60 A 21/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: JUDr. P. D., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vojtěchem Schlehoferem sídlem Václavská 316/22, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezun 642/2a, Liberec 2 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 3. 9. 2025, č. j. MUCL/116789/2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 11. 6. 2026 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 9. 2025, č. j. MUCL/116789/2025, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku a jímž mu byla uložena pokuta a zákaz činnosti a v návaznosti na to zaznamenány 4 body v registru řidičů. Žalobce tvrdil, že o odvolání nebylo rozhodnuto po více než 8 měsících od jeho podání dne 26. 9. 2025.

2. Podle žalobce je žaloba včasná a byla vydána po marném vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Dne 6. 5. 2026 podal žalobce u žalovaného návrh na uplatnění opatření proti nečinnosti, ve kterém požadoval, aby žalovaný 1) přikázal správnímu orgánu I. stupně předložit spis k rozhodnutí o odvolání, 2) stanovil přiměřenou lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání, případně 3) věc podle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu sám převzal a o odvolání rozhodl. Téhož dne podal žalobce u žalovaného také samostatný návrh na uplatnění opatření proti nečinnosti ve věci nerozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 19. 8. 2025. Na návrhy žalovaný do dne podání této žaloby nereagoval. Pro případ, že by bylo namítáno, že prostředkem ochrany proti nečinnosti žalovaného měl být návrh adresovaný Ministerstvu dopravy jako orgánu nadřízenému, žalobce uvedl, že návrhem ze dne 6. 5. 2026 se obrátil přímo na žalovaného, výslovně se domáhal mj. toho, aby žalovaný věc převzal a o odvolání rozhodl. Žalovaný tak o existenci odvolání a trvající nečinnosti věděl a měl možnost zjednat nápravu. Z procesní opatrnosti žalobce současně s podáním žaloby podal návrh na uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného i u Ministerstva dopravy. Jako přílohy žaloby žalobce soudu předložil mj. oba návrhy na opatření proti nečinnosti ze dne 6. 5. 2026 adresované žalovanému.

3. Podáním žaloby bylo zahájeno řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

4. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. [t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

5. Dle odst. 2 cit. ustanovení [ž]alovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

6. Zákonnou podmínkou pro meritorní projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je podle § 79 odst. 1 s. ř. s. bezvýsledné vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti. Uvedená podmínka vychází z celkové koncepce správního soudnictví v České republice, která je založena na subsidiaritě ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob ve správním soudnictví oproti ochraně, která je těmto právům poskytována v rámci veřejné správy. Před podáním některé z žalob ve správním soudnictví je tedy nutné vždy vyčerpat řádné opravné prostředky či jiné procesní prostředky nápravy, které jsou k dispozici v řízení před správním orgánem. Tato zásada je v obecné rovině vyjádřena v § 5 s. ř. s. a pro jednotlivé typy žalob je pak konkretizována v § 68 písm. a), § 79 odst. 1 a § 85 s. ř. s.

7. Takovým prostředkem, který je třeba vyčerpat v rámci správního řízení před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s. ř. s., je žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podaná k nadřízenému správnímu orgánu podle § 80 odst. 3 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2007, č. j. 7 Ans 1/2007-100).

8. Žádostí podle § 80 odst. 3 správního řádu se účastník řízení domáhá u nadřízeného správního orgánu, aby proti nečinnému správnímu orgánu uplatnil některé z opatření proti nečinnosti stanovených v § 80 odst. 4 správního řádu. Za bezvýsledné vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti se považuje situace, kdy nadřízený správní orgán žádosti nevyhoví podle § 80 odst. 6 správního řádu, nebo o ní ve lhůtě 30 dnů nerozhodne (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59, č. 3409/2016 Sb. NSS). Podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti v řízení před správním orgánem musí být splněna již k okamžiku podání žaloby, k případnému dodatečnému splnění této podmínky v průběhu řízení před správními soudy nelze přihlížet (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59, č. 3409/2016 Sb. NSS).

9. Soud zdůrazňuje, že ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č. j. 4 As 41/2019-34, vyplývá, že žádost na ochranu proti nečinnosti dle § 80 odst. 3 správního řádu musí být skutečně podána u nadřízeného správního orgánu. Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku konstatoval: „Žádost stěžovatele o uplatnění ochrany proti nečinnosti tudíž nebyla uplatněna u nadřízeného správního orgánu příslušného k učinění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu, kterým je v posuzované věci …, a nebyla mu ani nepříslušným správním orgánem postoupena. Tento nadřízený správní orgán se proto ani nemohl žádostí stěžovatele o uplatnění ochrany proti nečinnosti zabývat. Nemohl tudíž o ní ani rozhodnout (zamítnout ji) a vzhledem k tomu, že mu nebyla předložena, nedošlo ani k tomu, že o ní nerozhodl. Nezbývá než konstatovat, že stěžovatel nevyužil příslušný prostředek na ochranu proti nečinnosti.“ 10. K opatření proti nečinnosti žalovaného Krajského úřadu Libereckého kraje v řízení o přestupcích na úseku bezpečnosti silničního provozu je příslušné Ministerstvo dopravy jako správní orgán organizačně nadřízený, jak lze dovodit z § 178 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 124 odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Podmínkou přípustnosti žaloby ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. tedy bylo bezvýsledné vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti žalovaného u Ministerstva dopravy, a to před podáním žaloby.

11. Z žaloby vyplývá, že žádost k uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného žalobce u Ministerstva dopravy podal až současně s žalobou dne 11. 6. 2026. Tuto skutečnost soud ověřil u Ministerstva dopravy. Ministerstvo dopravy ve sdělení ze dne 1. 7. 2026 potvrdilo, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného s vydáním rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 3. 9. 2025, č. j. MUCL/116789/2025, obdrželo prostřednictvím právního zástupce žalobce dne 11. 6. 2026 a dosud o ní nerozhodlo, když lhůta k vyřízení žádosti končí dne 13. 7. 2026. Vyjádřením ze dne 10. 7. 2026 Ministerstvo dopravy doplnilo, že usnesením ze dne 2. 7. 2026, č. j. MD-38064/2026- 160/5, nebylo žalobcově žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného vyhověno.

12. Z uvedeného je zřejmé, že ke dni podání žaloby nebyla naplněna podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti žalovaného u Ministerstva dopravy jako nadřízeného správního orgánu.

13. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že za bezvýsledné vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti žalovaného lze považovat jeho žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 odst. 3 správního řádu, kterou žalobce podal dne 6. 5. 2026 přímo u žalovaného. Podání této žádosti soud u žalovaného také prověřil. Vyjádřením žalovaného ze dne 1. 7. 2026 bylo potvrzeno, že dne 6. 5. 2026 žalobce uplatnil návrh na opatření proti nečinnosti Městského úřadu Česká Lípa, která měla spočívat v nerozhodnutí o námitce podjatosti uplatněné žalobcem dne 19. 8. 2025. Další žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti podanou u žalovaného téhož dne se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti Městského úřadu Česká Lípa, když žalobce požadoval, aby žalovaný jednak přikázal Městskému úřadu Česká Lípa předložit spis k rozhodnutí o odvolání, stanovil přiměřenou lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání, případně věc sám převzal a o odvolání rozhodl. Současně žalovaný doplnil, že usnesením ze dne 16. 6. 2026, č. j. OSH 616/26-3/67.1/26165/Bu KULK 36829/2026, podaným žádostem nevyhověl. A že současně bylo ve věci vydáno meritorní rozhodnutí.

14. Je zřejmé, že obě žádosti podané dne 6. 5. 2026 u žalovaného byly svým obsahem žádostmi o uplatnění opatření proti nečinnosti Městského úřadu Česká Lípa jako správního orgánu I. stupně, ať již s vyřízením námitky podjatosti, či při dalším vedení správního řízení ve věci přestupku po podání odvolání. Nejednalo se o uplatnění procesních prostředků ochrany proti nečinnosti žalovaného jako odvolacího orgánu. Skutečnost, že z těchto žádostí mohl žalovaný nabýt povědomost o své případné nečinnosti s vydáním rozhodnutí o odvolání z důvodu nepředložení spisu správním orgánem I. stupně, není pro posouzení přípustnosti žaloby ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. rozhodná.

15. Soud uzavírá, že žalobce ve správním řízení bezvýsledně nevyčerpal u nadřízeného správního orgánu procesní prostředek na ochranu proti nečinnosti žalovaného, který mu správní řád k ochraně jeho práv stanoví. Nebyly tak splněny podmínky pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 s. ř. s.

16. Soud proto žalobu jako nepřípustnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Liberec 29. července 2026. Mgr. Lucie Trejbalová, v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Z. F.