60 A 12/2026

Rubrum

60 A 12/2026 - 27 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušník Ukrajiny bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2026, č. j. MV-20039-5úSO-2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k poštovní přepravě dne 16. 4. 2026 domáhal zrušení shora identifikovaného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná nevyhověla žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasně ochrany podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), a § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně.

2. Lze doplnit, že rozhodnutí žalované bylo vydáno poté, co zdejší soud usnesením ze dne 10. 11. 2025, č. j. 73 A 7/2025-8, odmítl žalobcovu žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení dočasné ochrany ze dne 17. 10. 2025, č. j. OAMP-393264-9/DO-2025, a žalobu postoupil žalované k jejímu vyřízení jako žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany ve smyslu § 180e zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců“).

3. Žalobce uvedl, že mu bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 17. 3. 2026 a žaloba tudíž byla podána v zákonné lhůtě. Tuto skutečnost soud ověřoval u žalované, která ovšem konstatovala, že rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 2. 2026. Z předložené doručenky soud ověřil, že rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno skutečně již dne 25. 2. 2026, kdy si zásilku s rozhodnutím vyzvedl na poště a tuto skutečnost stvrdil svým podpisem. Z obsahu předloženého správního spisu poté soud ještě ověřil, že při doručování napadeného rozhodnutí nenastaly žádné atypické okolnosti (např. opakované doručování, nejednoznačně vyplněné časové údaje v dokladu o doručení písemnosti apod). Soud tedy vycházel z data doručení napadeného rozhodnutí 25. 2. 2026.

4. Soud v prvé řadě zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání žaloby. Zabýval se přitom také otázkou, zda byla žaloba podána včas.

5. Podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně.

6. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v § 72 odst. 1 s. ř. s., podle kterého lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

7. Bylo tedy třeba posoudit, neobsahují-li právní předpisy upravující udělení pobytového oprávnění za účelem poskytnutí dočasné ochrany, jež Česká republika uděluje v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, jinou lhůtu k podání žaloby.

8. Rozhodná je právní úprava obsažená jednak v zákoně o dočasné ochraně, jednak v Lex Ukrajina, který je vůči zákonu o dočasné ochraně speciální právní úpravou. Vztahem těchto dvou právních předpisů a rovněž aplikací příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců, na řízení o udělení dočasné ochrany se zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zejména v rozsudcích ze dne 18. 3. 2023, č. j. 5 Azs 39/2023-24, a ze dne 20. 11. 2025, č. j. 22 Azs 248/2025-17. V posledně označeném rozsudku uzavřel, „že procesní režim rozhodování o udělení dočasné ochrany podle Lex Ukrajina je odlišný od režimu hmotněprávního. Zatímco pro hmotněprávní posouzení žádosti o dočasnou ochranu platí „kaskáda“ postupů předvídaná v § 4 odst. 3 a § 5 odst. 7 Lex Ukrajina, procesní režim je vymezen s ohledem na § 4 odst. 1 Lex Ukrajina odlišně. Důsledkem je, že zákon o pobytu cizinců se po hmotněprávní stránce použije jen v případě, že nelze použít zákon o dočasné ochraně. V rovině procesní je však nutné ve všech případech rozhodování o udělení dočasné ochrany v režimu Lex Ukrajina obdobně užít ustanovení zákona o pobytu cizinců o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění, včetně v tomto zákoně předvídané možnosti podat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza (resp. dočasné ochrany) podle § 180e zákona o pobytu cizinců.“ 9. NSS se v citovaném rozsudku rovněž vyslovil k použitelnosti § 17 zákona o dočasné ochraně, který obsahuje zvláštní úpravu soudního přezkumu ve věcech dočasné ochrany. Ta v Lex Ukrajina obsažena není.

10. Dle § 17 odst. 1 zákona o dočasné ochraně platí, žalobu proti rozhodnutí ministerstva lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Dle odst. 2 k řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu má žalobce hlášené místo pobytu.

