59 A 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Denisou Sudolskou sídlem Italská 1219/2, Praha 2 proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci sídlem Rumjancevova 149/10, Liberec za účasti osoby zúčastněné: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Hraško sídlem Revoluční 123, Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j. ZKI LI-O-16/763/2025-13 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno v obou výrocích rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „katastrální úřad“), ze dne 11. 7. 2025, č. j. OR-260/2024-504- 30.

2. Výrokem I. tohoto prvostupňového rozhodnutí bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastaveno řízení o nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu pro katastrální území Tanvald, a to v části týkající se zápisu vlastnického práva k pozemkům p. č. XA, XB, XC, XD a XE.

3. Výrokem II. téhož rozhodnutí nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu pro katastrální území Tanvald, v části týkající se zobrazení hranice mezi pozemkem p. č. St. XF na straně jedné a pozemky p. č. XA, XB, XC, XD a XE na straně druhé, a výměry pozemku p. č. St. XF, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí.

4. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný nejprve rekapituloval dosavadní průběh řízení. Uvedl, že žalobce podal návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, v němž brojil jednak proti zápisu vlastnického práva provedenému na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994, jednak proti zobrazení hranic některých pozemků a proti výměře stavební parcely č. XF. Po předchozím zrušení prvního rozhodnutí katastrálního úřadu žalovaný správnímu orgánu I. stupně uložil nově vymezit předmět řízení a okruh oprávněných osob. Katastrální úřad poté dovodil, že žalobce je jako vlastník stavební parcely č. XF oprávněn domáhat se opravy týkající se této parcely, nikoli nesouvisejících parcel.

5. Ve vztahu k výroku I. žalovaný uzavřel, že žalobce nebyl osobou oprávněnou podat návrh na opravu chyby ohledně zápisu vlastnického práva k pozemkům p. č. XA, XB, XC, XD a XE., neboť k těmto nemovitostem mu nesvědčí vlastnické ani jiné právo zapisované do katastru a ani se nedomáhal, aby byl jako vlastník těchto pozemků zapsán, když uváděl, že jejich vlastníkem má být Česká republika. V této části proto považoval jeho nesouhlas s neprovedením opravy za zjevně právně nepřípustnou žádost ve smyslu § 45 odst. 3 správního řádu, a aproboval postup katastrálního úřadu, který řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Současně uvedl, že podání žalobce bylo v tomto rozsahu možno posoudit jen jako podnět k zahájení řízení z moci úřední, který byl vyřízen přípisem katastrálního úřadu.

6. K výroku II. žalovaný uvedl, že se zabýval otázkou, zda zobrazení hranice stavební parcely č. X se sousedními pozemky a evidovaná výměra této parcely představují chybu v katastrálním operátu vzniklou zřejmým omylem podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí. Vyšel přitom z podkladů obsažených ve spise, z údajů informačního systému katastru nemovitostí a z historického vývoje operátu. Zdůraznil zejména význam obnovy operátu mapováním metodou technicko-hospodářského mapování v letech 1973 až 1976, při níž byly hranice v terénu vyšetřeny a zaměřeny, a dále převodu mapy do digitální podoby v roce 2003. Dospěl k závěru, že současné zobrazení lomových bodů hranice stavební parcely č. XF odpovídá původním výsledkům zeměměřických činností i listinám, podle nichž byly změny do katastru promítnuty. K opravě provedené v řízení OR 158/98 žalovaný uvedl, že došlo pouze k vložení nových bodů do přímého úseku dosavadní hranice, čímž nedošlo ke změně jejího průběhu ani k zásahu do práv žalobce.

7. Pokud jde o výměru stavební parcely č. XF, žalovaný konstatoval, že její kontrolní přepočet ze souřadnic lomových bodů v digitální katastrální mapě vedl k hodnotě 1556,41 m², zatímco v katastru je evidována výměra 1556 m². Takto zjištěný rozdíl se podle žalovaného pohybuje v mezích přípustné odchylky stanovené vyhláškou č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, a výměra proto není zatížena chybou ve smyslu § 36 katastrálního zákona. Žalovaný uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu. K tvrzení žalobce, že rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 1994 nenabylo právní moci, žalovaný dodal, že žalobce není vlastníkem ani jiným oprávněným k nemovitostem uvedeným v tomto rozhodnutí, ani se takové pozice nedomáhá. Nad rámec toho žalovaný poukázal na to, že zmíněné rozhodnutí bylo katastrálnímu úřadu předloženo s vyznačenou doložkou právní moci. Provedený zápis proto nemohl být chybou způsobenou zřejmým omylem pracovníka katastrálního úřadu. Navíc byl původní zápis následně překryt dalšími zápisy vlastnického práva, což by bránilo opravě i v případě zjištění chyby. Stav zápisu by po takové opravě nedopovídal listinám, podle kterých byl proveden pozdější zápis vlastnického práva.

II. Žaloba

8. Žalobce ve včasné žalobě namítl, že správní orgány věc nesprávně posoudily, jeho návrh na opravu chyby v katastrálním operátu dezinterpretovaly a nevypořádaly se s jeho stěžejní argumentací a jím předloženými podklady. Napadené rozhodnutí zasahuje do jeho vlastnického práva a práva na spravedlivý proces. Žalobce nesouhlasí, že nebyl aktivně legitimován k podání návrhu, resp. nesouhlasu v části týkající se zápisu vlastnického práva k pozemkům p. č. XA, XB, XC, XD a XE.. Aktivní legitimace mu svědčila již proto, že se návrhem domáhal odstranění vadného zápisu a obnovení stavu před rokem 1994, v jehož důsledku by se stal vlastníkem či jiným oprávněným k části dotčených nemovitostí. Výklad přijatý správními orgány vede k nepřípustnému formalismu, neboť by fakticky vylučoval možnost domáhat se opravy právě tomu, kdo byl podle svého tvrzení chybným zápisem z evidence vyřazen.

9. Žalobce dále namítá, že i pokud by jeho právní názor na aktivní legitimaci nebyl správný, založil mu správní orgán I. stupně aktivní legitimaci či alespoň legitimní očekávání tím, že jej po oznámení o neprovedení opravy poučil o možnosti podat nesouhlas. Následný závěr správních orgánů o nedostatku aktivní legitimace proto žalobce považuje za rozporný s principem právní jistoty, ochrany dobré víry a zákazem přepjatého formalismu. Současně brojí i proti zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu s tím, že o zjevně právně nepřípustnou žádost nešlo, neboť tvrzený nedostatek legitimace nebyl patrný bez dalšího již ze samotného podání.

10. Ke druhé části napadeného rozhodnutí žalobce namítá nesprávný výklad pojmu chyby vzniklé zřejmým omylem podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí. Podstatou jeho argumentace je tvrzení, že změny v katastru nemovitostí byly provedeny na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994, které však nikdy nenabylo právní moci (nebylo doručeno panu X), a tudíž nepředstavovalo způsobilou listinu pro zápis do katastru. Z toho žalobce dovozuje, že šlo o zjevnou chybu vzniklou právním omylem správního orgánu, přičemž následky tohoto vadného zápisu se podle něj promítly i do nesprávného zákresu hranic a výměry dotčených pozemků, včetně jeho stavební parcely.

11. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že se nedomáhá určení vlastnického práva v občanskoprávním smyslu, nýbrž toliko odstranění protiprávně provedeného zápisu a uvedení evidovaného stavu do souladu s listinami, které má katastrální úřad k dispozici. Za rozhodující považuje skutečnost, že Nejvyšší soud a Ústavní soud podle jeho názoru již potvrdily, že uvedené rozhodnutí z roku 1994 právní moci nenabylo. Odmítá proto závěr správních orgánů, že v posuzované věci nejde o zřejmý omyl, a tvrdí, že provedení zápisu na základě nezpůsobilé listiny naplňuje podmínky § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí. Na podporu svých závěrů odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.

12. Změna zákresu hranic provedená v roce 1998 na žádost třetí osoby bez doložení plné moci a souhlasu dotčených vlastníků představuje flagrantní vybočení z pravomoci úřední osoby. Pokud státní moc svou svévolí narušila soulad mezi právním a zapsaným stavem, je její primární povinností tento soulad obnovit, nikoli nutit žalobce, aby rezignoval na své vlastnictví výměnou za nejistou náhradu škody. Žalobce se stal obětí kompetenčních sporů mezi civilním a správním soudnictvím. Odmítání věcného správního přezkumu s odkazem na civilní řízení a naopak zakládá stav odepření spravedlnosti. Žalovaný ignoruje historický kontext, kdy v rámci poválečného uspořádání byly hranice pozemků autoritativně stanoveny státem v rámci přídělového řízení. Pokud katastrální úřad v pozdějších letech (1976, 1998) měnil zákres hranic v rozporu s tímto původním přídělovým operátem, aniž by k tomu měl listinu srovnatelné právní síly, jednalo se o nepřípustnou erozi právní jistoty.

13. Katastrální úřad není schopen doložit žádný právní titul ani technický podklad, na základě kterého došlo v minulosti ke zmenšení pozemku p. č. XA/1 z původních 852 m² na 280 m², a následně k jeho zvětšení na 345 m² (a analogicky u p. č. XF) a s tím související změny hranic pozemků. Současný stav tak odporuje požadavku na určitost a srozumitelnost správních aktů. Orgán veřejné moci nemůže těžit ze svého vlastního nezákonného postupu. Pokud státní správa v minulosti selhala (umožnila zápis bez právní moci, a také změnu hranic bez předepsaných náležitostí stanovených zákonem), nemůže nyní toto selhání používat jako argument proti občanovi, který se domáhá nápravy.

III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné

14. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Ve vztahu k žalobním námitkám směřujícím proti výroku I. žalovaný zopakoval, že žalobce nebyl osobou oprávněnou podat návrh na opravu chyby ani nesouhlas s neprovedením opravy v části týkající se zápisu vlastnického práva k uvedeným pozemkům. Zdůraznil, že žalobce není vlastníkem ani jiným oprávněným ve vztahu k těmto nemovitostem a ani se návrhem nedomáhal, aby byl jako vlastník či jiný oprávněný k dotčeným nemovitostem zapsán. Podle samotného návrhu žalobce měl být jako vlastník těchto pozemků zapsán stát. Podání žalobce proto bylo v této části posouzeno pouze jako podnět k zahájení řízení z moci úřední. Žalovaný má tedy za to, že nesouhlas žalobce byl v této části zjevně právně nepřípustný a řízení bylo správně zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu.

15. Nadto bylo rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994 předloženo katastrálnímu úřadu s doložkou právní moci ke dni 8. 7. 1994, a zápis byl proveden v souladu s touto listinou. Nemohlo se tedy jednat o chybu způsobenou zřejmým omylem pracovníka katastrálního úřadu. Pokud jde o žalobní námitky vztahující se k výroku II., žalovaný zopakoval, že tyto námitky ve skutečnosti opět převážně směřují proti zápisu vlastnického práva podle rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 1994, nikoli proti vlastní správnosti zakreslení hranic a evidence výměry stavební parcely č. XF. I v této části žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se podle svého vyjádření podrobně zabýval jak námitkami žalobce, tak správností zobrazení hranic a výměry dotčené parcely.

16. Pan X se jako osoba zúčastněná na řízení vyjádřil tak, že určení vlastnictví k předmětným pozemkům se domáhal již otec žalobce, jehož žaloby byly zamítnuty Okresním soudem v Jablonci nad Nisou. Žalobce by se tedy nestal vlastníkem ani v případě, že by došlo k opravě chyby evidence vlastnického práva. Změna zápisu vlastnického práva není možná bez úkonu resp. souhlasu v katastru evidovaného vlastníka jinak než rozhodnutím soudu, nikoli ve správním řízení před správními orgány. Institutem opravy chyby se změny vlastnictví domáhat nelze. Žalobce jako osoba zápisem vlastnického práva nedotčená nemá aktivní legitimaci. Že by se měl stát vlastníkem pozemků je ryzí spekulace, když ani neuvádí důvod, proč by tomu tak mělo být. Na rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994 byla vyznačena právní moc a žádným rozhodnutím nebyl konstituován opak. V rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. 83 Co 159/2021-339 v odstavci 23 odůvodnění sice soud deklaruje, že nedošlo k nabytí právní moci, nicméně jednak je to uvedeno pouze v odůvodnění a nejde o konstitutivní akt, jednak je v tomto rozsudku, kterým je rozhodnuto o tom, že právní předchůdce žalobce je povinen vyklidit nemovitosti a předat je právním předchůdcům osoby zúčastněné na řízení, v odstavci 33 odůvodnění řečeno, že „za těchto okolností nelze přijmout jiný závěr, než že žalobci nabyli spoluvlastnictví k předmětným pozemkům vydržením, a to - jak správně uzavřel okresní soud - uplynutím deseti let od data 4. 5. 1996 tj. k datu 4. 5. 2006.“ 17. Není tedy chybným zápisem evidence vlastnictví ve prospěch Jany Palové a Libora Miloty st., právních předchůdců osoby zúčastněné na řízení. Za chybný by tak mohl být považován pouze jejich nabývací titul. Problematika nabytí právní moci tak bude mít v daném případě dopad pouze akademický. Žalobce není oprávněn se domáhat zrušení zápisu či jeho nahrazení, když tento zápis se jej nijak netýká. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo výsledkem dlouhodobého selhání státní správy. Možná došlo k pochybení při vyznačení právní moci a následně v tom, že pozemky byly předmětem dědictví, toto však za situace, kdy pozemky nakonec vydrželi dědicové restituenta, který v průběhu odvolací lhůty zemřel, což zhojilo původní chybu při vyznačení právní moci.

18. Skutečnost, že není vyhověno návrhu žalobce, nelze považovat za odepření spravedlnosti. Žalobce nesprávně ztotožňuje neúspěšnost svého návrhu s porušením práva na spravedlivý proces. Jím citovaná judikatura je nepřípadná, navíc jím označená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9.2023, sp. zn. 22 Cdo 2368/2022, a Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3139/23, jsou rozhodnutími, která dávají za pravdu rozhodnutím o vyklizení předmětných pozemků užívaných jeho otcem, tj. rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20.5.2020, č. j. 13 C 259/2008-277, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 3. 2022, č. j. 83 Co 159/2021-339. V nich je řečeno, že právní předchůdci osoby zúčastněné na řízení jsou vlastníky pozemků, byť je nenabyli dědictvím, ale vydržením. Geneze hranic pozemků byla přesvědčivě vysvětlena žalovaným v rozhodnutí z 11. 7. 2025, č. j. OR-260/2024-504-30. Podaná žaloba by měla být zamítnuta.

IV. Posouzení věci krajským soudem

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, kterými je v duchu dispoziční zásady, jíž je správní soudnictví ovládáno, vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

20. K projednání věci nařídil soud jednání. Při něm účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Jako důkazní návrhy označili žalobce i osoba zúčastněná ve svých podáních výhradně písemnosti, které jsou součástí správního spisu. Dokazování soud neprováděl, neboť toho k vypořádání žalobních bodů nebylo třeba.

21. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že v návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu ze dne 21. 9. 2024 žalobce popsal chybný údaj v katastru nemovitostí takto: „1. KÚ v Jablonci nad Nisou provedl změny v zápisu v KN údajně na základě Rozhodnutí OÚ v Jablonci nad Nisou, PÚ ze dne 30. 5. 1994 čj. poz/5643/94. KÚ změny vyplývající z předmětného rozhodnutí mohl provést až po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí správního orgánu není doposud pravomocné. Veškeré změny provedené KÚ jsou tedy neplatné a je nutné je opravit do stavu před tímto rozhodnutím.

2. Současná hranice pozemku č. XA není v souladu s listinami uloženými u KÚ a podložena žádným geometrickým plánem a dle vyjádření KÚ není k dispozici geometrický plán ze zak. č. X, který byl nedílnou součástí kupní smlouvy. Současná hranice pozemku č. XF není v listinách uložených u KÚ podložena žádným geometrickým plánem a dle vyjádření KÚ není k dispozici rozhodnutí o vyjmutí ze ZPF části pozemku XA včetně geo. snímku a rozhodnutí o sloučení části pozemku XA se stpč. XF.

