78 A 12/2013

Rubrum

U S N E S E N Í Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobce: S. L., zesn. „X“, naposledy bytem „X“, naposledy zastoupeném Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, ul. V Jámě č. p. 1, PSČ 110 00, proti žalovanému: K r a j s k é m u ú ř a d u Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 3118/48, PSČ 400 02, zastoupeném Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem v Děčíně I, ul. Řetězová č. p. 2, PSČ 405 02, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2013, č. j. 1536/SČaKŽÚ/2013-4, JID: 115262/2013/KUUK, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 78 A 12/2013 - 99, s e z r u š u j e .

II. Žaloba s e o d m í t á.

III. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2014, č. j. 78 A 12/2013 - 70, žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 23. 8. 2013, č. j. 1536/SČaKŽÚ/2013-4, JID: 115262/2013/KUUK, kterým došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Louny, odbor správní, oddělení přestupkové, ze dne 17. 5. 2013, č. j. MULNCJ 40430/2013, jímž byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), za který mu byla uložena pokuta ve výši 12.000,-Kč a také mu byla dle ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uložena povinnost uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1.000,-Kč. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 19. 5. 2012 v době od 15.00 hod. do 16.00 hod. na letišti v Panenském Týnci na tunningovém srazu „CARWARS Opening 2012“ na dráze „DRAG CUP – Volný sprint“ na 402 metrů jako řidič osobního automobilu tov. zn. AC COBRA 427, r. z. „X“, použil při finálové jízdě na zadních kolech pneumatiky, u nichž výrazným způsobem snížil tlak vzduchu cca o 65% oproti obvyklé a doporučované hodnotě (místo obvyklých 230 kPa byly pneumatiky nahuštěny pouze na 80 kPa), přičemž takto podhuštěné pneumatiky zajišťovaly jen minimální boční vedení vozidla a zadní náprava se chovala jako uvolněná v karoserii v příčném směru, takže při zvyšování rychlosti jízdy mu zadní náprava mírně vybočila vlevo a při snaze o srovnání do přímého směru došlo k vybočení zadní nápravy výrazně vpravo a poté již došlo k nezvladatelnému vybočení vozidla vlevo, kdy žalobce vyjel ze své dráhy vlevo do dráhy osobního automobilu tov. zn. FORD Focus, r. z. „X“, řízeného T. K., nar. „X“, a levým bokem vozidla narazil do přední části vozidla FORD Focus, poté vyjel mimo vyznačenou trať, prorazil kovové zábrany a vjel do přihlížejících diváků, z nichž 8 diváků zranil, takže tito byli převezeni do nemocnic k ošetření a případné hospitalizaci s tím, že zraněná L. S. (dříve S.) nar. „X“ byla vyšetřena pro úraz dolních končetin – v oblasti levého stehna (hematom 20x20 cm), vpravo v podkolenní jámě, zevním kotníku, dále utrpěla pohmožděninu pravého ramene, hrudníku vpravo a byla omezena v obvyklém způsobu života od 19. 5. 2012 do 1. 6. 2012; dále nezl. N. S. nar. „X“ byla hospitalizována od 19. 5. 2012 do 21. 5. 2012, kde prodělala operační výkon, utrpěla mozkovou komoci bez bezvědomí, tržně zhmožděnou ránu nad levým okem na čele zasahující na kořen nosu v délce cca 7 cm, dvě drobné ranky na čele cca 1 rok, otok a hematom víček s tím, že zranění zanechá trvalé následky – jizvu, která bude mít kosmetický dopad; dále P. S. nar. „X“ utrpěl pohmoždění v oblasti zátylku, pravé paže, povrchní odřeninu tamtéž, hematom v oblasti zadní strany stehna vlevo, odřeninu levého bérce, hematom a pohmoždění v oblasti levého bedra, omezení pohybu od 21. 5. 2012 do 28. 5. 2012 bez pracovní neschopnosti; dále L. H. nar. „X“ utrpěla zhmoždění dorzolaterální strany pravého bérce, zhmoždění paty pravé nohy, omezení v obvyklém způsobu života od 19. 5. 2012 do 12. 6. 2012 pro omezenou pohyblivost pravé dolní končetiny, takže nemohl být zaměstnána minimálně do 17. 7. 2012; dále V. V. nar. „X“ utrpěl otřes mozku, pohmoždění pravého ramene a pravostranných žeber, zhmoždění krční páteře, zhmoždění pravého kyčle a byl hospitalizován od 19. 5. 2012 do 22. 5. 2012 s tím, že pracovní neschopnost trvala od 19. 5. 2012 do 8. 7. 2012; dále J. Ch. nar. „X“ utrpěl exkoriaci v oblasti levého bérce 5x5 cm, kontusi malíku levé nohy a omezení pohybu pro bolest po dobu 3 týdnů bez pracovní neschopnosti; dále V. H. nar. „X“ utrpěl poranění levé dolní končetiny, bolest v bederním úseku páteře a omezení v obvyklém způsobu života po dobu cca 14 dnů bez pracovní neschopnosti a J. K. nar. „X“ utrpěl tržnou ránu dolního rtu, otřes mozku, popáleninu pravého bérce III. stupně na ploše 5x30 cm a omezení na běžném způsobu života po dobu hospitalizace od 19. 5. 2012 do 21. 5. 2012 a po propuštění po dobu 2 týdnů s tím, že zranění zanechá trvalé následky – jizvu rtu. Výše jmenovaní poškození a také poškozená společnost A. Charouz, spol. s r. o., pak byli shora citovaným prvostupňovým rozhodnutím s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázáni na občanskoprávní řízení u soudu. Soud žalobě rozsudkem ze dne 21. 8. 2015, č. j. 28 EC 212/2011 - 65, v plném rozsahu vyhověl. Na tomto místě soud poznamenává, že v předmětné věci soud již dvakrát rozhodoval. Nejprve krajský soud ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne 30. 5. 2014, č. j. 78 A 12/2013 - 70, kterým byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta, ovšem ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014 – 48, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, když kasační stížnost vyhodnotil z části důvodnou. V rámci dalšího řízení pak krajský soud ve smyslu ust. § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), vázán závěry, které byly obsaženy ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, ve věci vydal druhý rozsudek, a to ze dne 30. 9. 2015, č. j. 78 A 12/2013 – 99, jíž žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Sdělením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 11. 2016, které krajský soud obdržel dne 16. 11. 2016, bylo krajskému soudu sděleno, že žalobce S. L. zemřel dne 21. 9. 2014, tj. před vydáním zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, na nějž navazuje ve věci vydaný druhotný rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 78 A 12/2013 – 99. Úmrtí žalobce dne 21. 9. 2014 pak bylo ze strany Obvodního soudu pro Prahu 8 doloženo kopií žalobcova úmrtního listu. Podle ust. § 64 s. ř. s. platí, že pokud nestanoví tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle ust. § 103 o. s. ř. přihlíží soud kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Ust. § 107 odst. 1 o. s. ř. pak stanovuje, že pokud účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá potřeba vyložit slova „povaha věci“, resp. „umožňuje-li to povaha věci“ ve vztahu k projednávané věci. Proto je nejprve žádoucí učinit úvahu o tom, kam a s jakými procesními důsledky je třeba zařadit řízení o přestupku. Přestupkové řízení je nepochybně součástí širšího právního pojmu – správního trestání, v němž se rozhoduje o vině a sankci za správní delikt, a vlastně i „trestního“ řízení v obecné rovině, v němž se rozhoduje o vině a sankci za nějaký delikt. Trestní řízení podle trestního řádu i řízení o přestupcích podle přestupkového zákona přitom vycházejí ze zásady nepřípustnosti trestního stíhání toho, kdo zemřel [srov. ust. § 11 odst. 1 písm. e) a dalších navazujících ustanovení trestního řádu či ust. § 76 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích]. Podle názoru soudu je třeba z této zásady vyjít i v předmětném soudním řízení v rámci přezkumu rozhodnutí správních orgánů o přestupku žalobce. Soud má za to, že pokud žalobce podal u soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaných správních orgánů obou stupňů, jimiž byl uznán vinným ze spáchání shora specifikovaného přestupku, na základě čehož pak byla žalobci mj. uložena sankce v podobě pokuty a zákazu řízení motorových vozidel, a v průběhu tohoto řízení zemřel, nemůže soud v řízení pokračovat s jeho procesním nástupcem, a to s poukazem na ust. § 107 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., protože to povaha věci neumožňuje, když se jednalo o přezkum správního rozhodnutí týkajícího se osobního statusu žalobce. Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že žalobce zemřel před vydáním druhotného rozsudku krajského soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 78 A 12/2013 – 99, a proto tento rozsudek nemohl nabýt právní moci, jelikož bylo vyloučeno, aby tento rozsudek mohl být žalobci popř. jeho právní zástupkyni s úspěchem doručen. Z tohoto důvodu krajský soud nejprve v na originálu druhotného rozsudku krajského soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 78 A 12/2013 – 99, který je založen v soudním spise sp. zn. 78 A 12/2013 škrtl vyznačenou doložku právní moci, neboť ta nebyla vyznačena správně, a následně ve výroku ad I. usnesení zrušil i tento dotyčný druhotný rozsudek, když ten ve věci již nemohl být pro úmrtí žalobce vydán, jelikož dosavadní žalobce ztratil po zahájení řízení a před jeho pravomocným skončením způsobilost být účastníkem řízení a v důsledku povahy věci s odkazem na výše uvedené dosavadní žalobce nemůže mít žádného právního nástupce. Ve výroku ad. II. usnesení pak krajský soud rozhodl o odmítnutí žaloby ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť ve věci nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že žalobce – fyzická osoba – bez dalšího ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jelikož zemřel. Právě předestřené závěry soudu plně korespondují např. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 Ads 42/2008 - 75, jenž je publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 1592/2008 a také na www.nssoud.cz. Výrok ad. III usnesení o nákladech řízení je vzhledem k úmrtí žalobce odůvodněn ust. § 60 odst. 3 věty první ve spojení s ust. § 110 odst. 3 s. ř. s., když o prvotním rozsudku krajského soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 78 A 12/2013 - 70, bylo rozhodováno v rámci kasačního řízení vedeném před Nejvyšším správním soudem. Pro přehlednost krajský soud závěrem uvádí, že prvotní rozsudek krajského soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 78 A 12/2013 – 70, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014 – 48, kdy věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Toto další řízení bylo završeno předmětným usnesením, jímž byl mj. z výše uvedených důvodů bez dalšího zrušen ve věci vydaný druhotný rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 78 A 12/2013 – 99, jelikož nebyly dány procesní podmínky pro jeho vydání, a žaloba směřující vůči žalobou napadenému rozhodnutí byla odmítnuta. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 23. 8. 2013, č. j. 1536/SČaKŽÚ/2013-4, JID: 115262/2013/KUUK, tak zůstává nedotčeno a v platnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 7. února 2017 JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová