonném právním předpisu. Soud neshledal důvod, proč se od uvedeného právního názoru odklonit. Ostatně obdobný postih založený na obecné skutkové podstatě definované v zákoně, specifikované ovšem až v podzákonném předpise, není v oblasti porušení cenových 59 A 2/2025 - 83 předpisů nic výjimečného (srov. např. pro oblast regulace cen taxislužby rozsudek ze dne 5. 11. 2009, č. j. 1 Afs 60/2009 - 119, č. 2344/2011 Sb. NSS, část IV.C.). Primární povinnost je v projednávané věci uložena přímo zákonem (srov. bod [47] výše).“. K obdobným závěrům dospěl NSS v žalovanou citovaném rozsudku ze dne 5. 11. 2019, č. j. 10 As 121/2018-82, na jehož závěry uvedené v bodech 17 až 23 soud odkazuje. NSS v označeném rozsudku konstatoval: „Především ale ani obecněji cenové rozhodnutí není právním předpisem po formální stránce – je jím pouze z materiálního hlediska, kvůli své obecnosti a normativním účinkům (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99, a judikaturní vývoj popsaný v rozsudku NSS ve věci 2 Ao 3/2010 citovaném v bodě [19] shora).“ Právě uvedené závěry vyvrací tvrzení žalobkyně, že k naplnění skutkové podstaty přestupku (dříve správního deliktu) podle § 16 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 5 odst. 5 zákona o cenách správní orgány dospěly pouze na základě extenzivního výkladu těchto zákonných ustanovení. Soud porušení zásady legality výkonu veřejné moci a porušení ústavních práv žalobkyně plynoucích z čl. 39 Listiny základních práv a svobod (zásady nullum crimen, nulla poena sine lege) neshledal. V. g) stanovení výše pokuty 76. Žalobkyně rovněž brojila proti výši uložené pokuty. Pokutu v maximální výši 1 000 000 Kč podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách považovala za neodůvodněnou, takovou, která neodpovídá konkrétním okolnostem případu, neboť je zde řada polehčujících okolností.

77. Žalovaná prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že výrokem III. žalobkyni dle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách za užití § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložila úhrnnou pokutu ve výši 1 000 000 Kč za celkem 8 přestupků kvalifikovaných podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Soud připomíná, že prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni za shodně kvalifikovaný přestupek ve formě pokračování podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách uložena pokuta ve výši jednonásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu 3 812 594,51 Kč s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem, při současném uložení povinnosti nahradit poškozené České republice škodu ve shodné výši.

78. Podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za přestupek lze uložit pokutu ve výši jedno až pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, jde-li vyčíslit, zjištěného za kontrolované období, nejvýše za dobu jeho posledních 3 let, nebo do 1 000 000 Kč, je-li výše takto zjištěného nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až f), odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 2 písm. b).

79. Dle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti platí, že za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. Uvedené ustanovení zakotvuje tzv. absorpční pro ukládání trestů v případě mnohosti přestupků projednávaných ve společném řízení. 59 A 2/2025 - 83 80. Žalobkyni byla ukládána pokuta za celkem 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Tedy přestupků, pro které § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách stanoví stejné horní hranice sazeb pokut, v konkrétním případu 1 000 000 Kč. Žalovaná postupovala v souladu s § 41 odst. 1 věta druhá zákona o odpovědnosti za přestupky, jestliže v takovém případu hledala přestupek nejzávažnější, tj. takový, kterým žalobkyně dosáhla nejvyššího nepřiměřeného majetkového prospěchu. S odkazem na výkaz za měsíc květen 2018 byl takovým přestupkem přestupek spáchaný dne 4. 6. 2018.

81. Pokud jde o námitky proti výši uložené pokuty, zdůrazňuje soud, „ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. To by mohl soud učinit podle § 78 odst. 2 s. ř. s. jen na návrh žalobce, pokud by dospěl k závěru, že pokuta byla správním orgánem uložena ve zjevně nepřiměřené výši.“ (srov. např. rozsudky NSS ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000-62; či ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Afs 77/2012-46).

82. Uložení pokuty v mezích zákonných podmínek je tedy součástí posouzení zákonnosti přezkoumávaného správního rozhodnutí ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s., a proto jsou správní soudy oprávněny hodnotit námitky týkající se nepřiměřenosti výše uložené sankce pouze z hlediska zákonnosti. Z judikatury NSS přitom vyplývá, že „při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační.“ (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133; nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002, nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004; oba dostupné na http://nalus.usoud.cz). „Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Afs 77/2012-46).

83. Soud pochybení žalované při správním uvážení o výši pokuty neshledal. Vzhledem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek s rozhodnutím odvolacího orgánu, je třeba rozhodnutí žalované o výši uložené pokuty vnímat i v kontextu rozhodnutí SEI a jejích úvah. Je pravdou, že SEI uvedla polehčující okolnosti, na které žalobkyně nyní poukazuje, a jako přiměřenou okolnostem případu uložila za jeden pokračující přestupek (viz skutkové a časové vymezení protiprávního jednání 59 A 2/2025 - 83 žalobkyně ve výroku prvostupňového rozhodnutí) pokutu ve výši jednonásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, tehdy zjištěného ve výši 3 812 594,51 Kč. Žalovaná, s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru správních soudů, však protiprávní jednání žalobkyně kvalifikovala jako 8 přestupků, a pokutu tak musela ve společném řízení uložit jako úhrnnou při respektování absorpční zásady v souladu s § 41 odst. 1 věta první zákona o odpovědnosti za přestupky. Za této odlišné situace nelze žalované vytýkat, že jako rozhodné, a zjevně převažují nad polehčujícími okolnostmi, vyhodnotila přitěžující okolnosti případu. A pokutu na horní hranici 1 000 000 Kč uložila právě s přihlédnutím k tomu, že pokuta byla ukládala za celkem 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, kdy žalobkyně vyrobila vysoké množství neoprávněně vykazované elektřiny, resp. neoprávněně uplatnila podporu formou výkupních cen ve zjištěné výši. Soud má na rozdíl od žalobkyně za to, že v těchto okolnostech lze spatřovat významné přitěžující okolnosti. Správní úvahu žalované považuje soud právě s ohledem na celkový nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 2 730 782,83 Kč, kterého žalobkyně v souvislosti se spácháním celkem 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách dosáhla, za logickou, nikoli vybočující ze zákonných mantinelů a hledisek pro uložení pokuty. Soud nesdílí náhled žalobkyně, že žalovaná měla shodně jako SEI uložit pokutu pouze ve výši jednonásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu dosaženého spácháním přestupku dne 4. 6. 2018. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná pokutu ukládala při jiném právním náhledu na protiprávní jednání žalobkyně, a to za situace, kdy pokuta již nebyla ukládána současně s povinností nahradit škodu ve výši ukládané pokuty. V. h) moderace správního trestu 84. Pokud jde o moderační návrh žalobkyně, z judikatury NSS vyplývá, že „při moderaci trestu soud postupuje obdobně jako správní orgán: je nadán vlastním uvážením, a může tak zasáhnout do výše trestu, jako by jej sám uděloval. Tím, že trest sníží nebo od něj upustí, nezpochybňuje soud závěr správního orgánu o tom, že žalobce porušil zákon a dopustil se správního deliktu, nýbrž vykonává svou zvláštní zákonnou pravomoc snížit sankci uloženou ve správním řízení nebo od ní plně upustit. Pokud soud k moderaci trestu za správní delikt přistoupí, je povinen též odůvodnit, v čem spatřuje zjevnou nepřiměřenost trestu a na základě jakých kritérií dospěl k jím stanovené výši trestu; pouhé konstatování zjevné nepřiměřenosti trestu bez náležitého odůvodnění zakládá nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí pro nedostatek důvodů.“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2005, č. j. 1 As 30/2004-82). Úprava moderace v § 78 odst. 2 s. ř. s. je striktní, což setrvale potvrzuje i judikatura, podle které „pro zásah do správního uvážení soudem nepostačí běžná nepřiměřenost, ale je nutné, aby nepřiměřenost dosáhla kvalitativně vyšší míry…“ (viz rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36; či ze dne 14. 9. 2020, č. j. 5 As 204/2019-62). Současně je namístě zdůraznit, že smyslem a účelem moderace není hledání „ideální“ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012-23).

85. V projednávané věci soud neshledal, že by výše uložené pokuty dosáhla zjevně nepřiměřené výše, a to právě s ohledem na celkový počet přestupků, za která byla jako úhrnná uložena, a nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 2 730 782,83 Kč, kterého 59 A 2/2025 - 83 žalobkyně protiprávním jednáním dosáhla. Soud vzal v potaz rovněž to, že žalovaná při ukládání pokuty za vyšší počet přestupků ani nevyužila možnosti dané § 41 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a nepřistoupila k užití vyšší sazby pokuty a horní hranici pokuty 1 000 000 Kč nezvýšila až o polovinu, tj. až na 1 500 000 Kč.

86. Pokutu uloženou žalobkyni na horní hranici nelze považovat za zjevně nepřiměřenou rovněž s ohledem na správní praxi SEI a žalované při ukládání pokut jiným výrobcům elektřiny z FVE za přestupky podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Z judikatury správních soudů totiž vyplývá, že skutkově obdobné protiprávní jednání je v naprosté většině případů kvalifikováno jako jediný přestupek podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách spáchaný v tom kterém konkrétním kalendářním roce, pro který jsou výkupní ceny, resp. zelené bonusy, příslušným cenovým rozhodnutím ERÚ stanoveny. Pokuta je tudíž stanovena v návaznosti na výši nepřiměřeného majetkového prospěchu zjištěného za celé období roku (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 As 89/2023-37). Právě na tuto skutečnost se zřejmě snažila poukázat žalovaná svou ne zcela pregnantní argumentací ve vyjádření k žalobě.

87. Pokud jde o námitku žalobkyně, že tu jsou důvody pro moderaci uložené pokuty, neboť s ní bude vedeno řízení o vrácení neoprávněně čerpané podpory dle § 51 zákona o podporovaných zdrojích energie, soud odkazuje na argumentaci žalované na str. 13 napadeného rozhodnutí. Žalovaná správně vycházela z judikatury správních soudů (rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. 59 Af 2/2024-131, a něj navazujícího rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. 10 As 158/2024-45). Podle této judikatury nelze § 51 zákona o podporovaných zdrojích energie, ve znění od 1. 1. 2022, který již neobsahuje podmínku spáchání přestupku podle zákona o podporovaných zdrojích energie, aplikovat retroaktivně. V případě žalobkyně tedy nepřipadá v úvahu uložení neoprávněně čerpané podpory v rozsahu podle doby trvání neoprávněného čerpání podpory ve smyslu § 51 zákona o podporovaných zdrojích energie. Ani tento argument soud neshledal důvodem pro moderaci pokuty.

VI. Závěr a náklady řízení

88. Na základě shora uvedené argumentace neshledal soud žalobu důvodnou a zamítl ji postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

89. Soud dodává, že rozhoduje-li o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu spojené s návrhem na moderaci a neshledá žalobu důvodnou a současně výši trestu zjevně nepřiměřenou, zamítne žalobu jediným výrokem. S návrhem na moderaci správního trestu se vypořádá v odůvodnění rozsudku (viz rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2014, č. j. 8 As 34/2013-38). V souzené věci se tímto postupem soud vypořádal s požadavkem na moderaci uložené pokuty v předchozí pasáži rozsudku.

90. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., dle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

91. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 59 A 2/2025 - 83

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 20. srpna 2025 Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu