78 Ad 28/2025

Rubrum

č. j. 78 Ad 28/2025-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně: Bc. L. K., narozená X bytem X zastoupená JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Španělská 742/6, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2025, č. j. X, jímž byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 4. 2025, č. j. X, kterým byla zamítnuta její žádost o změnu výše invalidního důchodu, a to z důvodu nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť dle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 18. 3. 2025 byla shledána nadále invalidní pro invaliditu Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 78 Ad 28/2025 prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Žalobkyni tak podle napadeného rozhodnutí nadále náležel invalidní důchod právě pro invaliditu prvního stupně. Zároveň se žalobkyně domáhala toho, aby soud žalované uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobkyně nejprve stručně popsala dosavadní průběh posuzovaného případu, přičemž uvedla, že již před zásadním zhoršením jejího zdravotního stavu, který vedl k podání žádosti o zvýšení stupně invalidního důchodu, byla poživatelkou invalidního důchodu prvního stupně. V poslední době však u žalobkyně došlo ke kumulaci tří závažných hematologických onemocnění, které vedou k vyššímu omezení jejích pracovních schopností. Toto omezení je přitom zásadně odlišné od doby, kdy byl žalobkyni od roku 2010 přiznán invalidní důchod prvního stupně, a stejně tak od posledního posouzení v roce 2020.

3. Dále žalobkyně konstatovala důsledky jejích zdravotních komplikací s dopadem na její pracovní schopnosti. Doplnila, že nyní pracuje na pozici regionální manažerky prodeje, což je identické s prací obchodního zástupce.

4. Následně popsala, že vzhledem k autoimunitnímu charakteru jejího onemocnění její organismus funguje tak, že při sebemenší infekci začne pracovat proti sobě, což se v případě žalobkyně projevuje právě v samotné krvi – fakticky pak zejména vyčerpáním, bolestí a krvácením. Žalobkyně přitom dochází na chemoterapii a je pod intenzivní kontrolou její ošetřující hematoložky. 2 5. Žalobkyně proto nesouhlasila s napadeným rozhodnutím, resp. s posouzením jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem IPZS v rámci námitkového řízení. Její ošetřující lékařka přitom ve zprávě pro posudkového lékaře z posledního hematologického vyšetření dne 28. 4. 2025 uvedla, že onemocnění MDS u žalobkyně od roku 2020 jasně progresuje, navíc s rizikem relapsu nemoci AIHA (k čemuž v srpnu 2025 i skutečně došlo), avšak tuto skutečnost posudkový lékař IPZS v námitkovém řízení dle názoru žalobkyně ignorovat. Nadto žalobkyně doplnila, že původní specializací posudkového lékaře IPZS v námitkovém řízení je gynekologie, nikoliv hematologie.

6. Odkázala také na § 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), přičemž uvedla, že z její zdravotnické dokumentace plyne, že trpí více zdravotními postiženími (MDS, AIHA a ITP), kvůli nimž je dlouhodobě v nepříznivém zdravotním stavu. I tato skutečnost tedy měla žalovanou vést k přiznání invalidního důchodu druhého stupně žalobkyni, ne-li vzhledem ke zhoršení uvedených obtíží k invalidnímu důchodu třetího stupně. K tomu žalobkyně navrhla, aby soud ve věci „vyžádal specializovaný lékařský posudek na žalobkyni“. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem popsala průběh daného správního řízení, přičemž poukázala na pro věc relevantní právní úpravu. Následně uvedla, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně byl posudkem vypracovaným lékařem IPZS v rámci námitkového řízení plně posouzen její zdravotní stav. Při formulování posudkových závěrů přitom bylo posudkovým lékařem IPZS v námitkovém řízení vycházeno ze všech zjištěných diagnóz, pročež žalovaná daný posudek považuje za Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 78 Ad 28/2025 přesvědčivý a objektivní. Žalovaná poté v řešeném případě navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „posudková komise") dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Za současné situace však žalovaná setrvala na zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí podané žaloby. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně výslovně uvedla, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalovaná nesdělila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří- li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z posudku posudkové komise ze dne 15. 4. 2026, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům byl nadepsaný dokument doručen), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou.

9. V daném kontextu soud pro úplnost upozorňuje, že ve věci již samostatně neprováděl pro zjevnou nadbytečnost žalobkyní navržené dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.), a to „specializovaným lékařským posudkem“, který by si soud k osobě žalobkyně 3 vyžádal, neboť veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým způsobem vyplývaly už z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ve spojení se skutečnostmi podávajícími se z posudku posudkové komise MPSV ze dne 15. 4. 2026. Stávající listinné důkazy tak dle názoru soudu plně dostačovaly ke zjištění skutečného stavu, zejména pak v kontextu informací seznatelných z posudku posudkové komise MPSV, o jehož správnosti a úplnosti soud neměl pochybnosti, jak bude také v podrobnostech dále vyloženo.

10. Napadené rozhodnutí pak soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

11. Z obsahu předloženého správního spisu soud ve věci zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025, č. j. R-1.4.2025 - 426/725 324 2920, zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, a to z důvodu nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění, neboť dle posudku o invaliditě IPZS ze dne 18. 3. 2025 byla žalobkyně shledána nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Podle nadepsaného posudku o invaliditě IPZS bylo Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 78 Ad 28/2025 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu B, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Proti prvostupňovému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení následně žalobkyně podala námitky. V řízení o námitkách byl znovu posouzen její zdravotní stav posudkovým lékařem IPZS. V rámci posudku IPZS v námitkovém řízení ze dne 4. 7. 2025 ve znění opravného posudku ze dne 22. 8. 2025 pak bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž byla stanovena celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 45 %. Žalovaná poté na tomto základě vydala ve věci již shora rekapitulované napadené rozhodnutí.

12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odst. 2 citovaného ustanovení dále vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, poklesla-li b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

13. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že se jí rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím 4 k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odst. 4 odkazovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

14. Soud k tomu podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se přitom považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

15. Napadeným rozhodnutím byla žalobkyni zamítnuta její žádost o změnu výše invalidního důchodu s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 78 Ad 28/2025 její pracovní schopnost celkově toliko o 45 %, přičemž pro vznik nároku na invalidní důchod druhého či třetího stupně je dle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 50 %, resp. 70 %. V daném případě tak bylo třeba zjistit, zda žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňovala alespoň podmínky invalidity druhého stupně, tedy zda u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 % (popř. i více ve vztahu k invaliditě třetího stupně). 5 Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 78 Ad 28/2025 16. Již výše přitom bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkového lékaře IPZS v rámci námitkového řízení o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem posudkového lékaře IPZS nespokojil, a protože sám nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení už dříve zmíněný odborný posudek od posudkové komise MPSV, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato posudková komise tedy nově posoudila celkový zdravotní stav žalobkyně, pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobkyně.

17. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí v projednávané věci pak soud zjistil, že tato komise jednala v řádném složení, přičemž byl posudek ze dne 15. 4. 2026 vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě doložené lékařské dokumentace [tj. kompletní spisová dokumentace shromážděná v rámci daného řízení, zdravotnická dokumentace praktické lékařky žalobkyně a žalobkyní předložená lékařská zpráva] a vlastního přešetření žalobkyně posudkovou komisí MPSV při jednání. Žalobkyně tedy byla jednání posudkové komise MPSV osobně přítomna, a přímo při jednání této komise byla též vyslechnuta a vyšetřena odborným lékařem z oboru interního lékařství. Z posudkové dokumentace je tak zjevné, jaké konkrétní lékařské zprávy, vyšetření a další listiny měla posudková komise MPSV k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotnických nálezů, dokumentace praktické lékařky, spisové dokumentace žalované a IPZS, jakož i vlastního vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise MPSV, pak tato dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně. 6 18. Posudková komise MPSV konstatovala, že se u žalobkyně jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je relaps hematol. – onkologického onemocnění s myelodysplastickým syndromem, s projevy těžké alternující trombocytopenie a autoimunitní hemolytické anemie s klinickými projevy vaskulo a koagulopatie, se sekundárně navozenou imunodeficiencí (pravidelná aplikace gamaglobulinu), přičemž nadále probíhá onkologická léčba – chemoterapie. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise MPSV hodnotila podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to dle její kapitoly II, oddílu A, položky 1d. Na základě nadepsaného zdravotního postižení žalobkyně následně posudková komise stanovila konkrétní míru poklesu její pracovní schopnosti (celkově) 75 %. Posudková komise přitom v předmětném posudku obsáhle zrekapitulovala pro věc relevantní lékařské nálezy a další zjištění plynoucí z obsahu podkladové dokumentace, přičemž srozumitelně a jasně konstatovala, že k relapsu nadepsaného hematol. – onkologického onemocnění došlo u žalobkyně v srpnu 2025.

19. Posudková komise MPSV se tedy ve věci neztotožnila se závěry posudkových lékařů IPZS ve správním řízení, přičemž jednoznačně uzavřela, že se u žalobkyně z funkčního hlediska jednalo o invaliditu třetího stupně, jelikož na základě komplexního zhodnocení odborných nálezů, prostudování zdravotnické dokumentace, vyhodnocení funkčních dopadů dominujícího onemocnění a vyšetření specialistou z oboru interní lékařství při jednání této komise (s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobkyně), byla z funkčního hlediska naplněna kritéria právě pro tento stupeň invalidity. Žalobkyně tedy nebyla schopna Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 78 Ad 28/2025 vykonávat zaměstnání v důsledku relapsu hematol. – onkologického onemocnění se závažnými krvácivými komplikacemi.

20. Soud zhodnotil posudek posudkové komise MPSV ze dne 15. 4. 2026, který představuje stěžejní důkaz v tomto soudním řízení, přičemž dospěl k závěru, že byl vypracován po náležitém posouzení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace, odborných nálezů a vlastního přešetření žalobkyně posudkovou komisí MPSV. Soud proto považuje daný posudek za úplný, přesvědčivý a objektivní, přičemž neměl jakéhokoliv důvodu zpochybnit v něm uvedené lékařské závěry. Tyto závěry se totiž nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud hodnotí jako zcela dostatečné a odpovídající pro přijatý závěr. K tomu je třeba zdůraznit, že odborné posudkové závěry nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soud nemá odborné lékařské znalosti.

21. S ohledem na shora popsané okolnosti, tudíž zdejší soud dospěl k závěru, že je předmětná žaloba důvodná, neboť žalovaná při rozhodování o námitkách žalobkyně vycházela z hodnocení její invalidity posudkovým lékařem IPZS v námitkovém řízení, jehož posudek však neodpovídal úplně a řádně zjištěnému skutkovému stavu.

22. V této souvislosti soud obecně upozorňuje také na skutečnost, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, (…)“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003-35, nebo usnesení téhož soudu ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 Ads 188/2023-29, či ze dne 13. 5. 2025, č. j. 1 Ads 33/2025-42). 7 23. Za daného stavu tak soud neshledal potřebu, aby byl shora odkazovaný posudek ze dne 15. 4. 2026 jakkoliv doplňován, či aby byl případně v řešené věci vypracováván další (revizní) posudek jinou posudkovou komisí MPSV, nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, odpovídá též ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92).

24. Vzhledem ke všemu výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná totiž při svém rozhodování vycházela z neúplně zjištěného skutkového stavu, což zakládá vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud proto výrokem I. rozsudku napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro vadu řízení zrušil a současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V něm bude žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. V dalším řízení žalovaná zahrne posudek posudkové komise MPSV ze dne 15. 4. 2026 mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.)

25. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení má poté oporu v § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, jenž měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, přičemž soud žalované uložil zaplatit jí do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 12 269,40 Kč. Náklady řízení přitom tvoří odměna a náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně. Výše Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 8 78 Ad 28/2025 této odměny a náhrady vychází z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Právní zástupkyně žalobkyně učinila dva úkony právní služby [tj. převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tyto úkony jí podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu náleží odměna 2 x 4 620 Kč – tj. 9 240 Kč, dále podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta 900 Kč (tj. dva režijní paušály po 450 Kč) a částka 2 129,40 Kč představující 21 % DPH, kterou je advokátka podle zvláštního právního předpisu povinna odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém 8 rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 16. června 2026 Mgr. Radim Kadlčák v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.