8 Co 177/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců JUDr. Martina Vícha a Mgr. Martiny Andělové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 220 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum , č. j. spisová značka

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II., o náhradě nákladů řízení, mění potud, že výše nákladů řízení činí částku 1 889 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v , adresa, (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 111 220 Kč s úrokem z prodlení konkretizovaným ve výroku rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost ve stejné lhůtě zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 768 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Výlučně proti výroku II., o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil [§ 205 odst. 2 písm. g) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále již jen o. s. ř.], když jí přiznal náhradu nákladů zastoupení sice podle správného předpisu – vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), avšak pouze za dva úkony právní služby, i když učinila i další úkon právní služby v podobě předžalobní upomínky, jenž je nezbytný pro přiznání nákladů jako takových z hlediska § 142a o.s.ř. Uvedenou výzvu je třeba považovat za účelnou, protože má na dlužníka nesrovnatelně větší psychologický význam než již před tím případně učiněné mimosoudní výzvy. Za tento úkon (mimosoudní výzvu) jí přitom okresní soud nepřiznal odměnu, neboť předžalobní výzvu zasílala sama žalobkyně, předžalobní upomínku koncipovanou zástupkyní žalobkyně pak okresní soud shledal nadbytečnou a neúčelnou. Navrhla, aby odvolací soud změnil nákladový výrok tak, že žalovaná je povinna jí zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Soud prvního stupně nákladový výrok rozsudku odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b AT z tarifní hodnoty 11 220 Kč, ve výši 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Vyložil, že odměnu za předžalobní výzvu učiněnou advokátem nepřiznal, neboť ji shledal nadbytečnou, když všechny podstatné náležitosti v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., včetně upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění, obsahovala upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II.), spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Jelikož výrok I. rozsudku nebyl odvoláním účastnic napaden a nejde o výrok závislý na výroku o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 212 písm. b) o. s. ř., nabyl výrok I. samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nestal se předmětem přezkumu odvolacím soudem.

6. K otázce náhrady nákladů řízení považuje odvolací soud za potřebné shrnout, že otázkou nákladů řízení a jejich přiměřenosti se v minulosti opakovaně intenzivně zabýval Ústavní soud, přičemž pro rozhodování o nákladech řízení formuloval určité ústavněprávní limity. Vyšel z té skutečnosti, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. l o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval, nicméně takto vynaložené náklady by vždy měly být přiměřené hodnotě předmětu sporu a neměly by ji převyšovat, natož pak mnohonásobně (k tomu srov. např. nález ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 275/01 či nález ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 3698/10). V nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, pak Ústavní soud dovodil, že účastníku nelze přiznat náklady spojené se zastoupením advokátem v situaci, kdy zneužije právo na zastoupení advokátem. Ústavní soud se tedy zabýval náklady řízení, jak co do jejich přiměřenosti (nález ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11), tak co do jejich účelnosti (nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). V posledně uvedeném nálezu Ústavní soud shrnul svou dosavadní judikaturu vztahující se k nákladům řízení, včetně účelnosti nákladů řízení za situace, kdy je v řízení úspěšný účastník vybaven dostatečným personálním aparátem a vymáhaná pohledávka souvisí s předmětem jeho činnosti.

7. Základní odvolací námitka žalobkyně směřovala k posouzení účelnosti (neúčelnosti) jednoho z procesních úkonů, a to výzvy k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Odvolací soud k této námitce uvádí, že soud smí přiznat jen náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Je třeba přisvědčit žalobkyni potud, že aby bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, stanoví jí občanský soudní řád v § 142a povinnost zaslat dlužníku nejméně 7 dnů před podáním návrhu výzvu k plnění, přičemž za tuto výzvu, učiní-li ji advokát, náleží zastoupenému účastníku odměna ve smyslu § 11 odst. l písm. d) či § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (v závislosti na obsahu výzvy k plnění), nicméně i při posuzování tohoto nákladu, je třeba vážit účelnost jeho vynaložení.

8. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. by měl věřitel kvalifikovaně písemně před podáním žaloby vyzvat dlužníka k plnění. V této výzvě je nutné, vedle identifikace věřitele i dlužníka, sdělit dlužníkovi skutkové (příp. z toho plynoucí právní) důvody vzniku pohledávky a sdělit, že v případě, že dluh věřiteli nebude uhrazen v určité rozumné lhůtě, bude následovat podání žaloby. Hrozba soudního vymáhání pohledávky nemusí být ve výzvě sdělena výslovně, může však plynout např. z označení výzvy, z odkazu na § 142a o. s. ř., nebo z pohrůžky předání věci advokátní kanceláři k vymáhání apod. Podstatným je, aby si dlužník z výzvy věřitele dovodil její smysl.

9. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že odměna a paušální náhrada za právní služby advokáta spočívající v sepisu předžalobní upomínky jsou neúčelně vynaloženým nákladem, neboť již sama žalobkyně v upomínce o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP žalovanému sdělila výši dluhu, určila lhůtu k jeho zaplacení, vyložila důvody vzniku dluhu, které uvedla i v předchozích upomínkách, opětovně odkázala na zákonné ustanovení, podle něhož se domáhá zaplacení pohledávky, a (zejména) žalovaného upozornila na skutečnost, že pokud ve stanovené lhůtě dluh neuhradí, bude žalobkyně svůj nárok „řešit soudní cestou prostřednictvím advokátní kanceláře“, současně žalovaného upozornila i na skutečnost, že z těchto důvodů bude dluh navýšen o úroky z prodlení a o náklady spojené se soudním případně exekučním řízením. Předžalobní upomínka žalobkyně tak obsahuje všechny podstatné náležitosti podle § 142a odst. 1 o. s. ř, proto již nebyla pro účelné uplatnění práva (pohledávky) žalobkyně potřeba další, advokátkou sepsaná, předžalobní upomínka. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu odměny a hotových výdajů advokátky za sepis předžalobní upomínky podle AT.

10. Jelikož žalobkyně byla povinna před zahájením řízení žalované zaslat výzvu k plnění podle § 142a odst. l o. s. ř. a skutečně tak sama učinila, za účelně vynaložené náklady je nutno považovat náklady na předžalobní upomínku provedenou přímo žalobkyní. Žalobkyně proto má právo na náhradu takových nákladů, konkrétně částky 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z této částky, tj. 21 Kč, podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

11. Z tohoto důvodu v řízení zcela úspěšné žalobkyni, vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměny advokátky, která jí v řízení zastupovala, ve výši 600 Kč, náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 200 Kč a náhrady 21% daně z přidané hodnoty v částce 168 Kč, přísluší rovněž právo na úhradu paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní upomínky samotnou žalobkyní ve výši 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb., nikoli však odměny advokátky a paušální náhrady jejích hotových výdajů za sepis předžalobní upomínky dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a dále 21 Kč náhrady na daň z přidané hodnoty z této částky. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 889 Kč.

12. Z výše vyložených důvodů odvolací soud nákladový výrok shora označeného rozsudku dle § 220 odst. 1, o. s. ř. změnil potud, že výše nákladů řízení činí částku 1 889 Kč, jinak ve zbývající části výroku, o povinnosti hradit náklady řízení a o lhůtě a místu splatnosti jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěch měl z větší části (z hlediska poměru rozdílu požadovaných a přiznaných nákladů řízení) žalovaný, kterému však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.