3. Současná vyznačená hranice pozemku č. XB neodpovídá hranici mezi ppčk. XB a XG.

4. Současná hranice pozemků XC, XH, XCH a XG neodpovídá původnímu stavu – viz bod 1.

5. Současná hranice pozemku XD (původně XI) neodpovídá původnímu stavu.

6. Současná hranice pozemku XD (původně díl XJ) neodpovídá hranici mezi ppčk. XB a XG.“ 22. Naopak jako správný údaj žalobce v návrhu uvedl: „1. Vlastníkem pozemků uvedených v Rozhodnutí OÚ v Jablonci nad Nisou, PÚ je nadále správně Česká republika.

2. Hranice shora označených pozemků a jejich výměry musí odpovídat listinám a geometrickým plánům uloženým u KÚ pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou.“ 23. Katastrální úřad oznámil žalobci neprovedení opravy, s čímž žalobce přípisem ze dne 28. 11. 2024 vyjádřil nesouhlas. Zdůrazňoval přitom, že rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994, č. j. poz/5643/1121/94, nikdy nenabylo právní moci. Katastrální úřad dne 4. 12. 2024 oznámil žalobci zahájení správního řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu a po dalších vyjádřeních žalobce nevyhověl nesouhlasu s neprovedením opravy rozhodnutím ze dne 10. 2. 2025. Toto rozhodnutí však zrušil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 7. 4. 2025, v jehož odůvodnění analyzoval, co je skutečným obsahem návrhu, resp. nesouhlasu žalobce. Na toto posouzení navázal katastrální úřad v dalším řízení, když po vyjádření účastníků vydal shora označené rozhodnutí, s jehož závěry se k odvolání žalobce ztotožnil žalovaný, který je v celém rozsahu potvrdil žalobou napadeným rozhodnutím.

24. Podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná.

25. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007-55, publ. ve Sb. NSS pod č. 1633/2008, platí, že: Za zjevně právně nepřípustnou [§ 66 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004] je možno považovat pouze takovou žádost, u níž je již na první pohled zřejmé, že jí nelze vyhovět. To především znamená, že tato nepřípustnost musí být patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování.

26. Podle § 36 odst. 1 zákona o katastru nemovitostí, na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.

27. Posledně citované ustanovení navazuje na institut oprav chyb v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, účinného do 31. 12. 2013. Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin katastru nemovitostí (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2006, č. j 2 As 58/2005-125, publ. ve Sb. NSS pod č. 986/2006; či ze dne 31. 5. 2006, č. j. 5 As 16/2005-88). Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134). Výčet chyb katastru, které lze opravit postupem podle § 36 katastrálního zákona, je taxativní a neumožňuje dané ustanovení aplikovat na jiné deficity, které nejsou v zákoně uvedeny.

28. Platí současně, že katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012-65; ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015-27; anebo dne 25. 8. 2016, č. j. 9 As 86/2016-40). NSS v této souvislosti dále uvádí, že „[p]okud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence jím tvrzeného práva [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Závěr o tom, že tvrzená chyba v údajích evidovaných v katastru nemovitostí není zřejmým omylem, tedy sám o sobě nemůže být považován za odmítnutí spravedlnosti. Subjekt dotčený touto chybou má vždy otevřenu cestu, jak se u soudu domoci věcného přezkumu toho, zda mu dané právo svědčí či nikoliv. Je přitom na něm, aby správně vyhodnotil, pro který procesní postup jsou splněny zákonné podmínky“ (viz rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012-31).

29. Již v rozsudku ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134, NSS dovodil, že pokud vlastníci dotčených pozemků (resp. jeden z nich) se změnou hranice v katastrální mapě nesouhlasí, nelze předmětnou hranici, která byla platně vyhlášena, měnit v řízení o opravě chyby, a to i přesto, pokud by bylo možné před katastrálním úřadem věrohodně prokázat, že hranice byla zakreslena nesprávně (viz též rozsudky NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 3 As 6/2009-162; ze dne 29. 9. 2010, č. j. 8 A 26/2008-65). Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem a provedením, resp. neprovedením opravy zápisu se skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. již označený rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134).

30. Nyní k první části, tzn. výroku I. rozhodnutí katastrálního úřadu i žalovaného.

31. Z citovaného § 36 odst. 1 zákona o katastru nemovitostí plyne, že zákon výslovně vymezuje okruh osob oprávněných podat návrh na opravu chyby v katastrálním operátu. Těmito osobami jsou vlastník dotčené nemovitosti a jiný oprávněný, tj. osoba oprávněná z jiného práva, které se do katastru zapisuje [srov. § 4 odst. 1 písm. e) zákona o katastru nemovitostí]. Současně platí, že způsobilost navrhovatele k podání návrhu nelze posuzovat pouze podle aktuálního obsahu katastrálního operátu. Judikatura připouští, že návrh na opravu chyby může podat též osoba, která se právě tímto návrhem domáhá, aby byla jako vlastník či jiný oprávněný k dotčené nemovitosti zapsána (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2025, č. j. 4 As 8/2024-43). Tento závěr však na nyní projednávanou věc nedopadá.

32. Ze samotného obsahu návrhu žalobce ze dne 21. 9. 2024 totiž plyne, že žalobce se první částí svého návrhu domáhá zápisu vlastnického práva České republiky. V příslušné kolonce formuláře „Správný údaj“, kde měl vymezit, jaký údaj považuje za správný stav zápisu v katastru, jehož by mělo být prostřednictvím podaného návrhu na opravu chyby docíleno, to žalobce výslovně uvedl. Správní orgány následně identifikovaly, kterých současných pozemků se týká žalobcem uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 5. 1994, a uvedly, že v tomto rozsahu je žádost (nesouhlas s neprovedením opravy) zjevně právně nepřípustná. Žalobci totiž zapisovaná práva k těmto nemovitostem nesvědčí, ani se nedomáhal toho, aby byl na pozici vlastníka zapsán on sám, případně aby bylo zapsáno jiné jeho právo k těmto nemovitostem. Již z návrhu tedy nepochybně vyplývá, že žalobce v této části neusiloval o zápis vlastního práva, nýbrž práva třetí osoby.

33. Za této situace se žalobce nemůže dovolávat judikatorního závěru, podle něhož je aktivně legitimována i osoba domáhající se zápisu svého vlastního práva. Takový případ zde totiž nenastal. Správní orgány proto nepochybily, pokud uzavřely, že žalobce v této části – zápisu vlastníka předmětných pozemků – nespadá do okruhu osob oprávněných podat návrh podle § 36 odst. 1 zákona o katastru nemovitostí, a jeho podání v tomto rozsahu posoudily toliko jako podnět k postupu z moci úřední.

34. Soud nepřisvědčil ani námitce, že řízení nemělo být zastaveno pro zjevnou právní nepřípustnost žádosti. Ve shora citovaném rozsudku ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007-55, NSS vyslovil, že za zjevně právně nepřípustnou lze považovat pouze takovou žádost, u níž je již na první pohled zřejmé, že jí nelze vyhovět, přičemž tato nepřípustnost musí být patrná ze samotné žádosti. Právě o takový případ se zde jednalo. Jak bylo uvedeno výše, již ze samotného návrhu bylo bez potřeby dalšího skutkového zjišťování zřejmé, že žalobce v části návrhu nežádá zápis svého práva, nýbrž vlastnického práva České republiky, a že tudíž v této části nevystupuje jako osoba aktivně procesně legitimovaná ve smyslu § 36 odst. 1 a 4 zákona o katastru nemovitostí.

35. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že katastrální úřad v prvé fázi věc procesně uchopil odlišně a jeho první rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno. Rozhodující je obsah samotného podání žalobce, nikoli původní, později korigované posouzení správního orgánu I. stupně. To, že žalovaný musel prvostupňový orgán vést ke správnému uchopení předmětu řízení, neznamená, že by nepřípustnost předmětné části žádosti nebyla patrná již ze samotného návrhu. Znamená to pouze, že správní orgán I. stupně tuto otázku v prvním rozhodnutí nesprávně vyhodnotil.

36. Důvodná není ani žalobcova argumentace, podle níž mu aktivní legitimaci založilo poučení katastrálního úřadu o možnosti podat nesouhlas podle § 36 odst. 4 zákona o katastru nemovitostí. Nesprávné či příliš široce formulované poučení správního orgánu nemůže založit procesní legitimaci tam, kde ji zákon nepřiznává. Jinými slovy, procesní poučení nemůže změnit zákonnou úpravu okruhu osob oprávněných podat návrh na opravu chyby a domáhat se vydání rozhodnutí ve věci.

37. Pokud žalobce namítá, že takový výklad představuje přepjatý formalismus, soud s ním nesouhlasí. Správní orgány tímto postupem pouze respektovaly zákonné vymezení institutu opravy chyby v katastrálním operátu, jímž jsou vázány. Krajský soud proto uzavírá, že v případě první části návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Žalobní námitky směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí proto nejsou důvodné.

38. Ve vztahu k výroku II. napadeného rozhodnutí žalobce namítá především nesprávný výklad pojmu „chyba vzniklá zřejmým omylem“ ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí. Má za to, že změny v katastru nemovitostí byly v roce 1994 provedeny na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994, č. j. poz/5643/1121/94, které nikdy nenabylo právní moci, a tudíž nepředstavovalo způsobilou listinu pro zápis do katastru. Z této premisy dovozuje nejen nesprávnost tehdejšího zápisu vlastnického práva, ale též nesprávnost dnešního zobrazení hranic a výměry jeho stavební parcely č. X.

39. Soud této argumentaci nepřisvědčil. Jak již bylo uvedeno výše, řízení o opravě chyby v katastrálním operátu slouží toliko k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou chyby nemůže být založeno, změněno nebo zrušeno vlastnické či jiné věcné právo. Zřejmým omylem ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí může být jak omyl skutkový, tak omyl právní. Vždy však musí jít o omyl jednoznačně seznatelný a spojený s lidským činitelem. Zřejmým omylem může být i zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje zákonné požadavky (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103). Současně však musí jít o situaci, kdy je tato vada zjevná. Jestliže je tvrzená chyba nejasná nebo sporná, nelze ji odstraňovat cestou opravy chyby v katastrálním operátu.

40. V nyní projednávané věci je podstatné, že ve správním spise je založeno rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, ze dne 30. 5. 1994, č. j. poz/5643/1121/94, opatřené doložkou právní moci ke dni 8. 7. 1994. Katastrální úřad tedy měl při provádění tehdejšího zápisu k dispozici listinu, která se z hlediska svého obsahu i formálních náležitostí jevila jako způsobilý podklad zápisu. Za této situace nelze uzavřít, že by pracovník katastrálního úřadu byl ve zřejmém omylu, když podle takto předložené listiny provedl zápis do katastru nemovitostí. Pozdější zpochybnění toho, zda předmětné rozhodnutí skutečně nabylo právní moci, již nepředstavuje otázku odstranitelnou postupem podle § 36 zákona o katastru nemovitostí, nýbrž otázku přesahující rámec evidenční opravy chyby v katastrálním operátu.

41. Jinak řečeno, i pokud žalobce odkazuje na pozdější soudní závěry týkající se právní moci uvedeného rozhodnutí z roku 1994, neznamená to samo o sobě, že tehdejší postup katastrálního úřadu byl z pohledu § 36 odst. 1 písm. a) zákona zřejmým omylem. Institut opravy chyby neslouží k dodatečnému přezkumu toho, zda listina, která byla v době zápisu formálně opatřena doložkou právní moci, tuto vlastnost skutečně měla, ani k přehodnocování právních důsledků takové vady pro následné zápisy a převody. Taková otázka již zjevně přesahuje rámec jednoduché evidenční opravy.

42. Žaloba nepřináší podrobnější argumentaci k otázce konkrétního rozporu mezi dnešním zobrazením hranice stavební parcely č. X a podkladovými listinami, z nichž katastr vychází. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal, že pro průběh hranice stavební parcely č. XF se sousedními pozemky byly určující výsledky obnovy operátu technicko-hospodářským mapováním v roce 1976, dále geometrické určení v ZPMZ č. 110 a následná oprava provedená v roce 1998 podle geometrického plánu č. X. Současně výslovně uvedl, že porovnáním souřadnic lomových bodů z původních výsledků zeměměřických činností s údaji platného souboru geodetických informací zjistil, že údaje jsou totožné.

43. To je pro nyní posuzovanou věc rozhodné. V řízení o opravě chyby je totiž třeba zkoumat, zda současný údaj katastru odporuje podkladům, které byly podkladem jeho zápisu, nikoli obecně rekonstruovat celý historický vývoj vlastnických vztahů a evidenčních změn. Správní orgány v této věci uzavřely, že současné zobrazení hranice a výměra žalobcovy stavební parcely č. XF odpovídají identifikovaným podkladům. Žalobce naproti tomu nepředložil konkrétní listinu nebo původní výsledek zeměměřické činnosti, s nimiž by dnešní zákres byl v rozporu.

44. Žalobce sice namítá absenci některých starších listin, samotná absence některých historických podkladů ještě neprokazuje, že dnešní stav evidence je výsledkem zřejmého omylu. Jak plyne z judikatury NSS, z pouhého nesouladu mezi staršími historickými evidencemi a dnešním stavem nelze bez dalšího dovozovat existenci zřejmého omylu (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103, a ze dne 19. 4. 2018, č. j. 7 As 58/2018-21). V této věci však žalovaný uzavřel, že původní zeměměřické podklady odpovídají současnému stavu evidence. Žalobce tento konkrétní závěr nezpochybňuje srovnatelně konkrétní protiargumentací, nýbrž především obecnou polemikou s historickým vývojem vlastnictví a s úplností archivních podkladů.

45. Neobstojí ani námitka, že správní orgány věc fakticky odmítly posoudit jen proto, že s návrhem nesouhlasili ostatní účastníci. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný nepostavil svůj závěr na samotné existenci nesouhlasu jiných vlastníků, nýbrž na tom, že současný zákres hranice a výměra žalobcovy stavební parcely odpovídají podkladům, z nichž evidence vychází, a že žalobce otevřel právní a skutkové otázky, které již nelze řešit v rámci ustanovení § 36 zákona o katastru nemovitostí. Obdobně soud neshledal pochybení ani v tom, že správní orgány neprovedly místní šetření navrhované žalobcem. V řízení o opravě chyby je určující soulad údajů katastru s listinami a zeměměřickými podklady, nikoli dodatečné zjišťování historického průběhu hranic v terénu. Za situace, kdy žalovaný vycházel z identifikovaných geodetických podkladů a neshledal mezi nimi a současným stavem rozpor, nebylo místní šetření způsobilé přinést poznatky relevantní pro posouzení existence zřejmého omylu. Důkazní návrh na provedení místního šetření žalovaný nepřehlédl.

46. Pokud jde konečně o výměru stavební parcely č. X, ani zde soud neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný výslovně uvedl, že kontrolním výpočtem ze souřadnic lomových bodů v digitální katastrální mapě zjistil hodnotu 1556,41 m², zatímco v katastru je evidována výměra 1556 m², přičemž rozdíl se pohybuje v mezích přípustné odchylky stanovené prováděcím předpisem. Žalobce se proti tomuto odbornému závěru dostatečně konkrétně nevymezuje. Nadto podle § 51 zákona o katastru nemovitostí není výměra parcely závazným údajem pro právní jednání. Jde o údaj odvozený od geometrického určení pozemku. Neshledaly-li správní orgány chybu v geometrickém určení hranice a současně zjistily, že evidovaná výměra odpovídá výsledku kontrolního výpočtu v rámci mezní odchylky, nelze jejich závěr o neexistenci opravitelné chyby považovat za nezákonný.

47. Krajský soud tedy uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud odvolání žalobce proti výroku II. rozhodnutí katastrálního úřadu zamítl.

V. Závěr a náklady řízení

48. Z uvedených důvodů shledal soud žalobu nedůvodnou a podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítnul.

49. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, jemuž žádné náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

50. Protože osobě zúčastněné na řízení nevyplývalo z napadeného rozhodnutí žádné právo, soud jí neuložil v řízení žádné povinnosti a současně neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, vyslovil v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s., že se osobě zúčastněné na řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 18. srpna 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M. předsedkyně senátu