75 Ad 13/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobkyně: K. K., nar. „X“, bytem „X“, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvu práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29.5.2013, č.j. 2013/34553-71, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5.2013, č.j. 2013/34553-71, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8.3.2013, č.j. 496204172, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o obnovu řízení. V žalobě uvedla, že podala návrh na obnovu řízení v její důchodové záležitosti, neboť do vyměřovacího základu pro její starobní důchod nebyla zahrnuta proplacená nevyčerpaná dovolená na zotavenou v roce 1990 ve výši 1113,- Kč za dřívější období. Česká správa sociálního zabezpečení odůvodnila svoje rozhodnutí tak, že pokud by jí byla započítána proplacená nevyčerpaná dovolená na zotavenou, byl by její důchod o 161,- Kč nižší. Nejvyšší správní soud se v rozsudku o kasační stížnosti v této věci ztotožnil s názorem žalobkyně, že nelze pro výpočet jejího důchodu použít ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, avšak provedl výpočty, na jejichž základě dospěl k závěru, že důchod žalobkyně by byl o 74,- Kč nižší. Tento závěr považuje žalobkyně za absurdní a navíc neměla možnost se k novému důkazu, který si opatřil Nejvyšší správní soud vyjádřit. Má za to, že při výpočtu jejího důchodu ze strany Nejvyššího správního soudu došlo k chybě. Nejvyšší správní soud dle jejího názoru nemůže nahrazovat Českou správu sociálního zabezpečení při výpočtu důchodu a z tohoto důvodu měl věc vrátit. Očekává, že obnova řízení bude povolena, aby se mohla bránit proti výpočtu, proti němuž se dosud bránit nemohla. Závěrem navrhla provést důkaz listinnou, na níž je uvedeno 31 dnů a kterou při výpočtu použil Nejvyšší správní soud. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem zamítnutí odvolání žalobkyně bylo nesplnění podmínek podle § 100 odst. 2 správního řádu, neboť uplynula subjektivní i objektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení. Žádost žalobkyně o obnovu řízení ze dne 12.10.2012 byla České správě sociálního zabezpečení doručena dne 15.10.2012. Předmětem této žádosti bylo povolení obnovy řízení ve věci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3.3.2008, kterým byl žalobkyni přiznán od 4.8.2006 starobní důchod. Rozsudek o kasační stížnosti nelze považovat za rozhodnutí ve správním řízení a pro stanovení počátku běhu subjektivní a objektivní lhůty pro obnovu řízení je datum jeho převzetí irelevantní. Žalobkyně ve své žalobě marné uplynutí lhůt stanovených správním řádem nezmiňuje ani nenapadá. Důvodem její žaloby je meritorní problém výpočtu výše starobního důchodu a žalobkyně se zabývá skutečnostmi, které vůbec nebyly a nemohly být předmětem posouzení žalovaného. Žalovaný dále poukázal na právní úpravu obnovy řízení a uvedl, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, neboť dospěl ke stejnému výsledku jako Česká správa sociálního zabezpečení a krajský soud. Tento rozsudek Nejvyššího správního soudu tak nelze považovat za novou skutečnost, která by odůvodňovala změnu původního rozhodnutí ve smyslu požadavků žalobkyně. Zmocněnec žalobkyně při jednání soudu odkázal na žalobu a uvedl, že dříve byla věc žalobkyně posuzována podle § 14 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, s čímž nesouhlasila a ve výsledku bylo jejímu názoru dáno za pravdu. Jednání před Nejvyšším správním soudem ve věci však bylo neveřejné a žalobkyně se nemohla bránit proti překvapivému právnímu názoru Nejvyššího správního soudu, kdy jí bylo přiřazeno 31 dnů dovolené. Vůbec není zřejmé, jak těchto 31 dnů vzniklo a odkud se vzaly. Nejvyšší správní soud pochybil a vyslovil zcela nový nesprávný právní názor. Nejvyšší správní soud neměl nahrazovat rozhodnutí ČSSZ, ale měl jí věc vrátit k dalšímu řízení. Žalobkyně má za to, že odpovědné správní orgány se vyhýbají řešení této meritorní otázky. Lhůty podání na obnovu řízení by se měly počítat od rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích a v tomto případě jsou lhůty zachovány. Došlo k porušení práva žalobkyně na výši důchodu a je nutno, aby bylo zachováno alespoň právo na obnovu řízení. Soud by měl případně ve svém rozsudku apelovat na ČSSZ, aby věc skutečně a meritorně vyřídila. Žalovaný se z jednání soudu omluvil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud přezkoumal v rámci žalobních námitek skutkový a právní stav věci a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud považuje nejprve za důležité vymezit rozsah jeho přezkumu v tomto řízení. Správní soudnictví poskytuje ochranu subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem a za podmínek stanovených zejména soudním řádem správním. V případě ochrany před nezákonným rozhodnutím je na žalobci, aby v zákonné lhůtě soustředil důvody, v jejichž mezích má být rozhodnutí soudem zkoumáno. Soudní přezkum není a nemůže být všeobecnou kontrolou zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. Je vždy na osobě rozhodnutím dotčené, zda toto rozhodnutí akceptuje, či zda se proti němu bude bránit u soudu; je rovněž na její vůli, jaká pochybení označí za podstatná. Dispoziční zásada je vyjádřena v § 75 odst. 2 s.ř.s. tak, že soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Žalobní body jsou podle § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. náležitostí žaloby a musí z nich být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky za nezákonné nebo nicotné. Uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Určující pro rozsah soudního přezkumu je tedy, až na výjimky, řádná žaloba. V jejích mezích soud zkoumá napadené rozhodnutí, a pokud namítanou nezákonnost či vady řízení zjistí, zruší napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a podle odst. 4 téhož ustanovení věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému (srov. rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 24.8.2010, 4 As 3/2008; ze dne 8.3.2011, 7 Azs 79/2009, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.4.2012, 5 As 111/2011, www.nssoud.cz uvedl, že: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002 - 35, publikovaný pod č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 105, též rozsudky zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 112, ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111, ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008 - 135, ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010 - 75, všechny dostupné na www.nssoud.cz).“ Soud má za to, že v dané věci je právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 5 As 111/2011 ve vztahu k přezkumu rozhodnutí o opožděném odvolání přenositelný i na rozhodnutí, jímž byl návrh na obnovu řízení z důvodu uplynutí lhůt zamítnut. Soud tak v tomto řízení může zkoumat pouze to, zda skutečně došlo k uplynutí lhůt pro podání návrhu na obnovu řízení podle § 100 odst. 2 správního řádu, avšak pouze za předpokladu, že to žalobce ve své žalobě relevantně namítne a své tvrzení podepře i odpovídajícími argumenty a učiní tak z tohoto tvrzení žalobní bod. To však žalobkyně neudělala. V dané věci žalobkyně vůbec proti posouzení lhůt k podání návrhu na obnovu řízení nebrojila a zcela tento aspekt pominula. Soud vázán žalobním návrhem pak má za to, že s tímto posouzením lhůt souhlasí a nemá proti němu námitek. V takovém případě však ani soud nemůže z úřední povinnosti správnost tohoto posouzení lhůt Českou správnou sociálního zabezpečení a žalovaným hodnotit. Dále jak plyne ze shora uvedeného právního názoru Nejvyššího správního soudu, nelze v daném soudním přezkumném řízení hodnotit meritorní otázky, které byly důvodem pro podání návrhu na obnovu, a to správnost výpočtu starobního důchodu žalobkyně. Závěrem tak lze konstatovat, že relevantní námitky, jimiž by se soud mohl zabývat, žalobkyně nevznesla a námitky, jež v žalobě uplatnila, není možno v daném soudním řízení přezkoumávat. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší, neboť mu nad rámec úřední činnosti žádné nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ústí nad Labem dne 9. června 2014 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová