75 A 14/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: J. R., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného Mgr. Davidem Oplatkem, advokátem se sídlem Buzulucká 678/6, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupenému Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 195/2, 405 01 Děčín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.3.2015, č.j. 858/DS/2015, JID: 37133/2015/KUUK/Píš, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včasně podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 26.3.2015, č.j. 858/DS/2015, JID: 37133/2015/KUUK/Píš, jímž bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Chomutov, odboru dopravních a správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 20.8.2014, č.j. MMCH/66777/1128/2014/OdaSČ/Šp, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,-Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1.000,-Kč. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 31.5.2014 ve 20:25 hodin na silnici II. třídy v obci Hošnice způsobil dopravní nehodu při řízení motocyklu zn. Honda, r.z. „X“, když se plně nevěnoval řízení a v mírné levotočivé zatáčce nepřizpůsobil rychlost jízdy motocyklu, dostal smyk a vyjel vpravo mimo komunikaci, kde havaroval do silničního příkopu, načež utrpěl lehké zranění a na motocyklu zn. Honda vznikla hmotná škody ve výši cca 20.000,-Kč. Motocykl navíc řídil bez příslušné skupiny řidičského oprávnění. Žalobce v žalobě uvedl, že doručování rozhodnutí Magistrátu města Chomutov bylo stiženo podstatnou vadou, konkrétně porušením ust. § 23 odst. 4 poslední věty zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť zásilka nebyla vhozena do domovní schránky žalobce po uplynutí úložní doby 10 dnů, tedy dne 10.10.2014, proto se v jeho případě nemohla uplatnit fikce doručení. Do sféry dispozice žalobce se zásilka s rozhodnutím dostala až o 4 dny později, dne 14.10.2014, kdy byla vhozena do jeho schránky. Jelikož Česká pošta žalobci znemožnila, aby se s písemností seznámil, začala mu dle jeho názoru lhůta k podání odvolání běžet až ode dne 14.10.2014 a skončila dne 29.10.2014. Odvolání žalobce podané dne 27.10.2014 prostřednictvím datové schránky jeho zástupkyně bylo tudíž dle žalobce podáno řádně a včas, proto je rozhodnutí žalovaného, který jeho odvolání zamítl jako opožděné, nezákonné. Žalobce přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2011, č.j. 7 As 53/2011-77, podle nějž má být vložení písemnosti do domovní schránky jednou z obligatorních podmínek pro fikci doručení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí jako nedůvodné s tím, že v řízení o přestupku žalobce bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Žalovaný dále uvedl, že zásilka s rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci doručena fikcí dne 9.10.2014 a po marném uplynutí lhůty k odvolání dne 24.10.2014 nabylo zmíněné rozhodnutí právní moci dne 25.10.2014. Skutečnost, že zásilka byla do domovní schránky žalobce vložena dne 14.10.2014, nemá dle žalovaného na nabytí právní moci po marném uplynutí lhůty k odvolání, která začala běžet v důsledku doručení fikcí, žádný vliv. Žalovaný rovněž dodal, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2011, č.j. 7 As 53/2011-77, byl překonán rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2013, č.j. 3 As 58/2013-46, z něhož dle žalovaného plyne, že vložení zásilky do domovní schránky není podmínkou pro uplatnění fikce doručení. V následné replice žalobce podotkl, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2013, č.j. 3 As 58/2013-46, se týká naprosto odlišného skutkového stavu, neboť mu do jeho poštovní schránky nebylo vloženo oznámení o neúspěšném doručení písemnosti (dle ust. § 23 odst. 4 správního řádu), a nebyl tak řádně poučen o právních důsledcích v souladu s § 23 odst. 5 správního řádu. Na obálce zásilky rovněž dle žalobce chybí údaj o osobě a době jejího vložení do schránky. Další rozdíl pak žalobce spatřuje v tom, že mu bylo doručováno meritorní rozhodnutí s vážným zásahem do jeho práv, zatímco v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu se jednalo pouze o doručování předvolání k projednání přestupku. Při soudem nařízeném jednání právní zástupce žalobce setrval na podané žalobě a uvedl, že netrvá na provedení důkazů navržených v žalobě, neboť jsou součástí správního spisu. Právní zástupce žalovaného pak odkázal na vyjádření žalovaného k žalobě a navrhl její zamítnutí s tím, že nepožaduje náhradu nákladů řízení. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. Soud předesílá, že rozhodnutí, proti němuž žalobce brojí, je rozhodnutí, kterým nebylo rozhodováno in meritum o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nýbrž rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobce dle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto pro opožděnost. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.4.2012, č.j. 5 As 111/2011-87, dostupném na www.nssoud.cz, uvedl, že: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002 - 35, publikovaný pod č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 105, též rozsudky zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 112, ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111, ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008 - 135, ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010 - 75, všechny dostupné na www.nssoud.cz).“ V návaznosti na uvedené závěry Nejvyššího správního soudu se soud zabýval ve věci toliko tím, zda zde byly důvody pro zamítnutí odvolání žalobce pro opožděnost. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 20.8.2014 bylo žalobci doručováno na adresu jeho trvalého bydliště „X“. Žalobce byl v rozhodnutí mj. poučen o tom, že je proti němu možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje a že jestliže si nevyzvedne uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, považuje se tato písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty. Dle doručenky byl žalobce vyzván k vyzvednutí zásilky, bylo mu zanecháno poučení a zásilka byla k vyzvednutí na poště připravena dne 29.9.2014. Protože si žalobce uvedenou písemnost v zákonné lhůtě 10 dní nevyzvedl a správní orgán I. stupně to nevyloučil, byla zásilka vložena do schránky žalobce, a sice dne 14.10.2014. Odvolání proti předmětnému rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak žalobce podal prostřednictvím své zástupkyně, která jej odeslala datovou zprávou do datové schránky správního orgánu I. stupně dne 27.10.2014. Dle ust. § 20 odst. 1 věty první správního řádu se fyzické osobě doručuje písemnost na adresu pro doručování, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Dle ust. § 23 odst. 1 správního řádu nebyl-li v případě doručování podle ust. § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle ust. § 20, písemnost se uloží. Podle odst. 3 písm. b) citovaného ustanovení se písemnost uloží u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. Dle ust. § 23 odst. 4 správního řádu se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Podle ust. § 81 odst. 1 správního řádu může účastník podat proti rozhodnutí odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Podle ust. § 83 odst. 1 věty první správního řádu činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle ust. § 92 odst. 1 věty první správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. V daném případě bylo možné podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně do 15 dnů ode dne jeho oznámení, o čemž byl žalobce v tomto rozhodnutí také řádně poučen. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak bylo žalobci doručeno v souladu s ust. § 24 odst. 1 správního řádu fikcí dne 9.10.2014, který byl posledním dnem desetidenní úložní doby, během níž si žalobce mohl tuto písemnost vyzvednout na poště, k čemuž byl v zanechaném oznámení o jejím neúspěšném doručení vyzván a současně poučen o právních důsledcích jejího nevyzvednutí. Posledním dnem lhůty k podání odvolání byl tudíž pátek 24.10.2014. Jelikož však žalobce podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí prostřednictvím své zástupkyně až dne 27.10.2014, je zjevné, že odvolací lhůta uplynula marně, a žalobce tak podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně opožděně. K názoru žalobce, že vložení písemnosti do schránky je jednou z nutných podmínek pro fikci doručení s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2011, č.j. 7 As 53/2011-77, soud předesílá, že otázka, zda má na doručení fikcí vliv následné vložení písemnosti do schránky adresáta, nebo na jiné vhodné místo, byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3.2.2016. č.j. 3 As 241/2014-23, předložena k posouzení rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Dále soud ve vztahu ke zmíněnému rozsudku podotýká, že Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku sice konstatoval, že „v případě řádně uložené písemnosti, a to včetně jejího vložení do domovní schránky, nastává fikce jejího doručení“, neuvedl však, že by k vložení písemnosti do domovní schránky muselo dojít hned následující den po uplynutí úložní lhůty. V rozsudku ze dne 27.11.2013, č.j. 3 As 58/2013-46, Nejvyšší správní soud shledal, že: „Ze zákonné úpravy ust. § 23 odst. 4 správního řádu lze jistě dovodit nejen to, že k vložení zásilky do domovní schránky adresáta může dojít později než ihned 11. den po uložení zásilky, nýbrž také to, že prodleva není neomezená, jinak by uložení zásilky opravdu ztrácelo smysl.“ Nejvyšší správní soud v daném případě konstatoval, že pro účely stanovení data, v němž došlo k fikci doručení písemnosti prostřednictvím jejího uložení po lhůtu 10 dní, není vhození do schránky relevantní. Na druhou stranu ale písemnost do schránky vhozena být musí, jinak by ust. § 23 odst. 4 věta druhá správního řádu pozbylo významu. Zamýšleným účelem vkládání písemností do schránky, byť po jejich doručení nikoliv fakticky, ale pomocí právní fikce uložením, je možnost, aby se adresát alespoň dodatečně mohl s jejich obsahem seznámit, přestože si je v úložní době nevyzvedl. Soud tedy v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 30.6.2016, č.j. 10 As 77/2016-39, či zmíněný rozsudek ze dne 27.11.2013, č.j. 3 As 58/2013-46, všechny dostupné na www.nssoud.cz) konstatuje, že okamžik vložení písemnosti do adresátovy domovní schránky nemá vliv na okamžik doručení písemnosti podle § 24 odst. 1 správního řádu. Případné prodlení při vložení písemnosti do schránky adresáta tudíž nezpůsobuje neúčinnost doručení a zpoždění s tímto úkonem spojené nemůže mít žádný vliv na den doručení fikcí. V projednávané věci přitom vložení zásilky s rozhodnutím správního orgánu I. stupně do schránky žalobce nebylo zpochybňováno, sám žalobce dokonce v žalobě uvedl, že mu byla do schránky vložena dne 14.10.2014, tedy pouze o čtyři dny později, než do schránky vložena být mohla, což lze stále považovat za menší časovou prodlevu, která nemá vliv na účinnost fikce doručení. Nelze než uzavřít, že úvaha žalovaného o opožděnosti odvolání byla správná a žalovaný postupoval správně, když podané odvolání žalobce pro opožděnost zamítl. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a navíc je ani nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 12. prosince 2016 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová