75 Ad 7/2025

Rubrum

č. j. 75 Ad 7/2025-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: C. Č., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2025, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 6. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2025, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 31. 3. 2025 odňala žalovaná žalobci invalidní důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 24. 3. 2025 již není invalidní. Žaloba Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 75 Ad 7/2025 2. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav odpovídá přinejmenším invaliditě I. stupně dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Uvedl, že trpí těžkou formou obstrukční spánkové apnoe s prokázaným indexem AHI 90 (před léčbou). Tento stav je trvalý, neléčitelný a pouze kompenzován přístrojovou léčbou (CPAP), kterou musí používat každou noc. Bez léčby dochází k životu ohrožujícím stavům, což dle názoru žalobce potvrzují starší posudky i současné lékařské zprávy.

3. Dále žalobce uvedl, že mu byl v roce 2016 přiznán invalidní důchod I. stupně pro uvedenou diagnózu, a to v době, kdy nebylo možné využít léčbu CPAP z důvodu její intolerance. Konstatoval, že od té doby nedošlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu, naopak poukázal na zhoršení dalších přidružených diagnóz, a to obezity III. stupně (BMI až 46,2), arteriální hypertenze, dyslipidémie a vertebrogenního algického syndromu.

4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a věcně nesprávné, neboť posudkový orgán podle jeho názoru nesprávně hodnotil jeho zdravotní stav ve stabilizovaném stavu po léčbě CPAP, tedy při zohlednění kompenzace. Takový postup má podle žalobce odporovat ustálené judikatuře i metodice Ministerstva práce a sociálních věcí, podle nichž má být zdravotní stav posuzován bez vlivu léčby a kompenzačních prostředků. Zdůraznil, že léčba CPAP pouze zmírňuje projevy onemocnění, nikoliv jeho příčinu, přičemž bez jejího použití dochází k okamžitému zhoršení zdravotního stavu. Uzavřel, že od roku 2016 nebylo prokázáno zlepšení jeho zdravotního stavu, naopak došlo k progresi dalších onemocnění.

5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě stručně zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení a připomněla, že napadené rozhodnutí vydala na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 16. 6. 2025, kterým je vázána. Podle tohoto posudku v případě žalobce nejde o invaliditu ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 20 %. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla provedení důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která posoudí zdravotní stav, pracovní schopnost a stupeň invalidity žalobce dle platné právní úpravy. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaná nesdělili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. Zároveň soud rozhodoval jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.

8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 75 Ad 7/2025 a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

9. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, včetně zdravotního posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2026, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci od 5. 1. 2016 invalidní důchod prvního stupně, na základě posudku o invaliditě vypracovaného dne 16. 2. 2016 posudkovým lékařem MUDr. J. Z. pro Okresní správu sociálního zabezpečení Teplice, dle kterého poklesla pracovní schopnost žalobce o 45 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).

11. V rámci kontrolní lékařské prohlídky dne 24. 3. 2025posudkový lékař MUDr. R. K. pro Okresní správu sociálního zabezpečení Teplice posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí podle posudkového lékaře 30 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Datum zániku invalidity bylo stanoveno na 6. 5. 2025 Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 31. 3. 2025 výše citované rozhodnutí, jímž žalobce od 6. 5. 2025 odňala invalidní důchod, neboť pracovní schopnost poklesla vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %, přičemž pojištěnec je invalidní, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti činí nejméně 35 %.

12. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky dne 16. 4. 2025. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobce ze dne 16. 6. 2025, který vypracovala posudková lékařka Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem (dále jen „LPS“) MUDr. D. H. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí podle lékařky LPS 20 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 19. 6. 2025, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2025 s odůvodněním, že pro vznik invalidity nejsou splněny podmínky, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobce činí 20 % a pro vznik invalidity je nutné, aby nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 75 Ad 7/2025 13. Podle ustanovení § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

14. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

15. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

16. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

17. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.

18. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod alespoň I. stupně je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 35 % (srov. § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 19. 6. 2025, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity alespoň I. stupně, tj. zda nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

19. Soud se nespokojil se závěry posudku ze dne 16. 6. 2026, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

20. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 14. 1. 2026. Žalobce jednání komise byl přítomen. Dále je z posudkové dokumentace Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 75 Ad 7/2025 patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice pak komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce ke dni 19. 6. 2025 byl 20 %, což neodpovídá ani invaliditě I. stupně.

21. Komise konstatovala, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity v daném případě se jedná o postižení nervové soustavy, lehká forma, lehké snížení psychické a fyzické výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle tohoto zařazení je 20 % (rozmezí určené pro toto postižení je 10 % až 20 %). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu ustanovení § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena.

22. Toto hodnocení posudková komise použila, neboť se u žalobce z funkčního hlediska jedná o syndrom obstrukční spánkové apnoe s výborným funkčním dopadem léčby přetlakem. Dodala, že je zřejmé, že se z funkčního hlediska jedná o výborný efekt terapie pomocí CPAP, s lehkou formou snížené psychické a fyzické výkonnosti. V ostatních hodnoceních komorbidit a jejich vlivu na míru poklesu pracovní schopnosti (hypertenze a obezity) se rovněž plně ztotožnila s posudkovou lékařkou České správy sociálního zabezpečení. Závěrem komise uvedla, že žalobce byl schopen obecně vykonávat práce s využitím svého vzdělání, byl schopen vykonávat i dosavadní práci v plném pracovním úvazku a nemá zákaz řízení motorových vozidel.

23. Soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Současně byl žalobce v rámci jednání komise vyšetřen lékařem specialistou příslušného oboru, který se na posudku podílel.

24. Ačkoli posudková komise a posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu Teplice dospěli k odlišnému závěru o rozhodujícím zdravotním postižení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, než jaké dříve určil posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice, všechny posudkové orgány shodně zhodnotily, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce nedosahuje alespoň 35 %, a žalobce tedy není invalidní. Z pohledu soudu je předložený posudek úplný, logický a přesvědčivý.

25. Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek posudkové komise či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesly ani žalovaná ani samotná žalobce poté, co byly seznámeny s posudkovým závěrem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003 č. j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003-48 či ze dne 12. 3. 2009 č. j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz). Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 75 Ad 7/2025 26. V projednávané věci soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl žalobcem navržené důkazy listinami, a to rozhodnutím žalované ze dne 16. 6. 2025 a lékařskou zprávou týkající se spánkové apnoe (AHI 90, CPAP terapie), neboť tyto listiny jsou součástí správního spisu a soud je vzal v úvahu.

27. V souladu s § 54 odst. 2 s. ř. s. je rozsudek vyhlášen vyvěšením na úřední desce soudu, neboť se nekonalo ústní jednání, při němž by byl vyhlášen. Rozsudek je zveřejněn ve zkráceném znění po dobu čtrnácti dnů; den jeho vyhlášení je vyznačen na jeho písemném vyhotovení.

28. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

30. Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měla žalobce vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měla v době rozhodování žalované, tj. ke dni 19. 6. 2025. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže, popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobce iniciovat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 75 Ad 7/2025 Ústí nad Labem 11. června 2026 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.