75 A 37/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: A. J., nar. „X“, státní příslušnost Pákistán, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, 331 65 Balková 1, zastoupeného Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10 - Vršovice, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Ústí nad Labem, sídlem Masarykova 27, 400 01 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU- 242730-16/ČJ-2016-040022, ve znění opravného usnesení žalované ze dne 13.12.2016, č.j. KRPU-242730-16/ČJ-2016-040022, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichovi Lechovskému, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 8.228,- Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU-242730-16/ČJ- 2016-040022, ve znění opravného usnesení žalované ze dne 13.12.2016, č.j. KRPU-242730- 32/ČJ-2016-040022, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění a doba trvání zajištění stanovena byla stanovena na 90 dnů. V žalobě uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, co do doby zajištění, neboť ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že doba zajištění je stanovena na 90 dní ode dne omezení osobní svobody účastníka správního řízení, který nastal dne 25.11.2016 v 05:00, avšak v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na straně 2 je uvedeno odlišné datum, a to 24.11.2016. Žalobce připomněl, že doba zajištění počíná běžet okamžikem omezení osobní svobody a den, v němž byla osobní svoboda omezena, se počítá do celkové doby omezení. Skutečnost, že rozhodnutí obsahuje nesprávně uvedené datum a výpočty lze dospět k odlišnému konci doby zajištění, zatěžuje žalobou napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a vnitřní rozpornosti. Žalobce dále uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci data o doručení oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí argumentuje skutečností, že žalobci již bylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení o jeho vyhoštění, avšak konkrétní datum v žalobou napadeném rozhodnutí neuvedla. Podle žalobce se jedná o nezbytnou podmínku řízení a z rozhodnutí o zajištění cizince má být zřejmé, že k doručení oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění došlo, kdy k němu došlo a jak je identifikováno. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popřela oprávněnost námitek uvedených žalobcem, zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a konstatovala, že ze spisového materiálu jasně vyplývá, že žalobce byl zajištěn dne 24.11.2016, ve kterém také došlo k prvotnímu omezení osobní svobody žalobce. Podle žalované je zřejmé, že došlo k písařské chybě v psaní data prvotního omezení osobní svobody, přičemž tato chyba byla zjištěna až z předmětné žaloby. Žalovaná však tentýž den, v němž jí byla doručena žaloba, vydala opravné rozhodnutí (ze dne 13.12.2016, č.j. KRPU-242730-32/ČJ-2016-040022), které doručila žalobci. K druhé námitce žalobce žalovaná uvedla, že samotný odkaz na doručení oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění vede k závěru, že oznámení bylo vydáno a žalobci doručeno před vypracováním a doručením žalobou napadeného rozhodnutí. Ze spisového materiálu podle žalované navíc vyplývá, že k doručení oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění bylo žalobci doručeno dne 25.11.2016, což stvrdil i svým podpisem za přítomnosti tlumočníka a potvrdil převzetí stejnopisu tohoto oznámení. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a podle ust. § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s. která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí ke kterým je povinen přihlédnout bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 24.11.2016 bylo zjištěno, že žalobce byl podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii“), zajištěn dne 24.11.2016 v 05:00 hod, na silnici E55 u obce Cínovec, neboť byl důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Žalobce byl nalezen v kamionu srbské MPZ v úkrytu bez cestovních dokladů. Dne 24.11.2016 v 17:00 hod., bylo zajištění žalobce překvalifikováno na zajištění podle ust. § 27 odst. 2 zákona o Policii. Žalobce do protokolu o podání vysvětlení sdělil, že z Pákistánu odcestoval 9.8.2015 do Íránu, kde pobýval 1 měsíc. Pak se dostal do Turecka, kde došlo k jeho zadržení a umístění do zařízení pro uprchlíky, avšak po třech měsících jej propustili. V cestě pokračoval a odjel do Řecka, kde pracoval asi půl roku u jednoho rolníka za stravu a ubytování. V cestě pokračoval do Makedonie a Srbska, kde si v Afghánském parku sjednal cestu do Německa, které bylo cílem jeho cesty. Z Pákistánu odcestoval, neboť se obával o svůj život. Jeho rodina žije v nepřátelství s jinými lidmi a ti mu zavraždili otce. Neměli peníze na cestu celé jeho rodiny, tak odcestoval jen on a měl zajistit zázemí pro celou svou rodinu v západní zemi. Dále uvedl, že si je vědom, že po Evropské unii může cestovat pouze s cestovním pasem a vízem. Z oznámení o zahájení správního řízení č.j. KRPU-242730-13/ČJ-2016-040022 (pozn. soudu - nesprávně označené datem 25.9.2015), vyplývá, že dne 24.11.2016 bylo správním orgánem zjištěno porušení zákona o pobytu cizinců, spočívající v tom, že žalobce vstoupil a pobýval nejméně dne 24.11.2016 v 05:00 hod. na území České republiky bez cestovního dokladu a platného víza či oprávnění k pobytu, proto bylo rozhodnuto podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1, 2 zákona o pobytu cizinců o vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Oznámení bylo žalobcem vlastnoručně podepsáno na obou stranách rozhodnutí a to za přítomnosti tlumočníka, jak je zřejmé z jeho vlastnoručního podpisu na uvedeném rozhodnutí. Žalobce také svým podpisem stvrdil, že dne 25.11.2016 převzal stejnopis tohoto oznámení a byl s ním seznámen. Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona o Policii je policista oprávněn zajistit cizince, jestliže je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Podle odst. 2 o zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného odkladu informuje orgán, který rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění. Policista je oprávněn cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci doručí rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné v rozsahu žalobních námitek, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. K námitce žalobce ohledně chybně uvedeného data počátku omezení osobní svobody žalobce v žalobou napadeném rozhodnutí způsobujícím nepřezkoumatelnost, soud uvádí, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí i obsahu správního spisu je zřejmé, že k počátku omezení osobní svobody žalobce došlo dne 24.11.2016. Chybně označené datum počátku omezení osobní svobody ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí tak soud považuje za zřejmou nesprávnost. Podle ust. § 70 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) provede opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením správní orgán, který rozhodnutí vydal. Žalovaná vydala dne 13.12.2016, pod č.j. KRPU-242730-32/ČJ-2016- 040022 rozhodnutí, jímž datum počátku omezení osobní svobody opravila na 24.11.2016. Soud považuje postup žalované za správný a v souladu se zákonem. Chybně označené datum počátku omezení osobní svobody je sice vadou, nicméně tato byla zhojena vydáním opravného rozhodnutí, a nezpůsobuje tak nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. K námitce žalobce, že žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí nespecifikovala datum doručení oznámení zahájení správního řízení o správním vyhoštění, soud uvádí, že zákon o Policii ani zákon o pobytu cizinců žalované neukládá povinnost datum doručení oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění v rozhodnutí o zajištění výslovně uvádět. V ust. § 124 zákona o pobytu cizinců je pouze uvedeno, že policejní orgán může zajistit osobu, které bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Ve správním spisu je založeno oznámení o zahájení správního řízení č.j. KRPU-242730- 13/ČJ-2016-040022, které žalobce dne 25.11.2016 za přítomnosti tlumočníka převzal a svým podpisem potvrdil převzetí oznámení. Odkaz žalované na oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění bez uvedení data doručení tohoto oznámení žalobci v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, tak soud vyhodnotil jako možný a zákonný postup a vznesenou námitku žalobce považuje za nedůvodnou. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly. Výrokem III. tohoto rozsudku soud dle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichovi Lechovskému, jenž byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 15.12.2016, č.j. 75 A 37/2016-10, s datem nabytí právní moci dne 8.12.2016. Dle citovaného ustanovení totiž hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby, je-li zástupce advokátem, hradí stát. V daném případě proto ustanovenému zástupci náleží odměna, včetně náhrady hotových výdajů, ve výši 8.228,- Kč za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z částky 1.428,- Kč ve výši 21 % DPH. Odměna bude zástupci vyplacena v obvyklé lhůtě k jeho rukám z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ústí nad Labem dne 20. prosince 2016 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová