8 Co 15/2025

Plný text

Krajský soud v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupené obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, poddlužnická žaloba, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 9. 2024, č.j. 7 C 213/2022-140 ve znění usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 9. 2024, č. j. 7 C 213/2022-145,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí částku 12 900 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení; jinak se tento výrok potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 134 000 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku, do částky 16 000 Kč žalobu zamítl (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 444 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 21 579 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Výlučně proti výroku II. shora označeného rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila s přiznanou výší nákladů řízení a lhůtou pro jejich zaplacení. Považuje odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za nepřezkoumatelné, protože soud prvního stupně neuvedl, jaké druhy nákladů a v jaké výši účtovala, ani důvody které jej vedly k nepřiznání některých z nich. Písemně vyúčtovala náklady řízení v celkové výši 14 100 Kč, soud prvního stupně přesto v odůvodnění uvedl pouze částku 12 000 Kč. Vyjádřila názor, že soud prvního stupně měl na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o.s.ř.), když v jejím případě jsou splněny obě podmínky, neboť její neúspěch ve výši 10,7 % je třeba hodnotit jako neúspěch v poměrně nepatrné části a výše plnění závisela nepochybně na znaleckém posudku, protože cena bytu vzešlá z pozůstalostního řízení byla určena nevěrohodně a je nesprávná (o 33 % nižší než cena stanovená znalcem). Ona neměla k dispozici informace, které by jí umožnily žalovat přesnou částku, přesto se jí to podařilo relativně velmi přesně. Vytýkala soudu prvního stupně, že jí nepřiznal náhradu za předžalobní výzvu z 3. 10. 2022 a za oznámení z 2. 8. 2023 o podání žaloby. Přiznal ji sice paušální náhradu za účast u jednání a za přípravy k jednáním, z odůvodnění však není zřejmé, zda se tyto úkony týká její přípravy k jednání a její účasti či jejího zmocněnce. Z odůvodnění rozsudku není patrné, zda soud prvního stupně zastává názor, že při účasti žalobkyně a jejího obecného zmocněnce náleží paušální náhrada pouze jednomu z nich. Takový postup shledává nesprávným, zakládající nerovnost v přístupu k účastníkům odlišně zastoupeným, protože zúčastní-li se jednání spolu s advokátem též účastník, přiznávají se náklady vyplývající z účasti obou. U účastníka zastoupeného obecným zmocněncem to musí být stejné. Shrnula, že soud prvního stupně neodůvodnil nepřiznání 7 paušálních náhrad v celkové výši 2 100 Kč. K nákladům ve výši 3x300 Kč za jednání dne 24. 6. 2024 uvedla, že žalovaný u něj uplatnil námitky proti závěrům znaleckého posudku, ačkoli mu soud prvního stupně lhůtu k vyjádření poskytl před tímto jednáním a žalovaný to neučinil, námitky vznesl až při jednání soudu, které proto muselo být odročeno. Nesouhlasila ani s tím, že žalovanému bylo umožněno zaplatit náklady řízení v delší než třídenní lhůtě, přitom poukazovala i na to, že při ukládání povinnosti žalovanému zaplatit náklady státu soud prvního stupně stanovil lhůtu jednoho měsíce, v tom shledávala nerovnost. Poukázala na to, že soud prvního stupně přehlédl, že žalovaný nerespektoval dobrovolně ani jediné pravomocné rozhodnutí o povinnosti platit (uvedla celkem sedm řízení), ve kterých vždy muselo dojít k nucenému výkonu rozhodnutí. Poukazovala i na rodinnou historii a chování žalovaného a jeho matky (obecné zmocněnkyně žalovaného). Pokud jí má žalovaný zaplatit, včetně nákladů řízení, částku 143 444 Kč, není to částka nikterak vysoká z pohledu stálé výdělečné činnosti žalovaného a jeho majetku. Sám žalovaný v odvolání proti jinému rozhodnutí soudu prvního stupně uvedl, že mu soudní exekutor zabavil od roku 2022 do července 2024 částku 756 662 Kč. Zdůraznila, že žalovaný je bezdětný, svobodný, má trvalý pracovní poměr vykonávaný v Praze, žije v Lounech ve společné domácnosti se svou matkou , Jméno zmočněnkyně, . V době vydání rozsudku zbývalo žalovanému jako povinnému zaplatit cca 35 tisíc Kč ve dvou exekučních řízeních. Žalovaný a jeho obecná zmocněnkyně po celý svůj život, až do roku 2021, kdy je exekutor vyklidil z , Anonymizováno, který ona vlastní, žili nejprve na úkor rodičů žalobkyně a , Jméno zmočněnkyně, , potom na její úkor. Navrhla, aby odvolací soud zrušil nákladový výrok a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Požadovala nahradit náklady v podobě jedné paušální náhrady.

3. Soud prvního stupně nákladový výrok rozsudku odůvodnil tím, že žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, proto náhradu nákladů poměrně rozdělil a žalobkyni přiznal náklady řízení v rozsahu 78,7 % z celkových nákladů řízení ve výši 12 000 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále již jen vyhlášky). Do náhrady nákladů zahrnul paušální náhradu za 5 úkonů po 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 – žaloba, příprava účasti na jednání dne 9. 10. 2023, 26. 8. 2024, účast na jednání dne 9. 10. 2023 od 9:30 do 9:47 hod., dne 26. 8. 2024 od 8:30 do 9:10 hod.], zaplacený soudní poplatek ve výši 7 500 Kč a zálohu na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč. Soud zvážil výši plnění, jakož i vedená exekuční řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů ve výši 9 444 Kč v delší lhůtě, než je zákonem určená lhůta tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o výrok, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozhodnutí v napadeném výroku, tj. ve výroku II., o náhradě nákladů řízení, podle § 212 o.s.ř., § 212a odst. 6 o.s.ř., k projednání nenařídil jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.] a přiznal odvolání důvodnost. Vzhledem k tomu, že ostatní výroky (I. a III.) nebyly odvoláním dotčeny, nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.)

6. Občanský soudní řád upravuje náhradu nákladů řízení na principu, že nárok na náhradu nákladů řízení má ten účastník, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který úspěch neměl (srovnej § 142 o.s.ř.), má-li účastník úspěch jen částečný, náhrada nákladů se poměrně rozdělí, popřípadě bude vysloveno, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). I když měl účastník ve věci úspěch je částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, mělli neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (§ 14a odst. 3 o.s.ř.). Ze zásady, že o náhradě nákladů řízení rozhoduje úspěch ve věci, tedy existují výjimky (srov. § 142 odst. 3, § 143, §146 a § 150 o.s.ř.).

7. V posuzované věci odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 12. 10. 2022 poddlužnickou žalobu proti žalovanému, kterou se domáhala zaplacení částky 150 000 Kč. Pro rozhodnutí podstatnou skutečnost, tj. hodnotu bytové jednotky v , adresa, stanovila žalobkyně odhadem ve výši 1 200 000 Kč. V rámci soudního řízení byl zpracován za účelem stanovení obvyklé ceny této bytové jednotky znalec, který obvyklou cenu určil částkou 1 100 000 Kč a soud prvního stupně z tohoto znaleckého posudku při svém rozhodnutí vycházel, a proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 134 000 Kč a do částky 16 000 Kč žalobu zamítl.

8. Ze shora provedeného stručného shrnutí je patrné, že rozhodnutí soudu prvního stupně záviselo na znaleckém posudku, a proto je třeba na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého má žalobkyně, byť neměla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Z těchto důvodu shledal námitku žalobkyně o nesprávné aplikaci zákonného ustanovení na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za důvodnou, když soud prvního stupně postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř., aniž by zohlednil skutečnost, že výše plnění závisela na znaleckém posudku.

