64 A 3/2026

Plný text

64 A 3/2026 - 128 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci navrhovatele: FKM s.r.o. sídlem Příšovice 225, PSČ 46346 zastoupen advokátem Mgr. Arťomem Gnědinem, LL.M. sídlem Krkonošská 2001/16, 12000 Praha proti odpůrci: Obec Příšovice sídlem Příšovice 60, PSČ 46346 zastoupen advokátem Mgr. Martinem Vondroušem sídlem 8. března 21/13, Liberec o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Příšovice – schváleného dne 12. 2. 2025, a to v rozsahu, v němž se pro stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží – NZ při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma) stanovuje koeficient zastavění nadzemními stavbami Kn = 0,30 takto:

I. Návrh se zamítá. 64 A 3/2026 - 128

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 12 269 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Vondrouše ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Odůvodnění:

1. Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Příšovice – schváleného zastupitelstvem obce Příšovice dne 12. 2. 2025 usnesením č. 9/2025, a to v rozsahu, v němž se pro stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží – NZ při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma) stanovuje koeficient zastavění nadzemními stavbami Kn = 0,30, který se vztahuje i na dílčí areály v předmětné ploše.

2. Navrhovatel uvedl, že je vlastníkem pozemků p. č. st. XA, st. XB, st. XC, st. XD, XE, XF a XG v k. ú. Příšovice. Jeho pozemky se nachází v ploše výroby s nízkou zátěží – NZ, nedaleko dvou jezer Malý Písečák a Velký Písečák, jižně od centra obce Příšovice. Koeficient Kn je nově stanoven výhradně pro úzce vymezené území tak, že fakticky dopadá pouze na navrhovatelovy pozemky a dva sousedící areály, kterými jsou areál společnosti X a areál pana X. Zavedení Koeficientu Kn přitom ve svém důsledku znemožňuje jakoukoliv racionální výstavbu v dané lokalitě, což snižuje využitelnost i hodnotu zasažených pozemků. Podané námitce navrhovatele uplatněné v procesu přijímání změny územního plánu vyhověno nebylo.

3. Koeficient Kn byl zaveden pouze ve vztahu k popsané ploše, nikoli ve vztahu ke všem plochám výroby s nízkou zátěží. Výběr dotčených pozemků se navrhovateli jeví jako netransparentní a diskriminační. Při úvahách o překročení hlukových limitů vychází pořizovatel z měření provedeného v roce 2017. Společnost X nechala v letech 2024 a 2025 zpracovat hlukové studie, z nichž by mělo vyplývat, že hlukové limity překročeny nejsou, resp. tam, kde překročeny jsou, na ně nemá vliv doprava související s předmětnou plochou. Tvrzení pořizovatele o narušení pohody trvalého bydlení není podloženo dopravní studií či jinými podklady, a proto neodůvodňuje intenzivní omezení vlastnického práva navrhovatele. Nebylo vysvětleno, jakým způsobem a v jakém rozsahu by výstavba vedla k ovlivnění rekreačního využití Velkého a Malého Písečáku. Ochrana rekreačního využití území je založena na obecné úvaze, nikoli na konkrétním posouzení skutečných dopadů výstavby.

4. Dle navrhovatele došlo změnou územního plánu k vymezení dvou nových ploch výroby s nízkou zátěží NZ-80 a NZ-81. Dochází tedy k rozšiřování dopravní infrastruktury, která je určena k obsluze výrobních areálů. Ochrana před nárůstem dopravy tak není uplatňována konzistentně, nýbrž selektivně ve prospěch konkrétních komerčních subjektů. V jiných plochách výroby s nízkou zátěží došlo mj. ke zvýšení koeficientu zastavění pozemku KZP z původní hodnoty 0,70 na 0,80, patrně za účelem legalizace existujícího protiprávního stavu. Výběr lokalit, kde je rozvolněn koeficient KZP a zaveden koeficient Kn, není podložen objektivními studiemi. Postup odpůrce narušuje legitimní očekávání navrhovatele a je rozporný se zásadou transparentnosti a rovného přístupu dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Koeficient Kn není způsobilý k dosažení deklarovaného cíle spočívajícího v omezení dopravní zátěže. Přitom nepřiměřeně zasahuje do práv navrhovatele. 64 A 3/2026 - 128 5. Z odůvodnění změny územního plánu nevyplývá, na základě čeho je činěn závěr o přímém vlivu další výstavby na dotčených pozemcích na objem kamionové dopravy v obci. Dle navrhovatele může mezi další výstavbou a objemem kamionové dopravy existovat nanejvýš vztah korelace. Objem kamionové dopravy je vázán na způsob využití dotčených pozemků a staveb na nich, nikoli na jejich zastavěnost nadzemními stavbami. I v případě výstavby nových skladovacích hal může docházet ke snížení kamionové dopravy, bude-li v těchto halách skladováno nízkoobrátkové zboží. Naopak i bez výstavby nových budov může docházet k nárůstu kamionové dopravy, bude-li ve skladovacích halách skladováno rychloobrátkové zboží. Fakt, že vlastníkovi zůstává určitá omezená míra využití pozemku, neprokazuje přiměřenost zásahu do vlastnického práva. Podstatné je, zda je omezení racionálně odůvodněné, nezbytné a přiměřené sledovanému cíli. Výsledkem aplikace Koeficientu Kn je faktické znemožnění dalšího rozvoje a smysluplného stavebního využití pozemků navrhovatele. Tento postup je v rozporu se zásadou proporcionality. Odpůrce v odůvodnění nezvážil, zda jde o omezení přiměřené vzhledem ke sledovanému cíli a zda existují i jiné prostředky, které by vedly k dosažení téhož cíle s menším zásahem do práv navrhovatele.

6. Navrhovatel dále namítl, že vedení přístupové komunikace k výrobní ploše středem intravilánu není novou ani neočekávanou skutečností. Pokud byla tato plocha i nadále ponechána jako plocha výroby s nízkou zátěží, nelze současně tvrdit, že její stavební využití představuje nově nepřijatelné riziko pro centrum obce. Odpůrce nemůže zachovat výrobní určení území, ale současně jej omezovat s odkazem na přirozené dopravní důsledky. Takový postup je vnitřně rozporný a rovněž odporuje požadavku proporcionality. Další vnitřní rozpornost spočívá v tom, že koeficient Kn je uveden pouze v textové části změny územního plánu. Aplikuje se výhradně na „stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma)“. Tato stabilizovaná plocha není změnou územního plánu blíže definována a není vyznačena ani v grafické části změny územního plánu. Koeficientem Kn dotčené pozemky jsou tak označeny způsobem, který umožňuje účelový výklad a variabilní aplikaci, neboť není lokalizován k jednoznačně definovanému území.

7. Dle navrhovatele je takový přístup v rozporu se závěry judikatury správních soudů, podle nichž nesmí opatření obecné povahy obsahovat rozpory, které by znemožňovaly jeho srozumitelnou aplikaci vůči adresátům. Navrhovatel nezpochybňuje závaznost textu změny územního plánu, nýbrž namítá, že regulace musí být jednoznačně vymezena tak, aby bylo zřejmé, na jaké konkrétní území dopadá. Zveřejnění dokumentu ani obecný slovní popis lokality nenahrazují požadavek na přesné a jednoznačné vymezení regulace vůči konkrétním pozemkům.

8. Odpůrce v písemném vyjádření s návrhem nesouhlasil. Konstatoval, že navrhovatel do procesu přijímání změny územního plánu vstoupil podáním námitky při veřejném projednání. Námitku porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení odpůrce odmítl. Územní plán nepředstavuje paušální regulaci, která musí být identická pro všechny plochy téhož funkčního určení. Diferencovaný přístup je přípustný, ale i žádoucí, přičemž i dle judikatury má obec v samosprávné působnosti právo zohledňovat veřejný zájem s ohledem na místní podmínky. V dotčené lokalitě jsou dány podmínky, které ostatní plochy výroby 64 A 3/2026 - 128 s nízkou zátěží nevykazují. Přístupová komunikace k areálu vede středem intravilánu v bezprostřední blízkosti domu s pečovatelskou službou, obecní knihovny, pošty a dalších objektů občanské vybavenosti. Lokalita bezprostředně sousedí s rekreačními plochami Velkého a Malého Písečáku. Měření hluku v roce 2017 prokázalo překročení akustických limitů v lokalitě, kde je dále plánována výstavba bytového objektu pro seniory.

9. Dle odpůrce je plocha NZ-80 určena výhradně pro odstavná a parkovací stání a plocha NZ- 81 pro účelovou komunikaci a odstavná stání, přičemž pro obě platí podmínka „0 OBJ“, tedy zákaz nadzemních staveb. Nejde o rozšíření výrobní kapacity, nýbrž o dopravní obslužnost stávajících areálů. Argumentace navýšením koeficientu KZP je zjednodušující. Odůvodnění změny územního plánu vysvětluje, že stávající intenzita využití historicky překračovala původní koeficient, jenž byl proto upraven tak, aby lépe odpovídal reálnému stavu a zajišťoval předvídatelnost regulace.

10. Odpůrce nesouhlasí s námitkou porušení zásady proporcionality. Soud nezasahuje do odborného a politického rozhodnutí zastupitelstva, ledaže by bylo zjevně nepřiměřené. O takový případ se nejedná. Vazba mezi nadzemní zastavěností a dopravní zátěží je přirozená. Územní plán pracuje s obecnými pravděpodobnostními předpoklady, nikoli s deterministickými prognózami, což je v územním plánování standardní. Koeficient Kn přitom vlastníka nepřipravuje o možnost využití pozemků. Rozsah ploch určených k zastavění i nadále podstatně převyšuje aktuální míru faktického zastavění pozemků. Ke dni vydání územního plánu navrhovatel nezahájil žádné stavební řízení, z čehož vyplývá, že bezprostřední záměr výstavby, jehož realizaci by koeficient Kn znemožnil, v dané době neexistoval. Navrhovatel nenavrhuje žádnou konkrétní méně omezující alternativu podloženou odborným posouzením. Pouhé konstatování, že existují jiná opatření, nestačí k prokázání porušení zásady přiměřenosti.

11. Textová a grafická část územního plánu není dle odpůrce ve vzájemném rozporu. Grafická část změny č. 1 územního plánu koeficientu Kn neodporuje, pouze jej nezobrazuje, protože se jedná o prostorový regulativ číselné povahy. Grafická část slouží k prostorové lokalizaci ploch s rozdílným způsobem využití, což je standardní. Dotčená plocha je v textové části jednoznačně identifikována. Jde o historicky etablovanou lokalitu veřejně známou pod uvedeným názvem, jejíž rozsah je zřejmý z grafické části územního plánu. Navrhovatel sám správně identifikuje, že koeficient Kn dopadá na jeho pozemky a pozemky dvou dalších subjektů. Tím dokazuje, že vymezení je v praxi aplikovatelné bez výkladových nejasností. Zákon nevyžaduje, aby obec disponovala měřeními hluku aktuálními ke dni vydání územního plánu. Postačuje, že se opírá o dostupné odborné podklady, což studie z roku 2017 splňuje. Na studie společnosti X navrhovatel odkazuje pouze zprostředkovaně. I kdyby tyto studie aktuálně prokazovaly příznivé hodnoty hluku, nezpochybňuje to odůvodněnost koeficientu Kn. Územní plán je koncepčním dokumentem, přičemž je legitimní, aby obec na základě historicky prokázaného překročení hlukových limitů a očekávané rostoucí dopravní zátěže přijala preventivní regulaci.

12. Navrhovatel v písemné replice uvedl, že není významné, že v minulosti nepodal návrh na pořízení změny územního plánu ani neuplatnil připomínky ke zprávě o uplatňování územního plánu. Zopakoval, že přijatá regulace je diskriminační a nepřiměřená. Koeficient Kn není způsobilým prostředkem k dosažení deklarovaného cíle, neboť mezi mírou 64 A 3/2026 - 128 zastavěnosti nadzemními stavbami a intenzitou dopravy není přímý vztah. Regulace dopravy a jejích dopadů má být řešena jinými právními nástroji jako je stanovení podmínek pro užívání stavby či ověřování možného negativního vlivu dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Odpůrce přistupuje k jednotlivým plochám výroby s nízkou zátěží nerovně a své závěry opírá o spekulativní předpoklady o budoucím vedení dopravy. Text změny územního plánu navíc neumožňuje bez pochybností určit, na jaké konkrétní pozemky či jejich části se koeficient Kn vztahuje. Samotná existence dílčí využitelnosti pozemků neprokazuje přiměřenost zásahu do vlastnického práva. Povinnost posoudit nezbytnost a přiměřenost zvolené regulace tížila především odpůrce, který měl zvažovat i méně omezující alternativy. Hlukové studie zadané společností X vyvolávají pochybnosti o správnosti hlukové studie z roku 2017.

13. Podáním návrhu bylo zahájeno řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací navrhovatele, vycházel přitom z následujících východisek. Ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. přiznává právo podat návrh na zrušení opatření obecné povahy tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení práv navrhovatele, přičemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít přímo opatřením obecné povahy. K výkladu citovaného ustanovení se již vyjádřila judikatura Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006-62, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publ. ve Sb. NSS č. 1910/2009; či rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

15. Navrhovatel opřel svou aktivní legitimaci o vlastnictví pozemků p. č. st. XA, st. XB, st. XC, st. XD, XE, XF a XG v k. ú. Příšovice, které se nacházejí v dotčeném území. Vlastnictví navrhovatele k těmto pozemkům nebylo mezi účastníky řízení sporné a plyne i z odůvodnění územního plánu, kde byla vypořádána námitka navrhovatele, jakožto dotčeného vlastníka. Navrhovatel je tedy k podání návrhu na zrušení vymezené části územního plánu s ohledem na svá tvrzení o možném dotčení vlastnických práv k pozemkům regulovaným územním plánem aktivně procesně legitimován.

16. Přezkum opatření obecné povahy vychází z § 101b odst. 3 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z těchto ustanovení vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Soud tak může k návrhu podle § 101d odst. 2 s. ř. s. shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, neboť opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření podle § 101b odst. 4 ve spojení s ustanovením § 76 s. ř. s. 64 A 3/2026 - 128 17. K projednání věci nařídil soud jednání. Při něm účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Dokazování soud neprováděl, neboť toho pro vypořádání návrhových bodů nebylo zapotřebí. Navrhovatel při jednání trval na listinných důkazních návrzích týkajících se (ne)překročení hlukových limitů v řešené lokalitě. I v tomto rozsahu však soud považoval provedení dokazování za nadbytečné, jak je patrno z textu níže.

18. V daném případě soud neshledal, že by napadené opatření obecné povahy bylo nicotným správním aktem. Územní plán byl vydán jako opatření obecné povahy zastupitelstvem města Příšovice, přičemž nic nesvědčí o tom, že by při jeho vydání překročilo zastupitelstvo meze zákonem vymezené působnosti. Ani navrhovatel v tomto směru ničeho nenamítá. Soud proto přistoupil k posouzení napadené části územního plánu z hlediska uplatněných návrhových bodů.

19. Soud nejprve předesílá, že správní soudy zastávají přístup k přezkumu územně plánovací dokumentace vyznačující se na straně jedné striktní zdrženlivostí, pokud jde o přímé zasahování moci soudní do výkonu ústavního práva na územní samosprávu, na straně druhé však také reflektující povinnost chránit ústavní práva jednotlivců, která mohou být výkonem samostatné působnosti územních samosprávných celků dotčena.

20. Na prvním místě je třeba se vypořádat s námitkou vnitřní rozpornosti, resp. nesrozumitelnosti územního plánu, z nějž nemá být zřejmé, k jaké ploše je nově zavedený koeficient Kn navázán. Této námitce soud nepřisvědčil a ztotožnil se argumentací odpůrce. Ze změny č. 1 územního plánu je totiž lokalita regulovaná zmíněným koeficientem náležitě seznatelná. Textová část změny územního plánu zavádí koeficient „pro stabilizovanou plochu výroby s nízkou zátěží – NZ při místní komunikaci k Písečákům (bývalý areál panelárny Interma)“. Změna č. 1 územního plánu obsahuje také grafickou část, v níž je tato konkrétní nemalá plocha jednoznačně identifikovatelná (v koordinačním výkresu územního plánu po provedené změně je vyznačena šedou barvou a na rozdíl od jiných ploch NZ v obci skutečně leží při místní komunikaci k Písečákům). Uvedený slovní popis v textové části je dostatečný a po porovnání s grafickou částí změny územního plánu nevede k pochybnostem ohledně regulované lokality.

21. Nebylo proto třeba nově zavedený koeficient zvlášť zobrazovat v grafické části změny územního plánu. Určitost provedené změny dobře ilustruje, že sám navrhovatel v podaném návrhu dokázal pregnantně popsat území nově regulované koeficientem Kn. Pochopil, že jeho pozemky jsou takto dotčeny, a identifikoval také další vlastníky okolních pozemků, na něž nová regulace dopadá. O dotčení pozemků navrhovatele nově zavedeným koeficientem Kn, jemuž se navrhovatel brání, není dle přesvědčení soudu sporu, a namítat dotčení práv jiných subjektů navrhovateli v tomto řízení nepřísluší. Exaktní nezobrazení koeficientu v grafické části územního plánu nezpůsobuje jeho vnitřní rozpornost či nesrozumitelnost.

22. Těžiště prakticky veškeré další argumentace navrhovatele, pokud na ně soud nahlédne skrze Nejvyšším správním soudem formulovaný algoritmus přezkumu opatření obecné povahy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2024, č. j. 5 As 100/2023-26), směřuje k otázce proporcionality zvoleného řešení. Vzhledem k tomu sice není stěžejní, že navrhovatel v minulosti nepodal návrh na pořízení změny územního plánu, či že neuplatnil připomínky ke zprávě o uplatňování územního plánu, avšak je podstatné, že uplatnil 64 A 3/2026 - 128 v procesu přípravy změny č. 1 územního plánu námitku, s níž se odpůrce vypořádal v rozhodnutí o námitkách. Nelze však přehlédnout, že ne všechny argumenty, které navrhovatel snesl v rámci návrhu na soudní přezkum opatření obecné povahy, jím byly uplatněny také v průběhu procesu přijímání územního plánu. K tomu soud považuje za vhodné shrnout relevantní judikatorní východiska.

23. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, „…pokud účastník, brojící proti procesním vadám při přijímání opatření obecné povahy, proti věcné správnosti přijatého řešení, anebo proti neproporčním důsledkům, které plynou z opatření obecné povahy (třetí až pátý problémový okruh algoritmu), mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili (vigilantibus iura).“ 24. Podle navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185, „…za tyto závažné důvody je třeba považovat porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy. Zda se jedná o závažný důvod, je třeba posoudit s ohledem na veškeré relevantní okolnosti případu a snesené argumenty stran řízení.“ Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 1472/12, je třeba závěry rozšířeného senátu Nejvyššího soudu přijaté v usnesení č. j. 1 Ao 2/2010-116 vnímat tak, že „i v případě dříve procesně pasivního navrhovatele je namístě se věcně zabývat jím vznesenými námitkami nezákonnosti opatření obecné povahy, pokud by tím ovšem nebyla (nepřiměřeně) zasažena práva (či zakotveny povinnosti) těch subjektů, jež dosud jednaly v dobré víře v zákonnost napadeného opatření obecné povahy.“ 25. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, „…není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný s ústavní zásadou dělby mocí, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují. Nepodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29).

26. V rozsudku ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011–42, Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že: „Výsledek, nový územní plán, vyjadřuje rovnováhu, kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedních obcí. Cílem je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území. Takový kompromis může nabýt celé řady podob a konkrétní volba využití určitého území reflektuje i aktuální politickou vůli v orgánech obce. Ke stávajícímu způsobu využití dotčených pozemků 64 A 3/2026 - 128 musí orgány samospráv z povahy věci přihlížet v souladu se zásadou legitimního očekávání, vzhledem k územnímu a společenskému vývoji však nelze očekávat absolutní neměnnost poměrů. Nejvyšší správní soud zároveň s odkazem na svou ustálenou judikaturu podotýká, že k otázce přiměřenosti v pátém kroku algoritmu je třeba k soudnímu přezkumu přistupovat s nejvyšší opatrností a zdrženlivostí a posuzovat ji v kontextu práva obce na samosprávu, což inherentně obsahuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ v zákonem vymezených mantinelech. Územní plánování však na druhé straně představuje natolik závažný zásah do vlastnických a jiných majetkových práv, že se Nejvyšší správní soud nemůže zříct svého úkolu a je povinen bdít nad zjevnými excesy a extrémními zásahy do ústavních práv jednotlivce. Naplňuje tak svou přirozenou roli ochránce práv v celém komplikovaném procesu a dbá na to, aby případný zásah byl v souladu se zásadou subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahu.“ 27. V podané námitce ze dne 9. 4. 2024 navrhovatel uváděl, že zavedení koeficientu Kn limituje další využití jeho pozemků, v rozporu s navrhovatelovými plány omezuje jejich zastavitelnost, a snižuje tak jejich hodnotu. Stručná námitka se nevěnovala otázce diskriminace a porovnávání s jinými plochami v obci či otázce nedostatečné intenzity veřejného zájmu na zavedení koeficientu. Odpůrce tak neměl prostor reagovat na argumentaci navrhovatele v takové šíři, jak je uplatněna nyní v návrhu na soudní přezkum opatření obecné povahy. Protože navrhovatel v procesu pořizování změny č. 1 územního plánu námitku alespoň v základním rozsahu uplatnil, bude se soud otázkou přiměřenosti zvoleného řešení zabývat. V rozsahu, v němž nyní uplatněné návrhové body přesahují dříve uplatněnou námitku, se soud vyjádří do té míry, jak je to bez předchozího vypořádání odpůrcem možné.

28. Pokud jde o to, že koeficient Kn dopadá právě na řešenou lokalitu při místní komunikaci k Písečákům a nikoli na jiné plochy v obci, včetně jiných ploch výroby s nízkou zátěží, odpůrce důvody takového řešení náležitě objasnil v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele. Pouze tato lokalita vymezená pro výrobu s nízkou zátěží je dopravně dostupná výhradně skrze intravilán obce. Veškeré další plochy NZ jsou umístěny na západním okraji obce a zmíněným problémem s dopravní dostupností netrpí. Jejich situace proto není s řešenou lokalitou srovnatelná, a nelze tak hovořit o diskriminaci, pokud je jejich regulace jiná.

29. Úvahy odpůrce o provázanosti dopravní obsluhy s kapacitou areálů výroby s nízkou zátěží jsou legitimní a logické, a bylo možno je učinit bez zadávání odborných studií. Obec již dnes vnímá dopravní zátěž související s předmětnými plochami, jejíž navýšení lze v případě stavebního rozhojnění výrobních areálů rozumně předpokládat. Přesto budoucí výstavbě v místě zcela nebrání. V odůvodnění rozhodnutí o námitce odpůrce uvedl, že navrhovatel je v souladu s nově zavedeným koeficientem oprávněn zastavět na svých pozemcích ještě 1 741 m2 plochy. Proti tomuto závěru navrhovatel nikterak nebrojí. Nechce však být ve výstavbě omezen pokud možno vůbec. Snesl-li však odpůrce dostatečné argumenty pro zohlednění zejména veřejného zájmu na pohodě bydlení v obci, považuje soud takovéto omezení, které nepředstavuje úplný zákaz výstavby, za přiměřený kompromis. Ten vzešel z vůle obce do budoucna uspořádat vztahy v jejím území, přičemž nepředstavuje zjevný exces, v jehož důsledku by měl soud zasahovat do samosprávné činnosti obce.

30. Výše naznačené platí i pro otázku hluku, který nákladní doprava nepochybně přináší. Tuto skutečnost měl odpůrce potvrzenu také měřením z roku 2017. Není však pravdou, že by 64 A 3/2026 - 128 zvolenou úpravu územního plánu nebylo možno přijmout, pokud by aktuálně na konkrétním místě hlukové limity překročeny nebyly. Územní plán je koncepčním dokumentem sledujícím náležité uspořádání poměrů do budoucna. Určité omezení vlastníka pozemků skrze územní plán není podmíněno nutným aktuálním překročením hlukových limitů. Zjištěné překročení limitů v roce 2017 pouze dotváří logickou opodstatněnost záměru odpůrce na budoucím zklidnění, resp. spíše dramatickém nezhoršování hlukové a dopravní situace v místě.

31. Pokud je hlučná nákladní doprava situována poblíž k rekreaci využívaných vodních ploch (Písečáků), ba dokonce je situována na hlavní přístupové komunikaci k nim, není třeba obsáhlé analýzy k vysvětlení, proč nákladní doprava nepodporuje rekreační funkci lokality. Nadto je třeba připomenout, že návrh na soudní přezkum (nejen) v tomto ohledu pouze reaguje na širší vysvětlení záměrů odpůrce v rozhodnutí o námitce. Faktem však zůstává, že uplatněná námitka navrhovatele rekreační funkci blízkých Písečáků a vliv blízké dopravy na ni nezpochybňovala. Nelze pak vyčítat odpůrci, že se této otázce nevěnoval podrobněji, neboť to byl sám odpůrce, nikoli navrhovatel, kdo ji v rámci vysvětlování záměru nadnesl. Také o nově vymezených plochách NZ 80 a 81 se námitka navrhovatele nezmínila. Soud k nim ve shodě s vyjádřením odpůrce podotýká, že dle textové části změny č. 1 územního plánu tyto plochy pouze rozvíjejí stávající výrobní areál a jsou vymezeny pro účelové komunikace, odstavná a parkovací stání. Dle kapitoly C.3 textové části pro ně platí podmínka zákazu realizace nadzemních staveb (budov). Nadto jde o plochy navazující na výrobní areál v západní části obce, tedy tam, kde koeficientem Kn řešený problém s nákladní dopravou obec nepociťuje, neboť tento areál leží při dálnici D10, a doprava do něj nutně neprotíná centrum obce.

32. Ani navrhovateli přitom není rozvoj jeho výrobního areálu zakázán, jak bylo uvedeno výše. Také odpůrce má dle územního plánu zájem na efektivním využití výrobních ploch, které v obci vytváří pracovní místa. Jistá limitace zástavby v řešené lokalitě pouze zohledňuje také další zájmy, které jsou v místě dány. Koeficient zastavění pozemku KZP=0,80 je společný všem plochám výroby s nízkou zátěží, včetně pozemků navrhovatele. Dle odůvodnění změny územního plánu představuje jeho mírné zvýšení vyrovnání se s faktickou situací, která v obci historicky je. S navrhovatelem je v tomto ohledu zacházeno stejně, jako s ostatními vlastníky pozemků výroby s nízkou zátěží. Pokud byl v plochách NZ poblíž Písečáků zaveden další koeficient, který se vztahuje výhradně k nadzemním stavbám, stalo se tak z legitimního a náležitě vysvětleného důvodu.

33. Navrhovatel v podané námitce žádné jiné v úvahu přicházející řešení, s nímž by se měl odpůrce jako s možnou alternativou vypořádat, nezmínil. Zcela konkrétní využití areálu pro rychloobrátkové či nízkoobrátkové zboží nemá odpůrce, stejně jako navrhovatelem zmíněné jiné právní prostředky, ve svých rukou. Jeho koncepční úvaha o částečné limitaci nadzemní výstavby s cílem částečného omezení budoucího rozvoje nákladní dopravy v místě však není nelogická či svévolně nepřiměřeně limitující navrhovatele. Změna územního plánu takto shodně omezuje všechny vlastníky ploch NZ v lokalitě, která je dopravně přístupná pouze skrze intravilán obce, což bylo vysvětleno. Nejde tedy o postup porušující princip rovnosti či transparentnosti. Není pravdou, že by nebylo možno zachovat výrobní určení území za současného nastavení limitů nadzemní výstavby. Takový postup nikterak nevybočuje z běžné praxe územního plánování. Jeho součástí je průběžné reagování na 64 A 3/2026 - 128 měnící se podmínky a potřeby v území, nikoli nutná stagnace a nezměnitelnost dříve zachyceného stavu.

34. Vzhledem k uvedenému neshledal soud důvod ke zrušení napadené části změny č. 1 územního plánu Příšovice. Proto podaný návrh v souladu s § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný odpůrce, který je malou obcí, a bylo proto namístě mu proti navrhovateli přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

36. Ty byly tvořeny odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby v celkové výši 9 240 Kč [2 úkony právní služby po 4 620 Kč dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí zastoupení a účast na jednání soudu], paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč za 2 úkony právní služby dle § 13 advokátního tarifu) a 21% DPH z odměny a náhrady advokáta ve výši 2 129 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 12 269 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 10. června 2026 64 A 3/2026 - 128 Mgr. Karolína Tylová, LL.M., předsedkyně senátu