73 Az 3/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: P. V. L., nar. X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2026, č. j. OAM-45/ZA-ZA12-HA13- 2026 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Dne 12. 1. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil písemným prohlášením ze dne 19. 1. 2026. Uvedl, že je vietnamským státním příslušníkem bez náboženského přesvědčení či politické aktivity. Je rozvedený od roku 2022 a jeho dcera, nar. X, a syn, nar. X, žijí ve Vietnamu s jeho rodiči. Do ČR poprvé přicestoval letecky dne 26. 3. 2016 z Hanoje za účelem zaměstnání. Po vypršení víza cestoval do Polska a získal tam povolení k pobytu na 3 roky. Z Polska v roce 2018 dvakrát vycestoval zpět do vlasti, aby navštívil rodinu. Naposledy do ČR přicestoval autobusem z Polska koncem roku 2024. Cestovní doklad ztratil asi před třemi měsíci v Liberci. Je zdravý.

2. V rámci doplňujícího pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že Vietnam opustil z ekonomických důvodů, chtěl zde pracovat. Do Vietnamu se v roce 2018 vracel oslavit příchod nového roku a podruhé kvůli nemoci manželky. Peníze si ve vlasti půjčil od jednoho kamaráda a dvou lichvářů. Jedná se celkem o tři různé půjčky. S úroky, které činí 10 % měsíčně, to celkem dělá asi 4 miliony Kč. Půjčky si vzal koncem roku 2017 a začátkem roku 2018, aby mohl podnikat. K půjčkám má ručně psané smlouvy, ještě nic nesplatil. Do vlasti se nemůže vrátit, protože není schopen dluh splatit. Věřitelé mu řekli, že pokud se do vlasti vrátí, využijí různé mafiánské způsoby, aby jim peníze vrátil. K dotazu, kdy mu to řekli, uvedl, že mu to neřekli, ale žalobce si to myslí. Na počátku roku 2019 jim 2 až 3 měsíce posílal splátky, pak přestal a nebral jim telefon. Rodiče mu pak řekli, že ho věřitelé u nich doma hledali. Bylo to asi v první polovině roku 2019. Lichváři řekli rodičům, že žalobce musí zaplatit, jinak se mu něco stane. Že prý ho zbijí nebo by mohli ohrozit i jeho život.

3. Žalobce dále uvedl, že od kamaráda si půjčil po telefonu a když pak byl fyzicky ve Vietnamu, půjčil si od lichvářů, neboť si chtěl v Hanoji s kamarádem otevřít restauraci. S věřiteli se nezkoušel dohodnout na posunutí splatnosti, v případě návratu do Vietnamu by neměl možnost se obrátit na úřady, protože policie ho nemůže chránit 24 hodin denně. V ČR má českou přítelkyni, jejich vztah trvá od konce roku 2024. Žalobce pobývá v ČR nelegálně od začátku roku 2025. Až nyní ho napadlo požádat o mezinárodní ochranu. Jiné potíže ve vlasti nemá. K tomu, že dle cizineckého informačního systému cestoval do vlasti v letech 2019 a 2020, což nyní neuvedl, sdělil, že zapomněl. Tehdy se do vlasti se vrátil, aby se vyhnul covidu. Souhlasil, že do vlasti odletěl v lednu 2019 a zůstal tam do června 2019, poté tam pobýval v březnu až červenci 2020. Při těchto dvou návštěvách neměl žádné potíže, pobýval u manželky a jejích rodičů. Asi se spletl v datech. Ve vlasti nebyl dvakrát v roce 2018, ale byl tam dvakrát v roce 2019 a jednou v roce 2020. K tomu, jak si mohl ve vlasti vzít dvě půjčky na počátku roku 2018 když tam nebyl, sdělil, že je to už dlouho, moc si to nepamatuje. Od lichvářů si půjčil přímo ve Vietnamu během jeho druhé návštěvy v roce 2019 a od kamaráda ještě před první cestou do Vietnamu v roce 2019. O mezinárodní ochranu požádal až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, protože zde chce zůstat s přítelkyní.

4. Napadeným rozhodnutím neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Vycházel přitom z výpovědi žalobce a z informací shromážděných v průběhu správního řízení o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu, včetně informace k půjčkám, úvěrům a lichvě. Žalovaný neshledal důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce nebyl politicky aktivní ani členem politické strany a ve vlasti neměl potíže se státními orgány. Žalovaný proto konstatoval, že žalobce není pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod.

5. Žalovaný neshledal ani důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce netvrdil problémy z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině ani politických názorů. Obavu z návratu spojoval s dluhy vzniklými v souvislosti s podnikatelským záměrem ve Vietnamu. Na vietnamské orgány se však neobrátil, neboť měl za to, že by mu policie nemohla poskytovat ochranu nepřetržitě. Žalovaný uzavřel, že jednání věřitelů je motivováno snahou o vymožení dluhu, nikoliv azylově relevantním důvodem. Státní orgány Vietnamu žalobci ochranu neodepřely a žalobce ani neprokázal, že by ji nebyly schopny či ochotny poskytnout. Z podkladů žalovaného vyplývá, že lichva je ve Vietnamu postihována a že dlužník se může obrátit na soud, státní zastupitelství či policii. Půjčky se sazbou 100 % p. a. a výše jsou trestným činem. Žalovaný také poukázal na to, že žalobce podal žádost až po rozhodnutí o správním vyhoštění a sám uvedl, že chce v ČR setrvat se svou přítelkyní, českou státní občankou. Snaha o legalizaci pobytu a realizaci partnerského života však není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Tuto otázku je třeba řešit podle právní úpravy pobytu cizinců.

6. Žalovaný dále uvedl, že v ČR nebyl udělen azyl rodinnému příslušníkovi žalobce, a žalobce proto nesplňuje podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu. V souladu s § 28 zákona o azylu žalovaný posuzoval též podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Neshledal žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobci hrozí trest smrti nebo poprava. S ohledem na žalobcův profil, jeho nepolitickou aktivitu a absenci potíží se státními orgány žalovaný neshledal ani reálné nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

7. Ve Vietnamu rovněž neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by pro žalobce mohly představovat vážnou újmu. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Jelikož nebylo zjištěno, že by některému z rodinných příslušníků žalobce byla v ČR udělena doplňková ochrana, neshledal žalovaný ani důvody pro její udělení za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu.

8. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou, jíž navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný podle něj nedostatečně zjistil skutkový stav, nesprávně posoudil jeho obavy z návratu do Vietnamu a vycházel převážně z obecných informací o právní úpravě půjček a lichvy, aniž by individuálně vyhodnotil jeho situaci. Žalobce zdůraznil, že jeho případ nepředstavuje běžný soukromoprávní spor, nýbrž obavu z násilného vymáhání dluhu dvěma lichváři a známým. Tito věřitelé jej hledali u rodičů a vyhrožovali fyzickým napadením či usmrcením žalobce.

9. Žalovaný podle žalobce pochybil, pokud uzavřel, že se může obrátit na vietnamskou policii, soud či jiné orgány. Formální existence právní úpravy totiž sama o sobě neprokazuje reálnou dostupnost a účinnost ochrany. Žalovaný měl zkoumat praktickou vymahatelnost práva, včasnost a účinnost zásahu státních orgánů proti lichvářům, jakož i případné riziko korupce, nečinnosti či tolerance neformálního vymáhání dluhů. Rovněž neměl přikládat rozhodující význam tomu, že se žalobce na vietnamské orgány neobrátil. Měl posoudit, zda to po něm bylo za okolností konkrétní věci spravedlivě možné očekávat, zejména s ohledem na výhrůžky vůči němu i jeho rodině.

10. Žalobce dále namítl nesprávné posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany. Tvrzení o hrozícím násilí, fyzickém napadení a ohrožení života měl žalovaný posoudit z hlediska rizika nelidského či ponižujícího zacházení. Žalovaný podle žalobce nevysvětlil, proč výhrůžky, vyhledávání rodičů a nátlak věřitelů nemohou v jeho individuálních poměrech dosáhnout intenzity vážné újmy. Absence žalobcovy politické aktivity přitom tuto otázku neřeší, neboť se obává jednání soukromých osob, nikoliv pronásledování ze strany státu z politických důvodů.

11. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem, že žádost podal převážně k legalizaci pobytu v ČR. Okamžik podání žádosti po rozhodnutí o správním vyhoštění ani existence partnerského vztahu s českou státní příslušnicí podle něj nevylučují reálnost obav z návratu. Žalovaný také nepřiměřeně hodnotil dílčí nesrovnalosti v údajích o cestách a pobytech žalobce. Ty podle žalobce nemohou bez dalšího zpochybnit podstatu jeho tvrzení o dluhu, výhrůžkách a obavě z násilného vymáhání. Žalobce vytýká žalovanému nedostatečné zjištění informací o zemi původu a porušení zásady individuálního posouzení žádosti. Žalovaný měl opatřit aktuální podklady o praktické ochraně zadlužených osob ve Vietnamu, o účinnosti policie a soudů, korupci, neformálním vymáhání pohledávek a možnostech ochrany rodinných příslušníků. Při hodnocení výpovědi měl zohlednit, že žadatel zpravidla nemůže předložit listinné důkazy o neformálních půjčkách, výhrůžkách či jednání lichvářů.

12. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Žalobce dle žalovaného neuvedl skutečnosti svědčící o pronásledování z azylově relevantních důvodů ani o reálném nebezpečí vážné újmy. Žalobce podal žádost po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a uvedl, že chce v ČR setrvat s přítelkyní. Žalovaný tak žádost vyhodnotil jako snahu o legalizaci pobytu, pro niž institut mezinárodní ochrany neslouží. Obavu z věřitelů nepovažoval za azylově relevantní. Žalovaný připustil, že původcem pronásledování nebo vážné újmy mohou být i soukromé osoby, avšak pouze tehdy, pokud stát není schopen či ochoten poskytnout ochranu. Žalobce se přitom na vietnamské orgány neobrátil, a neprokázal proto, že by mu ochrana byla odepřena či poskytována neúčinně. Z informací o zemi původu žalovaný dovodil, že Vietnam právně postihuje lichvu a žalobce by se mohl obrátit na policii, státní zastupitelství nebo soud. Žalobcovy obavy proto považoval za spekulativní. Podklady o zemi původu považuje za dostatečné, aktuální a objektivní.

13. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle § 12 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

15. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu v uvedeném znění se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

16. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu v uvedeném znění se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

17. Soud předně neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Z jeho odůvodnění jsou zřejmé podklady, z nichž žalovaný vycházel, skutkové okolnosti, které považoval za rozhodné, i úvahy, pro které neshledal důvody pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Skutečnost, že žalobce se závěry žalovaného nesouhlasí, nepřezkoumatelnost nezakládá.

18. Je pravdou, že původcem pronásledování či vážné újmy může být i soukromá osoba. Takový závěr však předpokládá, že stát původu není schopen nebo ochoten poskytnout před tímto jednáním odpovídající ochranu. Ochrana musí být účinná, nepřechodná a žadatel k ní musí mít přístup. Jestliže žadatel tvrdí hrozbu od soukromých osob, je zásadně povinen využít reálně dostupné prostředky ochrany ve své zemi, ledaže by konkrétní okolnosti ukazovaly, že taková ochrana není dostupná či účinná (srov. usnesení NSS ze dne 12. 7. 2017, č. j. 9 Azs 99/2017-28; správní judikatura dostupná na www.nssoud.cz).

19. V projednávané věci žalobce netvrdil, že by potíže s věřiteli souvisely s některým z důvodů podle § 12 zákona o azylu. Věřitelé měli sledovat toliko vymožení svých pohledávek. Ani žalobce netvrdil, že by byl ve Vietnamu politicky aktivní, čelil problémům se státními orgány nebo byl znevýhodněn pro některou ze svých charakteristik. Žalovaný proto správně uzavřel, že žalobcův příběh nemůže založit nárok na azyl podle § 12 zákona o azylu.

20. Soud dále neshledal, že by byla dána existence aktuálního, individuálního a reálného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalobcova výpověď obsahovala podstatné rozpory v časovém zařazení půjček a pobytů ve Vietnamu. Žalobce nejprve uváděl, že si půjčky sjednal na přelomu let 2017 a 2018. Následně uvedl, že od známého si peníze půjčil před cestou do Vietnamu v roce 2019 a od lichvářů při návštěvě Vietnamu v témže roce. I při přijetí této pro žalobce příznivější verze však žalobce připustil, že ve Vietnamu pobýval v roce 2019 a znovu od března do července 2020. V této době, tedy již po vzniku tvrzených dluhů a po údajných výhrůžkách, žádné potíže neměl.

21. Tvrzené výhrůžky navíc časově zařadil do první poloviny roku 2019. Od té doby nebyl s věřiteli v kontaktu. Žádné další konkrétní pokusy věřitelů jej dohledat, výhrůžky nebo útoky proti žalobci ani jeho rodičům neuvedl. Rodiče přitom nadále bydlí na stejné adrese. Uvedené skutečnosti ve svém souhrnu významně oslabují nejen věrohodnost žalobcovy výpovědi, ale především závěr o aktuálním a skutečném nebezpečí vážné újmy po návratu do Vietnamu.

22. Žalobce se rovněž nikdy nepokusil získat ochranu od vietnamských státních orgánů. Jako důvod uvedl toliko obecnou úvahu, že policie jej jako dlužníka nemůže chránit 24 hodin denně. K takovému fungování státu nelze než podotknout, že v ČR by tomu stěží bylo jinak. Žalobce neuváděl konkrétní skutečnosti o vazbách věřitelů na policii, korupčním jednání, předchozí nečinnosti orgánů ani o tom, že by oznámení věci nebylo možné učinit bez bezprostředního rizika odvetného jednání. Žalovaný přitom vycházel z aktuální informace MZV o půjčkách, úvěrech a lichvě, podle níž Vietnam postihuje nelegální půjčky a lichvu občanskoprávními i trestněprávními prostředky. Oběť trestného činu lichvy se může obrátit zejména na policii, státní zastupitelství či soud a není za uzavření takové půjčky postihována.

23. Z těchto podkladů žalovaný správně dovodil, že žalobce měl ve Vietnamu přístup k mechanismům státní ochrany. Samotná existence právní úpravy by bez dalšího nemusela postačit, avšak žalobce nepřednesl žádné individualizované okolnosti, které by její praktickou dostupnost a účinnost v jeho věci zpochybňovaly. Žalovaný proto nebyl povinen opatřovat podklady k obecně nastíněným hypotézám o korupci, nečinnosti policie nebo toleranci násilného vymáhání dluhů. Obdobně NSS v případech vietnamských dlužníků dovodil, že bez konkrétních okolností nelze pouze na základě subjektivní nedůvěry či obavy z výhrůžek rezignovat na ochranu poskytovanou státem původu (srov. usnesení NSS ze dne 17. 6. 2025, č. j. 2 Azs 104/2025-44).

24. Na tomto závěru nic nemění námitka, že žalovaný akcentoval žalobcovu politickou neaktivitu. Tato okolnost sama o sobě odpověď na hrozbu jednání soukromých osob nepředstavuje. Žalovaný na ní však své rozhodnutí o doplňkové ochraně nezaložil. Rozhodnými důvody byly absence aktuálního a konkrétního rizika vážné újmy a možnost využít ochranu ve státě původu. Soud přisvědčuje žalobci, že žádost o mezinárodní ochranu nelze odmítnout pouze proto, že byla podána až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, nebo že její podání sleduje též legalizaci pobytu. Pozdní podání žádosti samo o sobě nevylučuje splnění podmínek pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Může však ve spojení s dalšími okolnostmi oslabit věrohodnost žadatelova příběhu a svědčit o účelovosti žádosti (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2021, č. j. 8 Azs 44/2021-58).

25. V nyní posuzované věci žalobce požádal o mezinárodní ochranu až v lednu 2026, tedy několik let po vzniku tvrzených potíží, a po zahájení řízení o správním vyhoštění. Sám uvedl, že žádost podal, neboť chce zůstat v ČR. Tato okolnost není samostatným důvodem pro neudělení ochrany, ve spojení s rozpory ve výpovědi, dobrovolnými návraty do Vietnamu v letech 2019 a 2020 bez potíží a dlouhodobou absencí konkrétních hrozeb však podporuje závěr žalovaného, že žalobce neprokázal reálné riziko vážné újmy, resp. že sám hrozící újmu ani nevnímá tak intenzivně, jak navenek prezentuje. Partnerský vztah s občankou ČR současně není důvodem pro udělení ochrany podle § 12, § 13, § 14a ani § 14b zákona o azylu. Otázky pobytového oprávnění z tohoto titulu je nutno řešit v režimu zákona o pobytu cizinců.

26. Soud proto uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení žádosti, opatřil relevantní podklady o zemi původu a své závěry řádně odůvodnil. Žalobní námitky nejsou důvodné, a soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 4. srpna 2026 Mgr. Zdeněk Macháček v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje Z. F.