60 Ad 7/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, MPSV-2026/41250-916 takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou osobně zdejšímu krajskému soudu dne 11. 5. 2026 se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a současně potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci ze dne 20. 8. 2025, č. j. 107698/25/JN. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 12. 3. 2026.

2. Podáním žaloby bylo zahájeno řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky soudního řízení, mj. zda byla žaloba podána včas.

3. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v § 72 odst. 1 s. ř. s., podle kterého lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V tomto případě zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani žádný jiný zákon nestanoví zvláštní lhůtu pro žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ve věci týkající se průkazu osoby se zdravotním postižením.

4. Na základě předloženého správního spisu soud předběžně vyhodnotil žalobu jako opožděnou. Z řádně vyplněné doručenky k napadenému rozhodnutí totiž zjistil, že zásilka s rozhodnutím byla žalobci doručována již dne 24. 2. 2026, žalobce nebyl zastižen, proto mu na doručovací adrese byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s příslušným poučením. Žalobce si zásilku s doručovaným rozhodnutím nevyzvedl, a proto mu po uplynutí 10denní úložní lhůty byla zásilka dne 11. 3. 2026 vhozena do schránky. Dne 12. 3. 2026 se tak mohl s rozhodnutím fakticky seznámit, nicméně za den doručení rozhodnutí je třeba považovat již datum 6. 3. 2026, kdy bylo rozhodnutí žalobci doručeno tzv. fikcí.

5. Soud v duchu konstantní judikatury správních soudů (např. v rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 Afs 63/2010-65; ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 382/2018-39; nebo ze dne 23. 7. 2015, č. j. 8 As 36/2015-54) vyzval oba účastníky řízení, aby se vyjádřili k datu doručení napadeného rozhodnutí, umožnil jim reagovat na předběžný názor soudu a případně předložit důkazy ke svým tvrzením. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobu považuje za opožděnou, neboť fikce doručení rozhodnutí skutečně nastala dne 6. 3. 2026. Připustil, že na napadeném rozhodnutí byla připojena nesprávná doložka nabytí právní moci rozhodnutí až dnem 11. 3. 2026. Žalobce ve svém vyjádření souhlasil s tím, že mu byla zásilka s rozhodnutím doručována již dne 24. 2. 2026, nebyl ale zastižen a zásilka byla na dobu 10 dnů uložena na poště, následně mu byla vhozena do schránky dne 11. 3. 2026. Trval na tom, že žaloba byla podána včas, neboť rozhodnutí mu bylo doručeno 11. 3. 2026 a od následujícího dne mu začala běžet lhůta k podání správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného. Nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že rozhodnutí převzal dne 6. 3. 2026.

6. Soud při posouzení včasnosti žaloby vycházel ze skutečností vyplývajících z řádně vyplněné doručenky k napadenému rozhodnutí, které ostatně nejsou mezi účastníky sporné. Rozhodnutí bylo žalobci doručováno již dne 24. 2. 2026, žalobce však nebyl zastižen. Byla mu tedy na doručovací adrese zanechána výzva k vyzvednutí doručované zásilky s příslušným poučením. Žalobce si zásilku s doručovaným rozhodnutí nevyzvedl, a proto mu po uplynutí 10denní úložní lhůty byla dne 11. 3. 2026 vhozena do schránky. Žalobce se tak mohl dne 12. 3. 2026 s rozhodnutím fakticky seznámit, jak uvedl v žalobě. Zjištěné skutečnosti je třeba posoudit dle příslušných ustanovení dopadajících na doručování správních rozhodnutí.

7. Dle § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platí, že pokud si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Jedná se o tzv. doručení fikcí. Podmínkou pro nástup doručení tzv. fikcí je, že při doručování je společně s výzvou k vyzvednutí doručované zásilky zanecháno poučení ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 As 106/2013-44; ze dne 12. 5. 2016, č. j. 4 Azs 43/2016-37; ze dne 8. 10. 2015, č. j. 5 As 26/2014- 19; nebo ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 269/2019-19).

8. Dle doručenky byla tato podmínka splněna, v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu se uplynutím 10denní lhůty považuje rozhodnutí za doručené. Úložní lhůta uplynula dne 6. 3. 2026, uvedené rozhodnutí se tedy považuje za doručené již dnem 6. 3. 2026. Soud si dovolí poukázat na žalovaným citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které na okamžik doručení tzv. fikcí nemá vliv následné vhození doručované písemnosti do schránky adresáta, které mu umožní fakticky seznat obsah písemnosti doručené mu dříve tzv. fikcí. Následné vhození doručovaného rozhodnutí do schránky žalobce dne 11. 3. 2026 tedy nemá vliv na okamžik jeho doručení pro účely posouzení včasnosti žaloby.

9. Dle § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 40 odst. 1, 2 a 3 s. ř. s. byla posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného středa 6. 5. 2026. Žalobce žalobu podal až dne 11. 5. 2026, tedy opožděně. Dle § 72 odst. 4 s. ř. s. platí, že zmeškání lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu nelze prominout.

10. Soud proto žalobu v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl pro její opožděnost.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Liberec 2. července 2026 Mgr. Lucie Trejbalová samosoudkyně