75 Az 35/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: V. D. N., nar. „X“, bytem „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, t.č. ZZC Drahonice, Drahonice u Lubence 41, 441 01 Podbořany, zastoupeného Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, se sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.8.2016, č.j. OAM-78/LE-LE05-LE05-2016, E.č. „X“, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.8.2016, č.j. OAM-78/LE-LE05- LE05-2016, E.č. „X“, kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu z důvodu nesplněných podmínek uvedených v ustanoveních § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce se rovněž domáhal přiznání náhrady nákladů řízení. V žalobě žalobce uvedl, že je přesvědčen o nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť vychází z nespolehlivě zjištěného stavu věci. Žalobce namítl, že v žalobou napadeném rozhodnutí chybí dostatečné odůvodnění, což odporuje ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád), a ani výroková část žalobou napadeného rozhodnutí nedosahuje požadavků na přesnost a určitost. Žalobce se domnívá, že se jedná o vady, které jsou způsobilé přivodit nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce dále uvedl, že účastník řízení není podle ustanovení § 18 odst. 2 správního řádu dostatečně definován, neboť pro náležité definování se požaduje jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu. Tyto údaje v žalobou napadeném rozhodnutí chybí, což odporuje ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu. Žalobce se domnívá, že výroková část je z výše uvedených důvodů neurčitá. Žalobce dále namítá nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu, neboť správní orgán nezohledňuje podklady shromážděné žalobcem a neváže je k jeho aktuální situaci. Ve vztahu k důvodům azylové ochrany žalobce opětovně poukazuje na požadavky obsažené v ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu s tím, že žalobou napadené rozhodnutí je v tomto bodě nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce při pohovorech, které s ním byly konány jako s žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, poukazoval na svou složitou životní situaci, jelikož se obává návratu do vlasti, kde zanechal značné dluhy, čímž je podle jeho názoru naplněn azylový důvod podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce dále poukázal na prokazatelnou existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které je na místě udělení azylu podle ustanovení § 14 zákona o azylu. Při pohovoru žalobce uvedl, že se obává návratu do vlasti, neboť aktuálně žije mimo území své vlasti a bojí se, jak bude ve své vlasti přijat. Žalobce uvedl, že přesídlení osob zdržujících se mimo území Vietnamské socialistické republiky je velice složité, neboť sama vláda podporuje migraci, avšak po návratu z ciziny nemají tyto osoby bez pomoci rodiny, kterou žalobce ve své vlasti nemá, možnost se usadit, nezískají zaměstnání a s ohledem na chybějící sociální systém nelze dobu po návratu do vlasti nijak překlenout. Žalobce se domnívá, že prokázal relevantnost udělení azylu z důvodů zvláštního zřetele hodných, které navíc žalovaný nijak nevyvrátil. Podle žalobce mu může být způsobena újma v případě návratu do vlasti, neboť existuje nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.3.2008, č.j. 2 Azs 71/2006-82. Žalobce uvedl, že sice nemůže být postaveno na jisto, že bude vystaven takovému jednání, avšak mělo se zkoumat, zda existuje skutečné, reálné nebezpečí, že žalobci tato újma hrozí. Podle žalobce však nelze vyloučit, že mu po návratu do vlasti hrozí persekuce ze strany státních orgánů a soukromých osob. Závěrem žalobce uvedl, že při posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, nevyhodnotil nashromážděné důkazy ve svém souhrnu, žalobou napadené rozhodnutí zcela nedostatečně odůvodnil, což činí žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tedy nezákonné. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Žalobce se také domáhá přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že je toho názoru, že uplatněné žalobní námitky neprokazují nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a nemohou tak závěry uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí zpochybnit. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, posoudil ji ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnosti, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, a dal žalobci možnost vyjádřit se ke všem nashromážděným podkladům. Po posouzení těchto skutečností žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobci svědčil některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí pak velmi podrobně, jasně a srozumitelně vyhodnotil důvody, pro které žalobce žádá o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že žádá o udělení mezinárodní ochrany z důvodu zlegalizování si pobytu na území České republiky, aby zde mohl zůstat, třebaže mu bylo uděleno správní vyhoštění. V České republice chce žalobce zůstat, protože si zde od roku 2008 zvykl, má zde přítelkyni, chce zde pracovat a vydělávat peníze, aby mohl podporovat své rodiče ve Vietnamské socialistické republice. Dosud také nesplatil dluh za svoji cestu do České republiky a po návratu do vlasti by neměl zajištěnou práci a neměl by tak z čeho svůj dluh splácet. Na základě vyhodnocení skutkového děje dospěl žalovaný k závěru, že skutečným motivem žalobce pro žádost o azyl je udělení správního vyhoštění. Žalovaný má proto za to, že jediným důvodem pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu žalobce na území České republiky. Žalovaný trvá na tom, že na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu posoudil žádost žalobce a žalobou napadené rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Žalobou napadené rozhodnutí je zákonné a žalovaný nesouhlasí se vznesenými námitkami vztahujícími se k jeho formální stránce, neboť výroková část je přesná a úplná. Žalovaný k tomu uvedl, že ani sám žalobce nemá pochyb o tom, že bylo rozhodováno ve věci jím podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný se neztotožňuje s námitkami žalobce ohledně nedostatečného vypořádání se s jednotlivými důvody udělení azylu. Okolnosti uváděné žalobcem podle žalovaného nenaplňují udělení tzv. humanitárního azylu, podle ustanovení § 14 zákona o azylu. Závěrem žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), neboť žalovaný s tímto postupem vyjádřil svůj souhlas a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona, z nichž vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. a ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu postoupeného žalovaným soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Poté, co byl žalobce zajištěn, dne 8.7.2016 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V ní uvedl, že má v České republice přítelkyni, žije zde již dlouho a zvykl si tady. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce dále doplnil, že naposledy opustil Vietnamskou socialistickou republiku v roce 2008 a pak se tam už nevrátil. Svou vlast opustil, neboť mu známý doporučil, aby odjel do České republiky a vydělal peníze na pomoc rodině. Ve Vietnamské socialistické republice neměl žádné potíže a nebyl ve vlasti trestně stíhaný. O udělení mezinárodní ochrany požádal především proto, že zde bydlí již dlouho, je tu zvyklý, má zde přítelkyni, se kterou bydlí, a chtějí se vzít. Jeho rodiče jsou již staří, chtěl by jim pomáhat. Chce tu zůstat, pracovat, vydělávat peníze a posílat jim je. Z poskytnutých údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany soud zjistil, že žalobce je schopen se dorozumět vietnamsky, náboženským přesvědčením je buddhista, o politiku se nezajímá, je svobodný, bezdětný, bylo mu uděleno vízum za účelem podnikání a do České republiky přicestoval letecky z Hanoje. Jeho zdravotní stav je dobrý, nemá žádné zvláštní potřeby. K dalším důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že zde má přítelkyni a chtějí se příští rok vzít. V České republice žije jeho bratranec, sestřenice a další příbuzní. Ve Vietnamské socialistické republice by neměl zajištěné zaměstnání, má tam dluhy, které by nemohl splácet. Z opisu rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 10.9.2015, č.j. KRPA-252450-69/ČJ- 2014-000022, které nabylo právní moci dne 6.10.2015 a vykonatelnosti dne 6.11.2015, soud dále zjistil, že žalobce se v průběhu pobytu na území České republiky nacházel neoprávněně bez víza, za což mu byla dne 12.6.2014 uložena pořádková pokuta ve výši 1 000,- Kč, kterou žalobce na místě zaplatil, a udělen výjezdní příkaz s dobou platnosti do 26.6.2014. Na tomto místě soud podotýká, že se jednalo v pořadí o třetí výjezdní příkaz, který byl žalobci udělen. Dne 27.6.2014 se však žalobce nacházel opětovně na území České republiky neoprávněně, a byl proto zajištěn, ještě téhož dne ze zajištění propuštěn, a došlo k zahájení správního řízení o správním vyhoštění pro opakovaný pobyt na území České republiky bez oprávnění k pobytu. Dle ustanovení § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Dle ustanovení § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Dle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jež má dle žalobce spočívat zejména ve skutečnosti, že se žalovaný dostatečně nevypořádal se zjištěným skutkovým stavem, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, o co opíral své úvahy, z jakých podkladů vycházel a k jakým závěrům dospěl, a že nedostatečně identifikoval osobu žalobce. Jak vyplynulo z předloženého správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný v rámci své úvahy vycházel zejména z informací poskytnutých žalobcem jednak v samotné žádosti o udělení azylu, a dále z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z uvedených listin vyplynulo, že žalobce o azyl žádá zejména z obavy, že by nemohl ve své vlasti sehnat zaměstnání a splácet tak své dluhy. Dále si žalovaný jako podklad svého rozhodnutí vyžádal výroční zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 27.1.2016, informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 26.5.2015, č.j. 98851/2015- LPTP, k č.j. MV-42927-19/OAM-2015, Vietnam, situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 16.4.2014, č.j. 99311/2014-LPTP, k č.j. MV-15439-17/OAM-2014, zprávu Mezinárodní organizace pro migraci – údaje o zemi - Vietnam (říjen 2015), zprávu organizace Freedom House ze dne 28.1.2015 – Svoboda ve světě 2015 – Vietnam, výroční zprávu organizace Amnesty International ze dne 24.2.2016 a zprávu Ministerstva zahraničních věcí spojených států amerických ze dne 13.4.2016 – Vietnam, o dodržování lidských práv za rok 2015. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20.1.2006, č.j. 4 Azs 111/2005-58, který je dostupný na www.nssoud.cz, „řízení o udělení azylu je totiž specifické tím, že tvrzení žadatele o azyl hrají zcela zásadní roli a správní orgán z nich vždy vychází. Obsahují-li skutečnosti obecně podřaditelné azylovým důvodům, hodnotí je z hlediska pravdivosti a opatří si objektivní informace o zemi původu, které pak porovná s údaji sdělenými žadatelem a učiní celkový závěr.“ V napadeném rozhodnutí se žalovaný zabýval jednotlivými předpoklady udělení mezinárodní ochrany a doplňkové ochrany dle ust. § 12 - § 14b zákona o azylu, kdy postupně dospěl k závěru, že uvedené podmínky žalobce nesplňuje, neboť žalobce v průběhu celého správního řízení netvrdil, že by mu hrozilo nějaké pronásledování či že by z pronásledování měl odůvodněné obavy. Napadené rozhodnutí samo o sobě je tak nutno posoudit jako přezkoumatelné, neboť žalovaný v něm podrobně rozvedl, z jakých důvodů žalobci mezinárodní ochranu nepřiznal, jakož i z jakých podkladů při své úvaze vycházel. Soud hodnotí zjištěný skutkový stav za dostatečný a z uvedeného důvodu považuje žalobcem vznesenou námitku nepřezkoumatelnosti za nedůvodnou. K námitce žalobce ohledně nedostatečné identifikace žalobce soud konstatuje, že v žalobou napadeném rozhodnutí je žalobce identifikován pouze jménem, příjmením a datem narození, adresa trvalého pobytu zcela absentuje. Žalobci lze dát za pravdu, že se jedná o vadu rozhodnutí, neboť není uveden jeden z údajů umožňujících identifikaci žalobce ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 a § 68 odst. 2 správního řádu, nicméně za současného skutkového stavu byl účel uvedení těchto údajů naplněn, neboť je žalobce bezpochyby dostatečně identifikován. Ostatně ani žalobce sám nevrdí opak, a tak lze uzavřít, že se jedná o toliko formální vadu, která však nezpůsobuje nezákonnost celého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Dále se soud zabýval jednotlivými důvody, jež dle žalobce odůvodňují oprávněnost jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce uváděl, že u něho jsou dány důvody pro udělení azylu dle ustanovení § 12 zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z návratu do vlasti, kde zanechal dluhy, nemá zde zajištěnou práci, a tedy ani možnost, jak své dluhy splácet. Jak bylo ale soudem zjištěno z žádosti o udělení azylu, žalobce neuváděl, že mu hrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Jak sám žalobce uvedl, o politiku se nezajímá. V daném případě žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti, jež by nasvědčovaly závěru, že by byl příslušníkem určité sociální skupiny, jež je pronásledována za svou příslušnost, názory či přesvědčení, a proto žalovaný správně vyhodnotil, že žalobce nemá pro udělení mezinárodní ochrany z uvedeného důvodu nárok. Tento závěr ostatně podporuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.12.2005, č.j. 4 Azs 63/2005 – 55, který je dostupný na www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „Situace stěžovatele tak, jak ji sám správnímu orgánu rozhodujícímu o udělení azylu vylíčil, neukazuje na odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Skutečným motivem jeho odchodu z vlasti byla snaha uniknout z dosahu osoby, jež po něm nezákonnými prostředky (výhrůžkami a násilím) vymáhala vrácení půjčky. Žádost o azyl se rozhodl podat až v České republice v přímé souvislosti s udělením správního vyhoštění.“ Z tohoto důvodu soud předmětnou námitku žalobce zamítnul jako nedůvodnou. Žalobce taktéž poukazoval na skutečnost, že prokázal důvody zvláštního zřetele hodných pro udělení azylu dle ustanovení § 14 zákona o azylu, neboť se obává, jak bude ve své vlasti přijat, a skutečnost, že má na území České republiky přítelkyni, která zde má povolen trvalý pobyt a s níž hodlá uzavřít manželství. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11.3.2004, č.j. 2 Azs 8/2004 - 55, který je dostupný na www.nssoud.cz, je vymezen smysl humanitárního azylu, který spočívá v tom, že „rozhodující správní orgán má možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto ,nehumánní‘ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných), u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými, či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Na udělení humanitárního azylu není právní nárok, tedy nelze o něj žádat (viz. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 15.10.2003, sp. zn. 3 Azs 12/2003, ze dne 22.1.2004, sp. zn. 5 Azs 47/2003). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.12.2003, č.j. 4 Azs 31/2003 - 64, který je dostupný na www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že „obtíže žadatele o azyl, spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných okolností vnímat jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.“ Nejvyšší správní soud dovodil, že důvody hodnými zvláštního zřetele nejsou obtíže spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým osobám v zemi původu, skutečnost, že žadatel má v úmyslu se v České republice oženit a založit zde rodinu, obtíže s možností obživy, seberealizace a neplodnost. Příkladem důvodů, pro které lze předpokládat udělení humanitárního azylu jsou zvlášť těžká nemoc či zdravotní postižení, příchod z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými, či přírodními faktory. Soud k dané problematice konstatuje, že situaci, kterou si žalobce způsobil svým jednáním, nelze řešit pomocí mezinárodní ochrany – řízení o udělení azylu v žádném případě nesupluje pobytové řízení cizinců, opačný závěr by svědčil o obcházení zákona. Jak uvedl sám žalobce, na území České republiky pobývá od roku 2008, přičemž o azyl požádal až za situace, kdy mu bylo uloženo správní vyhoštění, neboť mu nebyla prodloužena platnost dlouhodobého pobytu za účelem podnikání a žalobce se nacházel na území České republiky neoprávněně bez víza a to opakovaně. Na tuto skutečnost taktéž poukázal v napadeném rozhodnutí již žalovaný a soud se s jeho názorem zcela ztotožňuje, neboť poskytnutí azylu nelze zaměňovat s jinými formami legálního pobytu a účelově jej užívat v případě, že ostatní možnosti obnovy pobytového oprávnění jsou již vyčerpány. Žalovanému proto lze dát za pravdu, že žalobcem podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany je účelová ve vztahu k hrozícímu výkonu vyhoštění žalobce. Zájem na tom, aby cizinci, kteří nerespektují právní předpisy země, na jejím území nepobývali, je přitom v daném případě nadřazen i právu na respektování rodinného života. Lze proto uzavřít, že žalovaný věc posoudil v souladu s právní úpravou a soudu tudíž nezbylo, než i tuto uvedenou námitku zamítnout jako nedůvodnou. Dále se soud zabýval námitkou nezákonnosti, jež má dle žalobce spočívat zejména ve skutečnosti, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkové okolnosti, o které opřel žalobou napadené rozhodnutí. Soud v rámci posuzování námitky nezákonnosti rozhodnutí posuzoval, zda rozhodnutí žalovaného je v souladu s právními předpisy České republiky či nikoliv, a to i na základě zjištěného skutkového stavu, tedy zda žalovaný správně uvážil, jestli v případě žalobce neexistují některé relevantní důvody pro udělení azylu. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně rozvedl, z jakých důvodů žalobci mezinárodní ochranu nepřiznal, jakož i z jakých podkladů při své úvaze vycházel a z jakých právních předpisů. Soud hodnotí zjištěný skutkový stav za dostatečný, neshledal pochybení, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, a z uvedených důvodů považuje žalobcem vznesenou námitku nezákonnosti za nedůvodnou. Závěrem soud konstatuje, že se žalovaný podrobně zabýval politickou a společenskou situací, jež panuje ve Vietnamské socialistické republice, a byť dospěl k závěru, že úroveň ochrany základních lidských a občanských práv a svobod se nenachází na srovnatelné úrovni s Českou republikou, přičemž mnohá z uvedených práv jsou dokonce ze strany vládnoucí moci omezována, nehrozí žalobci žádné reálné nebezpečí pronásledování, nelidského či ponižujícího chování, pro které by byla jeho žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany důvodnou. Soud tedy s ohledem na tyto skutečnosti dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně s tím v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ústí nad Labem dne 7. října 2016 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová