59 A 59/2025

Rubrum

59 A 59/2025 - 73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: DANSGAS s.r.o. sídlem Nádražní 188, Žandov zastoupen advokátkou JUDr. et PhDr. Zuzanou Rennerovou sídlem Korunní 2569/108, Praha 10 proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2025, č. j. ČOI 119321/25/O100/Hl/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Předmět řízení 1. Podanou žalobou je napadeno shora označené rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Ústeckého a Libereckého (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 28. 3. 2025, č. j. ČOI 81425/24/2400/0452/R/Ko/Če. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, když v postavení provozovatele čerpací stanice porušil § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách tím, že ve své provozovně na adrese X, nabízel k prodeji a prodával pohonnou hmotu LPG, která neodpovídala limitním hodnotám stanoveným v § 3 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 516/2020 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty a provedení některých dalších ustanovení zákona o pohonných hmotách, neboť: - vzorek 067/24/24V, odebraný dne 21. 2. 2024, nevyhověl v jakostním parametru „síra“, kdy naměřená hodnota tohoto jakostního parametru byla 60,3 mg/kg, přičemž maximální hodnota při zahrnutí nejistoty měření je 31,1 mg/kg, tj. s rozdílem 29,2 mg/kg, jak je doloženo zkušebním protokolem č. 01666, vystaveným dne 22. 2. 2024 Zkušební laboratoří č. 1152.1, a inspekční zprávou č. 482/2024, vystavenou dne 23. 2. 2024 Inspekčním orgánem č. 4015, - vzorek 071/24/24V, odebraný dne 23. 2. 2024, nevyhověl v jakostním parametru „síra“, kdy naměřená hodnota tohoto jakostního parametru byla 50,1 mg/kg, přičemž maximální hodnota při zahrnutí nejistoty měření je 31,1 mg/kg, tj. s rozdílem 19 mg/kg, jak je doloženo zkušebním protokolem č. 01702, vystaveným dne 23. 2. 2024 Zkušební laboratoří č. 1152.1, a inspekční zprávou č. 493/2024, vystavenou dne 23. 2. 2024 Inspekčním orgánem č. 4015.

2. Za uvedené byla žalobci uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí připustil, že v úředních záznamech bylo nepřesně poukázáno vedle SOP 98 také na technickou normu ČSN EN ISO 4257, ačkoli pro odběr vzorků LPG na čerpacích stanicích je podle něj rozhodná norma ČSN 65 6501, na jejímž základě byl vypracován standardizovaný operační postup SOP 98. Tuto nepřesnost však žalovaný posoudil jen jako chybu při sepisu úředních záznamů bez vlivu na správnost odběru a výsledky laboratorních rozborů. Zdůraznil, že odběr vzorků prováděli zaměstnanci akreditované laboratoře SGS jako odborně způsobilé osoby, že při odběru postupovali podle schváleného SOP 98 a že takový postup je v obdobných případech standardní. Za nedůvodnou proto označil námitku porušení principu rovného zacházení a předvídatelnosti.

4. Žalovaný se dále zabýval tvrzenými nedostatky týkajícími se znalostí pracovníků SGS, proplachu zařízení, převážení vzorkovnic a stavu vzorkovnic před odběrem. Dospěl k závěru, že z výpovědí pracovníků SGS vyplývá dostatečná znalost postupu odběru. Žalovaný odkázal na vyjádření SGS ze dne 8. 11. 2024, podle něhož se vzorkovnice čistí v prostorách laboratoře, při odběru jsou vždy suché, čisté a těsnící a proplach je standardní součástí postupu SOP 98. Žalobce nepředložil konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že by vzorkovnice nebyly řádně vyčištěny nebo že by došlo ke zkreslení výsledků zkoušek v důsledku kontaminace vzorku. Odběr provedli vyškolení zaměstnanci akreditované laboratoře. K námitkám směřujícím proti obsahu úředních záznamů, protokolů o odběru vzorků a proti rozporům ve svědeckých výpovědích žalovaný uvedl, že případné odlišnosti v označení jednotlivých dokumentů či v dílčích detailech výpovědí nepředstavují takové rozpory, které by vyvolávaly pochybnosti o správnosti odběrů vzorků LPG. Za podstatné označil, že o odběrech byly sepsány úřední záznamy i protokoly o odběru vzorků, že vzorkovnice byly označeny štítkem s číslem vzorku a zapečetěny páskou ČOI a že číslo vzorku bylo následně shodně uvedeno i v inspekčních zprávách a zkušebních protokolech. Správný postup odběrů tak není zpochybněn.

5. Pokud jde o námitku nedostatečného poučení obsluhy čerpací stanice, žalovaný ji rovněž neshledal důvodnou. Uvedl, že z úředních záznamů i výpovědí svědků plyne, že obsluha byla při zahájení kontroly seznámena s tím, co je jejím předmětem, a byla požádána o součinnost. Takové poučení považoval žalovaný s ohledem na postavení obsluhy jako povinné osoby za dostatečné. Současně zdůraznil, že žalobce byl v průběhu kontroly i navazujícího správního řízení opakovaně poučován o svých procesních právech podle kontrolního řádu, správního řádu i zákona o odpovědnosti za přestupky.

6. Žalovaný uvedl, že skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností, neboť správní orgán I. stupně si vyžádal vyjádření SGS, vyslechl osoby přítomné u odběru vzorků a provedl další listinné důkazy. Shromažďování dalších podkladů proto nebylo nutné. K námitce, že správní orgán provedl důkaz příkazy ke kontrole, žalovaný uvedl, že takový důkaz proveden nebyl, šlo pouze o konstatování vycházející z výpovědí svědků o tom, že v příkazech ke kontrole bývají uváděny relevantní normy. Pokud jde o to, že žalobce odkryl kauzu přimíchávání látek do směsi propan-butanu prodávané veřejnosti, nemá tato kauza žádnou souvislost s projednávanou věcí. Totéž platí také pro žalobcem odkazovanou věc vedenou u České obchodní inspekce, inspektorátu Plzeňského a Karlovarského. Žalobce byl ze strany České obchodní inspekce za posledních deset let kontrolován třináctkrát, porušení povinností bylo zjištěno pětkrát. Nejedná se tedy o vysoký počet kontrol. Pokutu ve výši 250 000 Kč žalovaný považoval za přiměřenou okolnostem případu.

II. Žaloba

7. Žalobce ve včasné žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgány nezjistily skutkový stav v rozsahu požadovaném § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 9 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole. Porušily také § 2 odst. 4, § 4 odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu. V řízení nebylo prokázáno, že vzorkovnice použité při odběru obou vzorků LPG byly před odběrem řádně vyčištěné, suché a nekontaminované. Správní orgány založily své závěry pouze na obecném tvrzení společnosti SGS o standardním postupu čištění a na její akreditaci, aniž by opatřily konkrétní důkaz vztahující se ke vzorkovnicím použitým právě v nyní posuzované věci. Takový postup odporuje zásadě materiální pravdy, zásadě vyšetřovací i zásadě rovného zacházení. Správní orgány přenesly důsledky nedostatečně zjištěného skutkového stavu na žalobce, který nemohl z povahy věci obstarat důkaz o řádném vyčištění a stavu vzorkovnic. Dle svědků vzorkovnice nejsou před odběrem zapečetěny, pracovníci SGS je přebírají bez zvláštního potvrzení či protokolu. Nabízí se tedy otázka, jak lze ztotožnit, o jakou vzorkovnici se v konkrétním případě v návaznosti na možnou předchozí kontaminaci jedná.

8. Není pravdou, že žalobce neuvedl skutečnosti, které by odůvodnily nutnost zajištění důkazu k otázce provedení předepsaného čistění ze strany SGS. Žalobce a jeho představitelé totiž odkryli kauzu přimíchávání látek do směsi propan-butanu prodávané veřejnosti. Žalobce vyjádřil nelibost nad vystupováním žalovaného v médiích a nad jeho náhledem na § 3 odst. 5 a 6 energetického zákona při kulatém stolu v Senátu PČR v březnu 2023. Z důvodu absence důvěry žalobce i podstatné části podnikatelské veřejnosti v řádnou činnost žalovaného by měl být důkaz o řádném vyčištění vzorkovnic zajištěn a proveden. K tomu žalobce poukázal na správní judikaturu týkající se zjišťování skutkového stavu.

9. Nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že postup SOP 98 vycházející z technické normy ČSN 65 6501 je v obdobných případech zcela standardní. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. června 2024, č. j. 4 As 284/2023-40, který se zabýval kontrolou uskutečněnou dne 8. 12. 2021, je založen na souběžné aplikaci SOP 98 a ČSN EN ISO 4257. Technická norma ČSN 65 6501 „Motorová paliva – Zkapalněné ropné plyny (LPG) – Odběr vzorků u čerpacích stanic“ nabyla účinnosti v březnu roku 2021. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 1 As 163/2018-35 a rozsudek č. j. 3 As 191/2016-55) vyplývá, že norma ČSN EN ISO 4257 je primárně (nikoliv však výlučně) určena pro vzorkování z velkoobjemových kontejnerů a účelem SOP 98 je uvedenou technickou normu provést a konkretizovat. Norma ČSN EN ISO 4257 může být použita i na odběr vzorků z jiných míst, než jsou velkoobjemové kontejnery. ČSN EN ISO 4257 vyžaduje (obdobně jako ČSN 65 6501) doložení provedení tlakových zkoušek na vzorkovnici a dále kontrolu stavu vzorkovnic před použitím a uvedení čísla vzorkovnice. Pokud by citovaná norma byla aplikována, platila by povinnost zkontrolovat stav vzorkovnic před použitím explicitně. Na druhou stranu žalovaný sám uvádí, že norma ČSN 65 6501 je s normou ČSN EN ISO 4257 ve shodě ve všech oblastech týkajících se čištění a bezpečnosti použitých vzorkovnic i připojovacího potrubí.

10. Za účelem postavení věci najisto bylo možno provést důkaz příkazy ke kontrole, o nichž jako jediná hovořila při svém výslechu svědkyně Z. P. a v nichž má být uváděno číslo aplikované normy. Svědkové X a X ve svých výpovědích prokázali zásadní neznalosti týkající se předepsaných postupů. Nevyznají se v aplikovaných normách, netuší, zda a kam se poznamenávají, a neznají rozdíly mezi nimi. Svědek X například nesprávně uvedl, že pro odběr LPG má vždy platit pouze SOP 98. Naprostou neznámou byla pro svědky homogenizace. Svědek X projevil neznalost týkající se kontroly kontaminované, resp. špatně vyčištěné vzorkovnice a převážení. Svědek X výslovně prohlásil, že převážení vzorkovnice se druhým vzorkem neprovedl. Nebyly tak prokázány odborné znalosti pracovníků provádějících odběry. Předepsaný postup odběru si nelze upravovat. Při absenci důkazu o stavu vzorkovnic před odběrem představuje převážení další důkaz o tom, že vzorkovnice nebyly kontaminovány, tj. zatíženy jiným plynem.

11. Žalovaný uvedl, že inspektoři České obchodní inspekce vypracovávají úřední záznam i protokol o odběru vzorků pohonných hmot. Dle svědků X, X a svědkyně X sepisuje protokol pracovník SGS. Oproti skutkově totožné věci v úředních záznamech chybí informace o provedeném proplachu vzorkovacího potrubí a vzorkovnic odebíraným palivem. Svědkové X a X vypověděli, že proplach před odběrem vzorků proveden nebyl, což správní orgány pominuly. Získané poznatky není možno v souladu s principy uplatňování státní moci důkazně použít.

III. Vyjádření žalovaného

12. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém se s námitkami žalobce vypořádal. Není důvod k pochybnostem ohledně správnosti postupu akreditované laboratoře. Žalobce nepředložil žádné konkrétní skutečnosti vedoucí k takovým pochybnostem. Vzhledem k tomu, že odběr vzorků LPG je technologicky náročnější a vyžaduje odbornost, využívá správní orgán pro tyto účely služeb akreditované laboratoře. SGS má vypracovaný SOP 98, odběr vzorků provádějí zaměstnanci SGS jako odborně způsobilé osoby. Žalovaný k tomu znovu odkázal na rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2023, č. j. 63 A 9/2023- 29, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 4 As 284/2023-40. Jejich závěry lze vztáhnout nejen na samotný postup odběru vzorků, ale i na přípravu na tento odběr, včetně zajištění čistých vzorkovnic. Pokud by zde taková garance nebyla, znemožňovalo by to správnímu orgánu možnost kontrolovat celou řadu oblastí. Takový postup je zcela standardní. Nepřítomnost správního orgánu přímo u takového testování (popř. u přípravy vzorkovnic) pak sama o sobě nemůže vést k pochybnostem.

13. Žalovaný se ohradil proti slovům o absenci důvěry a spekulacím o souvislosti předmětného správního řízení a kauzy přimíchávání látek do směsi propan-butanu prodávané veřejnosti, resp. obchodu s LPG. Tato věc s projednávaným případem nijak nesouvisí. V napadeném rozhodnutí se žalovaný dostatečně vypořádal s námitkami žalobce týkajícími se aplikované normy a použitého postupu při odběru vzorků LPG. To, že SOP 98 v době kontroly vycházel z normy ČSN EN 65 6501, vyplývá mimo jiné ze zkušebních protokolů SGS. Uvádění normy ČSN EN ISO 4257 v dřívější judikatuře je pochopitelné, neboť norma ČSN EN 65 6501 byla vydána a nabyla účinnosti až v roce 2021. Tato norma upravuje odběr vzorků LPG specificky u čerpacích stanic, na rozdíl od normy ČSN EN ISO 4257, která je vhodná pro odběry vzorků LPG z velkoobjemových kontejnerů. Není pravda, že by závěr žalovaného o tom, jaké dokumenty jsou pořizovány při kontrole, neměl oporu v provedeném dokazování. Jak úřední záznamy, tak protokoly o odběru vzorků pohonných hmot jsou součástí spisového materiálu. O jejich pořízení, jejich obsahu ani o tom, kdo je podepsal, tak nemohou být žádné pochybnosti. Žalovaný se vypořádal i s tím, že v tomto se výpovědi svědků v některých ohledech liší.

IV. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

15. Z předloženého správního spisu plyne, že správní orgán I. stupně provedl ve dnech 21. 2. 2024 a 23. 2. 2024 kontrolní odběry LPG na čerpací stanici žalobce. K vlastnímu odběru zkapalněného plynu využil žalovaný pracovníků akreditované laboratoře (SGS). Při obou kontrolních odběrech byly sepsány jak úřední záznamy o provedených kontrolních úkonech, tak potvrzení o odběru vzorků pohonných hmot. Protože provedenou kontrolou byly zjištěny jakostní nedostatky odebraných vzorků – překročení limitních hodnot síry, zahájil správní orgán I. stupně správní řízení ve věci přestupku příkazem ze dne 29. 5. 2024. Žalobce podal proti příkazu odpor a v dalším řízení se opakovaně vyjadřoval i navrhoval důkazy. Správní orgán I. stupně opatřil vyjádření společnosti SGS a provedl výslech svědků, a to jak obsluhy čerpací stanice (svědci X a X), tak zainteresovaných inspektorů České obchodní inspekce (svědci X, X,X) i pracovníků SGS, kteří odběry provedli (svědci X a X). Ve výše označeném rozhodnutí pak dospěl k závěru, že žalobce se dopustil přestupků shora popsaných. Ve shodě s žalovaným zdůraznil zejména standardní průběh kontroly a znalost procesu odběru na straně pracovníků laboratoře.

16. K projednání věci nařídil soud jednání. K němu se za žalobce dostavil jak pan D. Š. (roč. X), tak shora označená právní zástupkyně. Po upozornění soudu, že žalobce může zastupovat pouze jedna osoba, prohlásili, že žalobce zastupuje JUDr. Rennerová. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Zástupkyně žalobce zejména zdůraznila, že ve správním spise chybí exaktní důkaz o vyčištění vzorkovnic a v návaznosti na obsah žaloby popisovala situaci na trhu s propan-butanem. Žalobcem uplatněné důkazní návrhy soud zamítl, když se částečně týkaly obsahu správního spisu, jímž správní soud dokazování neprovádí, a jiných kauz či deklarovaných neshod žalobce s žalovaným, s nimiž se soud pro účely svého rozhodnutí nepotřeboval podrobněji seznamovat prováděním dokazování. Za nadbytečné soud považoval také provádění výslechu výše zmíněného pana D. Š., který se dle žalobce měl vyjádřit k technické stránce provádění odběru vzorků LPG.

17. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o pohonných hmotách se přestupku dopustí ten, kdo prodá nebo vydá pohonnou hmotu, s výjimkou elektřiny, která nesplňuje požadavky na pohonné hmoty podle § 3 odst.

1. Dle něj lze pohonné hmoty, s výjimkou elektřiny, prodávat nebo vydávat, pouze pokud splňují požadavky na jejich jakost a složení stanovené prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami.

18. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 516/2020 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty a provedení některých dalších ustanovení zákona o pohonných hmotách, odběr vzorků a posouzení výsledků zkoušek musí u jednotlivých pohonných hmot odpovídat příslušným českým technickým normám.

19. Podstata sporu nespočívá v tom, zda kontrolní rozbory odebraných vzorků LPG vykázaly nevyhovující obsah síry. To mezi účastníky není v rovině samotných laboratorních výsledků sporné. Jádrem věci je, zda správní orgány měly dostatečný podklad pro závěr, že odběr vzorků proběhl způsobem způsobilým založit spolehlivý závěr o jakosti žalobcem prodávaného LPG. V tomto ohledu soud přisvědčuje žalovanému, že tomu tak bylo.

20. Správní orgány v projednávané věci nevystavěly své závěry pouze na prosté autoritě laboratoře společnosti SGS, nýbrž na souboru podkladů, který tvořily zejména úřední záznamy o kontrole, zkušební protokoly, inspekční zprávy, vyjádření SGS ze dne 8. 11. 2024 a svědecké výpovědi osob přítomných odběrům, včetně pracovníků akreditované laboratoře, kteří odběr provedli. Z těchto podkladů dovodily, že vzorky byly odebrány odborně způsobilými osobami v rámci standardizovaného postupu akreditované laboratoře. Takový přístup je v souladu se správní judikaturou, která opakovaně akcentuje význam odborné způsobilosti akreditované laboratoře jako významné záruky řádnosti odběru vzorku LPG (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 4 As 284/2023-40, ze dne 23. 10. 2020, č. j. 3 As 42/2018-43, či ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 As 163/2018-35).

21. Soud přitom nepřehlédl, že dokumentace pořízená pracovníky správního orgánu I. stupně není ve všech ohledech precizní a že v řízení vyšly najevo dílčí nepřesnosti, jako je označení použité technické normy v úředních záznamech správního orgánu I. stupně. Tyto nedostatky však nepostačují k závěru o nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Judikatura správních soudů nevychází z požadavku absolutní bezchybnosti veškeré doprovodné administrativní dokumentace a potřeby dokumentovat každý dílčí krok odběru vzorku, nýbrž z požadavku, aby v souhrnu provedených důkazů obstál závěr o tom, že odběr byl způsobilý poskytnout reprezentativní a použitelný vzorek.

22. Pokud žalobce zpochybňuje, podle jaké normy bylo při odběrech postupováno, soud uvádí, že tato námitka rovněž neobstojí. I kdyby byla v jednotlivých listinách nepřesně označena starší či novější technická norma, samo o sobě to nevede k nezákonnosti odběru. Od provádění dokazování příkazy ke kontrole, jakožto formálními dokumenty správního orgánu, by tak nebylo možno očekávat významný přínos. Žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč považuje za rozhodný postup podle SOP 98 vycházející z ČSN 65 6501, a zároveň uvedl, že dříve byl tentýž standardizovaný postup opírán o ČSN EN ISO 4257. Ostatně, jak to uvádí sám žalobce, i správní judikatura akceptovala odběry LPG prováděné podle SOP 98 ve vazbě na ČSN EN ISO 4257, a to i v situaci, kdy kontrola byla uskutečněna již po vydání ČSN 65 6501 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 4 As 284/2023-40).

23. Vyhláška č. 516/2020 Sb. stanoví povinnost, aby odběr vzorků odpovídal příslušné české technické normě. Konkrétní číselné označení normy však neuvádí, resp. je zmiňuje pouze v poznámce pod čarou, která nemá normativní povahu a nepředstavuje závazné pravidlo chování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 7 As 55/2003-52, a jím zmíněnou judikaturu Ústavního soudu). Ani pokud by odběr vzorku proběhl dle SOP 98 ve vazbě na ČSN EN ISO 4257, tedy metodou, která byla v nedávné době běžně užívána a akceptována, nepovažoval by soud samu tuto skutečnost za důvod pro zpochybnění odběru takovým způsobem, že by odebraný vzorek nemohl sloužit jako podklad pro analýzu laboratoře, a ve výsledku jako podklad pro závěr o spáchání přestupku. Obě řešené normy zjevně sledují v dotčené oblasti obdobný účel.

24. Žalobce nevznesl takovou konkrétní a skutkově podloženou námitku, která by rozumně ukazovala na vadnost dvou předmětných odběrů. Jeho argumentace zůstává převážně v rovině možnosti, že vzorkovnice mohly být špatně vyčištěny. Taková úvaha však sama o sobě nezpochybňuje zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Správní soudnictví není založeno na hypotetickém testu všech myslitelných technických vad, nýbrž na přezkumu toho, zda zjištěný skutkový stav obstál bez důvodných pochybností. Žalobce svou argumentaci staví na tvrzení, že technické normy upravující odběr vzorků LPG předpokládají řádnou přípravu vzorkovnic před použitím, což správní orgány nedoložily. Tato úvaha však míří především do obecné roviny možného nesouladu s technickým postupem, nikoli do roviny konkrétně zjištěných okolností nyní projednávané věci. Ze správního spisu totiž nevyplynula žádná konkrétní skutečnost, která by rozumně nasvědčovala tomu, že vzorkovnice použité při odběru byly vadné, netěsné, nevyčištěné či jinak nezpůsobilé k odběru vzorku.

25. Žalovaný se touto námitkou zabýval a vyšel zejména z vyjádření akreditované laboratoře a z výpovědí pracovníků, kteří odběr provedli. Z těchto podkladů vyplynulo, že vzorkovnice byly pracovníkům SGS předávány již jako připravené a vyčištěné, že šlo o součást standardizovaného postupu akreditované laboratoře a že každá vzorkovnice je v rámci laboratoře vedena pod svým číslem. Skutečnost, že správní spis neobsahuje samostatný doklad o každém dílčím úkonu od přípravy vzorkovnic až po odběr vzorku LPG, nepostačuje k závěru, že odběr neproběhl řádně.

26. Správní orgány tedy nepochybily, pokud za situace, kdy nebyla zjištěna žádná konkrétní indicie svědčící o nezpůsobilosti použitých vzorkovnic, vyšly z odborného vyjádření akreditované laboratoře a z výpovědí jejích pracovníků a dospěly k závěru o způsobilosti opatřených vzorků. Pokud jde o vážení vzorkovnic, je pravdou, že svědek X uvedl, že při odběru vzorku dne 23. 2. 2024 váhu nepoužil. Správní orgány k tomu měly k dispozici vyjádření SGS, podle něhož kontrolní vážení slouží k zajištění bezpečnosti a správné velikosti vzorku, nikoli ke kontrole kvality vzorkovaného LPG. Žalobce proti tomu postavil pouze vlastní úvahu, že pokud by se ve vzorkovnici nacházel jiný plyn, muselo by se to na převážení projevit. Ani v tomto ohledu však nešlo o konkrétně podloženou námitku, nýbrž jen o hypotézu, že se ve vzorkovnici mohl nacházet jiný plyn. Soud neshledal důvod zpochybnit odborné vyjádření laboratoře právě na základě takto obecné polemiky. Ani neprovedení vážení v případě jednoho z odběrů za situace, kdy nebyla doložena žádná konkrétní indicie o vadnosti vzorkovnice, resp. kontaminaci vzorku, nevede soud k závěru o nutnosti zrušit napadené rozhodnutí.

27. Nelze přehlédnout, že dva kontrolní odběry provedli ve dvou různých dnech dva různí pracovníci akreditované laboratoře. V obou případech byl v odebraných vzorcích zjištěn totožný problém, totiž nadlimitní množství síry. To je významná indicie nasvědčující tomu, že nedošlo k individuálnímu excesu při odběru, nýbrž že žalobcem prodávaný zkapalněný plyn skutečně nesplňoval předepsané požadavky. Pokud jde o provedení proplachu, správní orgány měly k dispozici svědecké výpovědi pracovníků SGS i vyjádření laboratoře, z nichž vyplývalo, že proplach je standardní součástí použitého postupu a že bez něj ani nelze odběr běžně provést, neboť probíhá při samotném odběru. Tomu odpovídá i další provedené dokazování. V předmětných dnech totiž došlo k výdeji 1,6, resp. 1,55 l LPG. To nerozporují ani vyslechnutí pracovníci čerpací stanice. Je přitom zdokumentováno a dle dostupných podkladů je i běžnou praxí, že při každém odběru jsou opatřeny dva vzorky.

28. Soustava, do níž je LPG načerpáno, je tvořena dvěma vzorkovnicemi, které laboratoř standardně využívá, o objemu každé z nich 0,5 l, a odpadní nádobou o objemu 1 l (srov. výpověď obou pracovníků laboratoře, kteří provedli odběry). Pokud by nebyla celá tato soustava použita, a byl by proveden odběr přímo do vzorkovnice bez využití odpadní nádoby, odebrané množství LPG by se do vzorkovnice (ani do dvou vzorkovnic) nevešlo. Na výpověď pracovníků čerpací stanice, kteří uvedené množství LPG sami načerpali, je třeba nahlížet tak, že nejsou osobami znalými přesných metod odběrů. Jak již soud uvedl výše, není nutně třeba dokumentovat každý dílčí krok procesu odběru. Laboratoří bylo hodnověrně vysvětleno, že k proplachu dochází samotným odběrem vzorku, což také odpovídá množství LPG, které pracovníci čerpací stanice při kontrolních odběrech vydali. V tomto směru tedy žádná pochybnost o správnosti odběru nevzniká.

29. Žalobcem vyzdvihované dílčí rozpory ve výpovědích svědků ohledně průběhu kontrol na čerpací stanici a sepisu podkladů jsou málo významné. Rozhodující je, že oba vzorky byly odebrány v krátkém časovém sledu, v obou případech pracovníkem akreditované laboratoře, a oba rozbory vykázaly nevyhovující parametr síry. Úřední záznamy z kontrol čerpací stanice museli zjevně sepisovat pracovníci správního orgánu I. stupně, nikoli pracovníci laboratoře provádějící pouze vlastní odběr vzorků LPG. V úředních záznamech jsou totiž zachyceny i další skutečnosti, které byly předmětem kontroly České obchodní inspekce, a s nimiž naopak nemohli mít pracovníci laboratoře cokoli společného (kontrola značení výdejních stojanů a ověření měřidel, výzva k zaslání nabývacích dokladů k palivu správnímu orgánu I. stupně).

30. Výpověď pracovníků laboratoře nasvědčuje tomu, že mají praktické znalosti procesu odběru vzorků. Nepamatují-li si čísla norem, z nichž tento postup vychází, popřípadě neodpoví-li na obecné „zkušební otázky“ žalobce kladené v průběhu jejich výslechu, není to řádnosti jimi prováděného postupu na překážku. Nadto zkušenější z obou pracovníků – svědek X – si čísla norem pamatoval a sám zmínil SOP 98 i provedení odběru dle normy ČSN 6501.

31. Soud konečně nepřikládá význam ani argumentaci žalobce odkazující na jiné kauzy či širší neshody žalobce s postoji žalovaného. Tyto okolnosti nejsou bez konkrétní vazby na nyní projednávanou věc způsobilé oslabit důkazní hodnotu kontrolních odběrů a laboratorních rozborů v této věci. Správní soud nemůže přezkum napadeného rozhodnutí založit na obecných úvahách o možném nátlaku či selháních v jiných případech. Žalobce svou spekulaci o možné kontaminaci vzorků opírá pouze o tyto okolnosti nemající zřetelnou vazbu k projednávané věci. Nadto odběry a analýzu vzorků ani neprovádí sama Česká obchodní inspekce, nýbrž odlišný subjekt, který se na tuto činnost specializuje. Skutečnou důvodnou pochybnost v otázce vypovídací hodnoty odebraných vzorků LPG soud v této věci neshledal.

V. Závěr a náklady řízení

32. Vzhledem k uvedenému posoudil krajský soud žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

33. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, jemuž náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec dne 3. června 2026 Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu