60 A 15/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X, narozen dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štětinou sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 9. 4. 2026, č. j. OSH 426/25-2/67.1/25161/Bu KULK 21470/2026 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 4. 2025, č. j. MUCL/54346/2025.

2. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s porušením § 5 odst. písm. f) uvedeného zákona. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že „dne 15.1.2025 v 6:10 hodin, v Zákupech, u vlakové zastávky Zákupy - Božíkov, řídil po pozemní komunikaci motorové vozidlo tovární značky X, registrační značky X. Při silniční kontrole se obviněný na výzvu příslušníka Policie České republiky podrobil orientačnímu vyšetření, dechové zkoušce, provedené analyzátorem alkoholu v dechu Dräger, za účelem zjištění obsahu alkoholu v těle. První dechovou zkouškou dne 15.1.2025 v 6:18 hodin byla naměřena hodnota hmotnostní koncentrace etanolu ve vydechovaném vzduchu po přepočtu na hmotnostní koncentraci alkoholu v krvi 0,40 promile, druhou dechovou zkouškou dne 15.1.2025 v 6:24 hodin byla naměřena hodnota hmotnostní koncentrace etanolu ve vydechovaném vzduchu po přepočtu na hmotnostní koncentraci alkoholu v krvi 0,35 promile a třetí dechovou zkouškou dne 15.1.2025 v 6:29 hodin byla naměřena hodnota hmotnostní koncentrace etanolu ve vydechovaném vzduchu po přepočtu na hmotnostní koncentraci alkoholu v krvi 0,31 promile. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi provedenými dechovými zkouškami byl větší než 10 %, byl obviněný příslušníkem Policie ČR vyzván k odbornému lékařskému vyšetření, cílenému klinickému vyšetření lékařem, včetně odběru biologického materiálu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, což odmítl“. Za přestupek byla žalobci uložena jednak pokuta ve výši 25 000 Kč, jednak zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba

3. Žalobce namítal, že od počátku řízení dokládal a vysvětloval, že se jednalo o nesmyslné obvinění, dokonce uměle vytvořené policií, včetně vytrženého videa z telefonu, které ani nemůže být použito jako důkaz. Žalobce se na místě přiznal ke zbytkovému alkoholu a dobrovolně se opakovaně podroboval vyšetření na alkohol. Již po prvním vyšetření byl policisty instruován, že s ohledem na nízkou hladinu a doznání je vyšetření na krev zcela zbytečné. Nebyl poučen o tom, že vyšetření na krev je nezbytné v případě, že je rozdíl mezi měřeními větší než 10 %. Pokud by poučen byl, s vyšetřením krve by neměl problém, neboť požití alkoholu přiznával, včetně množství.

4. Podle žalobce se správní orgán s námitkou neexistence protiprávního jednání a řádného poučení nevypořádal. Nevypořádal se s nelogickým postupem, že žalobce nebyl převezen nejprve na vyšetření krve, resp. že to nebylo požadováno, ale že byl převezen na služebnu v souvislosti s vyšetřováním přečinu dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Tedy že pokud by byl skutečně vyzván již na místě zadržení, bylo by řešeno vyšetření na krev a případný odvoz. Správní orgán se zabýval s touto námitkou nesouvisející judikaturou. Přitom citovaný judikát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 4 As 53/2012-12 jasně uvádí, že se musí jednat o odmítnutí po řádném poučení, ke kterému ale v jeho případě nedošlo.

5. Neexistence poučení a faktická neexistence vůle žalobce podrobit se vyšetření znamená, že jednání, které mělo spočívat v odmítnutí vyšetření, se nestalo. Za těchto okolností došlo pouze ke spáchání jednočinného souběhu maření výkonu rozhodnutí a vykázání a přestupku spočívajícího v řízení motorových vozidel pod vlivem zbytkového alkoholu.

6. V další žalobní námitce žalobce rozporoval počátek běhu nové lhůty zákazu řízení až od právní moci rozhodnutí dle vyznačení 13. 4. 2026, přestože po celou dobu, tj. od 15. 1. 2025 nemohl řídit. Je sice pravdou, že v té době ještě běžel předchozí trest, avšak lhůta by měla běžet minimálně od právní moci trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě, č. j. 33 T 7/2025-33, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2025 a kterým byl žalobce uznán vinným z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a byl mu uložen trest zákazu řízení v trvání jednoho roku. Selhání žalovaného i ve vztahu k dodržování zákonných lhůt je nutno chápat jako zcela účelové, vedené snahou o výrazné prodloužení zákazu řízení motorových vozidel. Žalovaný o poměrně jednoduché věci rozhodoval ve správním řízení fakticky více než 11 měsíců, čímž zásadně a účelově prodloužil dobu zákazu řízení o řadu měsíců. Tímto postupem došlo k porušení zásady rychlosti řízení dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

7. Závěrem žalobce konstatoval, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nezákonná s ohledem na ignoranci zásadních důkazů, neexistenci řádného poučení, skutková podstata stíhaného přestupku nebyla naplněna. Došlo ke zneužití situace a využití slabosti žalobce, kterému v době vyšetření nebylo psychicky ani fyzicky dobře a byla mu odmítnuta i možnost napití.

8. Žalobce navrhoval, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí a řízení ve věci zastavil. Požadoval po žalovaném nahradit náklady řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný odkázal v písemném vyjádření na napadené rozhodnutí, v němž se vypořádal s jednotlivými argumenty žalobce. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul, náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

IV. Právní posouzení krajského soudu

10. Žaloba byla podána osobou oprávněnou, v zastoupení zmocněncem – advokátem, v zákonné lhůtě, je projednatelná, krajský soud tedy přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházejícího v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

11. K projednání věci nařídil soud jednání. Zmocněnec žalobce zopakoval skutečnosti uvedené v žalobě. Zejména poukazoval na to, že žalobce by se odběru krve podrobil, pokud by byl řádně poučen. V daném případu ale postupovali policisté účelově, žalobce se k požití alkoholu přiznal, připouštěl, že dechovou zkouškou byl zjištěn alkohol, ale jednalo se o alkohol zbytkový, jehož množství klesalo. Dále poukazoval na podmínky § 20 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. a aktuální judikaturu, konkrétně rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 50 A 2/2025, a namítal, že vyšetření krve může být vyžádáno k odstranění konkrétních pochybností, kdy je to třeba k odlišení hranice, zda se jedná o přestupek či trestný čin. Žalobcova situace byla přitom diametrálně odlišná, šlo o velmi nízkou hladinu alkoholu až prakticky nulovou, alkohol zbytkový a žalobce s policií spolupracoval. Dále se dovolával závěrů rozšířeného senátu i navazujícího rozsudek NSS ve věci sp. zn. 2 As 146/2015, který se týkal podmínek následného vyšetření k odstranění pochybností a potřeby a příslušného poučení. Takové poučení však v žalobcově případu absentovalo, odvolával se na pořízený videozáznam a svědeckou výpověď policisty X. Žalovaný trval na tom, že žaloba není důvodná. Dle žalovaného naopak závěry NSS ve věci sp. zn. 2 As 146/2015 podporují stanovisko žalovaného. Po provedeném jednání dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí ve věci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu za porušení povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) uvedeného zákona. Tedy přestupku, kterého se dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu odmítne na výzvu policisty podrobit vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněna alkoholem. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 20 odst. 2 věty první tohoto zákona platí, že v případě, že povinná osoba podle odstavce 1 citovaného ustanovení orientační vyšetření odmítne nebo takové vyšetření nelze provést nebo úspěšně dokončit, provede se odborné lékařské vyšetření.

13. Ze správního spisu soud ověřil tyto pro věc rozhodné skutečnosti: Správnímu orgánu I. stupně byl dne 16. 1. 2025 oznámen policií přestupek, jehož se měl žalobce dopustit shora popsaným způsobem. Součástí postoupeného spisu bylo oznámení přestupku, oznámení přestupku řízení pod vlivem alkoholu, podle kterého se žalobce postupně třikrát podrobil orientačnímu vyšetření dechu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, s výsledkem 0,40 promile, 0,35 promile a 0,31 promile, s tím, že po poučení a výzvě se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, oznámení žalobce podepsal. V oznámení bylo uvedeno vyjádření žalobce, který připustil, že večer před jízdou požil alkohol a že nechtěl na krev po provedených zkouškách, neboť je mu po tom všem zle a je jasné, že jde o zbytkový alkohol. Průběh silniční kontroly provedené dne 15. 1. 2025 a přestupkové jednání žalobce bylo popsáno v úředním záznamu o přestupku. V úředním záznamu bylo mj. uvedeno, že žalobce měl v době kontroly platný zákaz řízení všech motorových vozidel, čehož si byl vědom. A že byl dle § 5 odst. f) a g) zákona o silničním provozu vyzván ke zjištění alkoholu v dechu, kdy v 6:18 hod. byla hodnota 0,40 promile, v 6:24 hod. 0, 35 promile a v 6:29 hod. 0,31 promile. Vzhledem k tomu, že rozptyl hodnot přesáhl 10 %, byl žalobce poučen o svých právech a povinnostech a vyzván k odbornému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, kterému se odmítl podrobit. Součástí spisu byla fotodokumentace ze silniční kontroly, záznam z orientačních dechových zkoušek analyzátorem alkoholu v dechu Dräger, s uvedením času a zjištěných hodnot alkoholu v dechu, CD s videozáznamem ze silniční kontroly a výzvy policisty k podrobení se odbornému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu s odmítnutím žalobce, dále úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy obsahujícím naměřené hodnoty a popis jednání a stavu žalobce při kontrole. Do spisu byl zařazen výpis z registru řidičů, z něhož mj. vyplynulo, že žalobce měl od 26. 11. 2024 do 5. 5. 2025 zákaz řízení motorových vozidel všech skupin, že má 20 záznamů za přestupky proti bezpečnosti silničního provozu a stav bodového hodnocení v registru řidičů je 10 bodů. Dále byl k dispozici kalibrační protokol a ověřovací list a protokol o zkoušce k použitému analyzátoru alkoholu v dechu. Poté co žalobce odporem napadl příkaz ze dne 21. 1. 2025, jímž byl z přestupku uznán vinným, byl přestupek projednán při ústním jednání dne 27. 2. 2025. Při tomto ústním jednání bylo provedeno dokazování shromážděnými listinami. Správní orgán I. stupně si poté vyžádal trestní příkaz Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 1. 2025, č. j. 33 T 7/2025-33, jenž nabyl právní moci dne 15. 2. 2025, kterým byl žalobce uznán vinným z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Přečin spočíval v řízení motorového vozidla dne 15. 1. 2025 v ranních hodinách, ačkoli měl žalobce v té době uložen správní trest zákazu řízení všech motorových vozidel. Při ústním jednání konaném dne 11. 4. 2025 bylo trestním příkazem doplněno dokazování. Dále byli jako svědci vyslechnuti prap. X a pprap. X – policisté, kteří prováděli silniční kontrolu žalobce a orientační dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu. Oba shodně vypověděli, že žalobci byly provedeny 3 dechové zkoušky – první na místě kontroly, druhá ve vozidle cestou na obvodní oddělení v Mimoni a třetí na obvodním oddělení. Svědci uvedli, že s ohledem na rozdíl ve výsledcích dechových zkoušek více než 10 % byl žalobce vyzván, aby se podrobil krevním testům spojeným s odběrem biologického materiálu v nemocnici, což po poučení odmítl. Následně bylo po vyjádření žalobcova zmocněnce k věci vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 29. 4. 2025, žalobcovo odvolání proti němu žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 4. 2026.

14. Podstata žalobních námitek se týkala řádného zjištění skutkového stavu, který odůvodňuje závěr, že se žalobce přestupku, který spočívá v odmítnutí odborného vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu podle zvláštního předpisu, dopustil.

15. V souzené věci provedl správní orgán I. stupně ve věci přestupku řádné dokazování, měl k dispozici standartní sadu důkazů, které jsou nezbytné a obvykle postačující pro zjištění skutkového stavu věci přestupku daného typu (např. rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2017, č. j. 3 As 93/2015-41). Posouzení věci opřel správní orgán I. stupně též o dvě podrobné, obsahově zcela konzistentní svědecké výpovědi zasahujících policistů prap. X a pprap. X, jejichž věrohodnost hodnotil nejen správní orgán I. stupně, ale následně i žalovaný. K otázce věrohodnosti svědecké výpovědi policistů soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že podle judikatury NSS lze policistu obecně považovat za nestranného svědka (srov. rozsudky ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114; či ze dne 16. 5. 2018, č. j. 7 As 69/2018-37). Žádné důkazy, které by mohly věrohodnost vyslechnutých svědků snižovat a poukazovat naopak na jejich zaujatost vůči žalobci ve smyslu rozsudku č. j. 7 As 69/2018-37, tu nebyly. V projednávané věci bylo provedenými svědeckými výpověďmi potvrzeno, že žalobce byl řádně vyzván k tomu, aby se podrobil vyšetření ve smyslu § 20 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, toto vyšetření odmítl, přičemž mu předtím prap. X vysvětloval, že je nutné podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. S odlišným hodnocením svědecké výpovědi ze strany žalobce se soud neztotožnil, svědek X vypověděl, že žalobci příslušné poučení sdělil. Žalovaný příhodně dodal, že žalobce byl dle příslušného formuláře oznámení přestupku poučen i o povinnosti podrobit se tomuto vyšetření, toto oznámení vlastnoručně podepsal. Svědecké výpovědi policistů tedy obsahově korespondovaly oznámení přestupku podepsanému žalobcem a úřednímu záznamu policie o přestupku, které sice nejsou důkazy pořízenými přímo v přestupkovém řízení, ale dokreslují skutkový stav a popisují rozhodné okolnosti bezprostředně po zjištění přestupku. Za dané situace považuje soud závěr správních orgánů, které odmítly účelovou manipulaci s videozáznamem, za logický, odpovídající provedenému dokazování. Oba policisté také věrohodně vysvětlili, jakým způsobem byl pořízen videozáznam silniční kontroly a jednání s žalobcem, včetně učinění výzvy k podrobení se odbornému lékařskému, nic nevypovídá o tom, že by se jednalo o účelovou manipulaci s tímto důkazem.

16. Pokud se jednalo o samotnou zákonnost výzvy k podrobení se odbornému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, a tedy naplnění ostatních zákonných podmínek dle § 20 odst. 3 zákona o ochraně zdraví před škodlivými následky návykových látek, žaloba takovou žalobní námitku neobsahuje, porušení uvedeného ustanovení nebylo namítáno. Teprve při ústním jednání se argumentace žalobce obrátila také tímto směrem a žalobce začal zpochybňovat, že nebyly splněny podmínku k učinění výzvy k následnému odbornému vyšetření. Takovými námitkami se soud však nemohl zabývat s ohledem na zásadu koncentrace řízení dle § 75 odst. 2 ve spojení s § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. Není tedy namístě, aby se zabýval závěry žalobcem označeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2026, č. j. 50 A 2/2025-39, který se věnoval otázce důvodných pochybností ve smyslu § 20 odst. 3 uvedeného zákona. Podstatou námitek obsažených v žalobě byla absence příslušného poučení před výzvou. Žalobce naopak žalovanému, který se v napadeném rozhodnutí v souvislosti s pochybnostmi ohledně výsledku opakované orientační dechové zkoušky podrobně věnoval závěrům rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 5. 2016, č.j. 2 As 146/2015-45, č. 3441/2016 Sb., o hierarchickém uspořádání mezi orientačním vyšetřením a lékařským vyšetřením, vytýkal, že se zabýval judikaturou a otázkami, které nejsou předmětem sporu.

17. Stručnou námitku, že videozáznam z telefonu nemůže být použit jako důkaz, soud hodnotí jako nedůvodnou. Naopak z judikatury NSS lze dovodit obecnou použitelnost videozáznamu pořízeného policistou, a to i na soukromý mobilní telefon, za účelem zdokumentování přestupkového jednání a postupu policistů při vyšetřování (srov. rozsudky NSS ze dne 2. 8. 2013, č. j. 4 As 28/2013-24; ze dne 23. 3. 2023, č. j. 1 As 206/2022-30; či ze dne 30. 3. 2023, č. j. 9 As 79/2023-20). Žalobce pak konkrétně neuvedl, jaké předpoklady pro použití videozáznamu neměly být naplněny. Pořízení videozáznamu pak bylo policisty v rámci svědeckých výpovědí vysvětleno. Ostatně i bez důkazu videozáznamem bylo přestupkové jednání žalobce prokázáno beze všech pochybností.

18. Žalobcovo tvrzení, že byl opakovaně upozorňován, že vyšetření není nutné a že se postup změnil s ohledem na vyšší rozdíl výsledku měření alkoholu dechovou zkouškou, soud považuje za nerozhodné. Z věrohodných svědeckých výpovědí policistů vyplývá, že žalobce byl k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření řádně vyzván na obvodním oddělení v Mimoni poté, co mu prap. X nutnost tohoto vyšetření vysvětlil. O řádném poučení hovořil ve své svědecké výpovědi i pprap. X, který uvedl, že byl přítomen poslednímu poučení, které na kameru zaznamenáno nebylo, a byl přítomen i odmítnutí vyšetření žalobcem.

19. Pochybením, jež by snad mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí, není absence výslovného hodnocení postupu policejní hlídky, která žalobce nejprve nevezla na vyšetření krve, ale na služebnu v souvislosti s vyšetřováním přečinu dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K dané otázce soud uvádí, že postup policie byl logický a odpovídal tomu, že zde bylo podezření ze spáchání daného přečinu. Proto policie po provedení první pozitivní orientační dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v dechu provedla druhou zkoušku již cestou na služebnu obvodního oddělení, což žalobce akceptoval, třetí zkouška pak byla provedena na obvodním oddělení v Mimoni, které bylo dle vyjádření policistů místně příslušné k šetření ve věci daného přečinu. Teprve s ohledem na tyto tři výsledky orientačních dechových zkoušek vyvstala potřeba přesně zjisti množství alkoholu v krvi žalobce příslušnou odbornou zkouškou. Podstatnou zůstává skutečnost, že provedeným dokazováním bylo prokázáno naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu.

20. K obraně žalobce, že se ke zbytkovému alkoholu přiznal a fakticky se tedy nechtěl vyhnout odbornému lékařskému vyšetření, soud uvádí, že obsahem správního spisu bylo odmítnutí podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, a to po řádné výzvě policisty prap. X a příslušném poučení, prokázáno. Žalovaný v tomto směru příhodně uvedl, že subjektivní představa žalobce o nadbytečnosti dalšího vyšetření z důvodu, že se k požití alkoholu přiznal, není relevantní a na věci nemůže nic změnit. Právě v této souvislosti žalovaný příhodně citoval rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2016, č. j. 2 As 146/2015-45, č. 3441/2016 Sb. NSS, který se zabýval hierarchií orientačního vyšetření a odborného lékařského vyšetření. Skutečnost, že se žalobce přiznal k večernímu požití alkoholu, z čehož lze usuzovat na zbytkový alkohol v jeho krvi v ranních hodinách následujícího dne, jehož hladina postupně klesá, součinnost žalobce při podrobení se opakované orientační dechové zkoušce a objasnění, zda se dopustil přečinu maření výkonu rozhodnutí, na věci nic nemění.

21. Soud dodává, že za mimoběžný nepovažuje ani odkaz žalovaného na závěry rozsudku NSS ze dne 27. 2. 2013, č. j. 4 As 53/2012-12. Označený rozsudek žalovaný citoval na podporu závěru, že přestupek žalobce spáchal formou úmyslu nepřímého. Pokud v dané pasáži rozhodnutí žalovaný hovořil o absenci poučení, týkala se jeho argumentace poučení o následcích vyplývajících z neuposlechnutí výzvy policisty podrobit se odbornému lékařskému vyšetření. Žalovaný rozhodně neopomíjel nutnost poučení o povinnosti podrobit se k výzvě takovému vyšetření.

22. Otázce jednočinného souběhu maření výkonu rozhodnutí a vykázání a přestupku spočívajícího v řízení motorových vozidel pod vlivem zbytkového alkoholu se správní orgány ve svých rozhodnutích věnovaly, soud se s jejich posouzením plně ztotožňuje. Vzhledem k pouhé zmínce dané problematiky, bez uvedení konkrétních důvodů nesouhlasu žalobce, si soud pouze dovolí odkázat na jejich závěry obsažené na str. 8 a 9 prvostupňového rozhodnutí a str. 5 a 7 rozhodnutí žalovaného (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2025, č. j. 10 Azs 268/2024-37).

23. Důvodným soud neshledal ani žalobní bod týkající se stanovení zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců od právní moci správního rozhodnutí. Správní orgán I. stupně stanovil počátek správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel v souladu se zákonem ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Tento závěr plyne přímo z § 74 odst. 1 správního řádu a § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byl uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2024, č. j. 9 As 93/2014-27; či ze dne 3. 1. 2024, č. j. 6 As 97/2023-37). Zásadně je třeba odlišovat počátek běhu doby uloženého zákazu řízení, který zákon váže na nabytí právní moci rozhodnutí, jímž je zákaz řízení motorových vozidel uložen, a případné započtení doby, po kterou přestupce již nesměl vykonávat činnost, do doby zákazu činnosti ve smyslu § 47 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Ve vztahu k řidičskému oprávnění je toto pravidlo o započtení doby konkretizováno v § 118c odst. 4 zákona o silničním provozu. Podle uvedeného ustanovení se doba zadržení řidičského průkazu započítává do doby výkonu zákazu řízení, byl-li tento zákaz uložen za týž skutek. Nic však nenasvědčuje tomu, že by se o takový případ jednalo v žalobcově věci. Jak žalobce sám uvádí, v den přestupkového jednání a v průběhu přestupkového řízení mu běžela doba předchozího zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen na dobu od 26. 11. 2024 do 5. 5. 2025. Z ničeho neplyne, že by mu byl policií v souvislosti s projednávaným přestupkem zadržen řidičský průkaz.

24. Soudu pak není zřejmé, z jakého zákonného ustanovení žalobce dovozuje, že by měl být počátek běhu doby zákazu řízení motorových vozidel uložený rozhodnutím správního orgánu I. stupně stanoven dnem právní moci trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě, jímž byl žalobce uznán vinným za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, tedy za jiný skutek. Takový postup by neodpovídal základnímu pravidlu o vykonatelnosti správního rozhodnutí ve smyslu § 74 odst. 1 správního řádu.

25. Je-li počátek běhu uloženého správního trestu zákazu řízení motorových vozidel spojen až s dnem právní moci rozhodnutí, není jasné, jakým negativním způsobem se mohla délka přestupkového řízení promítnout do délky stanoveného správního trestu. Soud dodává, že samotné nedodržení pořádkových lhůt pro vydání správních rozhodnutí stanovených v § 71 odst. 3 správního řádu nemá na zákonnost rozhodnutí vliv. Případné nečinnosti žalovaného se žalobce mohl bránit příslušnými prostředky ochrany proti nečinnosti, tedy postupek podle § 80 odst. 3 správního řádu, potažmo posléze podáním správní žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s. (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, č. 2785/2013 Sb. NSS; ze dne 3. 6. 202, č. j. 10 Azs 374/2019-33).

V. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedené argumentace dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 13. srpen 2026 Mgr. Lucie Trejbalová samosoudkyně