73 Az 4/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2026, č. j. OAM-93/ZA-ZA11-HA13- 2026 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Dne 25. 1. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil písemným prohlášením ze dne 4. 2. 2026. Uvedl, že je vietnamským státním příslušníkem bez náboženského či politického přesvědčení. Je svobodný, bezdětný, jeho rodiče a sestra mají trvalý pobyt v ČR. Do ČR poprvé přicestoval letecky v září/říjnu 2013 na studijní vízum. Pobýval zde do června/července 2019, kdy odjel autem do Polska a tam byl nelegálně do května 2025. Pak přicestoval autem do ČR a od té doby zde pobývá. O udělení mezinárodní ochrany dosud nežádal. K předloženému opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, dle kterého se dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání uvedl, že i když dostal vyhoštění, pobýval v ČR nelegálně dál. Do Vietnamu se nechce vrátit, jelikož když byl v Polsku, dostal se do on-line sporů ohledně rozdělení finančního výnosu z kryptoměn se svými společníky z Vietnamu, kteří ho mohou ohrozit.

2. V rámci doplňujícího pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že si původně nevzpomněl, že již v roce 2016 neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu v ČR. Ve vlasti neměl žádné problémy. Žijí tam jeho prarodiče ze strany otce a strýc, s nimiž je v kontaktu. V Polsku ho nikdo nikdy nekontroloval, podnikal tam on-line na trhu kryptoměn. S vycestováním z Vietnamu neměl problémy. Jeho přítelkyně, s níž v ČR žije, mu poradila, aby podal žádost o mezinárodní ochranu. Žalobce doufá, že pak může zůstat legálně v ČR. Žalobce se svými dvěma společníky z Vietnamu podnikal v prodeji kryptoměn, jejichž hodnota kolísá. Žalobce rozhodl o prodeji všech kryptoměn bez souhlasu společníků. Všechny peníze za prodej si nechal posílat do ČR. Vlastně ty dva společníky podvedl, vzal si všechny peníze. V hotovosti mu bylo ve třinácti splátkách vyplaceno 520 000 euro, neví, kde ani kdo mu částku vyplatil. Společníci s prodejem nesouhlasili. Když to prodal, tak kryptoměny šly nahoru. Společníci chtěli zpět svou část. Nějakou částku od žalobce dostali, ale chtějí zpátky kryptoměny. Žalobce jim dal to, co jim náleželo v té době. Myslí si, že v případě návratu do Vietnamu by mu ti dva společníci mohli ublížit. Od jednoho z nich dostal výhružku, volal mu a říkal, že ho zabije, jestli ho uvidí. Vietnamské zákony ho mohou chránit, ale ten společník může najít i jiný neznámý způsob. Zákony mohou žalobce chránit pouze v případě, že je ti dva budou respektovat. Ve Vietnamu mohou žalobce náhodou potkat, i když bude žít úplně jinde.

3. Napadeným rozhodnutím neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Vycházel přitom z výpovědi žalobce a z informací shromážděných v průběhu správního řízení o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Uvedl, že jde již o druhou žádost žalobce o mezinárodní ochranu. S první žádostí z listopadu 2016 žalobce neuspěl. Žalovaný neshledal důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce nebyl politicky aktivní ani členem politické strany a ve vlasti neměl potíže se státními orgány. Žalovaný proto konstatoval, že žalobce není pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod.

4. Žalovaný neshledal ani důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce netvrdil problémy z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině ani politických názorů. O mezinárodní ochranu požádal z důvodu legalizace pobytu, obavu z návratu spojoval s jednáním soukromých osob. Pobytovou situaci má žalobce řešit jinou zákonnou cestou. Pokud se žalobce cítí ohrožen, může se obrátit na orgány domovského státu, což neučinil. Žalovaný hodnotí vyjádření žalobce o jeho obavě jako účelově použité. Žalovaný dále uvedl, že v ČR nebyl udělen azyl rodinnému příslušníkovi žalobce, a žalobce proto nesplňuje podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu. V souladu s § 28 zákona o azylu žalovaný posuzoval též podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Neshledal žádné skutečnosti, z nichž by vyplývala hrozba vážné újmy pro žalobce v domovském státě. S ohledem na žalobcův profil, jeho politickou neaktivitu a absenci potíží se státními orgány žalovaný neshledal, že by se o něj domovská státní moc zajímala. Ve Vietnamu rovněž neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by pro žalobce mohly představovat vážnou újmu. Jelikož nebylo zjištěno, že by některému z rodinných příslušníků žalobce byla v ČR udělena doplňková ochrana, neshledal žalovaný ani důvody pro její udělení za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu.

5. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou, jíž navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný podle něj nedostatečně zjistil skutkový stav a nevypořádal se dostatečně s individuálními okolnostmi případu. Žalobce se stal terčem vážných výhružek. Žalovaný se dostatečně nevěnoval tomu, zda je ochrana ze strany vietnamského státu pro žalobce dostupná a účinná. Formální existence právní úpravy totiž sama o sobě neprokazuje reálnou dostupnost a účinnost ochrany. Žalovaný také nedostatečně posoudil žalobcův soukromý a rodinný život v ČR. Žalobce zde pobývá dlouhodobě, má zde nejbližší rodinné příslušníky, včetně partnerky. Žalovaný tak opomenul posoudit dopady případného návratu do Vietnamu do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je třeba zohlednit veškeré relevantní okolnosti případu.

6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Žalobce dle žalovaného neuvedl skutečnosti svědčící o pronásledování z azylově relevantních důvodů ani o reálném nebezpečí vážné újmy. Žalobce má možnost obrátit se na příslušné vietnamské instituce. Azylově relevantní by bylo, pokud domovský stát není schopen či ochoten poskytnout ochranu. Žalobce naposledy přicestoval do ČR v květnu 2025, o mezinárodní ochranu požádal až v lednu 2026, kdy mu to poradila přítelkyně, přičemž připustil, že si takto chce legalizovat pobyt. K tomu však slouží jiné nástroje, nikoli institut mezinárodní ochrany.

7. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Podle § 12 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

9. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu v uvedeném znění se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

10. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu v uvedeném znění se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

11. Soud předně neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Z jeho odůvodnění jsou zřejmé podklady, z nichž žalovaný vycházel, skutkové okolnosti, které považoval za rozhodné, i úvahy, pro které neshledal důvody pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Skutečnost, že žalobce se závěry žalovaného nesouhlasí, nepřezkoumatelnost nezakládá.

12. Je pravdou, že původcem pronásledování či vážné újmy může být i soukromá osoba. Takový závěr však předpokládá, že stát původu není schopen nebo ochoten poskytnout před tímto jednáním odpovídající ochranu. Ochrana musí být účinná, nepřechodná a žadatel k ní musí mít přístup. Jestliže žadatel tvrdí hrozbu od soukromých osob, je zásadně povinen využít reálně dostupné prostředky ochrany ve své zemi, ledaže by konkrétní okolnosti ukazovaly, že taková ochrana není dostupná či účinná (srov. usnesení NSS ze dne 12. 7. 2017, č. j. 9 Azs 99/2017-28; správní judikatura dostupná na www.nssoud.cz).

13. V projednávané věci žalobce netvrdil, že by potíže s obchodními společníky souvisely s některým z důvodů podle § 12 zákona o azylu. Netvrdil ani, že by byl ve Vietnamu politicky aktivní, čelil problémům se státními orgány nebo byl znevýhodněn pro některou ze svých charakteristik. Žalovaný proto správně uzavřel, že žalobcův příběh nemůže založit nárok na azyl podle § 12 zákona o azylu.

14. Soud dále ve shodě s žalovaným neshledal, že by byla dána existence aktuálního, individuálního a reálného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Zmíněný problém s obchodními společníky nastal v průběhu žalobcova pobytu v Polsku, kde měl žalobce obchodovat s kryptoměnami. Již od května 2025 však žalobce žije v ČR, o mezinárodní ochranu nicméně požádal až se značným časovým odstupem. Nadto připustil, že žádost podal za účelem legalizace pobytu v ČR, neboť mu to poradila přítelkyně. Tím je závěr o aktuálním a skutečném nebezpečí vážné újmy po návratu do Vietnamu zřetelně oslaben, což akcentoval i žalovaný.

15. Žalobce se nikdy nepokusil získat ochranu od vietnamských státních orgánů. Neuváděl přitom konkrétní skutečnosti o vazbách obchodních společníků na policii, korupčním jednání, předchozí nečinnosti orgánů ani o tom, že by oznámení věci nebylo možné učinit bez bezprostředního rizika odvetného jednání. Žalovaný přitom dle aktuální informace o situaci ve Vietnamu nemohl uzavřít, že by se žalobci ochrana ze strany vietnamského státu nemohla dostat. Žalobce nepřednesl žádné individualizované okolnosti, které by praktickou dostupnost a účinnost vietnamské ochrany v jeho věci zpochybňovaly. Také NSS v případech vietnamských dlužníků dovodil, že bez konkrétních okolností nelze pouze na základě subjektivní nedůvěry či obavy z výhrůžek rezignovat na ochranu poskytovanou státem původu (srov. usnesení NSS ze dne 17. 6. 2025, č. j. 2 Azs 104/2025- 44). Nadto lze na základě příběhu žalobce pochybovat o tom, nakolik se skutečně cítí ohrožen. Jeho snaha o legalizaci pobytu v ČR skrze institut mezinárodní ochrany je citelná. Žalobce ji sám popsal, neměl příliš konkrétní představu o tom, jak by jej společníci měli ve Vietnamu najít, a soud tak pochybuje o intenzitě obav žalobce a o tom, zda by měl žalobce vůbec v případě návratu potřebu jakoukoli státní ochranu – byť by byla efektivní – vyhledat.

16. Pokud v další části žaloby žalobce namítl, že neudělením mezinárodní ochrany bude nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není ani tato námitka důvodná. Ustanovení § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, které do 30. 6. 2023 považovalo za vážnou újmu též vycestování cizince v rozporu s mezinárodními závazky ČR, bylo zrušeno. Ani za účinnosti tohoto ustanovení nebyly rodinné vazby na území ČR bez dalšího důvodem pro udělení doplňkové ochrany, neboť rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, dovodil, že i tehdejší úprava mířila pouze na vážnou újmu hrozící v zemi původu, nikoli na zásah do rodinného života v ČR (srov. usnesení NSS ze dne 27. 5. 2026, č. j. 7 Azs 66/2026-68).

17. Aktuální právní úprava neumožňuje udělit mezinárodní ochranu jen z důvodu rodinných či soukromých vazeb žadatele na území ČR. Žalobce nadto ve správním řízení kromě důvodu deklarovaných obav, který nemohl žalovaného vést k udělení mezinárodní ochrany, pouze obecně uvedl, že má v ČR přítelkyni, rodiče a sestru. Tím i s přihlédnutím k výše uvedenému nemohl založit povinnost žalovaného detailně se vypořádávat s přiměřeností dopadů rozhodnutí do jeho rodinného života v ČR. Žalobce netvrdil, že by některý z rodinných příslušníků požíval mezinárodní ochrany, takže nemohly být dány ani podmínky ochrany za účelem sloučení rodiny. Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany samo o sobě nevylučuje, aby žalobce usiloval o pobytové oprávnění z rodinných důvodů podle zákona o pobytu cizinců. Právě v řízeních podle tohoto zákona, případně v řízení o správním vyhoštění, se posuzuje přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života.

18. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobní námitky nejsou důvodné. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 4. srpna 2026 Mgr. Zdeněk Macháček soudce