59 A 47/2025

Rubrum

59 A 47/2025 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: X, IČ: X sídlem X zastoupena JUDr. P. B., obecným zmocněncem bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2025, č. j. KULK/32654/2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, oddělení životního prostředí a státní památkové péče (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 2025, č. j. 30342/2025, sp. zn. SPR/OŽP/8248/2024/Lib. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, neboť závažně poškodila nebo zničila významný krajinný prvek. K výše uvedenému přestupku došlo tím, že žalobkyně realizovala v období mezi lety 2020-2024 nedovolené úpravy údolní nivy a koryta vodního toku Mohelka (IDVT X), konkrétně došlo k: - vykácení části porostu dřevin a zpevnění povrchu na pozemku p. č. XA v k.ú. Rádlo (území údolní nivy vodního toku Mohelka) - úpravám trasy vodního toku Mohelka, přirozené meandry vodního toku, které dříve zasahovaly na pozemek p. č. XA v k.ú. X, byly posunuty a napřímeny, čímž došlo k tomu, že koryto vodního toku nyní zasahuje i na lesní pozemek p. č. XB v k.ú. Y. - terénním úpravám pozemku p. č. XA v k.ú. X - navážce a vysvahování tohoto pozemku směrem ke korytu vodního toku v délce cca 230 metrů. - zpevnění pravého břehu koryta vodního toku Mohelka kamenivem na pozemcích p. č. XA, XC, XD v k.ú. X a p. č. XE, XF v k.ú. Y. Těmito činnostmi došlo k poškození významného krajinného prvku vodního toku řeky Mohelky a zničení části významného krajinného prvku údolní nivy vodního toku Mohelky na dotčených parcelách. Za tento přestupek byla žalobkyni podle § 88 odst. 3 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny uložena pokuta ve výši 250 000 Kč.

2. Správní orgán I. stupně provedl dne 29. 6. 2023 kontrolu na pozemku p. č. XH (dnesXA) v k.ú. X ve vlastnictví pana X, který je jednatelem žalobkyně. Z kontrolní prohlídky byl sepsán protokol a pořízena fotodokumentace. Byl zjištěn velký rozsah nedovolených terénních úprav, které si správní orgán I. stupně nechal následně zaměřit. V období leden až březen 2024 proběhla ještě tři další terénní šetření.

3. Při terénním šetření dne 9. 1. 2024 bylo zjištěno, že levý břeh koryta vodního toku Mohelka byl nedotčený, přírodě blízký. Pravý břeh koryta Mohelky byl ve většině trasy podél pozemku p. č. XA 1 v k.ú. X zavezen navážkou téměř k hraně koryta vodního toku a místy zpevněn kamenivem. Uměle vytvořený svah byl v západní části pozemku p. č. XA v k.ú. X zatravněn.

4. Na druhém terénním šetření dne 23. 2. 2024 bylo zjištěno, že v západní části pozemku p. č. XA byl navezen další materiál (štěrk, perk). Jednalo se o plochu lokálního biokoridoru. Svah byl až k okraji hladiny vodního toku rozježděn těžkou technikou. Na pozemku p. č. XG v k.ú. X bylo navezeno menší množství stavební suti.

5. Dne 21. 3. 2024 bylo provedeno třetí terénní šetření. Pracovníkem provádějícím terénní šetření bylo zaznamenáno, že pravý břeh vodního toku byl zpevněn kamenivem po celé délce hranice s pozemkem p. č. XA v k.ú. X. Menší množství kameniva bylo navezeno přímo do koryta vodního toku. Kamenivo menší frakce bylo navezeno i na levý břeh vodního toku, místy byly patrné i úpravy terénu a stržení vegetačního krytu okraje levého břehu koryta vodního toku.

6. Řízení o přestupku bylo zahájeno dne 11. 10. 2024 příkazem, jímž byla žalobkyni za spáchání přestupku dle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny uložena pokuta 250 000 Kč. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně dne 20. 10. 2024 odpor.

7. Správní orgán I. stupně proto pokračoval v řízení. V rozhodnutí ze dne 1. 4. 2025, č. j. 30342/2025, sp. zn. SPR/OŽP/8248/2024/Lib, uvedl, že na leteckém snímku z roku 2019 byl pozemek p. č. XA v k.ú. X o výměře cca 0,9 ha zarostlý zelení téměř v celém rozsahu. Podle leteckých snímků z roku 2021 došlo k vykácení veškerého porostu a k realizaci terénních úprav, vyrovnání terénu včetně částí plochy, na kterých docházelo k meandrování vodního toku. Dle leteckých snímků z roku 2023 došlo ke zpevnění celého pozemku p. č. XA v k.ú. X kombinací dlažby, živice a dalších materiálů do podoby manipulační plochy a k instalaci svodidel při jižní hranicí pozemku. Plocha je využívána ke skladování různých stavebních materiálů. Následně došlo v období od ledna do března 2024 ke zpevnění koryta vodního toku, které bylo zdokumentováno v rámci terénních šetření. Uvedená jednání správní orgán I. stupně posoudil jako pokračování v přestupku dle § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť jednotlivé dílčí útoky naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku a jsou vedeny stejným záměrem, kterým je v tomto případě uzpůsobení dotčené parcely k podnikání, konkrétně ke skladování stavebního materiálu. Spáchání přestupku žalobkyní, jejímž jednatelem je vlastník pozemku, dokládá podle správního orgánu I. stupně rozsah škodlivé činnosti, který neodpovídá provedení fyzickou osobou, doložený výskyt nákladních automobilů ve vlastnictví žalobkyně, tvrzení žalobkyně, že předchozími správními akty je omezeno její právo podnikat. Činnosti na pozemku p. č. XA v k.ú. X také odpovídají službám žalobkyně, které nabízí v rámci svého podnikání. Spáchání přestupku žalobkyní dokládá rovněž existence rozhodnutí o povolení kácení dřevin, které bylo vydáno Obecním úřadem Rádlo ve prospěch žalobkyně. Nedovolené změny území realizované žalobkyní představují zásah, který vedl k oslabení ekologicko-stabilizační funkce významného krajinného prvku (vodního toku) a ke zničení významného krajinného prvku (údolní nivy) na daném pozemku. Ekologicko-stabilizační funkce vodního toku jsou do značné míry vázány na hydromorfologický stav vodního toku. Kritérii příznivého hydromorfologického stavu vodního toku jsou přirozenost rozměrů a tvarů koryta vodního toku, charakteristik proudění a splaveninového režimu. Příznivý stav vodního toku z hlediska morfologického je základem pro příznivý stav toku z hlediska biologického. Nepovolenými úpravami došlo ke znemožnění přirozeného vývoje koryta vodního toku v dotčeném území. Vykácením porostu v nivě vodního toku, navezením a zpevněním povrchu pozemku došlo ke ztrátě veškerých funkcí údolní nivy v daném území. Došlo ke změně odtokových poměrů. Zpevněné plochy neumožňují trvalou existenci rostlin a živočichů ani jejich migraci. Je znemožněno zasakování srážek. Území neumožňuje vznik zamokřených stanovišť ani přirozený rozliv vody z koryta vodního toku při vyšších stavech vody. Všemi těmito ekologickými funkcemi území před zásahem žalobkyně disponovalo. Zavezením a zpevněním povrchů této části údolní nivy a zavezením meandrujícího koryta vodního toku došlo ke kompletnímu zničení původního biotopu. Vzhledem k výraznému navýšení terénu navážkou došlo k zásadní změně vodního režimu. Nelze ani vyloučit splachy ze zpevněné plochy do vodního toku. Daný pozemek je součástí systému ÚSES, konkrétně nadregionálního biokoridoru K19MB a lokálního biokoridoru 204/511. Migrační funkce biokoridoru v území je provedenými úpravami značně narušena až znemožněna. Podle správního orgánu I. stupně tedy došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny. K námitkám vzneseným žalobkyní v průběhu řízení správní orgán I. stupně uvedl, že Obecní úřad Rádlo povoloval kácení jak původnímu vlastníku pozemku, Katedo a.s., tak žalobkyni. Souhrnně bylo oběma rozhodnutími povoleno kácení o maximální výměře 2 000 m2. Tento povolený rozsah kácení byl jednoznačně výrazně překročen. Parcela p. č. XA v k.ú. X má výměru 9 107 m2 a dle snímku z ortofoto mapy z roku 2019 byl zelení zarostlý téměř celý. Stěžejním přestupkovým jednáním žalobkyně nadto není nepovolené kácení zeleně, ale nepovolené terénní úpravy, zpevnění povrchu pozemku a úpravy koryta vodního toku. K námitce, že dotčené území bylo v minulosti využíváno jako zařízení staveniště a skládka, správní orgán I. stupně uvedl, že z archivních snímků ortofoto mapy je zřejmé, že k těmto účelům byla využívána pouze část dotčené plochy o výměře cca 1 200 m2. Ze snímků ortofoto map z let 2001-2019 je zřejmé, že pozemek p. č. XA (dříve XH) v k.ú. X je s výjimkou zmiňovaných cca 1 200 m2 celý zarostlý zelení. Ze spisového materiálu k rozhodnutí č. j. 527/2020/ms (ve věci žádosti žalobkyně o povolení kácení dřevin), konkrétně ze zákresu plochy, na níž je zobrazeno území, jež má být žalobkyní teprve vykáceno, je zřejmé, že extenzivní kácení nemohl provést bývalý vlastník.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně obdobnými námitkami jako v podané žalobě.

9. Žalovaný odvolání žalobkyně napadeným rozhodnutím zamítnul a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že pozemek p. č. XA v k.ú. X koupil pan X v květnu 2020. Z dalšího vývoje v území je zřejmé, že tak učinil se záměrem vybudovat zázemí pro svou společnost X. Tuto úvahu lze doložit i tím, že pozemek navazuje na stávající areál společnosti X. Od zakoupení tohoto pozemku se tento postupně proměnil ze zarostlého nevyužívaného pozemku ve zpevněnou manipulační plochu, která slouží jako stavební dvůr. Činnosti žalobkyně provedla bez jakéhokoliv souhlasu či povolení. Terénními úpravami pozemku došlo k zásahu do významného krajinného prvku vodní tok a údolní niva. Žalovaný souhlasil se správním orgánem I. stupně v tom, že se jednalo o přestupek trvající (pozn. soudu: zjevně správně pokračování v přestupku). Podle žalovaného je zřejmé, že veškeré nezákonné a škodlivé činnosti na daném pozemku byly realizovány ve prospěch žalobkyně. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem I. stupně i pokud jde o stanovení výše ekologické újmy. K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že kácení dřevin rostoucích mimo les na tomto pozemku povolovaly dvě rozhodnutí. Jedno povolení ke kácení bylo vydáno na žádost předchozího vlastníka pozemku, druhé na žádost žalobkyně. Celkem bylo těmito dvěma rozhodnutími povoleno vykácení cca 2 000 m2 porostu. Pozemek má výměru cca 9 000 m2, provedené kácení dřevin tedy není v souladu s vydanými povoleními. Kácení v rámci významného krajinného prvku je také třeba nejen povolit z pohledu § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, ale nejdříve odsouhlasit dle § 4 odst. 2 téhož zákona příslušným orgánem ochrany přírody. Podle žalovaného se tedy povolené kácení nemohlo týkat částí pozemku, na nichž se nachází vodní tok a údolní niva. Z leteckých snímků území a mapy katastru nemovitostí je zřejmé, že v daném území vodní tok Mohelka drobně meandroval a zasahoval tak i do pozemku p. č. XA v k.ú. X. Z fotodokumentace, kterou pořídil správní orgán I. stupně v průběhu počátku roku 2024 je zřejmé, že v území docházelo k navážení materiálu do bezprostředního okolí vodního toku, v některých případech až do toku, a k úpravám břehu a jeho opevňování kamenivem. Tyto činnosti byly realizovány za pomoci techniky žalobkyně bez jakéhokoliv povolení či souhlasu. Jen tyto činnosti z počátku roku 2024 je možno kvalifikovat jako závažné poškození významného krajinného prvku. K námitce žalobkyně, že již byla pokutována za stejné činnosti jako její jednatel, žalovaný uvedl, že se v tomto případě nejedná o porušení právních povinností ve stejné oblasti veřejné správy, pokutován byl navíc pan X jako fyzická osoba. Namítanou pokutu panu X udělil vodoprávní úřad jako speciální stavební úřad za porušení stavebního zákona. Prvostupňovým rozhodnutím je naopak sankcionována žalobkyně za přestupek na úseku ochrany přírody a krajiny. Jedná se tudíž o sankci za poškození přírody v rozsahu nejen samotného vodního toku a jeho koryta, ale i jeho údolní nivy. Škodlivé činnosti byly prokazatelně vykonány pomocí techniky ve vlastnictví žalobkyně a jednoznačně v její prospěch.

II. Žaloba

10. Ve včasně podané žalobě žalobkyně nejprve namítala, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje přesné označení pozemkových parcel, na kterých mělo dojít ke spáchání přestupku. Žalobkyně také sporovala, že přestupky spáchala právě a jenom ona. Upozorňovala na skutečnost, že pozemky, které byly přestupkovým jednáním zasaženy, jsou ve vlastnictví pana X. Zároveň tvrdila, že odpovědnost za tyto přestupky je již promlčena.

11. Ve vztahu ke kácení lesa žalobkyně uvedla, že pozemek, jehož se kácení týkalo, koupil pan X v květnu roku 2020. Do té doby pozemek vlastnil a užíval předchozí vlastník. Před uskutečněním prodeje provedl předchozí vlastník na části tohoto pozemku kácení dřevin a také zpevnění povrchu tak, aby na pozemku mohla stát nákladní vozidla. Povolení ke kácení dřevin vydal obecní úřad Rádlo. Zda předchozí vlastník povolený rozsah kácení 1 000 m2 v plném rozsahu využil anebo jej překročil, kupující X neprověřoval. Správní orgán I. stupně zároveň neuvádí, o jak velkou plochu se jedná, a kdy a kým byla tato plocha vykácena.

12. Žalobkyně naproti tomu nepopírala, že zpevnění pozemku provedla. Tvrdila však, že toto provedla pouze na části pozemku p. č. XA, která navazovala na již zpevněnou zbývající část povrchu pozemku upraveného předchozím vlastníkem. Žalobkyně odkazovala na napadené rozhodnutí, v němž žalovaný sám připustil, že pozemek v minulosti sloužil jako skládka či depo stavebních materiálů.

13. Žalobkyně také namítala, že není zřejmé, z jakých důkazů správní orgán vycházel, když jí kladl za vinu, že měla v období let 2020–2021 upravovat trasu vodního toku Mohelka tak, že přirozené meandry vodního toku měla posunout nebo napřímit, a to ještě takovým způsobem, že koryto vodního toku zasáhlo i na lesní pozemek p. č. XI v k.ú. Y. Majitelem této části lesního pozemku je město Rychnov u Jablonce nad Nisou, které nemělo k činnosti žalobkyně výhrady. Žalobkyně tvrdila, že na pozemku p. č. XA ani na ostatních pozemcích žádné práce na změně profilu vodního toku Mohelky neprováděla a ani k tomu neměla důvod. Správní orgán neměl argumentovat pouze ortofoto snímky z let 2019 a 2021, ale měl nahlédnout i do současné katastrální mapy. Zjistil by, jak je zakreslena trasa vodního toku Mohelka, a kudy tato trasa historicky vedla. Žalovaný na tuto obranou žalobkyně nereagoval a omezil se na konstatování, že souhlasí s hodnocením správního orgánu I. stupně.

14. V další části žaloby žalobkyně uvedla, že pan X, jako vlastník pozemku, byl uznán vinným ze spáchání přestupku, kterého se měl dopustit tím, že bez stavebního povolení provedl v období března roku 2024 na pozemcích p. č. XC, XD, XA v k.ú. X a pozemcích p. č. XI, XE a XF v k.ú. Y, úpravu koryta vodního toku Mohelka (IDVT X) v délce cca 400 m, a za to mu byla stejným správním orgánem uložena pokuta 50 000 Kč. Touto činností se pan X nikdy netajil. Jednal v dobré víře a v souladu s § 50 zákona č. 254/2011 Sb., o vodách. Případné udržovací práce řeší se správcem toku Mohelka, Povodním Labe s.p., který dosud neměl k jeho činnosti připomínek.

15. Žalobkyně tvrdila, že ji správní orgány nyní trestají za provedení zpevnění pravého břehu koryta Mohelky kamenivem v úseku trasy toku dlouhém 270 m, když za stejné provinění byl již potrestán vlastník tohoto pozemku X, a to dokonce za úpravu koryta v délce 400 m. Za nyní řešený přestupek tak neměla být trestána žalobkyně, ale pan X, když dle jiného rozhodnutí správního orgánu zpevnění břehu koryta Mohelky provedl majitel pozemku pan X jako fyzická osoba.

16. Žalobkyně navrhovala předvolat jako svědka referentku správního orgánu Ing. V. L., aby vysvětlila, proč správní orgán začal řešit spáchání popsaných přestupků až v období června roku 2023, když o kácení dřevin a úpravě trasy vodního toku Mohelka musel vědět již dříve. Dále navrhovala vyslechnout jejího jednatele pana X. Žalobkyně žádala, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zároveň navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

18. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

19. Ve věci proběhlo dne 20. 5. 2026 ústní jednání, při němž žalobkyně i žalovaný setrvali na své argumentaci. Žalobkyně netrvala na provedení důkazů označených v podání z 20. 11. 2025.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny se významný krajinný prvek vymezuje jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst.

6. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.

21. Podle § 4 odst. 2 téhož zákona, významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

22. Podle § 88 odst. 2 písm. b) téhož zákona, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že závažně poškodí nebo zničí významný krajinný prvek.

23. Podle § 88 odst. 3 písm. b) téhož zákona, za přestupek lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2.

24. Podle § 20 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, právnická osoba je pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě a která porušila právní povinnost uloženou právnické osobě, a to při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s činností právnické osoby nebo ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu; za porušení právní povinnosti uložené právnické osobě se považuje též porušení právní povinnosti uložené organizační složce nebo jinému útvaru, který je součástí právnické osoby.

25. Podle odst. 2 téhož ustanovení, za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, b) jiný orgán právnické osoby nebo jeho člen, c) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení, d) fyzická osoba, která plní úkoly právnické osoby, e) fyzická osoba, kterou právnická osoba používá při své činnosti, nebo f) fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala, jestliže právnická osoba výsledku takového jednání využila.

26. Podle odst. 6 téhož ustanovení, odpovědnost právnické osoby za přestupek není podmíněna zjištěním konkrétní fyzické osoby, která se považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě. Správní orgán není povinen zjišťovat konkrétní fyzickou osobu, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, zejména tehdy, je-li ze zjištěných skutečností zřejmé, že k jednání zakládajícímu odpovědnost právnické osoby za přestupek došlo při činnosti právnické osoby.

27. Podle § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky, pokračováním v přestupku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

28. Podle § 31 odst. 1 téhož zákona, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

29. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení, promlčecí doba počíná běžet u pokračujícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

30. Podle § 32 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, promlčecí doba se přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.

31. Podle odst. 3 téhož ustanovení, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání; jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou trvala některá ze skutečností podle odstavce 1.

32. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení posuzovaného přestupku. K promlčení přestupku by totiž musel přihlédnout z úřední povinnosti i bez námitky žalobkyně. Správní orgány dospěly k závěru, že se v posuzované věci jedná o pokračování v přestupku, neboť jednotlivé dílčí útoky naplnily skutkovou podstatu přestupku podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny, byly vzájemně provázány časovou blízkostí a vždy směřovaly proti témuž chráněnému statku, významnému krajinnému prvku. Dle správních orgánů se jednotlivé útoky žalobkyně jeví jako postupné realizování jediného záměru upravit dotčený pozemek tak, aby odpovídal jejím podnikatelským potřebám. Žalobce v žalobě netvrdil, že by snad o pokračování v přestupku jít nemělo. Pokračování v přestupku přitom tvoří jeden skutek, a tudíž i jeden přestupek. V tomto kontextu musel soud posoudit i námitku promlčení.

33. Ze spisového materiálu vyplynulo, že poslední dílčí útok, od nějž je třeba počátek promlčecí doby počítat [§ 31odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky], byl zaznamenán v období mezi rweénními šetřeními konanými dne 9. 1. 2024 a 21. 3. 2024. Týkal se zásahu do pravého břehu vodního toku, který byl po celé délce hranice s pozemkem p. č. XA v k.ú. X zpevněn kamenivem. Příkaz, jímž byla uznána z přestupku vinnou, byl žalobkyni doručen dne 14. 10. 2024, čímž došlo ke stavení promlčecí doby [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci 19. 6. 2025, kdy bylo žalobkyni prostřednictvím jejího zmocněnce doručeno. Námitka promlčení je proto nedůvodná. Promlčecí lhůta je u tohoto typu přestupku pětiletá [§ 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky].

34. Soud dále nepřisvědčil námitce žalobkyně, že by prvostupňové rozhodnutí neobsahovalo označení pozemkových parcel, na kterých mělo dojít ke spáchání přestupku. V popisu prvního dílčího útoku je jasně uvedeno, že se nedovolené kácení týkalo pozemku p. č. XA v k.ú. X. Pokud se v popisu dalších dílčích útoků objevuje „uvedený pozemek“, je dle krajského soudu zřejmé, že se jedná právě o pozemek p. č. XA v k.ú. X.

35. V další části žaloby žalobkyně zpochybňovala závěry žalovaného týkající se dílčího útoku spočívajícího v kácení dřevin. Krajský soud však neshledal ani tyto její námitky důvodnými. V plném rozsahu odkazuje na odůvodnění správního orgánu I. stupně, který na straně 7 svého rozhodnutí přesvědčivě popsal, z jakých podkladů při svém závěru vycházel. Jedná se především o spisový materiál Obecního úřadu Rádlo, jenž žalobkyni a předchozímu vlastníku pozemku vydával povolení ke kácení. Součástí těchto podkladů jsou i grafická schémata vymezující předpokládanou plochu určenou ke kácení. Z nich je patrné, že žalobkyně sama žádala o možnost kácet na převážné části severní a západní části pozemku. Povolení jí bylo vydáno na rozsah 1 000 m².

36. Za těchto okolností správní orgán I. stupně oprávněně považoval za nelogické tvrzení žalobkyně, že rozsáhlé odlesnění měl provést původní vlastník pozemku. Pokud by tomu tak bylo, neměla by žalobkyně důvod žádat o povolení kácet právě na těch plochách, které podle její nynější verze měly být již dříve odlesněny. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgány nezaložily své závěry toliko na ortofoto mapách. Je pravdou, že tyto mapové podklady zachycují výrazné odlesnění na většině pozemku v období let 2019 až 2021. Spisová dokumentace Obecního úřadu Rádlo však poskytuje potřebný kontext a umožňuje spolehlivě uzavřít, že odlesnění na převážné části pozemku provedla žalobkyně.

37. Krajský soud přisvědčuje žalobkyni v tom, že správní orgány skutečně nevymezily s absolutní přesností konkrétní plochu, na níž mělo dojít k nedovolenému kácení. Tato skutečnost však sama o sobě nemá zásadní vliv na zákonnost jejich závěrů. Je nesporné, že k danému pozemku byla vydána dvě povolení ke kácení dřevin, každé v rozsahu 1 000 m². Stejně tak je prokázáno, že po vydání povolení žalobkyni došlo k odlesnění celého pozemku o rozloze převyšující 9 000 m². Z toho logicky plyne, že k nedovolenému kácení muselo dojít přinejmenším na zbývající ploše přibližně 7 000 m². Z mapových podkladů je zjevné, že kácení proběhlo prakticky na celém pozemku, a rozsah přesahující povolené limity je evidentní. Za těchto okolností nebylo nezbytné např. rozlišovat jednotlivé stromy spadající pod povolení obecního úřadu a ty, které mu nepodléhaly.

38. Za významné soud dále považuje, že kácení dřevin nacházejících se ve významném krajinném prvku podléhá dvojímu schválení. Nestačí pouze povolení podle § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, nezbytné je rovněž povolení vydané dle § 4 odst. 2 téhož zákona příslušným orgánem ochrany přírody. Žalovaný přiléhavě uvedl, že povolení ke kácení nemohlo zahrnovat ty části pozemku p. č. XA v k.ú. X, na nichž se nachází vodní tok a údolní niva, tedy samotný významný krajinný prvek. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by disponovala povolením k zásahu do těchto chráněných struktur. Z uvedeného jednoznačně plyne, že k zásahu do významného krajinného prvku skutečně došlo.

39. Žalobkyně namítala, že zpevnění terénu provedla pouze na části pozemku navazující na již dříve upravenou plochu. Tato tvrzení však nejsou v souladu s obsahem správního spisu. Z fotodokumentace pořízené při terénních šetřeních jednoznačně vyplývá, že k navezení materiálu došlo na převážné části pozemku, a to až k samotné hranici vodního toku a do něj. Nejednalo se přitom o dílčí či kosmetickou úpravu povrchu, do území bylo navezeno značné množství materiálu, které vedlo k výraznému zvýšení terénu. Tento zásah měl za následek faktické zničení významného krajinného prvku. Říční niva, charakterizovaná nízkou světlou výškou, periodickým zaplavováním či podmáčením a odpovídajícími ekologickými funkcemi, byla zcela překryta cizím materiálem. Navezený materiál znemožňuje rozliv vody z koryta, čímž dochází k zásadní změně hydrologických poměrů. Tím je fakticky eliminována možnost výskytu rostlinných a živočišných druhů typických pro tento ekosystém. Z uvedeného je zřejmé, že zásah žalobkyně měl rozsah a intenzitu vedoucí k úplné destrukci dotčeného významného krajinného prvku.

