59 Ca 19/2004

Právní věta

I. Aplikace čl. 9 odst. 2 Smlouvy mezi ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku není podmíněna přímým sjednáním převodních cen pouze mezi dvěma konkrétními sdruženými podniky; předpokládá se sjednání cen v rámci skupiny sdružených podniků. II. Při podání dodatečného daňového přiznání dle § 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, na základě daňovým subjektem tvrzeného nároku vyplývajícího z čl. 9 odst. 2 Smlouvy, je nutno prověřit podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení Smlouvy. Způsob případného narovnání cen v rámci skupiny sdružených podniků, např. formou dobropisů, není pro daňové účely podstatný. III. Oprava zisku žalobce dle čl. 9 odst. 2 Smlouvy není automatickou povinností správce daně. Správce daně je oprávněn k návrhu daňového subjektu posoudit splnění příslušných podmínek vyslovených v uvedeném ustanovení Smlouvy, přičemž pro dokazování příslušných skutečností v ČR platí pravidla daňového řízení uvedená v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zejména v § 2 a v § 31 tohoto zákona.