9. Odvolací soud se dále zabýval výší těchto nákladů. Žalobkyně žalobu podala jako nezastoupený účastník, teprve až v průběhu řízení udělila plnou moc pro zastupování , Jméno zmocněnce, , jako obecnému zmocněnci (§ 27 o.s.ř.), ten se pak spolu se žalobkyní zúčastnil jednání soudu prvního stupně konaných dne 9. 10. 2023, 24. 6. 2024 a 26. 8. 2024. Žalobkyně předložila soudu prvního stupně soupis nákladů řízení, ve kterém požadovala paušální náhrady podle vyhl. č. 254/2015 Sb., za jednotlivé úkony, které blíže specifikovala, náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 500 Kč a zálohu na náklady důkazů ve výši 3 000 Kč, celkem požadovala po žalovaném nahradit náklady ve výši 14 100 Kč.

10. Shora uvedená vyhláška v § 1 odst. 1 upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. V odstavci 3 pak příkladmo specifikuje, co se rozumí úkonem pro účely této vyhlášky, a toa) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění,b) příprava účasti na jednání,c) účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny,d) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny,e) návrh na předběžné opatření, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim,f) odvolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost,g) návrh na zajištění důkazu nebo dědictví,h) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách,i) účast při přípravě jednání.

11. Tato vyhláška reaguje na novelu o. s. ř. provedenou zákonem č. 139/2015 Sb., která pro případy, kdy účastník řízení není zastoupen zástupcem (advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem), zavedla nárok tohoto účastníka na paušální náhradu, aniž by účastník musel dokládat skutečnou výši hotových výdajů. Šlo právě o snahu zavést rovnováhu mezi nároky účastníků, kteří jsou zastoupeni advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem, neboť tito zástupci nemusí dokládat výši hotových výdajů a mají nárok na jejich paušální náhradu podle podzákonných předpisů.

12. Žalobkyně ve svém vyúčtování nákladů požadovala paušální náhradu i za účast svého zmocněnce při shora uvedených jednáních, argumentujíc tím, že účastníku, který je zastoupen advokátem, se přiznávají náklady vyplývající z účasti obou.

13. Odvolací soud se s tímto výkladem žalobkyně neztotožnil. Vzal do úvahy jednak to, jaké je slovní vyjádření obsažené v § 1 vyhlášky a dále pak shora uvedený úmysl zákonodárce.

14. V § 1 vyhlášky je uvedeno, že upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Odvolací soud přihlédl k tomu, že mezi slovy ,,nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce“ je použita spojka nebo, která má charakter spojky vylučovací. Odvolací soud proto zastává názor, že právo na paušální náhradu podle shora uvedeného ustanovení náleží pouze účastníku, tedy nikoli jeho obecnému zmocněnci. Odvolací soud v tom neshledává nerovnost namítanou žalobkyní, neboť její zástupce, pokud požadoval náhradu hotových výdajů, měl možnost tyto výdaje doložit, stejně by tomu bylo u náhrady hotových výdajů účastníka zastoupeného advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem, kde by měl právo na paušální náhradu tento zástupce, nikoli samotný účastník, ten by v případě, že by požadoval nahradit hotové výdaje, byl povinen doložit jejich výši.

15. Odvolací soud však přisvědčil žalobkyni v tom, že soud prvního stupně nákladový výrok rozsudku neodůvodnil náležitým způsobem. Soud sice o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 o.s.ř.), nicméně pokud účastník své náhrady vyčíslí je povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, které náklady přiznal a které nikoli a uvést důvody takového postupu. Odvolací soud však neshledal důvod pro zrušení nákladového výroku, když v rámci odvolacího řízení je oprávněn v zájmu rychlosti a ekonomičnosti řízení rozhodnout o těchto nákladech sám.

16. Soud prvního stupně do náhrady nákladů řízení zahrnul žalobkyní zaplaceným soudním poplatek ve výši 7 500 Kč a zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 3 000 Kč. Tyto náklady shledal odvolací soud zcela správnými a ostatně žalobkyní nezpochybňovanými. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně přiznání (nepřiznání) paušálních náhrad podle vyhlášky. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně jako účelně vynaložený náklad shledal zaslání předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 žalovanému, a proto za tento úkon náleží žalobkyni paušální náhrady ve výši 300 Kč ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky. Paušální náhrady jí dále náleží za podání žaloby ve smyslu stejného ustanovení. Rovněž není sporu o tom, že žalobkyně má právo na paušální náhrady za přípravy k jednáním konaným ve dnech 9. 10. 2023, 24. 6. 2024 a 26. 8. 2024 a rovněž i za její účast při těchto jednáních, nikoli pak za účast svého zástupce. Do náhrady nákladů řízení nezahrnul požadavek žalobkyně na úhradu paušální náhrady za oznámení ze dne 2. 8. 2023, které označila jako oznámení pro povinnou podle § 315 odst. 2 o.s.ř., neboť to nebylo do spisu doloženo.

17. Odvolací soud proto po posouzení všech shora uvedených skutečností shledal jako účelně vynaložené náklady žalobkyně náklady za zaplacený soudní poplatek, zálohu na znalecký posudek a paušální náhrady podle vyhlášky za předžalobní výzvu, žalobu, přípravy na jednání ve dnech 9. 10. 2023, 24. 6. 2024 a 26. 8. 2024 a účast žalobkyně na nich, tedy 8 x 300 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 12 900 Kč.

18. Závěrem se odvolací soud zabýval námitkou žalobkyně ke lhůtě plnění uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení. Občanský soudní řád upravuje i lhůty k plnění uložené povinnosti a vychází přitom ze zásady, že lhůtu k plnění soud stanoví do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud nesmí stanovit kratší lhůtu, v odůvodněných případech však může určit delší lhůtu nebo stanovit, že peněžité plnění bude zaplaceno ve splátkách (srovnej § 160 odst. l o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že zákon upřednostňuje splnění povinnosti do 3 dnů, k delší lhůta k plnění či k povolení splátek lze přistoupit za situace, kdy splnění povinnosti ve lhůtě 3 dnů či jednorázově by znamenalo pro povinného (v daném případě žalovaného) výrazně zatěžující situaci a je zde záruka, že povinný splní svou povinnost v prodlouženého lhůtě či že bude povolené splátky pravidelně splácet a současně za situace, kdy delší lhůta splatnosti či povolení splátek nepředstavuje pro oprávněného újmu.

19. Soud prvního stupně delší lhůtu splatnosti odůvodnil výši plnění, jakož i vedenými exekučními řízeními na majetek povinného. Z obsahu spisu sice vyplývá, že žalovaný je zatížen exekučními řízeními, nicméně soud prvního stupně, pakliže je chtěl použít pro odůvodnění delší lhůty k plnění, si pro rozhodnutí o lhůtě k plnění nezjistil jejich aktuální stavy. Z obsahu spisu pak vyplývá, že exekuce vedené na majetek žalovaného jsou úspěšné a soudní exekutoři jsou schopni vymáhané pohledávky uspokojovat. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal v exekučních řízeních důvod pro povolení delší lhůty k plnění pro žalovaného, a to nejen proto, že od vyhlášení napadené rozsudku (září 2024) uběhlo již více jak čtvrt roku a žalovaný byl o výši uložené povinnost informován a měl tak možnost si finanční prostředky na její úhradu zajistit, ale i proto, že právě vedená exekuční řízení dokumentují skutečnost, že žalovaný není osobou, která by soudem uložené povinnosti plnila dobrovolně, a proto není dána záruka, že žalovaný svou povinnost v prodloužené lhůtě k plnění splní. Nejsou tak splněny podmínky pro výjimku ze zásady v podobě tří dnů od právní moci rozhodnutí.

20. Odvolací soud ze všech shora vyložených důvodů změnil za užití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, jak ve výši přiznaných nákladů řízení, tak i ve lhůtě splatnosti. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do základu, tento výrok jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za užití § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal je v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni, která požadovala paušální náhradu ve výši 300 Kč podle vyhlášky a odvolací soud shledal tento náklad za zcela účelně vynaložený, a proto jej přiznal.