75 A 38/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., v právní věci žalobce: M. M., nar. „X“, státní příslušnost Afghánistán, t.č. v ZZC Balková, Balková 1, 331 65 Balková, zastoupeného Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10 - Vršovice, proti žalované: Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Masarykova 27, 400 01 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU-242897-21/ČJ- 2016-040022-SV-CV takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU-242897-21/ČJ- 2016-040022-SV-CV, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichovi Lechovskému, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 12.342,- Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU-242897-21/ČJ-2016-040022-SV-CV, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 124 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajišťuje za účelem správního vyhoštění a podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba zajištění na 90 (mylně slovy uvedeno „šedesát“) dnů od ode dne omezení osobní svobody žalobce, které nastalo dne 24. 11. 2016 v 05.00 hodin. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná nedostatečně vyhodnotila existenci vážné újmy žalobce, která by mu hrozila při jeho návratu do země původu, neboť se žádným způsobem nezabývala tvrzením žalobce, který uvedl, že se bojí o život a je ohrožen Talibánem. S tímto tvrzením se tak žalovaná měla vypořádat a vyhodnotit ho z hlediska realizovatelnosti účelu zajištění. Žalobce poukázal na skutečnost, že účelem zajištění by mělo být právě správní vyhoštění, k němuž nelze přistoupit v případě, že by byl žalobce ohrožen vážnou újmou ve smyslu ustanovení § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce dále připomněl čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. 12. 2008, č. 2008/115/ES (dále jen „návratová směrnice“) a odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.11.2011, č.j. 7 As 79/2010-150, v němž formuloval podmínky, které musí být splněny, aby mohl správní orgán rozhodnout o zajištění cizince. Žalovaná byla povinna se splněním podmínek potřebných k vydání rozhodnutí o zajištění zabývat, což neučinila a zatížila tak podle žalobce rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12.2015, č.j. 5 Azs 236/2015-34. Žalobce dále uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné co do délky zajištění žalobce, neboť ve výroku žalobou napadeném rozhodnutí je uvedeno, že zajištění se stanovuje na dobu 90 (slovy uvedeno šedesáti) dnů a v odůvodnění žalobou napadeném rozhodnutí je uvedeno 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. V žalobou napadeném rozhodnutí jsou tak uvedeny dva odlišné údaje. Žalobce připomněl, že v odůvodnění žalobu napadeného rozhodnutí je uveden kromě doby zajištění ještě mylný údaj počátku data zajištění, a to místo dne 24.11.2016, dne 16. 10. 2016. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí tak žalobce považuje také za nepřezkoumatelné. Třetí námitka žalobce směřovala k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro absenci data doručení oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění. Žalobce poukázal na to, že podmínkou zákonnosti rozhodnutí o zajištění cizince je doručení oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění, avšak v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je pouze uvedeno, že oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění bylo žalobci doručeno. Žalovaná nijak nespecifikuje, kdy k doručení oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění došlo. Závěrem žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušit, věc vrátit žalované k dalšímu řízení a přiznat mu náhradu nákladu řízení. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zrekapitulovala námitky žalobce. Ve vyjádření dále uvedla, že v žalobou napadeném rozhodnutí konstatovala, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily realizaci správního vyhoštění žalobce do země původu, neboť žalobce Afghánistán opustil legálně letecky, tedy s cestovním dokladem. Z výpovědi žalobce nebylo zjištěno, že by byl příslušníky Tálibánu ohrožen, neboť v takovém případě by jistě požádal v prvním státě Evropské unie o mezinárodní ochranu, což neučinil ani později v České republice. Žalovaná souhlasila s námitkou žalobce, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí je co do délky doby zajištění zcela nepřezkoumatelný a tuto vadu nelze napravit ani vydáním opravného rozhodnutí. Žalovaná dále uvedla, že odkázala na skutečnost, že žalobci bylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění. Tento odkaz podle žalované vede k logickému závěru, že oznámení bylo vydáno a doručeno. Navíc ze spisového materiálu je tato skutečnost beze vší pochybnosti prokazatelná. Závěrem žalovaná uvedla, že údaje ponechané v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí z předchozího rozhodnutí beze změn k aktuálnímu případu žalobce jsou zavádějící, a proto navrhla, aby soud žalobě vyhověl, žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k novému řízení. V replice žalobce uvedl, že se žalovaná ve svém vyjádření pokusila napravit vadu žalobou napadeného rozhodnutí a vypořádat s tvrzením žalobce, že v případě návratu do Afghánistánu mu hrozí zabití ze strany aktivní teroristické organizace. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2008, č.j. 8 Afs 66/2008-71. Žalobce připomněl, že především namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, což je vada, kterou nelze v řízení před soudem napravit podrobnějším vyjádřením k žalobě. Žalobce souhlasí s názorem žalované, že v daném případě nelze rozporné stanovení doby zajištění žalobce zhojit vydáním opravného usnesení. K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro absenci údaje o doručení oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění žalobce uvedl, že jeho absence vede k vadě nepřezkoumatelnosti, neboť na jeho základě nelze posoudit, zda byla před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí splněna podmínka doručení oznámení. Žalobce připomněl, že rozhodnutí o správním zajištění je nutné odůvodnit natolik důkladně, aby byla úvaha o splnění podmínek zajištění zřejmá již ze samotného rozhodnutí o zajištění. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť právní zástupce žalobce i žalovaná s tímto postupem výslovně vyjádřili souhlas. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené ustanoveních v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly, přičemž žalovaný se již řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobců. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba byla podána důvodně. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění ze dne 25.11.201, č.j. KRPU-242897-14/ČJ-2016-040022-SV-CV, bylo žalobci doručeno dne 25.11.2016, což žalobce za přítomnosti tlumočníka stvrdil svým podpisem. Z protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 25.11.2016, bylo zjištěno, že žalobce před sedmi měsíci odletěl z Afghánistánu letadlem do Turecka. V Turecku strávil asi 15 dnů a pak odplul lodí do Řecka, kde strávil asi dva a půl měsíce na ostrově Lesbos. Pak cestoval do Athén, kde strávil asi 15 dnů. Následně cestoval pěšky či autem do Srbska. V Srbsku strávil více než tři měsíce v uprchlickém táboře. Jednoho dne za nimi přišel převaděč J. a nabídl mu a ostatním uprchlíkům, kteří s ním cestovali, že je dopraví přes Německo do Holandska. Naložil je do kamiónu, v němž byli až do zadržení policií. Za cestu žalobce zaplatil 10.000 dolarů, přičemž na cestu si vydělal v Afghánistánu. Zemi původu se rozhodl opustit, neboť se bojí o svůj život před Tálibánem. Dále uvedl, že neměl možnost si obstarat vízum a cílem jeho cesty je Holandsko, v němž žijí jeho příbuzní a kamarádi. V Holandsku by chtěl studovat a pracovat. Na otázku, zda existuje nějaká překážka, která by mu bránila v návratu do Afghánistánu, uvedl, že se nechce vrátit. Dále bylo ze správního spisu zjištěno, že si žalovaná nevyžádala informace o zemi původu žalobce. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242897- 14/ČJ-2016-040022, vyplývá, že dne 24.11.2016 bylo správním orgánem zjištěno porušení zákona o pobytu cizinců, spočívající v tom, že žalobce vstoupil a pobýval nejméně dne 24.11.2016 v 05:00 hod. na území České republiky bez cestovního dokladu a platného víza či oprávnění k pobytu, proto bylo rozhodnuto podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců o vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Oznámení bylo žalobcem vlastnoručně podepsáno na obou stranách rozhodnutí a to za přítomnosti tlumočníka, jak je zřejmé z jeho vlastnoručního podpisu na uvedeném rozhodnutí. Žalobce také svým podpisem stvrdil, že dne 25.11.2016 převzal stejnopis tohoto oznámení a byl s ním seznámen. Podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Podle odst. 3 policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. Podle ustanovení § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Základním předpokladem poskytnutí efektivní soudní ochrany právům účastníků řízení je právě existence řádného odůvodnění všech částí výroku správního rozhodnutí. Pouze za těchto podmínek mohou účastníci řízení formulovat své výhrady (tzv. žalobní body) proti správnímu rozhodnutí. Neobsahuje-li odůvodnění rozhodnutí uvedené náležitosti, je tím účastníkům řízení znemožněno, aby formulovali konkrétní meritorní žalobní námitky. V takovém případě jim je soudní ochrana poskytnuta nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí, pokud jde o věcné řešení předmětu správního řízení, ale pro jeho nepřezkoumatelnost. Otázkou, jaké podmínky musí být splněny, aby mohl správní orgán rozhodnout o zajištění cizince, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23.11.2011, č.j. 7 As 79/2010-150, který je dostupný na www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že „Lze tedy uzavřít, že správní orgán má povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. V takové situaci je správní orgán povinen možné překážky správního vyhoštění, předání nebo vycestování cizince před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a, jak již konstatoval první senát v citovaném rozsudku ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 12/2009 – 61, publikovaném pod č. 1850/2009 Sb. NSS, učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné. Taková úvaha správního orgánu tedy bude nezbytná např. v případě, kdy, jako v posuzované věci, budou správnímu orgánu již v době rozhodování o zajištění cizince známy skutečnosti, pro něž by důsledkem správního vyhoštění nebo i pouhého předání, resp. nuceného vycestování cizince mohl být nepřiměřený zásah do jeho soukromého nebo rodinného života.“ Soud konstatuje, že závěry učiněné v citovaném rozhodnutí jsou aplikovatelné na případ žalobce. Žalovaná se v žalobou napadeném rozhodnutí nijak možnými překážkami správního vyhoštění žalobce do země jeho původu, tj. do Afghánistánu, podrobněji nezabývala, informace o zemi původu žalobce si nevyžádala a omezila se jen na zcela obecné konstatování na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí, že „realizace správního vyhoštění (nucený návrat) je dle správního orgánu na základě zjištěných skutečností s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy reálná v rámci stanovené doby.“ Žalovaná blíže neposuzovala a nijak se nevypořádala s výpovědí žalobce, že jeho život je ohrožen Tálibánem, a proto se nemůže vrátit do Afghánistánu. Soud v této souvislosti konstatuje, že již v době vydání rozhodnutí žalované bylo obecně známou skutečností, že v Afghánistánu jsou životy civilistů ohroženy Tálibánem. Jde tedy o skutečnost, ke které byla žalovaná při rozhodování o zajištění žalobce povinna přihlédnout a přezkoumatelným způsobem je konkrétně, ač předběžně, vyhodnotit. Důvody, které by bránily v návratu žalobce do Afghánistánu, nelze saturovat ve vyjádření k žalobě, jak ostatně podotkl i žalobce ve své replice. Tento závěr ostatně vyplývá i z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu (dále například rozsudek ze dne 17.12.2015, č.j. 5 Azs 236/2015-34). Žalovaná tak neučinila, a proto je její rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Soud si je vědom, že časový prostor pro řízení o zajištění cizince je velmi omezený, aby správní orgán, který rozhoduje o zajištění cizinců, vyhledával a hodnotil informace o možných překážkách vyhoštění. Přesto nelze na tuto povinnost zcela rezignovat. Žalovaná si tak měla obstarat alespoň základní údaje o zemi původu žalobce a vypořádat se tak s jeho výpovědí. Pochybení žalované soud také spatřuje v určení doby zajištění žalobce. Z výroku žalobou napadeného rozhodnutí i z jeho odůvodnění je zjevné, že rozhodnutí žalované je zmatečné, neboť jsou ve výroku uvedeny odlišné údaje o době zajištění, a to v číselné a v písemné podobě. Ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí je totiž uvedeno, že doba zajištění se stanovuje na 90 (šedesát) dnů ode dne mezení osobní svobody, který nastal dne 24.11.2016 v 05:00 hodin. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je na straně 6 uvedeno, že doba zajištění je stanovena na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, která nastala dne 16.10.2016 v 09:20 hodin. Z žalobou napadeného rozhodnutí tak není zřejmé na jak dlouhou dobu je stanoveno zajištění žalobce a kdy k zajištění vůbec došlo. Soud tak považuje žalobou napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné a rovněž z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Dalšími námitkami se soud pro nadbytečnost již nezabýval. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud proto s poukazem na ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1 s.ř.s. přikročil výrokem ad I) ke zrušení rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a současně ve smyslu ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. také rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný dle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval a žalovaná neměla ve věci úspěch. Výrokem III. tohoto rozsudku soud dle ustanovení § 35 odst. 8 s.ř.s. přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichovi Lechovskému, jenž byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 16.12.2016, č.j. 75 A 38/2016-13. Dle citovaného ustanovení totiž hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby, je-li zástupce advokátem, hradí stát. V daném případě proto ustanovenému zástupci náleží odměna, včetně náhrady hotových výdajů, ve výši 12.342,- Kč za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby, podání repliky podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), z částky 900,- Kč za s tím související tři režijní paušály po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z částky 2.142,- Kč ve výši 21 % DPH. Odměna bude zástupci vyplacena v obvyklé lhůtě k jeho rukám z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 2. ledna 2017 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová