78 Ad 27/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: J. B., narozený X bytem X adresou pro doručování X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 4. 2025, č. j. X, jímž bylo k žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu rozhodnuto podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), tak, že žalobci ode dne 17. 3. 2025 náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce úvodem konstatoval, že posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) v námitkovém řízení nesprávně stanovil příčinu jeho invalidity, a tudíž i chybně určil její stupeň. Posudkový lékař IPZS v námitkovém řízení totiž dle žalobce dostatečně neposoudil jeho zdravotní obtíže, zejména nevzal v úvahu diagnostikovanou těžkou obstrukční spánkovou apnoe, která významně ovlivňuje pracovní schopnost žalobce. K tomu žalobce poukázal na lékařskou zprávu z neurologického oddělení Nemocnice Chomutov ze dne 1. 2. 2023, podle které trpí syndromem těžké obstrukční spánkové apnoe, přičemž se jedná o závažný zdravotní stav vyžadující léčbu pomocí přetlakového dýchání. Podle názoru žalobce by při správném zhodnocení všech zdravotních aspektů měl být pokles jeho pracovní schopnosti stanoven ve vyšší míře, než jak bylo určeno v napadeném rozhodnutí. Doplnil také, že těžká forma spánkové apnoe způsobuje chronickou únavu, poruchy koncentrace, zvýšené riziko mikrospánku a další komplikace, které výrazně omezují jeho schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

3. Žalobce dále odkázal na kapitolu VI, položku 5d [pozn. soudu – taková položka neexistuje, zřejmě se mělo jednat o položku 5c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“)] – těžká forma syndromu spánkové apnoe s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 – 70 %. Vzhledem k dalšímu postižení žalobce (diabetes mellitus na intenzifikovaném inzulinovém režimu s cévními chronickými komplikacemi dolních končetin) pak bylo možno tuto hodnotu podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvýšit až o 10 procentních bodů.

4. Napadené rozhodnutí proto bylo dle tvrzení žalobce vydáno na základě nedostatečně zjištěného zdravotního stavu a bez přihlédnutí k § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Vyjádření žalované 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve obsáhle zrekapitulovala průběh daného správního řízení včetně závěrů posudkových lékařů IPZS v prvostupňovém a námitkovém řízení, přičemž odkázala také na dotčenou právní úpravu. Poté uvedla, že neshledala provedené řízení nesprávným a neobjektivním. Zdravotní stav žalobce byl na základě veškeré doložené lékařské dokumentace v úplnosti zjištěn a řádně posouzen. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť účastníci řízení nesdělili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání udělují.

7. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z posudku posudkové komise MPSV ze dne 6. 5. 2026, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům řízení byl nadepsaný dokument doručen), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou.

8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

9. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Z obsahu spisové dokumentace soud v řešeném případě zejména zjistil, že prvostupňovým rozhodnutím ze dne 15. 4. 2025, č. j. X, bylo k žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu rozhodnuto podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, tak, že žalobci ode dne 17. 3. 2025 náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Toto rozhodnutí bylo vydáno konkrétně na základě lékařského posudku vypracovaného posudkovou lékařkou IPZS MUDr. M. R. dne 17. 3. 2025, která dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Tato procentní míra byla současně vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobce ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena o 5 % – tj. celkem činila 50 %. Posudková lékařka IPZS přitom vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující (praktické) lékařky žalobce, dále z lékařských zpráv z interního oddělení Nemocnice Most, MUDr. S., ze dne 4. 2. – 7. 2. 2025, z interní ambulance nemocnice Most, MUDr. T., ze dne 28. 1. 2025, z diabetologie Nemocnice Most, MUDr. Z., poslední ze dne 23. 1. 2025, z laboratorního vyšetření ze dne 17. 1. 2025, z cévní poradny Nemocnice Most ze dne 31. 7. 2024, z UZ tepen dolních končetin Nemocnice Most, MUDr. S., poslední ze dne 10. 6. 2024, z klinické kontroly PAP léčby Nemocnice Most, MUDr. S., ze dne 20. 5. 2024, ze starších odborných nálezů již založených ve spisové dokumentaci a z profesního dotazníku žalobce ze dne 28. 2. 2025.

11. Proti prvostupňovému rozhodnutí následně žalobce podal námitky, o kterých žalovaná rozhodla již dříve rekapitulovaným napadeným rozhodnutím. To žalovaná vydala na základě posouzení zdravotního stavu žalobce ze dne 5. 8. 2025 posudkovým lékařem IPZS MUDr. V. T., jenž vyhodnotil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Tato míra pak byla vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobce podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena o 10 % – tj. celkově na 55 %. Dané hodnocení přitom bylo učiněno jednak na základě všech už dříve vyjmenovaných podkladů, a jednak vycházeje z lékařské zprávy z neurologické a spánkové poradny Nemocnice Chomutov, MUDr. S., ze dne 1. 2. 2023.

12. V projednávané věci tudíž byly námitky žalobce zamítnuty napadeným rozhodnutím s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost celkově o 55 %, což odpovídá druhému stupni invalidity.

13. Dle § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně (odst. 2). Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (odst. 3). Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (odst. 4). Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí (odst. 5).

14. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity pak stanoví, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

15. V kontextu nyní projednávaného případu pak soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod třetího stupně je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 70 % (§ 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění). Ve věci proto bylo třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí právě podmínky invalidity třetího stupně – tj. zda byl pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 70 %.

16. Soud se ve věci nespokojil se závěry lékařského posudku IPZS v námitkovém řízení ze dne 5. 8. 2025, a protože sám nemá odborné medicínské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci daného soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 s. ř. s. a § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise MPSV, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový zdravotní stav žalobce, dále také vyhodnotila pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

17. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí MPSV dne 6. 5. 2026 soud zjistil, že tato komise jednala v řádném složení (tj. posudková lékařka MUDr. H. jako předsedkyně komise a lékař s odborností interní lékařství MUDr. H.), přičemž byl její posudek vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných nálezů, jakož i vlastního přešetření žalobce při jednání posudkové komise MPSV odborným lékařem z oboru interní lékařství dne 6. 5. 2026. Žalobce byl tedy jednání posudkové komise MPSV osobně přítomen a sdělil jí svou pracovní anamnézu i subjektivní zdravotní obtíže. Z posudkové dokumentace je přitom zřejmé, jaké konkrétní lékařské nálezy měla posudková komise MPSV k dispozici – konkrétně zdravotní dokumentaci praktické lékařky žalobce, spisovou dokumentaci IPZS, spisovou dokumentaci prvostupňového i námitkového řízení a žalobcem při jednání předloženou lékařskou zprávu z interního oddělení Nemocnice Most, MUDr. S., ze dne 27. 10. 2025, přičemž bylo provedeno též vlastní přešetření žalobce při jednání. Zdravotní stav žalobce byl dle doložené posudkové dokumentace dále konzultován s odborným lékařem v oboru neurologie MUDr. J. Na základě komplexního posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc posudková komise MPSV dospěla k závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu celkově 55 % – tj. nedosahoval hranice nutné pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

18. Posudková komise MPSV srozumitelně a jasně konstatovala, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je úplavice cukrová, dlouhodobě špatně kompenzovaná v důsledku nedodržování režimových opatření žalobcem, který si inzulín aplikuje nepravidelně a nedodržuje dietní diabetická režimová opatření (zejména nadále pije až 6 piv denně). Ve věci tak šlo o zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla dle tohoto zařazení posudkovou komisí MPSV stanovena na horní hranici 45 % (pozn. soudu – rozmezí určené pro toto postižení dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je 30 – 45 %). S ohledem na další postižení zdravotního stavu žalobce byla podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvýšena daná hodnota o 10 % – tj. celkově na 55 % míry poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise MPSV současně konstatovala, že posudkový závěr vychází z objektivního zjištění zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkové hodnocení. Daný závěr se přitom seznatelně opíral také o žalobcem výslovně poukazovanou lékařskou zprávu z neurologické a spánkové poradny Nemocnice Chomutov, MUDr. S., ze dne 1. 2. 2023, jakož i dalších lékařských nálezů jeho ošetřujících (odborných) lékařů, jak už tyto byly v úplnosti shora rekapitulovány, pročež nebylo možné shledat, že by žalobcem doložené lékařské zprávy popisující jeho zdravotní stav – resp. konkrétně uvedené diagnózy – byly ve věci posudkovou komisí MPSV opomenuty. Pro takový závěr totiž nesvědčí skutečnosti jasným způsobem podávající se z posudku posudkové komise MPSV ze dne 6. 5. 2026. Nadto byl zdravotní stav žalobce zhodnocen i odborným lékařem z oboru interní lékařství přímo při jednání posudkové komise MPSV a zkonzultován s odborným lékařem z oboru neurologie.

19. Zároveň posudková komise MPSV komplexně popsala diagnostický souhrn žalobce s tím, že se u něj jednalo o diabetes mellitus I. typu – metabolicky dlouhodobě špatně kompenzovaný, špatná compliance, s projevy diabetické polyneuropatie, s metabolickými komplikacemi; recidivující iCMP (2018, 2021) – klinicky frustní levostranná hemiparesa, chronický uzávěr ACI I. sin; ischemická choroba srdeční, stav po subakutním QIM přední stěny v 5/2014, PCI – stav po kompletní revaskularizaci dPCI RIA s implant. DES, těžká systolická dysfunkce LK s EF 30 %, dle ECHO 2022 EF LK 50-55 %; chronická renální insuficience v. s. při diabetické nefropatii; dyslipidemie; arteriální hypertenze III, stav po TEP kyčle dx., coxartrosa I. sin. III. stupně bez těžkých funkčních deficitů, chůze bez komp. pomůcek; stav po fraktuře levé patní kosti v anamnéze; nikotinismus; syndrom obstrukční spánkové apnoe dle anamnézy; persona simplex. Posudková komise MPSV tak po prostudování zdravotnické a spisové dokumentace ve vztahu k osobě žalobce zjevně vzala v potaz a vyhodnotila veškeré ve věci doložené odborné nálezy – resp. konkrétní diagnózy, na které žalobce v žalobě toliko povšechným způsobem poukázal. Nebylo proto možno přisvědčit prostému tvrzení žalobce o nedostatečně učiněných zjištěních v posuzovaném případě. Zdejší soud totiž v tomto ohledu neshledal jakékoliv opomenutí posudkové komise MPSV, resp. že by byla nezohledněna některá ze žalobcem uváděných diagnóz. Ostatně, posudková komise MPSV žalobci dala prostor i k tomu, aby se seznámil s jejím složením a s podklady, jimiž tato komise disponovala, přičemž měl žalobce možnost v úplnosti popsat jeho pracovní anamnézu a subjektivní zdravotní obtíže. Žalobce přitom nežádal jakékoliv doplnění podkladových materiálů.

20. Posudková komise MPSV poté v posudku ze dne 6. 5. 2026 jednoznačně vyložila, že se u žalobce jedná se o stav metabolicky nekompenzované úplavice cukrové při nedodržování režimových opatření léčebných a dietních, s diabetickými komplikacemi cévními a neurologickými. Žalobce je bez projevů kardiorespirační insuficience, akcelerovaná hypertenze po vynechání medikace, zřejmě špatná compliance k zavedené medikaci. Z neurologického hlediska má žalobce popisovány dvě diagnózy, a to opakovaná ischemická CMP v anamnéze a syndrom spánkové apnoe. Po stránce opakovaných iktů klinický nález při vyšetření v červnu 2022 hodnocen jako řeč bez fatické poruchy, plně orientován a spolupracující, stopová asymetrie úst s poklesem levého koutku, stopové oslabení na akru levé horní končetiny, bez omezení hybnosti na dolních končetinách. Po stránce spánkové poruchy nález hodnocen tak, že žalobce sám sdělil při vyšetření v únoru 2023, že „se spánkem potíže nemá“, dle jeho manželky chrápe; dále uvedeno v nálezu z května 2024, že žalobce na spánkové problémy podpůrný ventilátor z vlastního rozhodnutí nepoužívá; v korelaci k tomu je pak i hodnocení nálezu příslušným specialistou, který tuto spánkovou abnormitu její tíží nepovažoval za důvod omezení schopnosti řízení motorových vozidel. Při jednání posudkové komise MPSV dále žalobce uvedl, že přetlakový přístroj nepoužívá, protože „vzduch z něho je studený“, K upozornění, že si sám může nastavit teplotu na přístroji poté odpověděl, že „i tak je vzduch studený“. Přetlakový přístroj tedy žalobce nepoužívá a pro nespolupráci do ambulance specialisty již nedochází. Posudková komise zmínila u žalobce i otázku jeho závislosti na alkoholu. Následně uzavřela, že ve věci přihlédla ke všem komorbiditám žalobce a vzala v potaz jeho simplexní projev.

21. Komplexním zhodnocením odborných nálezů, prostudováním zdravotní dokumentace a vyhodnocením funkčních dopadů dominujícího onemocnění, zhodnocením zdravotního stavu žalobce specialistou z oboru neurologie a přešetřením specialistou z oboru interního lékařství při jednání posudkové komise MPSV, s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobce, tak posudková komise MPSV ve věci shledala, že z funkčního hlediska nebyla u žalobce naplněna kritéria pro invaliditu třetího stupně. Žalobce byl schopen vykonávat lehké pomocné dělnické práce v kratším pracovním úvazku jako dosud, popř. vrátný, hlídač bez nutnosti výkonu nočních směn.

22. Nutno pak v daném případě upozornit na skutečnost, že se posudková komise MPSV stran funkčního hlediska zcela shodla s hodnocením posudkových lékařů IPZS ve správním řízení, a to ve smyslu zařazení dominantního onemocnění dle tíže funkčního postižení žalobce – tj. kapitola IV, položka 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

23. Po zhodnocení všech předestřených zjištění tak soud ve věci konstatuje, že posudková komise MPSV jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém a komplexním posouzení zdravotního stavu žalobce, na základě dostatečné zdravotnické dokumentace a odborných lékařských nálezů. Posudková komise MPSV stran míry poklesu pracovní schopnosti u žalobce dospěla k jasnému a odpovídajícím způsobem odůvodněnému závěru, že žalobce nesplnil podmínky invalidity třetího stupně dle zákona o důchodovém pojištění – tj. nejméně 70 % poklesu míry pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle soudu proto nebylo možno bez dalšího přisvědčit toliko obecnému (subjektivnímu) tvrzení žalobce o tom, že z doložených lékařských zpráv plyne těžké postižení jeho zdravotního stavu. Právě žalobcem předložené nálezy jeho ošetřujících (odborných) lékařů totiž tvořily základ učiněných zjištění a hodnocení posudkové komise MPSV ve věci, jak ostatně už bylo dříve v podrobnostech vyloženo.

24. Soud poté v kontextu uplatněné žalobní argumentace uvádí, že proti konkrétním (odborným) posudkovým závěrům posudkového lékaře IPZS v námitkovém řízení (resp. i posudkové komise MPSV), žalobce nevznesl žádnou relevantní argumentaci, která by je mohla zvrátit. Žalobce totiž pouze značně obecným způsobem polemizoval o nesprávnosti závěrů učiněných v řešeném případě stran jeho zdravotního stavu, resp. předkládal toliko povšechná subjektivní tvrzení (bez opory ve spisové dokumentaci) o tom, že jeho zhoršený zdravotní stav svědčí pro invaliditu třetího stupně. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že správní soudy nejsou oprávněny posoudit důvodnost námitek týkajících se nesprávného zhodnocení zdravotního stavu posuzované osoby z věcného, tj. odborného hlediska. K takovému posouzení totiž soud nemá potřebnou erudici (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009, č. j. 4 Ads 49/2009-55, ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 Ads 160/2015-49, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37, nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 7 Ads 205/2024-25, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I ÚS 1087/17, ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 1239/16, nebo ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16). Žalobce tedy nijak relevantně nezpochybnil odborná medicínská hodnocení a zjištění, jakož ani vlastní posudkový závěr, posudkových lékařů IPZS ve správním řízení a následně i posudkové komise MPSV. Dle názoru soudu ve věci nebyla opomenuta žádná diagnóza (resp. zdravotní postižení) žalobce plynoucí z doložené zdravotnické dokumentace ani jakákoliv jiná rozhodná okolnost. Nic tak nesvědčí pro závěr, že by posudková komise MPSV řádně nezohlednila některou z poruch popisovaných u žalobce v odborných lékařských nálezech. Posudková komise MPSV tedy v projednávaném případě postupovala v souladu s dotčenou právní úpravou, když odpovídajícím způsobem uvážila o celkovém zdravotním stavu žalobce a zhodnotila veškerá rozhodná kritéria.

25. Soud k tomu opětovně zdůrazňuje, že zdravotní stav žalobce byl ve výsledku shodně posouzen dvěma na sobě nezávislými posudkovými lékaři IPZS a jednou posudkovou komisí MPSV, přičemž všichni dospěli ke stejnému posudkovému závěru, že se u žalobce z funkčního hlediska nejednalo o invaliditu třetího stupně ve smyslu zákona o důchodovém pojištění.

26. V tomto ohledu soud připomíná také fakt, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé lékařské obory (…)“. Úlohou posudkových lékařů je tak posoudit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované osoby, určit rozhodující zdravotní postižení a vyhodnotit funkční dopad tohoto rozhodujícího zdravotního postižení na pokles pracovních schopností na podkladě zdravotní dokumentace ošetřujících a odborných lékařů. Právě nadepsané odborné otázky z oblasti posudkového lékařství tak mohou zodpovědět výhradně lékaři se specializací na posudkové lékařství (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 93/2012-33).

27. Žalobce by si měl v daném kontextu též uvědomit, že posudkoví lékaři a posudková komise MPSV nehodnotí jednotlivá onemocnění či zdravotní postižení jako taková, nýbrž hodnotí dopad těchto onemocnění či zdravotních postižení na pracovní schopnost jedince. Skutečnost, že žalobce subjektivně vnímá své onemocnění jako „těžké“ či „zásadně limitující jeho pracovní schopnosti“ (popř. učiní-li takový závěr jeho ošetřující lékař), proto automaticky neznamená, že je konkrétní onemocnění opravdu těžké i z hlediska jeho vlivu na pokles pracovní schopnosti, resp. z hlediska funkčních dopadů, ve smyslu zákona o důchodovém pojištění. Právě tyto odborné otázky z oblasti posudkového lékařství totiž mohou zodpovědět výhradně lékaři se specializací na posudkové lékařství. Soud přitom v závěrech posudkové komise MPSV nespatřuje žalobcem obecně naznačené zlehčení jeho zdravotního stavu ani jakoukoliv selekci lékařských zpráv či nálezů (diagnóz).

28. Soud tak uvádí, že předmětný posudek posudkové komise MPSV shledal za srozumitelný, přehledný, úplný a přesvědčivý, přičemž za daného stavu nepovažoval za nutné, aby byl dále doplňován, popř. aby byl ve věci vypracováván další (revizní) posudek jinou posudkovou komisí, či dokonce, aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021-30, či ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Afs 73/2024-13). Závěr soudu o tom, že v řešeném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, ostatně koresponduje i s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, ze dne 28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003-48, nebo ze dne 12. 3. 2009 č. j. 3 Ads 143/2008-92).

29. Samotný obsah posudku posudkové komise MPSV ze dne 6. 5. 2026 jako stěžejního důkazu ve věci pak dle názoru soudu ve vztahu k osobě žalobce rovněž nevyznívá nijak zlehčujícím dojmem, neboť toliko odborným způsobem popisuje výčet jeho diagnóz v rámci diagnostického souhrnu, vyjmenovává lékařské zprávy, kterými posudková komise MPSV ve věci disponovala, uvádí obsah sdělení samotného žalobce a relevantních lékařských zpráv, přičemž závěrem konstatuje vlastní hodnocení zdravotního stavu žalobce z hlediska míry poklesu jeho pracovní schopnosti.

30. Soud poté nijak nezpochybňuje existenci jistých zdravotních obtíží žalobce, které nepochybně působí komplikace a omezení v jeho životě, nicméně zde zůstává zásadním, že přiznání dávky v té které výši musí být vždy podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem. Posudek posudkové komise MPSV dle názoru soudu představuje dostatečnou odpověď na jednotlivé námitky obecně přednesené žalobcem, který svůj zdravotní stav hodnotí výhradně subjektivně, zatímco posudková komise MPSV předkládá hodnocení objektivní, vycházející ze zdravotní dokumentace a odborného medicínského posouzení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 Ads 169/2014- 27, nebo ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Ads 54/2021-36).

31. Pouze pro úplnost soud upozorňuje též na fakt, že v řešené věci bylo možno vycházet, a to s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s., ze zdravotního stavu žalobce zjištěného ke dni napadeného rozhodnutí – tj. 19. 8. 2025. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží žalobce, popř. vznik nových komplikací, po tomto datu tedy nemohlo být v daném soudním řízení v zásadě nijak zohledněno. Soud je totiž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. výslovně vázán tím, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu musí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a nemůže tudíž brát v potaz případné změny zdravotního stavu, jež nastaly později.

32. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak soud neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Soud tudíž žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.

33. Současně soud výrokem II. rozsudku dle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 29. června 2026 Mgr. Radim Kadlčák v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.