59 A 22/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Městský úřad Tanvald sídlem Palackého 359, Tanvald o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto:

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení pokračujícím po podání odporu žalobce ze dne 19. 5. 2025 proti příkazu vydanému žalovaným dne 18. 3. 2024, č. j. MěÚT/14531/2024, a to ve lhůtě dvou týdnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 6. 2026 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v přestupkovém řízení vedeném pod sp. zn. MěÚT/14531/2024.

2. Žalobce konstatoval, že žalovaný vyhotovil dne 18. 3. 2024 příkaz č. j. MěÚT/14531/2024, jehož doručením zahájil proti žalobci přestupkové řízení podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalobce nesouhlasil s tím, že mu byl příkaz doručen dne 21. 3. 2024, neboť toho dne byl doručen pouze do datové schránky žalobce, nikoli však do datové schránky jeho zástupce. Žalovaný měl přitom za povinnost doručit příkaz zejména do datové schránky zástupce žalobce pana X, který byl zmocněn k zastupování žalobce na základě presidiální plné moci, která byla žalovanému předložena již před zahájením správního řízení dne 11. 11. 2023. Příkaz byl zástupci žalobce panu X doručen do datové schránky až dne 19. 5. 2025 a téhož dne podal pan X proti příkazu odpor. Žalobce tvrdil, že jeho zástupce podal odpor včas a žalovanému tak vznikla povinnost pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí ve věci ve lhůtě 60 dnů ode dne podání odporu. Žalovaný však v řízení nepokračoval a žalobce proto podal dne 20. 8. 2025 k nadřízenému správnímu orgánu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Doručenku odeslaného podnětu k uplatnění opatření proti nečinnosti žalobce přiložil k žalobě. Nadřízený správní orgán Krajský úřad Libereckého kraje žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhověl s odůvodněním, že se v posuzované věci nelze domáhat vydání rozhodnutí o přestupku, neboť přestupkové řízení bylo ukončeno nabytím právní moci příkazu ze dne 18. 3. 2024, č. j. MěÚT/14531/2024. Krajský úřad nepovažoval plnou moc předloženou žalobcem za řádnou, neboť nebyla podepsána úředně ověřeným podpisem zmocnitele. S tímto právním názorem žalobce v žalobě nesouhlasil. Plná moc doručená žalovanému dne 11. 11. 2023 byla řádně podepsána. Za zmocnitele plnou moc podepsala X, jednatelka, tj. osoba oprávněná za žalobce jednat. K plné moci připojila svůj elektronický podpis. Elektronický podpis nahrazuje úřední ověření podpisu, je-li sériové číslo jeho certifikátu zaneseno v registru obyvatel. Jednatelka měla sériové číslo certifikátu uvedeno v registru obyvatel. Žalobce zdůraznil, že řádnost elektronického podpisu společnosti X na posuzované plné moci již posuzoval Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 1. 4. 2026, č. j. 84 Co 309/2025. Na závěry tohoto rozsudku žalobce odkázal a uzavřel, že plná moc byla podepsána řádně a žalovaný měl povinnost příkaz doručovat zástupci. Doručení zastoupenému nemělo dle § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, účinky na běh lhůt a odpor, který podal zástupce v den, kdy mu byl příkaz doručen, byl proto včasný. Žalovaný byl povinen pokračovat v řízení a v zákonné lhůtě vydat rozhodnutí, které do dnešního dne nevydal. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby byla žalovanému uložena povinnosti vydat rozhodnutí v přestupkovém řízení vedeném pod sp. zn. MěÚT/14531/2024 ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně požadoval zaplatit náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že otázkou včasnosti odporu a právní moci příkazu se zabýval jeho nadřízený správní orgán Krajský úřad Libereckého kraje, a to jak v rámci posouzení návrhu žalobce na uplatnění opatření proti nečinnosti, tak při posouzení podnětu k zahájení přezkumného řízení. Nadřízený správní orgán dospěl k závěru, že příkaz byl žalobci doručen v souladu se zákonem, proti příkazu nebyl podán včasný odpor a příkaz proto nabyl právní moci dne 3. 4. 2024. Žalovaný se s těmi závěry nadřízeného správního orgánu ztotožnil. Za situace, kdy bylo správní řízení pravomocně skončeno, neexistuje řízení, v němž by byl žalovaný povinen vydat další rozhodnutí. K odkazu žalobce na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2026, č. j. 84 Co 309/2025-115, žalovaný uvedl, že byl vydán v jiném řízení za odlišných procesních okolností a samotná existence odlišného právního názoru na otázku doručování nezakládá nečinnost správního orgánu. Z uvedených důvodů navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že pro posouzení nečinnosti není rozhodující, zda žalovaný subjektivně považuje správní řízení za skončené. Rozhodující je objektivní právní stav, tedy zda příkaz skutečně nabyl právní moci, anebo zda byl proti němu podán včasný odpor a správní řízení nadále trvá. Byla-li presidiální plná moc řádná, byl žalovaný podle § 34 odst. 2 správního řádu povinen doručovat příkaz zástupci žalobce. Žalovaný se snaží význam rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2026, č. j. 84 Co 309/2025-115, zpochybnit poukazem na to, že byl vydán v jiném řízení a za odlišných procesních okolností. Civilní soud však při dokazování posuzoval totožnou skutkovou a právní otázku: řádnost téže presidiální plné moci, doručené témuž správnímu orgánu dne 11. 11. 2023, opatřené týmž elektronickým podpisem Petry X a založené na témže kvalifikovaném certifikátu. Civilní soud provedl důkaz výpisem z registru obyvatel, zjistil, že X měla od 2. 11. 2023 v registru obyvatel zapsán kvalifikovaný certifikát se sériovým číslem X, a dále zjistil, že sériové číslo X uvedené v detailu elektronického podpisu je týmž číslem zapsaným v šestnáctkové soustavě. Na tomto základě uzavřel, že podpis na plné moci splňoval podle § 6 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, požadavky úředně ověřeného podpisu. Žalobce k replice přiložil výpis z registru obyvatel X. Z výpisu vyplývá, že již od 2. 11. 2023 měla v registru obyvatel zapsán kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis se sériovým číslem 22913509. Ve spojení s detailem elektronického podpisu předmětné plné moci, založeným ve správním spisu, je dle žalobce prokázáno, že certifikát použitý k podpisu plné moci náležel X a byl v rozhodné době zapsán v registru obyvatel.

5. Podáním žaloby bylo zahájeno řízení dle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

6. Zásadní otázkou v dané věci je, zda byl žalobce v řízení o přestupku zastoupen zmocněncem X. Na posouzení této otázky závisí, zda byl odpor proti příkazu vydanému v řízení o přestupku vedeném pod sp. zn. MěÚT/14531/2024 podán včas.

7. Skutkové okolnosti případu jsou následující. Žalobce byl z přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu shledán vinným příkazem, který mu byl doručen do datové schránky dne 21. 3. 2024. Do datové schránky zmocněnce žalobce pana X byl příkaz doručen až dne 19. 5. 2025 a téhož dne proti příkazu podal zmocněnec žalobce odpor. Žalovaný měl řízení za skončené doručením příkazu do datové schránky žalobce dne 21. 3. 2024, který proti němu odpor nepodal.

8. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu v případech, ve kterých prvostupňový správní orgán dospěje k závěru, že jím vydaný příkaz nabyl právní moci, avšak podle účastníka řízení podaný odpor způsobil zrušení napadeného příkazu, má účastník řízení jedinou možnou efektivní obranu – brojit proti „nečinnosti“ prvostupňového správního orgánu. V takové situaci je totiž podstatou tvrzení účastníka, že jeho včasný odpor způsobil zrušení příkazu, avšak prvostupňový správní orgán nepokračoval ve správním řízení a nevydal rozhodnutí ve věci (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-32).

9. Žalobce tedy zvolil přípustnou procesní cestu. O splnění dalších podmínek pro věcné projednání této nečinnostní žaloby včetně splnění podmínky vyčerpání prostředků nápravy pak není mezi účastníky sporu a jejich nesplnění neplyne ani z předložených spisových podkladů.

10. Klíčové je hodnocení plné moci ze dne 2. 11. 2023, kterou zmocněnec žalobce zaslal žalovanému ze své vlastní datové schránky dne 11. 11. 2023. Na to pak navazují odpovědi na otázky, zda žalovaný svůj příkaz řádně oznámil, a zda pak měl zákonem předvídané účinky odpor podaný zmocněncem dne 19. 5. 2025.

11. V nyní posuzované věci je nesporné, že městskému úřadu byla dne 13. 11. 2023 (tedy před zahájením přestupkového řízení před správním orgánem I. stupně) doručena plná moc, která byla označena jako „presidiální“ a obsahovala odkaz na § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. V plné moci se podávalo, že stěžovatel zmocňuje pana X k zastupování „pro všechna řízení o přestupku dle 125f odst. 1 zákona o silničním provozu“. Plná moc neobsahovala spisovou značku žádného konkrétního přestupkového řízení, byla datována dnem 2. 11. 2023 a byla opatřena digitálními podpisy jednatelky žalobce a zmocněnce.

12. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platí, že „účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“ 13. Správní řád rozlišuje mezi čtyřmi typy plných mocí. Jedná se o: (i) plnou moc prostou, udělenou k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení [§ 33 odst. 2 písm. a) správního řádu], (ii) plnou moc procesní, udělenou k zastupování v celém řízení [§ 33 odst. 2 písm. b) správního řádu], (iii) plnou moc prezidiální, udělenou pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu [§ 33 odst. 2 písm. c) správního řádu], a (iv) plnou moc udělenou v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona, kam spadá i plná moc generální [§ 33 odst. 2 písm. d) správního řádu]. Rozdíl mezi plnými mocemi spočívá v rozsahu zmocnění. Na prezidiální plnou moc klade správní řád ještě další požadavky, a to v podobě úředně ověřeného podpisu a momentu, k němuž má být správnímu orgánu doručena. Zatímco ostatní typy plných mocí lze správnímu orgánu doručit i v průběhu řízení, prezidiální plná moc by měla být u příslušného správního orgánu uložena před zahájením řízení.

14. K povaze textově shodné plné moci označené jako prezidiální obsahující zmocnění „pro všechna řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu“ bez časového omezení se zaručenými elektronickými podpisy, se vyjádřila tři nedávná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se týkají totožné plné moci ze dne 2. 11. 2023 od téhož žalobce, s jakou i nyní pracuje krajský soud: - usnesení ze dne 2. 10. 2025, č. j. 10 As 159/2025-28 (ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. II. ÚS 3600/25), - usnesení ze dne 11. 2. 2026, č. j. 3 As 138/2025-43, a - usnesení ze dne 30. 3. 2026, č. j. 2 As 120/2025-20.

15. Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích zdůraznil, že na jedné listině mohou být současně dvě plné moci – prezidiální pro řízení budoucí a procesní pro řízení probíhající – a že povaha plné moci se zkoumá materiálně podle jejího skutečného obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu). Nejvyšší správní soud současně odkazoval na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 34 odst. 3 správního řádu, z nichž plyne, že pochybnost o rozsahu zastoupení se vykládá ve prospěch zastoupeného. Oproti nyní řešenému případu své závěry formuloval ve vztahu k řízením, která v době doručení plné moci správnímu orgánu již probíhala. V rozsudku ze dne 3. 3. 2026, č. j. 2 As 120/2025-20, Nevyšší soud výslovně uvedl, že se otázkou, zda předložená listina obsahovala řádně udělenou prezidiální plnou moc, nezabýval, protože to v tehdy řešené věci nebylo právně významné.

16. V nyní posuzované věci, je však tato otázka klíčová. Ze spisu vyplývá, že sám žalovaný na udělenou plnou moc nahlížel jako na plnou moc presidiální. V podnětu k přezkumnému řízení (viz čl. 17 – předání podnětu k přezkumnému řízení) totiž uvedl: „…po vzájemné komunikaci s panem X, nar. X, bytem X (dále jen „zmocněnec“) bylo správnímu orgánu připomenuto, že dne 11. 11. 2023 byla správnímu orgánu do datové schránky doručena presidiální plná moc s neomezenou časovou platností, ve které provozovatel vozidla zplnomocňuje výše uvedeného zmocněnce pro všechna řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Správní orgán měl tedy příkaz doručovat zmocněnci. Bohužel nastala situace, že správní orgán založil plnou moc do spisu k prvnímu správnímu řízení z roku 2023 a později si nevzpomněl, že tato plná moc platí i pro další řízení. Dokument tak zůstal uložen v ukládací jednotce ve spisové službě nepovšimnut.“ 17. Z ničeho také neplyne, že by to neodpovídalo vůli žalobce. To lze dovozovat s ohledem na procesní vývoj věci včetně podané žaloby. I skutečnost, že vztah žalobce a zmocněnce na základě stejné plné moci je jejich běžnou praxí, jak je soudu známo z jeho činnosti a jak to plyne i z judikatury Nejvyššího správního soudu.

18. Městský úřad každopádně postupoval procesně chybně, neboť v době, kdy příkaz doručoval, na existenci udělené plné moci zapomněl. Doručoval proto pouze žalobci, zmocněnci v této fázi nedoručoval. Krajský soud dodává, že pokud by v době doručování příkazu městský úřad o posuzované plné moci věděl, a měl by o zastoupení žalobce pochybnosti, mohl (a měl) žalobce vyzvat ke sdělení, zda si přeje být zastoupen na základě předložené prezidiální plné moci.

19. Ze setrvalé judikatury správních soudů vyplývá, že má-li správní orgán pochybnosti o existenci zastoupení či rozsahu zmocnění v rámci udělené plné moci, nebo vykazuje-li plná moc vady, které lze odstranit, je namístě, aby k odstranění těchto vad vyzval zmocněnce, popřípadě samotného účastníka řízení, který plnou moc udělil (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 As 181/2015-34, ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-32, či ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 34/2016-35).

20. I kdyby tedy žalovaný dospěl k závěru, že plná moc neobsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti (v tomto případě např. úředně ověřený podpis na prezidiální plné moci) není bez dalšího možné (aniž by se správní orgán pokusil vady odstranit) plnou moc ignorovat, ani ji vyložit jako plnou moc jiného typu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27).

21. Doručení pouze zmocniteli v situaci, ve které tu měl být městskému úřadu známý zmocněnec s plnou mocí, není řádným oznámením rozhodnutí ve smyslu § 72 správního řádu. Pokud totiž správní orgán přehlédl zastoupení, pak příkaz nemohl účinně doručit. Ve vztahu k zastoupenému žalobci proto příkaz městského úřadu dosud nenabyl právní moci. Odpor podaný zmocněným zmocněncem dne 19. 5. 2025 je z těchto důvodů opravdu včasný. V souladu s § 150 odst. 3 správního řádu vedl ke zrušení příkazu a řízení pokračovalo. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dál jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) pak měl městský úřad vydat rozhodnutí do 60 dnů od podání odporu. V této lhůtě městský úřad nerozhodl. Nerozhodl totiž dodnes. Místo toho věc postoupil krajskému úřadu k zahájení přezkumného řízení, které krajský úřad nezahájil. Ani nepřijal opatření proti nečinnosti na návrh žalobce. Lhůta podle § 94 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky městskému úřadu tedy nadále plyne, resp. již bezvýsledně uplynula.

22. Žalovaný je proto podle soudu nečinný.

23. Soud si je vědom, že na přijatý závěr lze nahlížet jako na posvěcení procesního scénáře, který může v obdobných případech vést k pomyslnému vítězství obviněných z provozovatelského přestupku, kteří touto cestou dosáhnou promlčení své přestupkové odpovědnosti podle § 29 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky. Nejvyšší správní soud již byl poměrně kritický k šířící se praxi žalobce, který pravidelně předkládá tuto problematickou plnou moc – zejména v rozsudku ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27 (bod 20). Žalobci pak také lze vytknout, že nijak nezareagoval na výzvu městského úřadu k uhrazení určené částky, resp. že po obdržení příkazu neřešil vzniklou situaci poctivěji (v záhlaví příkazu nebylo nic o zmocněnci, mohl se s ním proto spojit, aby byl již tehdy řádně podán odpor).

24. Soud však také vnímá, že Nejvyšší správní soud je zatím zdrženlivý v tom, aby počínání žalobce v souvislosti s touto plnou mocí a s dopady pro meritum věci označil za obstrukce či zneužití práva (zohlednil to až při rozhodování o nákladech řízení).

25. Zneužití práva je navíc institut nejzazšího možného řešení (ultima ratio). K dovození zneužití práva by tedy musely přistoupit další konkrétní okolnosti. Toto východisko lze uplatnit i zde. V projednávané věci přitom soud takové okolnosti, které by již vedly k závěru o obstrukci, nezjistil. Naopak – byl to městský úřad, kdo zmocněnce v řízení ignoroval a měl určitou míru viny na procesním výsledku věci. Žalobci jako obviněnému v řízení o trestním obvinění pak nelze klást k tíži procesní důsledek, na kterém má spoluvinu chybný procesní postup správního orgánu.

26. Soud posoudil žalobu jako důvodnou. Městský úřad je v řízení o přestupku žalobce jako provozovatele vozidel podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, vedeném u městského úřadu pod sp. zn. MěÚT/14531/2024 po podání odporu žalobce ze dne 19. 5. 2025 proti příkazu žalovaného, nečinný. Krajský soud proto žalobě vyhověl a podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost rozhodnout ve stanovené lhůtě dvou týdnů. Při jejím určení soud přihlédl k tomu, že zákonná šedesátidenní lhůta podle § 94 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky je již dávno pryč a věc samotná již není z hlediska podkladů ani právního posouzení složitá.

27. Učinil tak bez nařízení jednání, za presumovaného souhlasu žalobce a výslovného souhlasu žalovaného dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalobci by náhrada nákladů náležela. Soud však – podobně jako Krajský soud v Brně v rozsudku ve věci téhož žalobce ze dne 22. 4. 2026, č. j. 41 A 7/2026-34, či Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci žalobce Share Car! ze dne 1. 4. 2026, č. j. 6 As 15/2026-35, nebo usnesení ze dne 9. 4. 2026, č. j. 5 As 285/2025-25 – shledal existenci důvodů zvláštního zřetele hodných pro její nepřiznání (§ 60 odst. 7 s. ř. s.).

29. Jak soud výše uvedl, žalobce si měl v řízení počínat poctivěji. Soud sice neměl dostatečný podklad ke shledání zneužití práva ze strany žalobce v meritu věci. V tomto nákladovém aspektu ale lze podle soudu i zde zohlednit procesní past, kterou žalobce se zmocněncem připravili. Žalobce se zmocněncem zjevně cílili na dosažení zániku odpovědnosti za přestupek bez jeho věcného projednání, pokud se o osud řízení zahájeného příkazem žalovaného nezajímali a na příkaz doručený žalobci nereagovali, jak bylo namístě. Okolnosti nynější věci proto odůvodňují použití § 60 odst. 7 s. ř. s., na jehož základě soud úspěšnému žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 26. srpna 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M. v. r. předsedkyně senátu