75 A 6/2014

Rubrum

75A 6/2014-52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: O. B., nar. „X“, státní příslušnost Ukrajina, bytem „X“, proti žalované: Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.4.2014, č.j. CPR-1303-2/ČJ-2014- 930310-V234, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 24.4.2014, č.j. CPR-1303-2/ČJ-2014-930310-V234, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24.4.2014, č.j. CPR-1303-2/ČJ-2014-930310-V234, jímž zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3.1.2014, č.j. KRPA-1951-18/ČJ-2014-000022, jímž bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 a ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie na 2 roky. Počátek doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie byl stanoven podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně byla stanovena doba k vycestování z území České republiky na 10 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Podle ustanovení § 120a zákona o pobytu se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu. Důvod pro správní vyhoštění měl žalobce naplnit tím, že opakovaně porušil právní předpisy a na území České republiky pobýval bez víza, ač k tomu není oprávněn. Pokračování 2 75A 6/2014 Žalobce uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť byla porušena ustanovení § 2 odst. 1, odst. 4, § 3, § 4 odst. 1, § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Správní orgán I. stupně vycházel při svém rozhodování z nedostatečných podkladů. Z rozhodnutí žalovaného vůbec nevyplývá, na základě jakých skutečností dospěl k tvrzení, že dne 25.2.2014 jeho manželce pominuly překážky, kvůli kterým musela setrvat na území. Pouze na základě svého neodůvodněného soudu žalovaný nad rámec svých pravomocí uvedl, že žalobcova manželka měla požádat o zrušení platnosti víza za účelem strpění, což podle jeho slov evidentně neučinila. Toto posouzení považuje za nepodložené relevantními skutečnostmi a tudíž pro celkové posouzení otázky, zda žije v České republice společně se svojí manželkou a dětmi z účelových důvodů či nikoliv, za liché a skutkově nepodložené. Žalovaný zcela pominul posouzení dopadu do soukromého a rodinného života žalobce, jelikož vycházel z nepodložených informací a na jejich základě dospěl k absurdnímu závěru, že jeho pobyt na území České republiky s manželkou a dětmi je zcela účelový. Důvodem, proč manželka žalobce podala žádost o vízum za účelem setrvání na území podle ustanovení § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu je skutečnost, že předčasně porodila jejich syna M. dne …, který kvůli potížím při porodu a následnému zjištění jeho vážného zdravotního stavu byl a dosud je v péči lékařů. Právě špatný zdravotní stav syna neumožňuje, aby manželka vycestovala mimo území České republiky, nýbrž naopak vyžaduje její neustálou péči o jejich syna a taktéž i o nezletilou dceru J. Z tohoto důvodu jí bylo uděleno vízum za účelem strpění na území a taktéž z tohoto důvodu byla stanovena platnost víza do dne 19.5.2014. Dále poukázal na to, že v daném případě bylo třeba uvažovat o aplikaci ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu, neboť naléhavost situace jeho rodiny zcela vyžaduje, aby byl podporou jeho manželce a nápomocen při péči o syna a výchovu dcery. Proto samotný dopad jeho vycestování by znamenal zásadní zásah do rodinného života a taktéž do práv jeho dětí. Pokud by musel z České republiky vycestovat, nebylo by pro jeho manželku možné, aby se tu sama starala o vážně nemocného syna a vychovávala jejich dceru. Jelikož obě dvě děti jsou velmi malé, není přípustné, aby rodinu rozdělili a žili odděleně. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k podané žalobě uvedla, že správní orgán I. stupně před vydáním napadeného rozhodnutí zkoumal, zda rozhodnutím o správním vyhoštění nebude nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu s ustanovením § 174a zákona o pobytu, když při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlednil zejména závažnost a druh protiprávního jednání žalobce, kdy posoudil, že žalobce na území České republiky opakovaně porušuje právní předpisy, a to tím, že vědomě opakovaně pobývá na území České republiky bez víza, v rozporu s vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění a navíc v České republice spáchal pokračující přečin padělání a pozměnění veřejné listiny. K České republice nemá žalobce žádné vazby a není mu známa žádná překážka ve vycestování na Ukrajinu. Jeho tvrzení o tom, že na území České republiky žije se svou manželkou a dětmi je zcela účelové, neboť jak bylo žalovaným zjištěno, manželka žalobce požádala o vízum za účelem strpění pobytu až dne 16.1.2014, které jí bylo uděleno s platností od 20.2.2014 do 19.5.2014, tedy až po vydaném rozhodnutí o správním vyhoštění. Vízum bylo uděleno za účelem strpění, a to proto, že v době podané žádosti existovaly překážky k vycestování na Ukrajinu. Dne 25.2.2014 však tyto překážky pominuly a manželka žalobce měla požádat o zrušení platnosti víza. Pominutí překážek k vycestování je doloženo ze sdělení Ministerstva vnitra ze dne 25.2.2014, č.j. MV-25863-3/OAM-2014, které je součástí odvolacího spisu. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobci bylo dne 15.8.2012 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, které (K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování 3 75A 6/2014 však nerespektoval a dále upozornil i na trestnou činnost žalobce. Vzhledem k tomu, že v žalobě je obsažena stejná argumentace jako byla uplatněna ve správním řízení, odkázal žalovaný dále na odůvodnění rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalobce a žalovaná se po řádném poučení, že mohou vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřili. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky, k nimž by soud musel přihlížet bez návrhu, však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu soud zjistil, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu postoupeného žalovanou vyplývá, že v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce uvedl, že v České republice žije s manželkou a dvěma dětmi. Poukázal na to, že jeho syn M. B., nar. „X“, od narození trpí vážnými zdravotními potížemi a z tohoto důvodu je nutná jeho přítomnost, aby mohl manželce v této složité situaci pomáhat a starat se o druhé dítě, J. B., nar. „X“. Z těchto důvodů považuje vycestování na Ukrajinu za nepřiměřené. Doklad o zdravotním stavu syna slíbil dodat obratem. Ze správního spisu však nevyplývá, že by tak následně skutečně učinil. Žalovaný na tento jediný argument uvedený v odvolání reagoval ve svém žalobou napadeném rozhodnutí poukazem na to, že žalobce před správním orgánem I. stupně uvedl, že k České republice nemá žádné vazby a není mu známa překážka vycestování na Ukrajinu a chce na Ukrajinu vycestovat. Dále uvedl, že celá jeho rodina žije na Ukrajině. Tvrzení žalobce o tom, že na území České republiky žije se svou manželkou a dětmi označil žalovaný za zcela účelové, neboť žalovaný zjistil, že manželka žalobce požádala o vízum za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu až dne 16.1.2014, které jí bylo uděleno s platností od 20.2.2014 do 19.5.2014, tedy až po vydaném rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce ze dne 3.1.2014. Dále uvedl, že dne 25.2.2014 překážky k vycestování na Ukrajinu manželky žalobce pominuly. V postupu správního orgánu I. stupně žalovaný neshledal pochybení. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Soud konstatuje, že žalobce vznesl ve svém odvolání relevantní námitku nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života, která by mohla mít vliv na rozhodnutí o správním vyhoštění. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda této námitce věnoval žalovaný dostatečnou pozornost. (K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování 4 75A 6/2014 Ve vztahu k manželce žalobce I. S. žalovaný opatřil výpis z evidence, ze kterého je pouze patrno, že této osobě bylo uděleno vízum nad 90 dnů za účelem strpění podle zákona o pobytu cizinců od 20.2.2014 do 19.5.2014. Ze spisu však nevyplývá, z jakého důvodu bylo vízum za účelem strpění I. S. uděleno, zda to bylo pro aktuálně nepříznivou situaci na Ukrajině nebo pro to, že jí nedovoluje vycestovat zdravotní stav syna žalobce. Z podkladů založených ve správním spise, a to zejména ze sdělení Policie ČR, ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 3.4.2014, č.j. CPR-5544-2/ČJ-2014-930310-T259, a sdělení Ministerstva vnitra ze dne 2.4.2014, č.j. MV-25863-4/OAM-2014, vyplývá, že zde existovaly překážky k vyhoštění na Ukrajinu z důvodu nestabilní politické situace, které již odpadly, avšak ze spisu není patrno, zda se právě tyto překážky a jejich odpadnutí vztahují právě na Irynu Smirnova, jak zřejmě dovozuje žalovaný ve svém žalobou napadeném rozhodnutí, ačkoliv to není v tomto rozhodnutí ani výslovně uvedeno. Soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu, dle kterého ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, kterému ve vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá nebo jsou-li splněny podmínky podle § 179 odst. 5 zákona o pobytu. Z uvedeného ustanovení tak vyplývá, že ani v zákoně nejsou konkrétněji překážky k vycestování v tomto případě uvedeny, nelze tak určit proč bylo I. S. vízum uděleno. V době podaného odvolání tak lze na základě spisového materiálu pouze konstatovat, že nejméně manželka žalobce I. S. se již nacházela na území České republiky, byl jí povolen pobyt a bylo možno jí ze strany správních orgánů vyslechnout, což spíše podporuje tvrzení žalobce, než vyvrací. Dále nic nevyvrací tvrzení žalobce, že u I. S. existují překážky k vycestování z důvodu zdravotního stavu jejich syna M., které zabraňují i vyhoštění žalobce. Soud na okraj poznamenává, že ze spisu ani není patrno, zda I. S. je skutečně manželkou žalobce či pouze družkou. Ačkoliv z odvolání žalobce vyplývá, že by měl mít lékařské zprávy o zdravotním stavu syna k dispozici, žalovaný se je ani nepokusil žádným způsobem opatřit. Soud v dané věci hodnotí závěry žalovaného ohledně účelovosti tvrzení o pobytu manželky žalobce a jejich dětí na území České republiky a neexistenci překážek pro jejich vycestování z důvodu zdravotního stavu syna M. a tím i pro vyhoštění žalobce za předčasné, nepodložené dostatečnými důkazy ve správním spise. Soud v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu správních soudů, ze které vyplývá, že v případě, že úvahy a závěry žalovaného nenacházejí podklad ve správním spise, je nutno takové rozhodnutí považovat za vadné podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. (srov. rozsudek NSS ze dne 22.1.2004, 4 Azs 55/2003; rozsudek KS Brno ze dne 25.10.2007, 30 Ca 258/2005, www.nssoud.cz). S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto soud shledal předmětnou žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí pro vadu řízení podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. ve výroku I. rozsudku zrušil, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve spise a vyžaduje zásadní doplnění. Soud nepřistoupil ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť uvedená vada může být napravena v odvolacím řízení. Soud v souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. rozhodl o tom, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení, v němž je dle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s vázána právním názorem soudu výše uvedeným. (K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování 5 75A 6/2014 Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, proto by mu podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. náležela náhrada nákladů řízení, avšak žalobce ani k výzvě soudu žádnou náhradu nákladů neuplatnil, a proto soud rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 7. července 2014 JUDr. Petr Černý, Ph.D., v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Markéta Kubová (K.ř.č. 1 - rozsudek)