40. Krajský soud rovněž považuje za potřebné zdůraznit, že pro posouzení odpovědnosti žalobkyně je zcela irelevantní, zda byl předmětný pozemek v minulosti užíván způsobem odporujícím zákonu či zda do významného krajinného prvku zasahovaly i jiné osoby. Případné předchozí zásahy, spočívající například v tvrzeném navezení odpadu, nemohou mít žádný vliv na posouzení nyní projednávaného jednání. Odpovědnost žalobkyně za vlastní zásah tím není nijak dotčena. Tento závěr platí tím spíše, že právě činnost žalobkyně vedla podle zjištění správních orgánů k podstatné změně charakteru území, které se před jejími zásahy nacházelo v relativně přírodním stavu. Není proto rozhodné, jaké zásahy v minulosti měly či neměly proběhnout, neboť podstatné je, že to byla žalobkyně, jejíž jednání způsobilo zásadní degradaci chráněného biotopu.

41. Ani námitkám týkajícím se narovnání toku řeky Mohelky krajský soud nepřisvědčil. Ve shodě s žalovaným konstatuje, že změna průběhu vodního toku je patrná již z pouhého porovnání mapových podkladů založených ve správním spise. V těchto materiálech je v západní části pozemku zcela zjevné narovnání jednoho z původních meandrů. Za situace, kdy vizuální podklady poskytují jednoznačný a názorný obraz změny trasy toku, nelze žalovanému vytýkat, že neopatřoval další důkazy. Stejně tak nelze tento zásah ani hypoteticky přisuzovat původnímu vlastníku pozemku, neboť bez rozsáhlého odlesnění provedeného žalobkyní by popsaný zásah do vodního toku nebyl fakticky proveditelný.

42. Žalobkyně konečně namítala, že za nyní řešený přestupek neměla být trestána ona jako právnická osoba, ale majitel pozemku pan X jako osoba fyzická. Odkazovala přitom na rozhodnutí, jímž byla panu X uložena pokuta za přestupek podle stavebního zákona, kterého se dopustil tím, že v březnu roku 2024 provedl na pozemcích p. č. XC, XD, XA v k.ú. X a pozemcích p. č. XB, XE a XF v k.ú. Y, úpravu koryta vodního toku Mohelka (IDVT X) bez stavebního povolení.

43. V nyní posuzované věci správní orgány ve svých rozhodnutích kladly důraz na fakt, že pan X působí jako jednatel žalobkyně. Oba správní orgány zároveň podrobně vyložily, proč považují za pachatele uvedeného přestupku právě žalobkyni. Správní orgán I. stupně se touto otázkou zabýval na stranách 4 a 5 svého rozhodnutí, žalovaný pak na stranách 8 a 9 napadeného rozhodnutí. Krajský soud považuje jejich argumentaci za přesvědčivou a v podrobnostech na ni odkazuje. Z jejich závěrů je zřejmé, že si byly plně vědomy personální i faktické provázanosti mezi žalobkyní a jejím jednatelem a že jednání pana X posuzovaly jako činnost vykonávanou v zájmu a ku prospěchu žalobkyně, a tudíž jí přičitatelnou.

44. Skutečnost, že byla postižena jak žalobkyně, tak pan X jako fyzická osoba, za jednání skutkově související, není sama o sobě problematická. Jedná se totiž o odlišné přestupky na různých úsecích správního práva, jejichž skutkové podstaty chrání rozdílné právem sledované zájmy. Odlišný je i právně významný následek přestupkového jednání. U přestupku, za nějž byl postižen pan X jako fyzická osoba, je právně významným následkem především to, že vzniká a je prováděna nepovolená (černá) stavba, tedy je porušen veřejný zájem na tom, aby stavby byly realizovány jen na základě stavebního povolení a pod veřejnoprávní kontrolou. V případě nyní posuzovaného přestupku podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je právně významným následkem újma na významném krajinném prvku a na jeho ekologicko-stabilizační funkci.

V. Závěr a náklady řízení

45. Z uvedených důvodů vyhodnotil soud žalobní námitky jako nedůvodné a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

46. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

47. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 20. května 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M.,. předsedkyně senátu