73 A 15/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Petrem Janem Bakešem sídlem U Olší 280, Velký Borek proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 46180 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2025, č. j. OSH 929/24-2/67.1/24295/NL KULK 51049/2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 11. 2024, sp. zn. SO2-586/2024- 307/Ra, č. j. MUNO 51493/2024. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) spočívajících v tom, že dne 7. 6. 2024, kolem 18:00 hodin, v Novém Boru – Arnultovicích na parkovišti před prodejnou Kaufland jako řidič své jízdní soupravy složené z motorového vozidla X a přívěsu své chování nepřizpůsobil zejména svým schopnostem, když při couvání narazil přívěsným vozíkem do pravé zadní částí zde zaparkovaného vozidla X, které poškodil, a poté neohlásil dopravní nehodu policii.

2. Za spáchání přestupků byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. b), § 41 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že policií ČR byla správnímu orgánu I. stupně dne 7. 7. 2024 oznámena předmětná dopravní nehoda a podezření ze spáchání přestupku žalobcem. Správní orgán I. stupně měl k dispozici zejména úřední záznam policie s popisem okolností přestupkového jednání, úřední záznam o podání vysvětlení žalobcem, výpis z evidenční karty žalobce i pořízenou fotodokumentaci.

4. Správní orgán I. stupně po předání věci ze strany policie vydal příkaz ze dne 6. 8. 2024, proti němuž podal žalobce odpor. Při ústním jednání dne 2. 10. 2024 žalobce popřel, že by do jiného vozidla narazil. Správní orgán I. stupně dále provedl dokazování listinami ze spisu, včetně dokazování pořízenou fotodokumentací. Vyslechl rovněž dva svědky dopravní nehody, kteří byli poblíž nehody a popsali náraz při couvání, pozdější odjezd žalobce i to, že nehodu oznámili majitelce poškozeného vozidla, když se k vozidlu dostavila. Oba svědci rovněž zakreslili do fotomapy svou pozici a pozice obou vozidel v době nehody. Svědek X později zaslal správnímu orgánu I. stupně fotografii poškozeného vozidla a videozáznam odjezdu žalobce z místa.

5. Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2024 shledal správní orgán žalobce vinným, jak bylo popsáno výše. Po provedeném dokazování neměl pochybnosti, že k poškození vozidla X žalobcem, který nehodu neoznámil, došlo. Za stěžení považoval zejména výpovědi svědků, sankci stanovil na dolní hranici zákonné sazby. K odvolání žalobce přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný.

6. Ten v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zrekapituloval průběh řízení a uvedl, že za rozhodující důkazy považuje výpovědi dvou nestranných svědků, kteří popsali parkovací manévr žalobce, kontakt přívěsného vozíku se zaparkovaným vozidlem i následné chování žalobce na místě. Ke zjištění skutkového stavu přispěla i fotodokumentace poškození vozidla X. Naopak skutečnost, že při pozdějším ohledání nebylo zjištěno poškození na vozidle žalobce ani na přívěsném vozíku, nepokládal žalovaný za okolnost vylučující vznik poškození na druhém vozidle. Žalovaný se dále neztotožnil s námitkami žalobce směřujícími proti rozsahu dokazování a procesnímu postupu správního orgánu I. stupně. Uvedl, že kamerové záznamy správní orgán neměl k dispozici a s ohledem na časový odstup od nehody je ani nebylo reálně možné zajistit. Rozdíly ve svědeckých výpovědích označil za dílčí a nepodstatné, neboť se týkaly okrajových okolností a nezpochybňovaly jádro skutkového děje. Žalovaný proto uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a ztotožnil se i s výší uložené sankce.

II. Žaloba

7. Žalobce ve včasné žalobě namítal, že nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle žalobce správní orgány neprovedly potřebné důkazy svědčící v jeho prospěch i neprospěch, zejména se nepokusili zajistit záznamy z městského kamerového systému, které mohly objektivně zachytit průběh posuzované události. Za nedostatečné žalobce považuje i dokazování ve vztahu k mechanismu vzniku poškození, neboť správní orgány neporovnaly výšku poškození vozidla X s výškou světelné hrazdy přívěsného vozíku ani nezkoumaly jednotlivé konstrukční prvky vozíku ve vztahu ke zjištěnému poškození. Žalobce zdůrazňuje, že na vozíku nebyly zjištěny stopy odpovídající kontaktu s jiným vozidlem, zejména otěr cizí barvy nebo setření oxidační vrstvy na kovových částech. Žalobce dále zpochybňuje důkazní význam svědeckých výpovědí. Tvrdí, že svědci pouze zaznamenali zvuk, který nemusel souviset s kontaktem obou vozidel, avšak sami neověřovali vznik a rozsah škody.

8. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovanému vytýká, že jeho úvahy o nedostupnosti kamerových záznamů ani o významu absence poškození na přívěsném vozíku nemají oporu ve spise. Podle žalobce nebylo přesvědčivě vysvětleno, jak mohlo dojít k poškození vozidla X, aniž by byly zjištěny odpovídající stopy na vozidle či vozíku žalobce. Za spekulativní považuje také závěr žalovaného o existenci otěru černé barvy na poškozeném vozidle, neboť podle něj nebylo objektivně prokázáno, že se skutečně jednalo o barvu, natož o materiál odpovídající povrchu světelné rampy vozíku. Současně poukazuje na nesoulad mezi fotodokumentací a protokolem o ohledání místa dopravní nehody a namítá, že správní orgány nevysvětlily, proč neprovedly výslech zasahujících policistů ani neodstranily nesrovnalosti v podkladech týkajících se polohy (včetně měřítka plánku místa nehody) a poškození vozidla X.

9. Konečně žalobce namítá podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a zásah do práva na spravedlivý proces. Má za to, že žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování mimo ústní jednání ohledáním fotodokumentace, když dovodil existenci otěru černé barvy. O tomto postupu žalobce nevyrozuměl, neumožnil mu se k takto provedenému důkazu vyjádřit ani o provedení důkazu nesepsal protokol.

III. Vyjádření žalovaného

10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Uvedl, že správní orgán I. stupně dostatečně zjistil stav věci, a to především na základě výpovědí obou svědků. Policií nebyly zajištěny žádné kamerové záznamy. Provádět další ohledání vozidel bylo vzhledem k časovému odstupu správního řízení od nehody bezpředmětné. Již ohledání přívěsného vozíku policií bylo provedeno s časovým odstupem. Vzájemná interakce vozidel byla prokázána svědky, kteří vypovídali věrohodně. Dokazování fotodokumentací, z nějž je patrno poškození vozidla X, provedl již správní orgán I. stupně. Provedení výslechu policistů nebylo ve správním řízení navrhováno a žalovaný je považuje za nadbytečné. V odvolacím řízení nebyl spisový materiál doplněn o nové podklady, žalovaný pouze hodnotil stávající podklady.

IV. Replika žalobce

11. Na vyjádření žalovaného žalobce stručně reagoval zopakováním, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn a že samotné svědecké výpovědi neprokazují, že vozidlo X bylo před událostí nepoškozené ani že tvrzené poškození vzniklo právě v souvislosti s provozem jízdní soupravy řízené žalobcem. Podle žalobce tak nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, že ke vzniku škody došlo způsobem tvrzeným správními orgány. Správní orgány měly provést výškové porovnání vozidel a výslech zasahujících policistů. Okolnost, že v rámci ústního jednání byl proveden důkaz fotografiemi, nedává odpověď na to, jaké důkazy byly vlastně provedeny a co z nich bylo zjištěno. Žalobce si sám musel domýšlet důvody rozhodnutí.

V. Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podstata žaloby směřuje především k dostatečnosti zjišťování skutkového stavu ve správním řízení, dále pak k procesnímu postupu (dokazování) žalovaného v odvolacím řízení.

14. Předně soud neshledal důvodnou námitku, že správní orgány nezjistily skutkový stav v rozsahu požadovaném § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ze správního spisu plyne, že správní orgány vycházely zejména z výpovědí svědků X a X, kteří nehodový děj přímo vnímali, jakož i z fotodokumentace zachycující především poškození vozidla X. Právě svědecké výpovědi představují v projednávané věci stěžejní důkaz. Oba svědci popsali podstatu skutkového děje shodně, nemají k žalobci žádný zjevný vztah a nic nenasvědčuje tomu, že by měli důvod vypovídat v jeho neprospěch. Drobné rozpory v jejich výpovědích jsou při časovém odstupu mezi událostí a výslechem zcela běžné, týkají se pouze vedlejších okolností a nijak nenarušují věrohodnost jejich výpovědí ohledně podstaty věci, totiž že při parkovacím manévru jízdní soupravy řízené žalobcem došlo ke kontaktu se zaparkovaným vozidlem X.

15. Soud nepřisvědčil ani výhradám, že bylo třeba provést další dokazování technického rázu, zejména porovnání výšky vozidel, znalecké zkoumání mechanismu poškození nebo výslech zasahujících policistů. Správní orgány nejsou povinny provést každý myslitelný nebo účastníkem navržený důkaz, nýbrž toliko ty důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností. V nynější věci měly správní orgány k dispozici dva přímé svědecké důkazy, které podporuje zejména fotodokumentace poškození. Poškození se na vozidle X nacházelo v místě (ve výšce), které je možno očekávat při odření jiným vozidlem během parkovacího manévru, což koresponduje svědeckým výpovědím. Za dané důkazní situace nebylo nezbytné dále srovnávat výšku vozidel, analyzovat složení látky (barvy) zachycené na vozidle X, či vyslýchat policisty, kteří se na místo dostavili až s časovým odstupem a nemohli vypovídat o samotném průběhu střetu, nýbrž pouze o následném stavu na místě, který byl fotograficky zdokumentován.

16. Absence zjištěného poškození na přívěsném vozíku žalobce sama o sobě nevylučuje, že ke kontaktu vozidel došlo. Jak správní orgány vysvětlily, vozík byl ohledán až s odstupem času, takže případná drobná stopa mohla být odstraněna. Nadto nelze mechanicky vycházet z předpokladu, že každý škrábanec či oděrka na jednom vozidle musí nutně znamenat odpovídající zřetelnou stopu také na druhém vozidle, resp. na vozíku. Za podstatné soud považuje, že fotodokumentace zachycuje poškození vozidla X a že toto poškození koresponduje se svědeckými výpověďmi o průběhu události, které poskytli svědci nacházející se v blízkosti střetu vozidel. Zcela dokreslujícím podkladem je pak policií zpracovaný orientační plánek dopravní nehody, jehož měřítko je málo významné. Stejně tak policejní protokol o nehodě v silničním provozu nemusí přesně popisovat vše, co je zachyceno na policií pořízených fotografiích (popis oděrky na vozidle X), neboť tyto skutečnosti jsou seznatelné přímo z těchto fotografií.

17. Soud nepřisvědčil ani námitce stran neopatření kamerových záznamů. Samotná skutečnost, že správní orgány nevyžádaly záznam z městského kamerového systému, ještě nečiní jejich skutkové závěry nezákonnými či nepřezkoumatelnými. Takový důkaz nebyl v projednávané věci nezbytný, neboť skutkový stav měl dostatečnou oporu již v jiných provedených důkazech, zejména ve výpovědích dvou nestranných svědků. Správní orgány nebyly povinny opatřovat další důkaz jen proto, že si jej žalobce představoval jako vhodný, jestliže již měly k dispozici dostatečný podklad pro své rozhodnutí. Sama zmocněnkyně žalobce navíc ve správním řízení při ústním jednání uvedla, že přímo u Kauflandu kamery ani nejsou, jsou až v přilehlé ulici B. Egermanna. Není s podivem, jestliže je správnímu orgánu I. stupně z jeho činnosti známo, že městské kamerové záznamy jsou k dispozici pouze po omezenou dobu, a v době vedení správního řízení je proto již ani nebylo možné získat. V dané věci toho nebylo zapotřebí, neboť byl skutkový stav bez důvodných pochybností zjištěn s využitím jiných důkazních prostředků.

18. Nedůvodná je rovněž námitka, že žalovaný v odvolacím řízení nezákonně doplnil dokazování. Ze správního spisu plyne, že důkaz pořízenou fotodokumentací provedl již správní orgán I. stupně při ústním jednání. Jestliže žalovaný v odvolacím řízení nahlédl do téže fotodokumentace a na jejím základě ve shodě s náhledem správního orgánu I. stupně i soudu dovodil, že na vozidle X došlo k odření, což odpovídá svědeckým výpovědím, nejde o nové dokazování. Žalovaný pouze hodnotil tentýž důkazní materiál, který byl již ve spise obsažen. Na tom nic nemění, že žalovaný zmínil, že dle fotografie je otěr na vozidle X černý. Přesnou povahu odřeniny – zda jde o otěr barvy z jiného vozidla či pouze sedření vlastní barvy z vozidla X – nebylo za daného důkazního stavu třeba zjišťovat. V odvolacím řízení tedy nebyl dán důvod k vyrozumění žalobce o provádění dokazování mimo ústní jednání ani k sepisu zvláštního protokolu podle § 18 správního řádu, neboť žalovaný sám dokazování neprováděl.

19. Z uvedeného plyne, že soud neshledal napadené rozhodnutí, které tvoří jeden celek s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, nepřezkoumatelným. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jaké závěry z nich učinil a jak se vypořádal s argumentací žalobce. Skutkové závěry žalovaného mají oporu ve správním spise a nejsou vystavěny na pouhé spekulaci, nýbrž na vzájemně se podporujících důkazech.

VI. Závěr a náklady řízení

20. Na základě shora uvedené argumentace soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. soud ve věci rozhodoval, aniž nařídil jednání, neboť žalobce i žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasili. Dokazování nad rámec správního spisu soud neprováděl, neboť toho k vypořádání žalobních bodů nebylo zapotřebí.

21. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

22. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 16. července 2026 Mgr. Zdeněk Macháček samosoudce