78 Ad 20/2025

Rubrum

č. j. 78 Ad 20/2025-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: R. B., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. X, jímž byly podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o invaliditě ze dne 26. 5. 2025 nebyl žalobce invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 78 Ad 20/2025 Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve namítl, že žalovaný ve věci dospěl k nesprávnému závěru, resp. v rozporu s obsahem zdravotní dokumentace, že pokles pracovní schopnosti u žalobce činí pouze 25 %, a tudíž, že není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. K tomu žalobce poukázal na lékařskou zprávu jeho ošetřující psychiatričky MUDr. Z. O. ze dne 25. 8. 2025, ze které plyne diagnostický závěr – těžká rezistentní deprese, nadto se stavem rezistentním k léčbě, s výrazným narušením pracovního i běžného fungování. Ošetřující psychiatrička zde dále uvádí, že je žalobce je prakticky vyřazen z běžného života, nezvládá běžné každodenní činnosti, potřebuje doprovod i při banálních situacích a stav se navzdory dlouhodobé léčbě nelepší – prognóza je špatná. Vzhledem k tomu se tedy dle žalobce jedná o těžké funkční postižení s výrazným omezením sociálního a pracovního fungování. Posudkový lékař IPZS přitom vyhodnotil stav žalobce pouze jako středně těžké funkční postižení se stanovením poklesu pracovní schopnosti na 25 %. Závěr vyslovený žalovanou ve věci tak žalobce označil za nezákonný. Dále žalovaný poukázal i na lékařskou zprávu MUDr. E. U. ze dne 28. 7. 2025, která dokládá diagnózu perzistující rýmy, alergii na roztoče a astma bronchiale. Tato skutečnost pak dle žalobce potvrzuje souběh závažných zdravotních potíží, které tedy významně omezují jeho pracovní činnost. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem obsáhle popsala průběh daného správního řízení a obsah žalobních námitek, přičemž také odkázala na pro věc relevantní právní úpravu. Následně uvedla, že žalobce fakticky nesouhlasí s medicínským posouzením jeho 2 zdravotního stavu. Žalovaná proto navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením žalobcova zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV") dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Pro případ, že posudkovou komisí MPSV nebude prokázána invalidita žalobce, pak žalovaná navrhla zamítnutí podané žaloby. Vyjádření žalobce 4. Žalobce v písemném vyjádření ve věci ze dne 5. 3. 2026 konstatoval, že byl v řešeném případě vyšetřen posudkovou komisí MPSV, která dospěla k závěru, že splňuje podmínky invalidity druhého stupně ode dne 14. 4. 2025. S ohledem na to žalobce souhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to co nejrychleji, na základě posudku posudkové komise MPSV ve spojení se spisovou dokumentací tak, aby mohlo dojít k nápravě napadeného rozhodnutí. Totéž žalobce zopakoval i v přípisu ze dne 18. 3. 2026. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 78 Ad 20/2025 Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. přitom soud ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2026 a z posudku této posudkové komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům byly nadepsané dokumenty doručeny), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou.

6. V daném kontextu soud pro úplnost upozorňuje, že ve věci již samostatně neprováděl pro zjevnou nadbytečnost žalobcem navržené dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) napadeným rozhodnutím, posudkem o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 11. 8. 2025 a psychologickou zprávou PhDr. Š. B. ze dne 11. 2. 2025 – tj. listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť obsah spisové dokumentace nelze bez dalšího považovat za důkaz. Vychází-li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného ustanovení s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího 3 správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017-25).

7. Stejně tak soud shledal nadbytečným provádět dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) lékařskou zprávou MUDr. Z. O. ze dne 25. 8. 2025 a MUDr. E. U. ze dne 28. 7. 2025, jelikož veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým způsobem vyplývaly už z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ve spojení se skutečnostmi podávajícími se z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2026 a z posudku této posudkové komise z téhož dne. Stávající listinné důkazy tak dle názoru soudu plně dostačovaly ke zjištění skutečného stavu, zejména pak v kontextu informací seznatelných z posudku posudkové komise MPSV, o jehož správnosti a úplnosti soud neměl pochybnosti, jak bude také v podrobnostech dále vyloženo.

8. Současně je v této souvislosti třeba zdůraznit, že veškeré v řešeném případě relevantní lékařské zprávy (mj. tedy i shora vyjmenované) měla posudková komise MPSV k dispozici (tj. byly jí předloženy soudem či samotným žalobcem, popř. byly již součásti správního spisu), přičemž je tato komise vyhodnotila a z jejího posudku ze dne 2. 3. 2026 vyplývá závěr o tom, že měla pro posouzení zdravotního stavu žalobce dostatek odpovídajících podkladů. S ohledem na skutečnost, že soud nemá medicínské znalosti (resp. potřebnou odbornost) k tomu, aby sám vyhodnotil, zda skutečnosti obsažené v těchto listinách měly nějaký vliv na hodnocený pokles pracovní schopnosti žalobce, či nikoliv, byl zdravotní stav žalobce (resp. obsah lékařské dokumentace) posouzen právě posudkovou komisí MPSV.

9. Napadené rozhodnutí žalované pak soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 78 Ad 20/2025 § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

10. Z obsahu předloženého správního spisu přitom soud ve věci zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku IPZS o invaliditě žalobce ze dne 26. 5. 2025 nebyl žalobce invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Proti prvostupňovému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení žalobce následně podal námitky. V řízení o námitkách byl poté znovu posouzen jeho zdravotní stav posudkovým lékařem IPZS. V rámci posudku o invaliditě IPZS v námitkovém řízení ze dne 11. 8. 2025 pak bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), přičemž byla stanovena celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce o 25 %. Žalovaná poté na tomto základě vydala ve věci již shora rekapitulované napadené rozhodnutí.

11. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že je pojištěnec invalidní, jestliže z 4 důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odst. 2 citovaného ustanovení dále vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, poklesla-li b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

12. Pracovní schopnost je poté definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odst. 4 odkazovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 78 Ad 20/2025 13. Soud k tomu podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se přitom považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

14. Napadeným rozhodnutím byla žalobci fakticky zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod, a to s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost celkově toliko o 25 %, přičemž pro vznik nároku na invalidní důchod je dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 35 %. V daném případě tak bylo třeba zjistit, zda žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňoval alespoň podmínky invalidity prvního stupně, tedy zda u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % (popř. i více ve vztahu k invaliditě vyšších stupňů).

15. Již výše přitom bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkového lékaře IPZS v rámci námitkového řízení o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem posudkového lékaře IPZS nespokojil, a protože sám nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení už dříve zmíněný odborný posudek od posudkové komise MPSV, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato posudková komise tedy nově posoudila celkový zdravotní stav žalobce, pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

516. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí MPSV v projednávané věci pak soud zjistil, že tato komise jednala v řádném složení, přičemž byl posudek ze dne 2. 3. 2026 vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace [tj. kompletní spisová dokumentace shromážděná v rámci daného řízení, zdravotnická dokumentace praktické lékařky žalobce, žalobcem předložené lékařské zprávy a další nálezy PhDr. Š. B., klinického psychologa, ze dne 11. 2. 2025, MUDr. Z. O., psychiatričky, ze dne 5. 6. 2025, 25. 8. 2025 a ze dne 16. 2. 2026, a MUDr. E. U., alergologie a klinická imunologie, ze dne 28. 7. 2025] a vlastního vyšetření žalobce posudkovou komisí MPSV. Žalobce byl tedy jednání posudkové komise MPSV osobně přítomen a přímo při jednání této komise byl též vyslechnut a vyšetřen odbornou lékařkou z oboru psychiatrie prim. MUDr. Z. S. Z posudkové dokumentace je tak zjevné, jaké konkrétní lékařské nálezy, zprávy, vyšetření a další listiny měla posudková komise MPSV k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů, zdravotní dokumentace praktického lékaře, spisové dokumentace žalované a IPZS a vlastního vyšetření žalobce při jednání posudkové komise MPSV, pak tato dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

17. Posudková komise MPSV konstatovala, že se u žalobce jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je na základě doložených anamnestických faktů a projevů chování při vyšetření posudkovou komisí MPSV počínající paranoidní schizofrenie. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce pak posudková komise MPSV hodnotila podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to dle její kapitoly V, položky 3d. Na základě nadepsaného zdravotního postižení žalobce následně posudková Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 78 Ad 20/2025 komise MPSV stanovila konkrétní míru poklesu jeho pracovní schopnosti na 50 %. Posudková komise MPSV přitom v předmětném posudku zrekapitulovala pro věc relevantní lékařské nálezy a další zjištění plynoucí z obsahu podkladové dokumentace, přičemž srozumitelně a jasně konstatovala, že se u žalobce jedná o „počínající plíživě vzniklé onemocnění bez proklamovaných těžkých psychotických projevů, se zachovalou mírou realitní kontroly, avšak s významnou negativní symptomatikou. Je přítomna těžká sociální a pracovní dysfunkce, výkon některých denních aktivit je podstatně narušen. Intelekt je v mezích normy, posuzovaný má zachován náhled. PK MPSV stanovuje dolní hranici procentuálního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 50 %. PK MPSV zdravotní postižení nezařazuje do kapitoly V, položky 3 e), zvlášť těžké postižení, protože onemocnění se neprojevuje zvlášť těžkými a častými atakami a trvalou psychotickou symptomatikou těžkého stupně. PK MPSV také nezařadila zdravotní postižení do kapitoly V, položky 4 (afektivní poruchy) vzhledem ke změně charakteru psychiatrického onemocnění na základě vyšetření při jednání PK MPSV. Z tohoto důvodu se PK MPSV neshoduje s lékařem IPZS ani s lékařem námitkového řízení, kteří vycházeli z doložených lékařských nálezů. Zdravotní postižení astma bronchiale a perzistující rýma nevede ke snížení tělesných schopností vedoucí k poklesu pracovní schopnosti.“ Posudková komise MPSV se tedy ve věci neztotožnila se závěry posudkových lékařů IPZS ve správním řízení.

18. Posudková komise MPSV tudíž v řešeném případě uzavřela, že se u žalobce z funkčního hlediska jednalo o invaliditu druhého stupně, neboť na základě komplexního zhodnocení odborných nálezů, prostudování zdravotní dokumentace a vyhodnocení funkčních dopadů dominujícího onemocnění, vyšetření specialistou z oboru psychiatrie při jednání posudkové komise MPSV a s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobce, byla z funkčního hlediska naplněna kritéria právě pro tento stupeň invalidity (pozn. soudu – nikoliv pro 6 invaliditu třetího stupně). Žalobce je tak dle závěru posudkové komise MPSV schopen výdělečné činnosti v chráněném prostředí s podstatně menšími nároky duševních schopností a v podstatně menším rozsahu (zkrácený úvazek o 1/2) případně s podstatně menší intenzitou (snížení výkonové normy o 1/2).

19. Soud zhodnotil výše odkazovaný posudek posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2026, který představuje stěžejní důkaz v tomto soudním řízení, a dospěl k závěru, že byl vypracován po náležitém posouzení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů a vlastního vyšetření žalobce posudkovou komisí MPSV. Soud proto považuje posudek posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2026 za úplný, přesvědčivý a objektivní, přičemž neměl jakéhokoliv důvodu zpochybnit v něm uvedené lékařské závěry. Tyto závěry se totiž nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud hodnotí jako zcela dostatečné pro přijatý závěr. K tomu je třeba zdůraznit, že odborné posudkové závěry nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soud nemá odborné lékařské znalosti.

20. Soud tudíž s ohledem na vše, co bylo již shora popsáno, dospěl k závěru, že je předmětná žaloba důvodná, neboť žalovaná při rozhodování o námitkách žalobce vycházela z hodnocení invalidity žalobce posudkovým lékařem IPZS v námitkovém řízení, jehož posudek však neodpovídal úplně a řádně zjištěnému skutkovému stavu.

21. V daném kontextu soud obecně upozorňuje také na skutečnost, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, (…)“, přičemž je třeba zároveň zdůraznit fakt, že posudková komise MPSV je sama orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí (srov. např. rozsudek Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 78 Ad 20/2025 Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003-35, nebo usnesení téhož soudu ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 Ads 188/2023-29, či ze dne 13. 5. 2025, č. j. 1 Ads 33/2025-42).

22. Za daného stavu věci poté soud neshledal potřebu, aby byl shora odkazovaný posudek ze dne 2. 3. 2026 jakkoliv doplňován, či aby byl případně v řešené věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí MPSV, nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, odpovídá též ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92).

23. Vzhledem ke všemu výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná totiž při svém rozhodování vycházela z neúplně zjištěného skutkového stavu, což zakládá vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud proto výrokem I. rozsudku napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro vadu řízení zrušil a současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V něm bude žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku.

24. Současně soud dle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalobce se totiž stran nároku na přiznání náhrady nákladů řízení v soudním řízení nevyjádřil a z obsahu soudního spisu ani sám soud nezjistil, že by žalobci nějaké náklady v daném soudním řízení vznikly. Žalované přitom náhrada nákladů řízení nepřísluší. 7 Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 7. dubna 2026 Mgr. Radim Kadlčák v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.