75 A 11/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: J. U., narozen X bytem X zastoupený JUDr. Jiřím Císařem, advokátem sídlem Revoluční 551/6, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2026, č. j. KUUK/082568/2026/ DS/Pla, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2026, č. j. KUUK/082568/2026/DS/Pla, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žatec, odboru dopravně správních agend, ze dne 22. 1. 2026, č. j. MUZA 3901/2026, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a v souladu s § 125c odst. 5 písm. a) a § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu mu byl uložen správní trest, a to pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 24 měsíců. Současně mu podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Výše kvalifikovaných přestupků se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 5. 4. 2025 ve 22:22 hodin na křižovatce silnice II. třídy a místní komunikace u č. p. 41 v obci Libočany při řízení motorového vozidla tovární značky Audi A8, registrační značky X, nepřizpůsobil rychlost jízdy stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě a jiným okolnostem, které lze předvídat, a v pravotočivé zatáčce vyjel rovně mimo komunikaci, kde poškodil betonový obrubník s povrchem komunikace a okrasným keřem, vjel na parkoviště, kde naboural do zaparkovaného vozidla Mercedes-Benz, vlivem nárazu jej posunul, to pak narazilo svou pravou boční částí do levé boční části zaparkovaného vozidla Renault Talisman; a po příjezdu hlídky se na výzvu policisty odmítl podrobit orientačnímu vyšetření na ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou, následně odmítl i lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu.

2. Žalobce současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že ze zdravotních důvodů nutně potřebuje osobní automobil a jeho řízení, aby se mohl plnohodnotně zúčastnit osobního i pracovního života a navštěvovat lékaře. V minulosti pracoval jako taxikář, nyní je bez zaměstnání, ale potřebuje se pravidelně dostavovat na lékařská vyšetření. Nemožností řídit motorová vozidla v důsledku uloženého správního trestu by žalobci vznikla újma. Dále uvedl, že mu byl od 5. 4. 2025 do 12. 5. 2025 zadržen řidičský průkaz a poté mu byl vrácen, z tohoto postupu dle názoru žalobce vyplývá, že od 13. 5. 2025 do 10. 5. 2026, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí, nebylo třeba zadržovat jeho řidičské oprávnění.

3. Žalovaný se k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, neboť jím uváděné skutečnosti nenaplňují podmínky pro přiznání odkladného účinku. Podle názoru žalovaného si žalobce měl být vědom důsledků svého protiprávního jednání, přiznání odkladného účinku by umožnilo nadále řídit vozidlo řidiči, který porušuje právní předpisy.

4. Podle ustanovení § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem.

6. Soud veden shora uvedeným testem po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět.

7. Soud při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel z rozhodnutí napadeného žalobou, v jehož důsledku byla žalobci uložena pokuta spolu s povinností uhradit náklady řízení a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, čímž mu prokazatelně byla způsobena újma. Existence újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. na straně žalobce vyplývá již ze samotného napadeného rozhodnutí, neboť v jeho důsledku se zmenší majetek žalobce a zároveň žalobce ztrácí pohodlí samostatného a nezávislého cestování v motorovém vozidle jako jeho řidič. Soud proto považuje první podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě za splněnou.

8. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že v návaznosti na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se týká „toliko“ žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.

9. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem dle § 73 odst. 2 s. ř. s.

10. Má-li mít návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě úspěch, musí být z jeho strany tvrzeny a současně také doloženy rozhodné skutečnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že v případě existence pravomocného správního rozhodnutí existuje veřejný zájem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí, musí vždy soud poměřovat, zda zájem žalobce v daném jednotlivém případě převáží nad výše uvedeným veřejným zájmem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí. Žalobce proto musí nejen konkretizovat, jaká újma mu neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí, ale i specifikovat závažnost hrozící újmy, a tato svá tvrzení musí rovněž řádně doložit.

11. V posuzovaném případě žalobce sdělil, že řidičské oprávnění potřebuje pro cesty k lékaři a k tomu, aby se mohl plnohodnotně zúčastnit osobního i pracovního života, ačkoli nikde nepracuje. K žalobě připojil posudek posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, MUDr. J. H., o invaliditě, ze dne 24. 2. 2025, nic jiného ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům neuvedl a nedoložil. Dle tohoto posudku žalobce trpí smíšenu poruchou osobnosti a abnormálně vysokou hladinou cholesterolu v krvi, rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položce 7b) [akromegalie a gigantismus: středně těžké funkční postižení, středně těžké orgánové komplikace, značný pokles výkonnosti při běžném zatížení, podle rozsahu postižení] přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 % (pozn. soudu: v citovaném posudku je zcela zjevná písařská chyba v označení položky dle vyhlášky). V posudku je uvedeno, že žalobce je počínaje od 5. 11. 2024 invalidní v I. stupni a je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti.

12. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že nezbytně nutně potřebuje řídit motorové vozidlo pro účely výkonu zaměstnání. Neprokázal, že by jediným zdrojem příjmů jeho domácnosti byl jeho příjem z povolání jako profesionálního řidiče, nebo že cesta osobním automobilem byla jediná možnost, jak se dopravit do svého aktuálního zaměstnání, které by tvořilo jediný zdroj příjmů jeho domácnosti. Naopak tvrdil, že je nezaměstnaný, ztráta zaměstnání v důsledku ztráty řidičského oprávnění a s tím spojená ztráta podstatného zdroje jeho příjmů mu tedy nehrozí. Netvrdil a neprokázal ani, že by řidičské oprávnění nezbytně nutně potřeboval pro účely výkonu samostatné výdělečné činnosti. Tvrzené cesty k lékaři nejsou každodenní aktivitou a nic žalobci nebrání využít možností veřejné hromadné dopravy. Ze stejného důvodu žalobci nic nebrání hledat si zaměstnání a uplatnit se na trhu práce. Pouze osobní pohodlí žalobce nemůže převážit nad veřejným zájmem na výkonu pravomocného správního rozhodnutí. Co se týče uložené pokuty, žalobce v podané žalobě namítal toliko nedostatečné odůvodnění její výše, netvrdil ani nedoložil, že by její vymáhání pro žalobce znamenalo existenční potíže.

13. Povinností žalobce je přitom v návrhu relevantní skutečnosti pro přiznání odkladného účinku tvrdit a rovněž tyto skutečnosti doložit. Soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal a nedoložil nic, co by prokazovalo závažnost tvrzené újmy. Nebylo proto možno hodnověrně ověřit (prokázat) splnění třetí podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, tedy zhodnotit, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí musí dočasně ustoupit zájmům žalobce podle § 73 odst. 2 s. ř. s.

14. Veden těmito úvahami soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, a návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

15. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobci zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

16. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 7549001126.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Ústí nad Labem 27. července 2026 JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.