64 A 2/2026

Rubrum

64 A 2/2026 - 145 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci navrhovatele: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Lehkým sídlem Na Příkopě 1096/19, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Martinem Vondroušem SPOLAK advokátní kancelář s.r.o. sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec 5 za účasti: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Arťomem Gnědinem, LL.M. sídlem Krkonošská 2001/16, 120 00 Praha 2 64 A 2/2026 - 145 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Příšovice – schváleného dne 12. 2. 2025, a to v rozsahu, v němž se pro stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží – NZ při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma) stanovuje koeficient zastavění nadzemními stavbami Kn = 0,30 takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 12 269 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Vondrouše ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osobě na řízení zúčastněné se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Příšovice – schváleného zastupitelstvem obce Příšovice dne 12. 2. 2025 usnesením č. 9/2025, a to v rozsahu, v němž se pro stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží – NZ při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma) stanovuje koeficient zastavění nadzemními stavbami Kn = 0,30, který se vztahuje i na dílčí areály v předmětné ploše.

2. Navrhovatel uvedl, že je vlastníkem logistického areálu, který se nachází v obci Příšovice, konkrétně na pozemcích p. č. st. XA, XB, st. XC, st. XD, st. XE, st. XF, st. XG, st. XH, st. XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XŠ, XT, XU, XV, XW, XY, XZ, XŽ, XAA, XBB, XCC, XDD, XEE, XFF, XGG, XHH, XCHCH, XII, XJJ, XKK, XLL a XMM zapsaných na l. v. XOO, vše v k. ú. Příšovice.

3. Navrhovatel nabyl pozemky v roce 2022 od jejich původního vlastníka – společnosti X – se záměrem rozvoje logistického areálu. Tento záměr byl odpůrci znám, jelikož s X uzavřel dne 30. 3. 2020 smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem byla vzájemná spolupráce na rozvoji logistického areálu a na rozvoji technického a technologického vybavení obce, zlepšení její dopravní obslužnosti a na kulturním, společenském a všeobecném rozvoji obce. Základním závazkem odpůrce ze smlouvy o spolupráci byla povinnost podporovat rozvojové změny X v obci.

4. Odpůrce přes svůj závazek podporovat v rámci územního plánování rozvojové záměry navrhovatele, připravil návrh změny č. 1 územního plánu obce Příšovice, který bez předchozího projednání s navrhovatelem dne 12. 2. 2024 zveřejnil na své úřední desce. Předmětem návrhu změny přitom bylo znemožnění další výstavby na pozemcích navrhovatele, a tedy jakéhokoli rozvoje logistického areálu. Konkrétní změny navíc dle přesvědčení navrhovatele záměrně nebyly znázorněny v grafické části návrhu změny, ze které by byly snadno zjistitelné, ale byly popsány pouze v jeho textové části, a to navíc způsobem, který je nejednoznačný a v textu návrhu změny pro dotčené subjekty těžko identifikovatelný.

5. Dne 3. 4. 2024 proběhlo veřejné projednání návrhu změny. Navrhovatel se veřejného projednání neúčastnil, jelikož měl v dobré víře v poctivost jednání odpůrce a v jeho 64 A 2/2026 - 145 dodržování smlouvy o spolupráci za to, že ve vztahu k jím vlastněným pozemkům odpůrce žádné změny neplánuje, když mu žádné neavizoval. Ze stejného důvodu navrhovatel proti návrhu změny územního plánu v zákonné lhůtě ani nepodal námitky. Námitky proti návrhu změny nicméně podali vlastníci sousedících pozemků – společnost X a pan X. Následně navrhovatel navázal komunikaci s odpůrcem ohledně rozšíření výstavby v rámci logistického areálu. Ačkoliv odpůrce vůči navrhovateli deklaroval, že po dobu jednání o podmínkách spolupráce na výstavbě haly C nebude konat další kroky ke schválení návrhu změny, bylo dne 12. 2. 2025 vydáno usnesení zastupitelstva odpůrce č. 9/2025, kterým byla změna č. 1 územního plánu obce Příšovice vydána. Námitkám vlastníků sousedních pozemků nebylo vyhověno.

6. Pozemky navrhovatele se nacházejí v ploše výroby s nízkou zátěží – NZ, nedaleko dvou jezer Malý Písečák a Velký Písečák, jižně od centra obce Příšovice. Koeficient Kn je nově stanoven výhradně pro úzce vymezené území tak, že fakticky dopadá pouze na žalobcovy pozemky a dva sousedící areály, kterými jsou areál společnosti X a areál pana X. Zavedení koeficientu Kn přitom ve svém důsledku znemožňuje jakoukoliv racionální výstavbu v dané lokalitě, což snižuje využitelnost i hodnotu zasažených pozemků. Konkrétně ve vztahu k pozemkům navrhovatele se hodnota koeficientu Kn limitně blíží existujícímu stavu.

7. Koeficient Kn byl zaveden pouze ve vztahu k popsané ploše, nikoli ve vztahu ke všem plochám výroby s nízkou zátěží. Výběr dotčených pozemků se navrhovateli jeví jako netransparentní a diskriminační. Při úvahách o překročení hlukových limitů vychází pořizovatel z měření provedeného v roce 2017. Navrhovatel nechal v letech 2024 a 2025 zpracovat hlukové studie, z nichž vyplývá, že hlukové limity překročeny nejsou, resp. tam, kde překročeny jsou, na ně nemá vliv doprava související s předmětnou plochou. Tvrzení pořizovatele o narušení pohody trvalého bydlení není podloženo dopravní studií či jinými podklady, a proto neodůvodňuje intenzivní omezení vlastnického práva navrhovatele. Nebylo vysvětleno, jakým způsobem a v jakém rozsahu by výstavba vedla k ovlivnění rekreačního využití Velkého a Malého Písečáku. Ochrana rekreačního využití území je založena na obecné úvaze, nikoli na konkrétním posouzení skutečných dopadů výstavby.

8. Dle navrhovatele došlo změnou územního plánu k vymezení dvou nových ploch výroby s nízkou zátěží NZ-80 a NZ-81. Dochází tedy k rozšiřování dopravní infrastruktury, která je určena k obsluze výrobních areálů. Ochrana před nárůstem dopravy tak není uplatňována konzistentně, nýbrž selektivně ve prospěch konkrétních komerčních subjektů. V jiných plochách výroby s nízkou zátěží došlo mj. ke zvýšení koeficientu zastavění pozemku KZP z původní hodnoty 0,70 na 0,80, patrně za účelem legalizace existujícího protiprávního stavu. Výběr lokalit, kde je rozvolněn koeficient KZP a zaveden koeficient Kn, není podložen objektivními studiemi. Postup odpůrce narušuje legitimní očekávání navrhovatele a je rozporný se zásadou transparentnosti a rovného přístupu dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Koeficient Kn není způsobilý k dosažení deklarovaného cíle spočívajícího v omezení dopravní zátěže. Přitom nepřiměřeně zasahuje do práv navrhovatele.

9. Z odůvodnění změny územního plánu nevyplývá, z čeho je činěn závěr o přímém vlivu další výstavby na dotčených pozemcích na objem kamionové dopravy v obci. Dle navrhovatele může mezi další výstavbou a objemem kamionové dopravy existovat nanejvýš vztah korelace. Objem kamionové dopravy je vázán na způsob využití dotčených pozemků a staveb na nich, nikoli na jejich zastavěnost nadzemními stavbami. I v případě výstavby 64 A 2/2026 - 145 nových skladovacích hal může docházet ke snížení kamionové dopravy, bude-li v těchto halách skladováno nízkoobrátkové zboží. Naopak i bez výstavby nových budov může docházet k nárůstu kamionové dopravy, bude-li ve skladovacích halách skladováno rychloobrátkové zboží. Fakt, že vlastníkovi zůstává určitá omezená míra využití pozemku, neprokazuje přiměřenost zásahu do vlastnického práva. Podstatné je, zda je omezení racionálně odůvodněné, nezbytné a přiměřené sledovanému cíli. Výsledkem aplikace koeficientu Kn je faktické znemožnění dalšího rozvoje a smysluplného stavebního využití pozemků navrhovatele. Tento postup je v rozporu se zásadou proporcionality. Odpůrce v odůvodnění nezvážil, zda jde o omezení přiměřené vzhledem ke sledovanému cíli a zda existují i jiné prostředky, které by vedly k dosažení téhož cíle s menším zásahem do práv navrhovatele.

10. Navrhovatel dále namítl, že vedení přístupové komunikace k výrobní ploše středem intravilánu není novou ani neočekávanou skutečností. Pokud byla tato plocha i nadále ponechána jako plocha výroby s nízkou zátěží, nelze současně tvrdit, že její stavební využití představuje nově nepřijatelné riziko pro centrum obce. Odpůrce nemůže zachovat výrobní určení území, ale současně jej omezovat s odkazem na přirozené dopravní důsledky. Takový postup je vnitřně rozporný a rovněž odporuje požadavku proporcionality.

11. Další vnitřní rozpornost spočívá v tom, že koeficient Kn je uveden pouze v textové části změny územního plánu. Aplikuje se výhradně na „stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny X)“. Tato stabilizovaná plocha není změnou územního plánu blíže definována a není vyznačena ani v grafické části změny územního plánu. Koeficientem Kn dotčené pozemky jsou tak označeny způsobem, který umožňuje účelový výklad a variabilní aplikaci, neboť není lokalizován k jednoznačně definovanému území. Dle navrhovatele je takový přístup v rozporu se závěry judikatury správních soudů, podle nichž nesmí opatření obecné povahy obsahovat rozpory, které by znemožňovaly jeho srozumitelnou aplikaci vůči adresátům. Navrhovatel nezpochybňuje závaznost textu změny územního plánu, nýbrž namítá, že regulace musí být jednoznačně vymezena tak, aby bylo zřejmé, na jaké konkrétní území dopadá. Zveřejnění dokumentu ani obecný slovní popis lokality nenahrazují požadavek na přesné a jednoznačné vymezení regulace vůči konkrétním pozemkům.

12. Odpůrce v písemném vyjádření s návrhem nesouhlasil. Konstatoval, že navrhovatel do procesu přijímání změny územního plánu nevstoupil, když nepodal námitky při veřejném projednání. Z příslušné dokumentace, která byla veřejně přístupná, přitom bylo zřejmé, že jsou navrhována opatření v rámci ploch výroby s nízkou zátěží. Skutečnost, že navrhovatel zákonnou lhůtu k podání námitek zmeškal, nelze přičítat obci. Ani tvrzení o dobré víře ve smlouvu o spolupráci, která je soukromoprávní povahy, nemůže tuto procesní pasivitu omluvit. Smlouva o spolupráci se navíc týkala pouze dvou hal, již dokončených a zkolaudovaných, netýkala se však třetí haly C.

13. Námitku porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení odpůrce odmítl. Územní plán nepředstavuje paušální regulaci, která musí být identická pro všechny plochy téhož funkčního určení. Diferencovaný přístup je přípustný, ale i žádoucí, přičemž i dle judikatury má obec v samosprávné působnosti právo zohledňovat veřejný zájem s ohledem na místní podmínky. V dotčené lokalitě jsou dány podmínky, které ostatní plochy výroby s nízkou zátěží nevykazují. Přístupová komunikace k areálu vede středem intravilánu v bezprostřední blízkosti domu s pečovatelskou službou, obecní knihovny, pošty a dalších objektů občanské vybavenosti. Lokalita bezprostředně sousedí s rekreačními plochami Velkého a Malého 64 A 2/2026 - 145 Písečáku. Měření hluku v roce 2017 prokázalo překročení akustických limitů v lokalitě, kde je dále plánována výstavba bytového objektu pro seniory.

14. Dle odpůrce jsou plochy NZ-80 a NZ-81 určeny výhradně pro odstavná a parkovací stání, resp. účelové komunikace, nikoliv pro výstavbu nových výrobních hal. Nejde o rozšíření výrobní kapacity, nýbrž o dopravní obslužnost stávajících areálů. Argumentace navýšením koeficientu KZP je zjednodušující. Změna č. 1 územního plánu narovnává regulativy tak, aby co nejlépe odpovídaly reálné situaci v území, a to u ploch, kde specifická dopravní situace vyšší intenzitu zástavby připouštěla.

15. Odpůrce neshledal důvodnou ani námitku porušení zásady proporcionality. Koeficient Kn vlastníka nepřipravuje o možnost využití pozemků. Navrhovateli zůstává zachován významný potenciál zastavitelnosti daného území. Koeficient nezakazuje navrhovateli výstavbu, neomezuje funkční využití pozemků, neomezuje výšku staveb ani jejich počet, neomezuje využití stávajících hal.

16. Textová a grafická část územního plánu není dle odpůrce ve vzájemném rozporu. Grafická část změny č. 1 územního plánu koeficientu Kn neodporuje, pouze jej nezobrazuje, protože se jedná o prostorový regulativ. Textová část je přitom stejně závazná jako část grafická. Dotčená plocha je v textové části jednoznačně identifikována. Jde o lokalitu veřejně známou pod uvedeným názvem. Tvrzení navrhovatele, že toto vymezení pro něj není dostatečně identifikovatelné, není věrohodné. Zákon nevyžaduje, aby obec disponovala měřeními hluku aktuálními ke dni vydání územního plánu. Podstatné je, že měření z roku 2017 prokázalo překročení hygienických limitů akustického tlaku. Tato skutečnost odůvodňuje obavy z dalšího nárustu zátěže, obzvláště za situace, kdy od roku 2022 probíhá v dotčené lokalitě intenzivní nová výstavba skladovacích hal. Naopak hlukové studie, které si navrhovatel nechal zpracovat v průběhu let 2024 a 2025, tj. po vydání změny č. 1 územního plánu a výlučně pro účely tohoto sporu, nemohou být relevantním podkladem pro hodnocení zákonnosti opatření obecné povahy, které bylo přijato na základě podkladů dostupných ke dni jeho vydání.

17. V replice k vyjádření odpůrce navrhovatel znovu zdůraznil, že z obsahu návrhu změny územního plánu pro něj nebylo seznatelné, že se navrhovaná regulace dotýká jeho pozemků. Návrh změny mu neposkytoval dostatečně určité a srozumitelné informace, na jejichž základě by mohl dovodit nutnost ochrany svých práv prostřednictvím námitek v procesu přijetí změny územního plánu. Obsah územního plánu by měl být formulován jednoznačně a měl být seznatelný přímo z textu a grafických částí územního plánu. Nelze vycházet z předpokladu existence neformální znalosti místních poměrů, neoficiálních názvů či snad dodatečného výkladu odpůrce. Obdobný případ řešil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 1. 2010, č. j. 2 Ao 1/2009-74. Navrhovatel je přesvědčen, že ani v nyní posuzovaném případě nebylo z návrhu změny územního plánu při běžné pozornosti, zejména bez znalosti lidových místních označení, zřejmé, že se týká i pozemků v jeho vlastnictví. Změna územního plánu je navíc v důsledku neurčitosti vyznačení plochy, které se má koeficient Kn týkat, v textové části a úplné absence vyznačení takové plochy v grafické části, neurčitá. I při znalosti lokálních poměrů by totiž vymezení „plochy výroby s nízkou zátěží při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma)” nebylo jednoznačné. Z tohoto popisu totiž není zřejmé na jakých konkrétních pozemcích či jejich částech historicky existovala panelárna Interma, resp. jestli má jít o odkaz pouze na plochy, na kterých probíhala výroba, nebo mají být zahrnuty i další pozemky, které byly např. vlastněny stejným subjektem; ani zda má vymezení „při místní komunikaci k Písečákům” zahrnovat 64 A 2/2026 - 145 veškeré pozemky, které byť částečně sousedí s takto označenou komunikací, nebo jen některé, případně, zda má zahrnovat tyto pozemky celé, nebo jen plochy v určitém pásmu od této komunikace. Odpůrce navíc používá institut územního plánování k řešení otázek dopravní regulace, k čemuž právní řád předpokládá existenci jiných nástrojů. Navrhovatel odmítl, že by hlukové studie nechal vypracovat výhradně pro účely tohoto sporu. Studie byly pořizovány v průběhu jednání s odpůrcem za účelem hledání možností optimalizace dopravního napojení logistického areálu a posouzení jeho dopadů. Navrhovatel konečně nesouhlasil ani s interpretací smlouvy o spolupráci předloženou odpůrcem. Podle navrhovatele nelze povinnost součinnosti odpůrce vykládat restriktivně, tedy že by dopadala výhradně na dokončení stávajících dvou logistických hal. V této souvislosti navrhovatel odkazoval na čl. III. 7 g) této smlouvy.

18. Podáním návrhu bylo zahájeno řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

19. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací navrhovatele, vycházel přitom z následujících východisek. Ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. přiznává právo podat návrh na zrušení opatření obecné povahy tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení práv navrhovatele, přičemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít přímo opatřením obecné povahy. K výkladu citovaného ustanovení se již vyjádřila judikatura Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006-62, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publ. ve Sb. NSS č. 1910/2009; či rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

20. Navrhovatel opřel svou aktivní legitimaci o vlastnictví pozemků p. č. st. XA, XB, st. XC, st. XD, st. XE, st. XF, st. XG, st. XH, st. XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XŠ, XT, XU, XW, XY, XU, XÝ, XAA, XBB, XCC, XDD, XFF, XGG, XHH, XCHCH, XII, XJJ, XKK, XLL, XMM, XNN a XOO v k. ú. Příšovice, které se nacházejí v dotčeném území. Vlastnictví navrhovatele k těmto pozemkům nebylo mezi účastníky řízení sporné. Navrhovatel je tedy k podání návrhu na zrušení vymezené části územního plánu s ohledem na svá tvrzení o možném dotčení vlastnických práv k pozemkům regulovaným územním plánem aktivně procesně legitimován.

21. Skutečnost, že navrhovatel při procesu tvorby opatření obecné povahy neuplatnil námitky ani připomínky, nebrání tomu, aby podal návrh na jeho zrušení, neboť nejde o otázku podmínek řízení. Návrh proto nemůže soud pro pasivitu navrhovatele ve fázi tvorby opatření obecné povahy odmítnout pro nedostatek jeho procesní legitimace (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, zejména body č. 13 až 24).

22. Ve věci proběhlo dne 10. 6. 2026 ústní jednání. Při něm navrhovatel i odpůrce setrvali na své právní argumentaci. Osoba na řízení zúčastněná svou argumentací plně podpořila navrhovatele. Soud pro nadbytečnost nedoplňoval dokazování listinami předloženými odpůrcem za účelem zjištění aktuálních hlukových poměrů ani články z internetu dodanými odpůrcem k prokázání toho, že navrhovatel musel vědět, jakou plochu zahrnuje označení „bývalý areál panelárny Interma“. 64 A 2/2026 - 145 23. Při posuzování opatření obecné povahy je standardně vycházeno z algoritmu konstruovaného Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, který spočívá v pěti krocích: za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.

24. Uvedený algoritmus byl konstruován za právní úpravy před 1. 1. 2012. Do té doby dle § 101d odst. 1 s. ř. s. platilo, že soud není vázán důvody návrhu. Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti novela soudního řádu správního č. 303/2011 Sb., která mimo jiné § 101d odst. 1 novelizovala tak, že „při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu.“ S ohledem na uvedenou změnu soud v současné době přezkoumává opatření obecné povahy toliko z důvodů uvedených v návrhových bodech. Algoritmus přezkumu v celém rozsahu by soud měl obecně aplikovat pouze za předpokladu, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrnul do návrhových bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 1 As 49/2018-62, bod č. 39, i s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2012, č. j. 50 A 4/2012-97).

25. Judikatura Nejvyššího správního soudu však zároveň dovodila, že ačkoliv je soud oprávněn přezkoumat napadené opatření obecné povahy pouze k návrhu, přičemž je vázán jeho rozsahem a uvedenými důvody, v případě prvních dvou kroků zmíněného algoritmu (tj. pravomoc správního orgánu ve věci vydat opatření; nepřekročení působnosti tohoto orgánu) je nerozhodné, zda navrhovatel tyto konkrétní námitky vznesl. Jde totiž o „tak vážná pochybení s tak fatálními možnými důsledky (včetně nicotnosti aktu), že soud takové otázky bude zkoumat i z povinnosti úřední; postačí tu návrh procesně legitimované osoby, kterou je – jak ukázáno – kdokoli, kdo tvrdí, že byl přijetím opatření na svých právech zkrácen, je-li to s ohledem na jeho tvrzení myslitelné“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, bod č. 28).

26. Krajský soud tak nejprve přistoupil ke zkoumání prvních dvou kroků algoritmu, tedy zda správní orgán disponoval pravomocí vydat opatření obecné povahy a zda při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti.

27. V daném případě soud neshledal, že by napadené opatření obecné povahy bylo nicotným správním aktem. Územní plán byl vydán jako opatření obecné povahy zastupitelstvem města Příšovice, přičemž nic nesvědčí o tom, že by při jeho vydání překročilo zastupitelstvo meze zákonem vymezené působnosti. Ani navrhovatel v tomto směru ničeho nenamítá.

28. Třetí krok algoritmu (vydání opatření obecné povahy zákonem stanoveným způsobem) navrhovatel nezahrnul do svého návrhu.

29. Soud proto přistoupil k posouzení napadené části územního plánu z hlediska uplatněných návrhových bodů.

30. Soud nejprve předesílá, že správní soudy zastávají přístup k přezkumu územně plánovací dokumentace vyznačující se na straně jedné striktní zdrženlivostí, pokud jde o přímé zasahování moci soudní do výkonu ústavního práva na územní samosprávu, na straně druhé však také reflektující povinnost chránit ústavní práva jednotlivců, která mohou být 64 A 2/2026 - 145 výkonem samostatné působnosti územních samosprávných celků dotčena. Úlohou soudu ve správním soudnictví však není opatření dotvářet či hledat optimální řešení. K tomu je v první řadě povolán odpůrce, jehož činnost správní soud nemůže nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2021, č. j. 5 Ao 1/2021–65, bod 61, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2022, č. j. 5 Ao 31/2021-34, bod 18).

31. Na prvním místě je třeba se vypořádat s námitkou vnitřní rozpornosti, resp. nesrozumitelnosti územního plánu, z nějž nemá být zřejmé, k jaké ploše je nově zavedený koeficient Kn navázán. Této námitce soud nepřisvědčil a ztotožnil se s argumentací odpůrce. Ze změny č. 1 územního plánu je totiž lokalita regulovaná zmíněným koeficientem náležitě seznatelná. Textová část změny územního plánu zavádí koeficient „pro stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží – NZ při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma)“. Změna č. 1 územního plánu obsahuje také grafickou část, v níž je tato konkrétní nemalá plocha jednoznačně identifikovatelná (v koordinačním výkresu územního plánu po provedené změně je vyznačena šedou barvou a na rozdíl od jiných ploch NZ v obci skutečně leží při místní komunikaci k Písečákům). Uvedený slovní popis v textové části je dostatečný a po porovnání s grafickou částí změny územního plánu nevede k pochybnostem ohledně regulované lokality.

32. Nebylo třeba nově zavedený koeficient samostatně zobrazovat v grafické části změny územního plánu. Podstatné je, že plocha označená v textové části je jednoznačně přiřaditelná ke konkrétní ploše vymezené v grafické části. Určitost provedené změny dobře ilustruje, že sám navrhovatel v podaném návrhu dokázal pregnantně popsat území nově regulované koeficientem Kn. Pochopil, že jeho pozemky jsou takto dotčeny, a identifikoval také další vlastníky okolních pozemků, na něž nová regulace dopadá a kteří na rozdíl od navrhovatele námitky v procesu přijímání územního plánu uplatnili. O dotčení pozemků navrhovatele nově zavedeným koeficientem Kn, jemuž se navrhovatel brání, není dle přesvědčení soudu sporu. Exaktní nezobrazení koeficientu v grafické části územního plánu nezpůsobuje jeho vnitřní rozpornost či nesrozumitelnost. Posuzovaný případ není srovnatelný s případem, který posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 1. 2010, č. j. 2 Ao 1/2009-74.