11. K aplikaci citovaného ustanovení NSS uvedl: „

31. Na tomto závěru nic nemění ani stěžovatelem zdůrazněný § 17 zákona o dočasné ochraně, podle něhož lze proti rozhodnutí ministerstva podat žalobu přímo ke správnímu soudu. Je sice pravdou, že uplatnění tohoto ustanovení ve věcech dočasné ochrany podle Lex Ukrajina není výslovně vyloučeno [§ 4 odst. 2 písm. a) Lex Ukrajina]. Jeho použitelnost je nicméně v případech spadajících do působnosti Lex Ukrajina vyloučena na základě pravidla lex specialis derogat legi generali, konkrétně § 4 odst. 1 Lex Ukrajina. Pokud totiž z důvodu obdobného použití zákona o pobytu cizinců (§ 4 odst. 1 Lex Ukrajina) může žadatel podat žádost o nové posouzení důvodů ve smyslu § 180e zákona o pobytu cizinců, pak se § 17 zákona o dočasné ochraně nemůže uplatnit. Přednost má právě příkaz k obdobnému užití zákona o pobytu cizinců (§ 4 odst. 1 Lex Ukrajina), a tudíž i uplatnění institutu žádosti o nové posouzení důvodů dle § 180e zákona o pobytu cizinců. Žalobu ke správnímu soudu proto lze využít až po využití tohoto opravného prostředku.

32. Tento závěr pochopitelně platí jen pro režim dočasné ochrany podle Lex Ukrajina. Ten je totiž ve vztahu k zákonu o dočasné ochraně zákonem zvláštním (§ 4 odst. 3 Lex Ukrajina). Ustanovení § 17 zákona o dočasné ochraně, jako obecná úprava přezkumu rozhodnutí ve věci dočasné ochrany, se tedy může potenciálně v budoucnu uplatnit v jiných případech, kdy dojde k aktivaci režimu dočasné ochrany pro jiné kategorie osob, než tomu je dle Lex Ukrajina.“ 12. Z citovaných závěrů soud dovozuje, že pro posouzení včasnosti správní žaloby proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany podle Lex Ukrajina podle § 180e zákona o pobytu cizinců se neaplikuje zvláštní lhůta 15 dnů dle § 17 odst. 5 zákona o dočasné ochraně. Jak již soud uvedl, samotný Lex Ukrajina zvláštní právní úpravu lhůty k podání správní žaloby neobsahuje. Ale vzhledem k tomu, že v procesní rovině se na rozhodování o udělení dočasné ochrany dle Lex Ukrajina obdobně užijí ustanovení zákona o pobytu cizinců o udělování víza k pobytu cizinců nad 90 dnů za účelem strpění a vydané rozhodnutí je svou povahou soudně přezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu ve věci udělení pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2024, č. j. 1 Azs 174/2024-42), je třeba aplikovat § 172 zákona o pobytu cizinců. Dle § 172 odst. 1 uvedeného zákona platí, žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

13. Lze uzavřít, že žalobu proti rozhodnutí žalované Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem dočasné ochrany dle Lex Ukrajina je podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců třeba podat ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení žadateli. Ostatně k závěru o 30denní lhůtě k podání žaloby dospěl žalobce i žalovaná ve vyjádření k včasnosti žaloby.

14. S ohledem na shora citovanou argumentaci NSS o vyloučení § 17 zákona o dočasné ochraně na režim udělení dočasné ochrany podle Lex Ukrajina má soud za to, že již není možné použít závěry předchozí judikatury správních soudů ohledně 15denní žalobní lhůty, uvedené např. v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2025, č. j. 78 A 3/2025-27, či Městského soudu ze dne 24. 2. 2025, č. j. 19 A 6/2025-17.

15. Bylo-li napadené rozhodnutí žalobci doručeno dne 25. 2. 2026, připadl poslední den 30denní lhůty k podání žaloby stanovené v § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců na pátek 27. 3. 2026. Žalobce však žalobu podal až dne 16. 4. 2026, tedy po uplynutí zákonné lhůty k podání žaloby.

16. Soud proto výrokem I. usnesení žalobu odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

17. Protože nebyly splněny podmínky pro věcné projednání žaloby, nerozhodoval soud o návrzích žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě ani osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

18. Výrok II. usnesení o náhradě nákladů účastníků řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s., podle které žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 11. května 2026. Mgr. Lucie Trejbalová samosoudkyně