74 C 269/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců JUDr. Martina Vícha a Mgr. Martiny Andělové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 459 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. 74 C 269/2020 - 29

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen„ okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit částku 15 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 459 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 1 868 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Výrok o nákladech řízení okresní soud co do jejich základu s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) odůvodnil plným úspěchem žalobkyně ve věci. K výši přiznaných nákladů řízení uvedl, že sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT.“) ve výši 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 14b odst. 5 AT v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby) a náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu 800 Kč částkou 168 Kč (§137 odst. 1 o. s. ř.) Okresní soud nepřiznal žalobkyni odměnu, hotové výdaje a ani náhradu na daň z přidané hodnoty podle AT za sepis předžalobní výzvy ze dne datum, neboť jej považoval za úkon zcela nadbytečný a náklady spojené s ním za neúčelně vynaložené, místo toho žalobkyni přiznal za tento úkon pouze paušální náhradu nezastoupeného účastníka 100 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v jeho nákladovém výroku II. a domáhala se jeho změny tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč zahrnující odměnu advokátky a náhradu jejích hotových výdajů včetně DPH podle § 14b AT i za sepis předžalobní upomínky. Namítla, že za předžalobní výzvu jí měla být přiznána odměna ve výši 384 Kč, neboť jde o účelně vynaložený úkon zastoupení. Uvedla, že komentářová literatura zastává názor, že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, neboť z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. I právní doktrína došla k závěru, že nákladem řízení ve smyslu § 137 a násl. o. s. ř. nejsou jen takové výdaje žalobce, které vznikly až po zahájení řízení, ale i náklady, které jsou s ním spjaty a které předcházejí jeho zahájení, a to právě i předžalobní výzva. Podle § 11 odst. 2 písm. h) AT má advokát právo na náhradu nákladů řízení i za uskutečnění výzvy k plnění, a to ve výši ½ běžné odměny za úkon právní pomoci. Předžalobní výzva jím učiněná je účelně provedeným právním úkonem, žalobkyni a ani její zástupkyni nelze sankcionovat za jejich vstřícnost vůči žalovanému nepřiznáním nákladů za ni. Advokátní výzva má přitom na žalované daleko mocnější účinek než výzva učiněná samotným účastníkem nebo inkasní agenturou. Možnost nechat se zastoupit advokátem je legitimním a ústavně zaručeným právem žalobkyně. Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 69 Co 59/2019 uvedl, že předžalobní výzva je posledním upozorněním dlužníka na existenci jeho závazku, na nějž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení a nelze ji považovat za neúčelný úkon advokáta, za který odměna nenáleží, a to ani při zohlednění předchozí výzvu učiněnou právnická osoba 4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tedy v napadeném výroku II., o nákladech řízení (výrok ve věci samé, odvoláním nenapadený a na napadeném výroku nezávislý, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), přičemž odvolání shledal nedůvodným.

5. Odvolací soud ze spisu okresního soudu zjistil, že žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou u okresního soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 15 459 Kč spolu s konkrétně uvedenými úroky z prodlení a nahradit jí náklady řízení. V žalobě uvedla a listinou doložila, že před podáním žaloby žalovaného několikrát sama upomenula, následně jej vyzvala k plnění prostřednictvím své zástupkyně předžalobní upomínkou, kterou koncipovala její zástupkyně. Okresní soud vydal elektronický platební rozkaz ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací – anonymizováno, který následně pro nedoručitelnost žalovanému usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací – anonymizováno, zrušil. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vyzval okresní soud žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, ta výzvě vyhověla podáním ze dne datum. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalovaného vyzval k tomu, aby se vyjádřil, zda nárok uplatněný v žalobě uznává a pro případ, že jej sporuje, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a označil důkazy k jejich prokázání, oba účastníky pak vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude se mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Ani jeden z účastníků na výzvu nereagoval, okresní soud proto bez nařízení jednání ve věci vydal odvoláním napadaný rozsudek.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 151 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.

8. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního řízení sporného, a která vyplývá z kontradiktorního postavení stran tohoto řízení, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená ve shora citovaném § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, a proto jí, jak správně dovodil okresní soud, podle výsledku řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

9. Bezpochyby účelně vynaloženým nákladem řízení je soudní poplatek, který okresní soud přiznal ve správné výši 800 Kč podle pol. 2 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

10. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle § 18 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž jde o profesní organizaci pojistitelů, tedy nikoliv o veřejnoprávní instituci, orgán státu či právnickou osobu, která by byla finančně napojena na státní rozpočet (veřejné finance), což však nevylučuje, aby s nimi měla některé společné znaky (viz bod 16 odůvodnění tohoto usnesení). Tato skutečnost je důležitá z toho pohledu, že pouze u subjektů veřejného práva lze obecně shledat za neúčelné náklady na zastoupení advokátem, protože právě jen u těchto subjektů lze požadovat, aby byly natolik personálně a finančně zabezpečeny, aby si zastoupení ve sporech, které nevybočují z jejich běžné agendy, zabezpečovaly vlastními silami (srov. např. v případě anonymizována tři slova nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dostupný na webových stránkách název soudu, bodech 23 – 27 odůvodnění uvedeného nálezu srov. k ostatním subjektům veřejného práva – anonymizováno atd.). Náklady vynaložené žalobkyní na zastoupení advokátem ve sporu o plnění z garančního fondu nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení bez dalšího považovat za neúčelné (srov. usnesení snesení název soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, dostupné na webová adresa). V dané věci jde o spor o plnění z garančního fondu, okresní soud tedy nepochybil, když žalobkyni neodepřel náklady zastoupení jako takové, protože zde nejsou žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by žalobkyně své právo být zastoupena zneužila na úkor žalovaného.

11. Okresní soud postupoval správně, pokud náklady zastoupení přiznal podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno formulářovou žalobou, kterou byl uplatněn nárok na peněžité plnění a tarifní hodnota sporu nepřesáhla 50 000 Kč.

12. Podle § 142a odst. 1, 2 o. s. ř., žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

13. Žalobkyně, jak již bylo výše vyloženo, nesouhlasila pouze s tím, že okresní soud jí nepřiznal odměnu, hotové výdaje a náhradu na daň z přidané hodnoty za úkon spočívající v předžalobní upomínce, kterou koncipovala její zástupkyně, podle AT.

14. Obecně předžalobní upomínka nepochybně je úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, jde o právní institut, který je upraven v § 142a o. s. ř. Jde o úkon nutný ve většině případů k tomu, aby žalobci byly přiznány náklady řízení. Nelze ji tak kvalifikovat nikdy jako úkon zcela nadbytečný, svůj význam nepochybně měla i přes to, že žalovaný byl několikrát samotnou žalobkyní vyzván k plnění, neboť ani jedna z výzev (ze dne datum, datum a datum), neobsahovala všechny náležitosti předžalobní upomínky, konkrétně v nich nebylo obsaženo upozornění na to, že pokud žalovaný pohledávku žalobkyně nezaplatí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání pohledávky. V dané věci předžalobní výzva ze dne datum byla tedy jedinou výzvou, která měla všechny náležitosti předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. (srov. např. usnesení název soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, dostupné v anonymizováno) a byla nutným úkonem pro to, aby mohlo být žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

15. Okresní soud však správně aplikoval i na předžalobní výzvu kritérium účelnosti v tom smyslu, zda je účelné, aby předžalobní upomínka byla koncipována nikoliv samotnou žalobkyní, ale její zástupkyní. 16. název žalobkyně, podle výroční zprávy za rok rok, dostupné na webová adresa, má vlastní úsek podpory a vymáhání pohledávek, funguje v rámci ní oddělení regresních pohledávek. Zaměstnává celkem anonymizováno zaměstnanců. Poskytování plnění z garančního fondu a následné vymáhání vyplacených prostředků je jedním z jejích základních úkolů, pro které byla zřízena (§ 18, § 24 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů), stejně jako subjektů veřejného práva tak lze presumovat, že je personálně dostatečně vybavena na to, aby vymáhala své pohledávky. Vzhledem k velkému množství případů je pochopitelné, že i v právně a skutkově poměrně jednoduchých případech (ostatně právě pro jejich charakter jsou uplatňovány formulářovými žaloby) využije právního zastoupení, nelze než souhlasit s argumentací žalobkyně, že jde o její nezadatelné a ústavními předpisy (čl. 36 LPS) zaručené právo, odvolací soud však má za to, že za účelné lze toto zastoupení považovat až od okamžiku, kdy je třeba pohledávku soudně vymáhat, kdy je tedy zřejmé, že jinak než podáním žaloby nebude možné přimět žalovaného k plnění, protože až od tohoto okamžiku je účelná pomoc advokáta. Úkony do podání žaloby, a to včetně předžalobní upomínky, jsou administrativní povahy (srov. i bod 11 odůvodnění anonymizováno název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dostupné v anonymizováno) a pro administrativní vymáhání pohledávek žalobkyně zařízena je, jak bylo výše popsáno. Předžalobní upomínka obsahuje pouze několik málo proměnných skutečností a od běžných upomínek vyhotovených samotnou žalobkyní, jež jsou jednoznačně administrativními úkony, se liší toliko v tom, že je zde obecné poučení, že věc bude řešena soudní cestou za použití veškerých právních instrumentů, čímž dojde k navýšení dlužné částky o náklady soudního řízení. Z pohledu odborné složitosti je zřejmé, že předžalobní upomínku nemusí vytvářet osoba s právnickým vzděláním, jde o úkon formálně jednoduchý.

17. Náklady řízení nejsou sankčním prostředkem, jejich prostřednictvím nesmí být žalovaný trestán. Pokud dochází k jejich neúčelnému navyšování, vede to k porušení práva žalovaného vlastnit majetek, garantovaného mu čl. 11 LPS. Z toho vyplývá požadavek, aby žalobci obecně, zcela zásadně však velké či významné (v tom smyslu, že byly zákonem zřízeny zejména k činnosti spjaté s vymáháním pohledávek a někdy mají v této oblasti monopolní postavení, jako žalobkyně při vymáhání pohledávek pro garanční fond) korporace, které mají svá vlastní právní oddělení či oddělení vymáhání pohledávek, musí volit takové způsoby vymáhání pohledávky, aby vynaložené náklady byly co nejnižší. Odvolací soud má za to, že činnost žalobce před předáním případu advokátovi si musí vedené korporace zajišťovat samy, pokud tak nečiní, tak nepostupují účelně a jejich náklady na zastoupení nelze přenášet na žalovaného a přiznávat jim je podle AT, lze jim pouze přiznat hotové výdaje podle § 137 o. s. ř. Jinak řečeno, předžalobní úkony mají, jak výše vysvětleno, administrativní charakter, a i když jsou, jako předžalobní upomínka, nutné, není účelné, aby je žalobkyně jako subjekt disponující vlastním oddělením vymáhání pohledávek, zajišťovala prostřednictvím advokátní kanceláře. Jestliže tak činí, nelze ji za tyto úkony, tedy ani za předžalobní upomínku, přiznat náklady podle AT, ale pouze podle vyhlášky stejně tak, jako by za tyto úkony byly přiznány hotové výdaje osobám nezastoupeným (tedy tak, jak kdyby postupovala účelně a předžalobní upomínku si koncipovala sama).

18. Žalobkyně v odvolání poukazuje na rozhodnutí krajských soudů. Odvolací soud připomíná, že sama tato rozhodnutí pro ni tzv. legitimní očekávání nezakládají, neboť rozhodnutí obecného soudu nezavazje jiný soud v jiné, byť právně a skutkově totožné věci, přičemž z toho plynoucí případná diformita rozhodnutí je záležitostí v prvé řadě sjednocující judikatury Nejvyššího soudu (srov. nález název soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dostupný na webových stránkách název soudu). V případě nákladů řízení je sjednocující činnost Nejvyššího soudu limitována tím, že proti rozhodnutím odvolacích soudů ve věci nákladů řízení není dovolání přípustné, pro sjednocení rozhodovací činnosti mají tak význam rozhodnutí Ústavního soudu, zejména jeho nálezy, odvolacímu soudu však není znám žádný, který by se specificky účelnosti předžalobní výzvy v případě sporů o plnění z garančního fondu zabýval. Odvolací soud se nicméně pro úplnost vyjadřuje k rozhodnutím, jimiž argumentuje žalobkyně. Zdůrazňuje přitom, že obě rozhodnutí jsou rozdílná v tom, že řeší případy, kdy mimosoudní vymáhání pohledávky si nezajišťovala žalobkyně, ale prováděla je pro ní právnická osoba S názorem název soudu tak, jak byl vyjádřen v usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, se odvolací soud ztotožňuje potud, že institut předžalobní výzvy byl v o. s. ř. zapracován v souvislosti s případy tzv. formulářových žalob, což však nezdůvodňuje, proč by měla být v případě žalobkyně výzva činěná prostřednictvím advokáta považována za účelný úkon právní služby. Pokud mělo být akcentováno, že předžalobní upomínka je nutná pro přiznání nákladů v řízení, pak s tím odvolací soud souhlasí, namítá však, že upomínku si mohla – a měa – žalobkyně sepsat sama. Z usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, lze shledat jen to, že se tento soud zcela ztotožnil s argumentací žalobkyně tam uvedenou, vlastní argumentaci neobsahuje, nelze se tedy vůči němu nijak vymezit.

19. Tvrzení žalobkyně, že advokátní výzva má vyšší psychologický efekt než výzva učiněná samotným účastníkem, a že dlužníci začínají považovat situaci za vážnou až tehdy, když jsou seznámeni se skutečností, že věc převzal k vymáhání advokát, není nijak statisticky doloženo, žalobkyně jej opírá pouze o svou vlastní zkušenost, nelze s ním polemizovat.

20. Odvolací soud z výše vyložených důvodů rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť náklady řízení byly určeny správně (srov. čl. 2 tohoto usnesení), včetně nákladů zastoupení, ohledně nichž lze dodat pouze to, že okresní soud správně za neúčelný úkon považoval rovněž doplnění žaloby, neboť tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby samé.

21. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly, odvolací soud proto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání přípustné.