33. Těžiště prakticky veškeré další argumentace navrhovatele, pokud na ně soud nahlédne skrze Nejvyšším správním soudem formulovaný algoritmus přezkumu opatření obecné povahy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2024, č. j. 5 As 100/2023-26), směřuje k otázce proporcionality zvoleného řešení. Vzhledem k tomu je podstatné, že navrhovatel neuplatnil v procesu přípravy změny č. 1 územního plánu námitku, s níž by byl odpůrce povinen se vypořádal v rozhodnutí o námitkách. Zatímco skutečnost, že navrhovatel zůstal při procesu tvorby pasivní a nevznesl námitky ani připomínky nehraje v rámci posuzování aktivní procesní legitimace roli, je nutné tuto skutečnost promítnout do posuzování věcné správnosti a přiměřenosti (proporcionality) opatření obecné povahy, tedy pátého kroku algoritmu.

34. Z konstantní judikatury totiž vyplývá, že jestliže navrhovatel nepodal proti napadenému opatření obecné povahy včas námitky ani připomínky, může před správními soudy úspěšně namítat pouze nedostatek pravomoci či příslušnosti odpůrce k vydání opatření obecné povahy nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání opatření obecné povahy (podrobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019 - 38). 64 A 2/2026 - 145 35. Námitkami směřujícími do proporcionality přijatého řešení se tedy správní soud při posuzování důvodnosti návrhu nemůže za daných okolností věcně zabývat, neboť by tak poměřoval důležité veřejné zájmy s dotčenými právy jednotlivců v první linii tam, kde navrhovatel zůstal v procesu přijímání opatření obecné povahy pasivní. Totéž platí např. dle usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu č. j. 1 Ao 2/2010-116 o otázce věcné správnosti přijatého opatření obecné povahy. Koncepce soudního přezkumu opatření obecné povahy se opírá o princip subsidiarity soudní ochrany, jenž má nastoupit až po vyčerpání řádných opravných prostředků uvnitř veřejné správy (odst. [9] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2022, č. j. 7 As 416/2021-21, a tam citovaná judikatura).

36. Uvedené vyplývá z toho, že návrh podle § 101a s. ř. s. zásadně není nástrojem dodatečného prosazování pouhých zájmů (a contrario práv) interesentů, kteří nebyli úspěšní ve fází přípravy opatření. Návrh podaný soudu prosazující věcně jiné, subjektivně „správnější“ řešení nemá sloužit ani jako náhražka opomenutí, liknavosti nebo procesní taktiky navrhovatele. Jinak řečeno, řízení před soudem je prostředkem ochrany práv. Není nástrojem rozhodování věcných sporů například o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu. Soud proto při návrhu mířícímu proti „nesprávnosti“ přijatého řešení koriguje principiálně toliko ta pochybení, která znemožnila účastníkům procesu takových instrumentů využít (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, bod 26).

37. Objektivním důvodem, pro který nemohl navrhovatel námitky vznést při procesu tvorby opatření obecné povahy ve smyslu výše nastíněné judikatury, však není to, že (podle svých tvrzení) nevěděl, že se přijímané opatření obecné povahy dotkne i jeho pozemků, když odpůrce návrh zveřejnil způsobem stanoveným v § 172 odst. 1 správního řádu a jak soud vysvětlil shora, lokalita regulovaná koeficientem zastavění nadzemními stavbami Kn = 0,30 je z něj náležitě seznatelná. Pro úplnost soud dodává, že takovým důvodem není ani to, že navrhovatel (podle svých tvrzení) byl v dobré víře v poctivost jednání odpůrce a v jeho dodržování soukromoprávní smlouvy o spolupráci uzavřené s bývalým vlastníkem logistického areálu.

38. Na tomto závěru nic nemění, že pořizovatel otázku proporcionality posuzoval v rámci námitky jiného vlastníka, byť dotčeného obdobnou nebo stejnou regulací. Rozhodující je totiž procesní aktivita konkrétního navrhovatele, nikoli to, zda byla obdobná otázka otevřena někým jiným. Přezkum zákonnosti vypořádání námitek se váže k těm částem opatření obecné povahy, u nichž byly námitky skutečně uplatněny; z toho však nelze dovozovat, že se tím automaticky otevírá plný přezkum proporcionality i pro jiného, procesně pasivního vlastníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2026, č. j. 4 As 234/2024-89). Jinak řečeno, skutečnost, že pořizovatel proporcionalitu hodnotil ve vztahu k námitce jiné osoby, nenahrazuje absenci námitek navrhovatele samotného a nezakládá mu právo, aby soud nyní poprvé meritorně poměřoval přiměřenost zásahu do jeho práv.

39. S ohledem na nezřetelné rozlišení mezi čtvrtým a pátým bodem algoritmu krajský soud zvážil námitky navrhovatele i z hlediska možné nezákonnosti. Dospěl však k závěru, že i pokud by bylo možné některé námitky navrhovatele považovat svou povahou za směřující proti zákonnosti přijatého opatření obecné povahy (čtvrtý krok algoritmu), nemohl by být navrhovatel úspěšný. 64 A 2/2026 - 145 40. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného rozhodnutí se zákonem. Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním. Úkolem soudu je posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí hledisek stanovených zákonem“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002-46). Rozhoduje-li správní orgán v mezích správního uvážení, jeho rozhodnutí musí být přezkoumatelné a musí být zřejmé, že nevybočil z mezí a hledisek správního uvážení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004-79). Správní soud proto může přezkoumat, zda správní orgány nevybočily z mezí správního uvážení či jej nezneužily.

41. Odpůrce z mezí správního uvážení nijak nevybočil, skutkový stav rozhodný pro vydání opatření obecné povahy dostatečným způsobem objasnil a dostatečným způsobem se s ním vypořádal. Úlohou soudu (ani v tomto kroku) není tyto jeho úvahy nahrazovat a vést s nimi polemiku. Napadené opatření obecné povahy obstojí i z pohledu zákonnosti, tedy čtvrtého kroku algoritmu.

42. O návrhu bylo možné rozhodnout bez doplnění dokazování. Překročení hlukových limitů měl odpůrce potvrzené měřením z roku 2017. Navrhovatel trval na provedení důkazu aktuálními hlukovými studie a souvisejícími listinnými dokumenty. Není však pravdou, že by zvolenou úpravu územního plánu nebylo možno přijmout, pokud by aktuálně na konkrétním místě hlukové limity překročeny nebyly. I kdyby aktuální studie prokazovaly příznivé hodnoty hluku, nezpochybňuje to odůvodněnost koeficientu Kn. Územní plán je koncepčním dokumentem, přičemž je legitimní, aby obec na základě historicky prokázaného překročení hlukových limitů a očekávané rostoucí dopravní zátěže přijala preventivní regulaci. Zjištěné překročení limitů v roce 2017 pouze dotváří logickou opodstatněnost záměru odpůrce na budoucím zklidnění, resp. spíše dramatickém nezhoršování hlukové a dopravní situace v místě.

43. Vzhledem k uvedenému neshledal soud důvod ke zrušení napadené části změny č. 1 územního plánu Příšovice. Proto podaný návrh v souladu s § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný odpůrce, který je malou obcí, a bylo proto namístě mu proti navrhovateli přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

45. Ty byly tvořeny odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby v celkové výši 9 240 Kč [2 úkony právní služby po 4 620 Kč dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí zastoupení a účast na jednání soudu], paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč za 2 úkony právní služby dle § 13 advokátního tarifu) a 21 % DPH z odměny a náhrady advokáta ve výši 2 129 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 12 269 Kč.

46. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť jí v řízení nebyla uložena žádná povinnost, s jejímž splněním by jí takové náklady vznikly. 64 A 2/2026 - 145

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 10. června 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M. předsedkyně senátu