59 A 39/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce O.S., bytem XX, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému Magistrátu města Liberec, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 1, Liberec 1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 8. 4. 2016 se žalobce domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve správním řízení o přestupku žalobce vedeném pod sp. zn. MML163407/14/3977/OD/Hrz. Žalobce předeslal, že žalovaný jej příkazem ze dne 19. 1. 2015 uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 16. 2. 2015 odpor prostřednictvím zmocněnce. Po jeho podání měl žalovaný podle žalobce nařídit ústní jednání a pokračovat v přestupkovém řízení. Žalovaný postupoval v rozporu s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, pokud k odstranění nedostatků plné moci, kterou jeho zmocněnec přiložil k podanému odporu, nevyzval rovněž žalobce. V tomto směru žalobce poukázal na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 27/2011-37, a ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1 As 100/2015- 59. Z jejich závěrů žalobce dovozoval, že za situace, kdy správní orgán nepostaví otázku zastoupení najisto, nelze bez dalšího pokračovat v řízení, ale je nutné k prokázání existence zmocnění vyzvat také zmocnitele. Pokud by žalovaný postavil najisto, že zmocněnec žalobce neměl právo jménem žalobce jednat, pak měl k doplnění náležitostí odporu vyzvat samotného žalobce, a sice k doplnění vlastnoručního podpisu žalobce postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu. Podaný odpor nemohl žalovaný ignorovat, žalobce měl v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu poučit o možnosti požádat o uznání odporu podaného zmocněncem jako jeho úkonu. Žalovaný byl po podání odporu povinen ve lhůtě 60 dnů nařídit ústní jednání a vydat rozhodnutí ve věci. Pokud tak neučinil, byl podle žalobce nečinný. Žalobce poukázal na to, že vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, když dne 6. 1. 2016 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ke Krajskému úřadu Libereckého kraje. Podle žalobce nečinnost žalovaného vznikla nerespektováním § 37 odst. 3 správního řádu. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný podrobně popsal průběh řízení o přestupku a okolnosti podání odporu. Uvedl, že zmocněnce jako podatele odporu vyzval podle § 37 správního řádu k doplnění podání o plnou moc podepsanou žalobcem. Žalovaný nezůstal nečinný, při výzvě k doplnění podání postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 181/2015, když k předložení plné moci vyzval jejího předkladatele. Postup je v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu, podle něhož se s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují písemnosti pouze zástupci. Na výzvu k doplnění náležitostí plné moci zmocněnec nereagoval a plná moc nebyla o podpis žalobce doplněna. Odpor proti příkazu ze dne 19. 1. 2015 podala osoba, která nebyla k tomuto úkonu zmocněná, odpor byl podán neoprávněnou osobou a jako takový byl nepřípustný. Podáním žaloby bylo před krajským soudem zahájeno řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). K podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je podle § 79 odst. 1 s. ř. s. legitimován ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalobou se lze domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o žalobě na ochranu proti nečinnosti rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. V projednávané věci soud ověřil, že žalobce podal žalobu ve lhůtě dle § 80 odst. 1 s. ř. s., a před jejím podáním vyčerpal prostředky na ochranu před nečinností žalovaného, když u Krajského úřadu Libereckého kraje jako správního orgánu nadřízeného žalovanému, uplatnil žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného, a to podáním ze dne 6. 1. 2016. Na věci nic nemění skutečnosti, že nadřízený správní orgán, žalobcovu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, kterou se žalobce jednoznačně domáhal, aby bylo žalovanému přikázáno vydat ve správním řízení rozhodnutí, posoudil jako podnět k přezkumnému řízení. V obecné rovině je třeba poukázat na to, že jedinou obranou účastníka proti názoru správního orgánu, že odpor proti příkazu byl podán opožděně, případně osobou neoprávněnou, je brojit proti nečinnosti správního orgánu. V takové situaci je totiž podstatou tvrzení účastníka, že jeho včasný odpor, resp. odpor podaný oprávněnou osobou způsobil ze zákona zrušení příkazu, avšak orgán prvního stupně nepokračoval ve správním řízení a nevydal rozhodnutí ve věci. Ze spisového materiálu předloženého žalovaným soud ověřil, že žalobce byl příkazem žalovaného ze dne 19. 1. 2015, č. j. MML163407/14/3977/OD/Hrz, uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k zákona o silničním provozu. Příkaz byl doručen žalobci do místa jeho pobytu dne 2. 2. 2015, a to fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu, když zásilka s příkazem byla dne 3. 2. 2015 podle § 23 odst. 3 správního řádu vhozena do schránky žalobce. V zákonné 15 denní lhůtě pro podání odporu byl proti příkazu podán odpor, a to Ing. M.J. jako zmocněncem žalobce dle přiložené plné moci ze dne 16. 2. 2015, bez podpisu žalobce jako zmocnitele. Plná moc byla spolu s odporem přílohou e-mailového podání učiněného z e-mailové adresy zmocněnce XX, podání nebylo podepsané platným uznávaným elektronickým podpisem. Dne 23. 2. 2015 bylo žalovanému doručeno e-mailem z e-mailové adresy zmocněnce totéž podání, tentokrát v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Podání obsahovalo stejný odpor a plnou moc, která opětovně nebyla podepsána žalobcem jako zmocnitelem. Žalovaný výzvou ze dne 11. 3. 2015, doručenou zmocněnci žalobce fikcí, vyzval ve smyslu § 37 správního řádu zmocnitele žalobce Ing. M. J., aby odstranil nedostatky podání – odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Žalovaný ve výzvě zmocněnci žalobce sdělil, že podání postrádá podpis zmocnitele na plné moci. Žalovaný zároveň poučil zmocněnce o tom, že nepotvrdí-li podání zákonem předepsanou formou, přistoupí k němu, jako by nebylo podáno. Na příkazu byla vyznačena doložka o nabytí právní moci příkazu dne 18. 2. 2015. K dotazu žalobce na stav řízení žalovaný dne 15. 12. 2015 sdělil, že zmocněnec žalobce není oprávněn se na stav řízení dotazovat. Poté žalobce uplatnil žádosti o učinění opatření na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Zjištěný skutkový stav již zdejší soud posuzoval, v rozsudku ze dne 11. 7. 2016, č. j. 59 A 39/2016-22, dospěl k závěru, že žalovaný je nečinný, pokud zmocnitele nevyzval k předložení plné moci udělené zmocnitele, resp. k doplnění podpisu na podaném odporu. Uvedený rozsudek byl ke kasační stížnosti žalovaného správního orgánu zrušen rozsudkem Nejvyšším správním soudem. Ten v rozsudku ze dne 18. 8. 2016, č. j. 9 As 188/2016-18, vyslovil, že správní orgán ve věci nepochybil, pokud žalobci jako zmocniteli nezaslal výzvu k odstranění vad. Veden shora uvedeným závěrem musí soud konstatovat, že ve lhůtě stanovené § 87 odst. 4 zákona o přestupcích byl proti vydanému příkazu podán odpor (nejprve e-mailem, poté v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu ve lhůtě 5 dnů elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem), odpor byl podán zmocněncem žalobce, byla připojena plná moc. Předložená plná moc však byla vadná z důvodu absence podpisu žalobce jako zmocnitele. Žalovaný tedy měl k odstranění vad podání vyzvat zmocněnce žalobce, což učinil. Pokud zmocněnec na výzvu žalovaného nereagoval a plnou moc podepsanou žalobcem nepřeložil, nebyl již žalovaný povinen k nápravě nedostatku plné moci vyzvat žalobce samotného. Na danou věc dopadají závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 As 181/2015, v němž soud zdůraznil, že i ve správním řízení mohou být dány okolnosti, ze kterých je zřejmé, že deklarované zastoupení je vysoce pravděpodobné, byť s ohledem na odlišnosti mezi správním řízením a řízením o žalobě či kasační stížnosti budou takové situace mnohem méně časté. Pokud okolnosti svědčící ve prospěch deklarovaného zastoupení v konkrétní věci dány nejsou, plně postačuje, pokud správní orgán výzvu k odstranění vad doručil zmocněnci a nikoliv zmocniteli, a to ať již by se jednalo o výtku vad samotného odporu nebo o výtku vad plné moci. Dle § 34 odst. 2 správního řádu se s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují písemnosti pouze zástupci (srov. také rozsudek NSS ve věci sp. zn. 10 As 266/2014). Jak dovodil již Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku, z obsahu správního spisu je zcela zřejmé, že žádné okolnosti svědčící závěru, že žalobce byl zastoupen zmocněncem, jež podal jeho jménem blanketní odpor proti příkazu o uložení pokuty v přestupkovém řízení, nejsou dány. Žalovaný proto nepochybil, jestliže zaslal výzvu k odstranění vad podání pouze zmocněnci. V postupu žalovaného proto nelze spatřovat namítanou nečinnost. Žalobu na ochranu proti nečinnosti soud jako nedůvodnou zamítl postupem podle § 81 odst. 3 s. ř. s. Ve věci jednal, aniž nařídil jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s, za výslovného souhlasu žalovaného a presumovaného souhlasu žalobce. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný správní orgán. Požadovanou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti a paušální náhradu hotových výdajů však soud žalovanému nepřiznal. Předně soud ověřil, že žalovaný soudní poplatek za kasační stížnost neplatil. Ve vztahu k požadavku na náhradu hotových nákladů řízení setrvává soud na názoru, že náklady žalovaného, zejména hotové (hovorné, poštovné apod.), které měl s probíhajícím řízením před správním soudem, spadají pod administrativní náklady spojené s běžnou činností žalovaného jako správního orgánu, jež zahrnuje s výjimkou případů mimořádné povahy i obhajobu svých správních rozhodnutí před soudem. Soud má dále za to, že závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/13 ze dne 7. 10. 2014 na žalovaného jako na správní orgán nedopadají, neboť konstatování o nutnosti analogicky aplikovat paušální náhradu hotových nákladů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu i na případ nezastoupených účastníků je založen na závěru o nedůvodně diskriminačním zacházení mezi žalobci fyzickými i právnickými osobami zastoupenými a nezastoupenými, když po druhé skupině je na rozdíl od skupiny první vyžadováno prokazování skutečné výše vynaložených hotových výdajů. O takovém diskriminačním zacházení oproti druhé straně v řízení lze ve vztahu k správním orgánům jako vykonavatelům státní moci jen stěží hovořit. (srov. též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 23. 10. 2014, čj. 45 Af 24/2012-67, dostupný na www.nssoud.cz).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Liberci dne 4. října 2016. Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu