7 C 30/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Jirglové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a svědkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno celé jméno svědkyně bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení vyživovací povinnosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. dubna 2021, č. j. 7 C 30/2020-537,

I. Řízení se, pokud jde o zrušení vyživovací povinnosti za dobu od 17. 12. 2019 do 23. 1. 2020, zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v nákladovém výroku mění potud, že náklady řízení činí 20 379,42 Kč a žalobce je povinen je zaplatit k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec a číslo], jinak se v tomto výroku a ve výroku ve věci samé potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec a číslo].

1. Napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému a uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému náklady řízení ve výši 29 879,42 Kč s odůvodněním, že nedošlo k takové změně poměrů, že by byl žalovaný schopen sám se živit, nedošlo k zániku vyživovací povinnosti i přesto, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod a sociální dávky. Odůvodněné výdaje žalovaného, které jsou vysoké, přesahují výši jeho příjmů, okresní soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí o výživném nastaly u účastníků takové změny poměrů, které by odůvodňovaly snížení výživného, nikoliv úplné zrušení vyživovací povinnosti, žalobce však uvedl k dotazu soudu, že v řízení mu nešlo o snížení výživného, ale o zrušení vyživovací povinnosti. Okresní soud dospěl k závěru, že poskytování výživného žalovanému není v rozporu s dobrými mravy, oprávněný má právo na stejnou životní úroveň jako povinný.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, navrhuje, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že zruší vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovenou ve výši 3 000 Kč měsíčně od 24. 1. 2020 a eventuálně aby snížil výživné z částky 3 000 Kč měsíčně na 300 Kč měsíčně počínaje 24. 1. 2020 a aby nahradil žalobci náklady řízení. Žalobce vytýká okresnímu soudu, že žalobce jako laik nebyl soudem dostatečně procesně poučen o tom, že soud nemůže z úřední povinnosti rozhodnout namísto zrušení vyživovací povinnosti o snížení výživného, žalobce se domníval, že žaloba na zrušení vyživovací povinnosti v sobě obsahuje také návrh na snížení výživného jak je tomu v nesporném řízení, žalobce je tak nucen absolvovat další soudní řízení, se kterým budou vznikat náklady. Žalobce dále vytýkal okresnímu soudu, že dospěl k nesprávnému rozhodnutí ohledně toho, že nebyly splněny podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, okresní soud chybně aplikoval judikaturu, nepřihlédl k specifičnosti případu, děti a rodiče mají mít shodnou životní úroveň a v důsledku zdravotního stavu žalovaného je zřejmé, že tento nebude dosahovat nikdy životní úrovně v tom slova smyslu, jaké dosahují zdraví lidé. Žalobce má za to, že žaloba na zrušení vyživovací povinnosti zároveň obsahuje návrh na snížení vyživovací povinnosti na částku 300 Kč měsíčně, kterou je žalobce schopen platit, na straně žalobce došlo od posledního rozhodnutí o výživném v roce 2014 ke změně poměrů, tyto okolnosti a doložené důkazy nebyly soudem dostatečně zohledněny, nebo byly nesprávně vynaloženy, jako chybný výklad o sloučení příjmů žalobce jako fyzické osoby s příjmy a výdaji právnických osob s.r.o. žalobce doložil, že do konce roku 2019 podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru marketingu a realitního poradenství, toto podnikání k 30. 12. 2019 ukončil z důvodu ztráty významného obchodního partnera a s ohledem na pravidelné problémy se včasnými úhradami faktur, od 31. 12. 2019 do 31. 8. 2020 byl evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání, úřadem práce mu nebylo nabídnuto adekvátní pracovní uplatnění, žalobce sám hledal pracovní místo, avšak neúspěšně a od ledna 2021 obnovil živnost a podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, od doby posledního rozhodnutí mu přibyla vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené [datum] a nezletilému [jméno] [celé jméno žalobce], narozenému [datum] a má vyživovací povinnost ke své manželce, která je na rodičovské dovolené. Po dobu několika měsíců pobíral dávky uchazeče o zaměstnání ve výši 6 000 – 6 500 Kč a neměl další příjmy. Okresní soud se nedostatečně zabýval výdělkovými a majetkovými poměry matky žalovaného, která má také vyživovací povinnost k žalovanému a která s ním sdílí společnou domácnost, žalovaný má právo mít shodnou životní úroveň se svou matkou a životní úroveň matky je vysoká, když má příjem nejméně 100 000 Kč čistého měsíčně, žalovaný má vyšší životní úroveň než žalobce, má k dispozici plný invalidní důchod ve výši 13 423 Kč měsíčně a má nárok na polovinu příspěvku na péči, žalovanému byla zachována pracovní schopnost v rozsahu 30 % a žalovaný je schopný přivýdělku, i přes nepříznivý zdravotní stav by byl schopen vykonávat drobné pomocné práce za určitých specifických podmínek, žalobce dále zpochybňoval výši a důvodnost nákladů žalovaného, zejména pokud jde o náklady na stravování v důsledku alergií a náklady na pobyt u moře 2x ročně v důsledku respirační choroby a ekzému, nezohlednil, že žalovaný má úspory na účtu u banky více než 200 000 Kč, které jsou tvořeny z jeho důchodu a jeho příjmu, matka mu tyto částky ukládá a je zřejmé, že žalovaný je nepotřebuje k uspokojování průběžných potřeb a byly přinejmenším podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti v době, kdy byl žalobce veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, bez zaměstnání se ocitl bez vlastní vinny, byl nucen ukončit podnikání a když bylo zjevné, že mu úřad práce ani on sám nenalezne vhodné zaměstnání, začal opět podnikat. Žalobce dále vytýkal okresnímu soudu, že neaplikoval při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ust. § 150 o. s. ř. vzhledem k poměrům žalobce.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, uvádí, že žalobce byl okresnímu soudem u jednání dostatečně poučen o procesních právech a výslovně uvedl, že žádá zrušení vyživovací povinnosti nikoliv snížení, žalobce dále neunesl důkazní břemeno o tom, že žalovaný je schopen sám se živit a o tom, jaké jsou možnost žalovaného si přivydělat, ačkoliv byl poučen, neučinil žádná další tvrzení a neoznačil žádný další důkaz, žalobce neuvádí, jakým způsobem okresní soud použil ust. § 205 odst. 2a o. s. ř., soud ve sporném řízení je oprávněn zabývat se pouze předmětem řízení a pánem sporu je žalobce, který určuje, co má být předmětem řízení, okresní soud nemohl ze své vůle rozhodnout o snížení výživného, okresní soud se dostatečně a náležitě zabýval odůvodněnými potřebami žalovaného, které byly vyčísleny a prokázány. Žalobce na jednu stranu uvádí, že nemůže platit výživné vyšší než 300 Kč měsíčně a že po dobu, kdy byl veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a neměl příjmy, společnosti, které žalobce spoluvlastní, vykazovaly zisk 700 000 Kč a měly výdaje na reklamu 400 000 Kč. Žalobce uvádí, že má takové výdaje, které přesahují jeho příjmy, je zřejmé, že buď nadhodnocuje náklady anebo nepřiznává všechny své příjmy, pokud má žalovaný úspory z invalidního důchodu na účtu, je to v důsledku toho, že matka žalovaného hradí ze svého všechny výdaje žalovaného a vytváří mu finanční rezervu do budoucna. Žalovanému chybí na úhradu výdajů asi 11 000 Kč měsíčně, což je částka nad výši invalidního důchodu a příspěvku na péči a na těchto nákladech se podílí matka žalovaného, žalobce platí pouze 300 Kč.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. V průběhu řízení vzal žalobce částečně zpět žalobu, pokud jde o zrušení vyživovací povinnosti za dobu od 17. 12. 2019 do 23. 1. 2020, žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil a odvolací soud dle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil.

6. Okresní soud nezkrátil žalobce na jeho procesních právech a neporušil právo na spravedlivý proces. Žalobce podal výslovně návrh pouze na zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, když měl za to, že vyživovací povinnost k žalovanému mu zanikla a žalovaný je v plném rozsahu schopen sám se živit. U jednání u okresního soudu byl žalobce výslovně dotázán, zda trvá na zrušení vyživovací povinnosti či mu jde o snížení výživného a žalobce výslovně uvedl, že trvá na zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému. O snížení výživného se mu nejedná. Dle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Okresní soud tuto povinnost splnil, i když žalobci výslovně nesdělil, že v tomto řízení není oprávněn z úřední povinnosti rozhodnout o snížení výživného. Z poučení okresního soudu se podává, že žalobce byl poučen o tom, že může kromě návrhu na zrušení výživného podat také návrh na snížení výživného, který by soud projednal.

7. Dle § 910 odst. 1 nového občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Dle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Dle § 913 odst. 1 jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Dle § 213 odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného, je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

11. Dle § 915 životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

13. Dle zákona č. 292/2013 Sb. § 26 soud může překročit návrhy účastníka a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.

14. Okresní soud zjistil, že naposledy bylo o výživném pro žalovaného rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 4. 2014, č. j. [spisová značka], kterým byl zamítnut návrh matky na zvýšení výživného za situace, kdy tehdy nezletilý žalovaný byl žákem 6. třídy Speciální základní školy v [obec], měl běžné výdaje spojené se školou, pobíral příspěvek na péči 9 000 Kč měsíčně, byl alergik a jezdil s matkou 2x ročně k moři kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu. Oba rodiče měli dvě zákonné vyživovací povinnost k synovi [jméno] a synovi [jméno]. Žalobce za rok 2013 nedosáhl žádného příjmu jako osoba samostatně výdělečně činná, měl výdaje 13 186 Kč, společnost [právnická osoba] měla základ daně 431 356 Kč, manželka žalobce nedosahovala žádného příjmu a matka žalovaného dle daňového přiznání měla základ daně 460 604 Kč a uplatňovala 60% sazbu výdajů. Výživné pro žalovaného činilo 3 000 Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích z 29. 3. 2010, č. j. 12 Nc 1620/2009-52, kterým byla schválena dohoda rodičů, dle které byly obě děti svěřeny do výchovy matky a otec se zavázal platit na výživu syna [jméno] 4 000 Kč a syna [jméno] 3 000 Kč měsíčně.

15. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 25. 1. 2020, rozhodl o omezení svéprávnosti ve věcech opatrovnictví člověka, o omezení žalovaného ve svéprávnosti tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky a majetkem, není schopen právních úkonů a jednání s úřady, není schopen rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do duševní a tělesné integrity, ustanovil žalovanému opatrovníkem jeho matku.

16. Okresní správa sociálního zabezpečení v [obec] rozhodla, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalovaného o 70 %, invalidita vznikla dne 4. 3. 2019. Žalovanému byl přiznán invalidní důchod, jehož poslední výše činní 13 423 Kč, dále byl přiznán příspěvek na péči ve výši naposledy 12 800 Kč a příspěvek na mobilitu 550 Kč Tyto skutečnosti zjistil okresní soud zejména z listinných důkazů, jakož i z podání účastníků. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný studuje, je studentem Základní školy speciální, Základní školy praktické a Praktické školy v [obec], školní docházka mu byla prodloužena do školního roku [rok] [číslo], žalovaný má vypracován individuální výchovný plán, z důvodu invalidity (atypický dětský autismus s dominantním postižením v oblasti řeči, středně těžkou mentální retardací, poruchou koncentrace pozornosti s mírnou hyperaktivitou, astmatem, atopickým ekzémem, alergií na některé potraviny) žalovaný se dorozumívá náznakovými slůvky a zvuky a přizpůsobenou znakovou řečí, ke komunikaci používá svůj tablet a fotoaparát, do kterého si fotí činnosti ve škole, nosí si z domova připravené svačiny někdy i obědy s ohledem na alergie, studium je vhodné ke zdokonalování získaných sociálních vědomostí a k uplatnění v běžném životě s přihlédnutím ke zdravotnímu postižení [jméno]. Žalovaný je rovněž zapojen do aktivit Centra sociální pomoci v [obec], se kterým spolupracuje matka žalovaného již od roku 2017 a žalovaný se účastní vybraných akcí po celý rok, i když není klientem centra. S těmito aktivitami jsou spojené výdaje žalovaného na dojíždění do centra, výdaje na sportovní a společenské akce, pořízení sportovního vybavení a oblečení, žalovaný dále navštěvuje kurzy hypoterapie, se kterými jsou spojeny výdaje 400 Kč za jednu lekci.

17. Okresní soud se zabýval podrobně důkazy týkajícími se výdělkových a majetkových poměrů žalobce, matky žalovaného a žalovaného, dospěl ke správnému zjištění, že žalovaný pobírá plný invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 13 423 Kč, příspěvek na péči 12 800 Kč a příspěvek na mobilitu 550 Kč, má výdaje spočívající ve výdajích na bydlení v domě matky, na tyto výdaje přispívá částkou 6 000 Kč měsíčně, dále má výdaje související se studiem – pořízení učebních pomůcek, notebooku, fotoaparátu apod., výdaje týkající se jeho dalších potřeb – kulturních a společenských, výdaje na sportovní a společenské akce, na zájmy, na pořizování oblečení a obuvi jak běžné, tak i pro sportovní činnost a dále náklady spojené s jeho nepříznivým zdravotním stavem, náklady na speciální stravování v důsledku alergií na některé potraviny, výdaje na léčení astmatu a ekzému (pobyty u moře), matka žalovaného vynaložila v důsledku zhoršeného zdravotního stavu jednorázově částku na čističku vzduchu v bytě a bazénu, dále má žalovaný výdaje na cestovné, když je dopravován do školy a centra a na různé akce. Žalovaný má rovněž výdaje na pořizování léků a doplňků stravy. Tyto výdaje žalovaného byly náležitě specifikovány a podloženy důkazy, potvrzeními o nákupu, fakturami, a účtenkami.

18. Ani odvolací soud nepovažuje tyto náklady žalovaného za nadhodnocené či zbytečně vynaložené, částka připadající na stravování je navýšena potřebou nakupovat speciální potraviny z důvodu alergií, žalovaný se nemůže stravovat ve škole a nosí si připravenou stravu z domova, nemůže čerpat výhody z dotovaného stravování ve školách. Rovněž tak pobyty žalovaného u moře nejsou nadbytečnými výdaji, pobyt u moře byl žalovanému doporučen lékařem s tím, že je nutný a musí být opakovaný, náklady na pobyt v cizině, které matka doložila, nejsou nadsazené (např. 25 000 Kč za leteckou dovolenou v Egyptě pro dvě osoby). Technické pomůcky používané žalovaným ve škole i doma neslouží k jeho zábavě, ale ke komunikaci, když žalovaný má značné problémy komunikovat jiným způsobem.

19. Odvolací soud dále pak jako soud prvého stupně má za prokázáno, že žalovaný není schopen přivýdělku, skutečnost, že mu byla snížena pracovní schopnost na 30 %, ještě neznamená, že je žalovaný schopen dosahovat 30% příjmu z výdělečné činnosti, uvedené snížení pracovní schopnosti bylo zjištěno z důvodu stanovení stupně postižení pro účely vyměření invalidního důchodu. Ze všech lékařských zpráv, jakož i ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie vypracovaného v souvislosti s řízením o omezení svéprávnosti potvrzují, že žalovaný není schopen jakékoliv výdělečné činnosti, není schopen ani vykonávat pomocné práce v kuchyni, když nedokáže odhadnout rizika, pokud žalovaný vykonává nějaké drobné činnosti, je to z důvodu terapeutických. Rovněž odvolací soud považuje za prokázané, že žalovaný trpí tvrzenými alergiemi na některé potraviny, tato skutečnosti vyplývá rovněž z lékařských zpráv, jakož i ze zprávy školy. Skutečnost, že žalovaný je na některých fotografiích zachycen s potravinami, na které má alergii, neznamená, že uvedenou alergii nemá, žalovaný buď zcela nedodržuje na 100 % dietu, popř. má období, kdy se alergie po určitou dobu neprojevuje.

20. Okresní soud postupoval správně, když nepřihlédl k úsporám žalovaného na bankovním účtu vytvářené z invalidního důchodu, je zřejmé, že tyto prostředky ukládá na účet žalovanému jeho matka, aby měl žalovaný vytvořenu určitou rezervu do budoucna pro případ, že by matka nebyla schopna o žalovaného pečovat.

21. Odůvodněné potřeby a náklady žalovaného přesahují jeho příjmy nejméně o 6 000 Kč měsíčně, možná i více a nenastala situace, kdy by byl žalovaný schopen sám se živit. V souladu s nálezem Ústavního soudu aplikovaným okresním soudem nezaniká při přiznání invalidního důchodu a sociálních dávek automaticky vyživovací povinnost, konstrukce sociálních plateb nemůže objektivně zhodnocovat veškeré individuální poměry oprávněného příjemce, důchody a dávky nejsou vyměřeny tak, aby nutně pokryly všechny výdaje oprávněného a zajistily mu tak schopnost samostatné obživy postavené na roveň příjmů z pracovních aktivit, jsou závislé na ekonomické situaci státu a podobných kritériích. I když obecně lze říci, že většině oprávněných osob příjemců plní invalidní či jiný důchod a sociální dávky pokryjí všechny odůvodněné potřeby, u některých speciálních případů tomu tak být nemusí, např. jako je v případě žalovaného, který má dosti zvýšené odůvodněné potřeby v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Uspokojováním životních potřeb nelze rozumět pouze obživu, ošacení a bydlení, ale i další kulturní společenské sportovní činnosti, které slouží všestrannému rozvoji po stránce fyzické a duševní a mají sloužit také ke tvorbě úspor, pokud to výdělečné možnosti rodičů dovolují. Potřeby žalovaného se od doby posledního rozhodnutí o výživném značně navýšily.

22. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že nejsou dány ani jiné důvody pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, nenastala u žalobce taková změna poměrů, která by odůvodňovala zrušení vyživovací povinnosti, žalobce má schopnosti dosahovat takového příjmu, aby byl schopen přispívat na úhradu potřeb žalovaného částkou alespoň 3 000 Kč měsíčně, přibyly mu sice dvě zákonné vyživovací povinnosti k nezletilé [jméno] a nezletilému [jméno] (vyživovací povinnost ke své manželce a žalovanému měl již dříve), žalobci ubyla vyživovací povinnost k synovi [jméno], který je již výdělečně činný. Žalobce není bez příjmu, má příjem z podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná i v době, kdy byl veden u úřadu práce, byl spoluvlastníkem a společníkem a měl majetkovou účast ve dvou společnostech, kdy jedna ze společností vykazovala takový obrat a zisk, který jí umožňoval splácet dluhy, pokud žalobce uvádí, že jeho výdaje a výdaje jeho rodiny převyšují jejich příjmy, je toto tvrzení nevěrohodné a nelze uvěřit tomu, že žalobce řeší uvedenou situaci delší dobu půjčkami od příbuzných.

23. Rovněž odvolací soud neshledává, že by poskytování výživného do budoucna bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákona. Výživné je základním nárokem oprávněného, a žalovaný není schopen sám se živit, je odkázán na jiné osoby.

24. Není rozhodující, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry matky žalovaného, která má rovněž vyživovací povinnost k žalovanému, je zjevné, že matka žalovaného ve značném rozsahu plní tuto povinnost formou osobní péče, která je velmi náročná a také finančně přispívá žalovanému na jeho výdaje.

25. Z výše vyložených důvodů potvrdil krajský soud napadený rozsudek ve výroku ve věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

26. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, postupoval okresní soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud neshledává důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., dle kterého lze výjimečně, jsou-li dány okolnosti hodné zvláštního případu, úspěšnému účastníkovi nepřiznat náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti. Žalobce podal návrh na zrušení vyživovací povinnosti, který nebyl úspěšný, jeho majetkové poměry neodůvodňují aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a nejsou tady ani žádné okolnosti případu pro aplikaci tohoto ustanovení.

27. Pokud jde o výši náhrady nákladů řízení před okresním soudem, okresní soud přiznal tuto náhradu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, vycházel však z tarifní hodnoty uvedené v § 9 odst. 3 vyhlášky, odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o zrušení vyživovací povinnosti je třeba stanovit hodnotu tarifu dle § 9 odst. 1 částkou 10 000 Kč, sazba mimosmluvní odměny činí dle § 7 bod 4 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, okresní soud správně přiznal žalobci náhradu paušálních výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 4 vyhlášky a náhradu cestovného, účelně vynaložené náklady řízení žalovaného činí 20 379,42 Kč.

28. Žalobce byl v odvolacím řízení v plném rozsahu neúspěšný, proto žalovanému náleží dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení v rozsahu tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. – písemné vyjádření k odvolání, dle písm. g) účast u jednání před odvolacím soudem, které přesáhlo dvě hodiny, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč dle § 7 písm. 4 tarifu, když tarifní hodnota činí 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky, v souzené věci nebylo předmětem právní služby opětující se plnění dle § 8 odst. 2, ale návrh na zrušení vyživovací povinnosti, dále náleží tři paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3, cestovné 1 185 Kč a náhrada za ušlý čas 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 8 694 Kč.