8 Co 194/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Martina Vícha a JUDr. Viléma Šetka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 415 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 31. ledna 2025, č. j. 34 C 209/2024-27,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. zrušuje do částky 9 546 Kč a v tomto rozsahu se řízení zastavuje; ve zbývající části výroku I. se mění tak, že se žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 869 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“) zamítl žalobu žalobkyně o uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 21 415 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč třiceti třech měsíčních splátkách ve výši 1 210 Kč, přičemž provize za uzavření smlouvy činila 2 500 Kč. V článku IV. bodě 2 písm. b) smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužného neuhrazeného zůstatku úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Dluh na jistině a úroku uplatnila samostatnou žalobou v řízení, které bylo u Okresního soudu v Chomutově vedeno pod sp. zn. , spisová značka, , jež bylo ukončeno vydáním rozsudku pro uznání ze dne 3.5.2022, č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 31 711 Kč s tam uvedeným smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Dne 15.12.2023 žalovaný dluh na jistině, úroku a úrocích z prodlení zcela zaplatil, žalobkyně následně přistoupila k dopočtení smluvní pokuty a v tomto řízení uplatnila pokutu za období od 1.10.2021 do 15.12.2023 v celkové výši 21 415 Kč. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platná. Pokud však jde o smluvní pokutu, postihující prodlení žalovaného, úvěr ze smlouvy se stal splatným dne 30.6.2021 a s přihlédnutím k § 122 odst. 4 ZSÚ tak žalobkyně může smluvní pokutu uplatňovat pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, od 29.9.2021 již má nárok pouze na úrok ve výši zápůjční úrokové sazby ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, nikoliv však na smluvní pokutu. Uplatněný nárok navíc převyšuje limit stanovený v § 122 odst. 4 ZSÚ, tedy 15 000 Kč. Okresní soud tedy žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl (zjevně podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního zákoníku) tak, že právo na náhradu nákladů řízení by měl sice žalovaný, neboť byl v řízení úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly, proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu odvolání, ve kterém vyslovila nesouhlas s tím, jak na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval zejména ZSÚ. Poukázala na to, že okresní soud smísil právní instituty úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty a v důsledku toho při svých právních úvahách chybně aplikoval § 122 odst. 4 ZSÚ, který na řešenou věc vůbec nedopadá. Předmětem řízení totiž byla toliko smluvní pokuta. Vzhledem k tomu, že okresní soud naopak správně vzal v potaz, že § 122 odst. 3 ZSÚ stanoví zákonnou limitaci smluvní pokuty, jíž lze účtovat a požadovat, která v řešené věci dosahuje částky 15 000 Kč, a s ohledem na to, že v řízení sp. zn. , spisová značka, , které bylo vedeno u Okresního soudu v Chomutově, jí již byla přiznána smluvní pokuta ve výši 3 131 Kč, vzala žalobkyně žalobu o částku 9 546 Kč zpět (21 415 – 15 000 + 3 131). Navrhla, aby odvolací soud, do této částky řízení částečně zastavil, co do zbytku uplatněného nároku jej zrušil, neboť okresní soud, jak výše uvedeno, vůbec nevysvětlil, proč ustanovení ZSÚ, jež se týká výhradně úroku, aplikoval na smluvní pokutu.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně ani k jejímu částečnému zpětvzetí žaloby nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl odvolacím soudem vyzván postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. a byl poučen o tom, že v případě, že na výzvu nebude reagovat, bude se předpokládat, že nemá proti částečnému zpětvzetí žaloby žádných námitek.

5. Podle § 211 o.s.ř., pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.Podle § 222 odst. 1 o.s.ř., jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.

6. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět poté, co již ve věci rozhodl rozsudkem okresní soud, rozsudek okresního soudu zatím není v právní moci. Žalovaný nevyslovil nesouhlas s částečným do částky 9 546 Kč částečně zastavil a současně rozhodl o tom, že v rozsahu této částky se rozsudek okresního soudu částečně zrušuje (výrok I. věta před středníkem).

7. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř., bez nařízení jednání, neboť účastníci v odvolacím soudem stanovené lhůtě nevyjádřili výslovný nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř. a § 101 odst. 4 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu pro zjištění rozhodných skutečností, při provádění dokazování nepochybil, a jím zjištěný skutkový stav odpovídá provedeným důkazům. Skutkový stav účastníci nezpochybnili, a proto z něj odvolací soud vychází.

9. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Okresní soud nepochybil, když uzavřel, že úvěrová smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ZSÚ, na který se vztahují, vedle obecných ustanovení o. z. a úpravy úvěrové smlouvy v § 2395 a násl. o.z., i všechna ustanovení ZSÚ (nedopadají na něj výjimky podle § 4, 5 ZSÚ).

11. Podle § 2048 odst. 1 o.z., sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 122 odst. 1 písm. a), c) ZSÚ, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.Podle § 122 odst. 2 ZSÚ, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.Podle § 122 odst. 3 ZSÚ, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.Podle § 513 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

12. Odvolací soud v první řadě přitakává žalobkyni v tom, že úrok, úrok z prodlení a smluvní pokuta jsou samostatné právní instituty, které mají rovněž vlastní (samostatnou) právní úpravu, směšovat je nelze. Úrok a úrok z prodlení jsou obecně upraveny v § 513 o.z. a jsou příslušenstvím (jistiny) pohledávky. Smluvní pokuta, naproti tomu, je samostatným nárokem, jde o prostředek utvrzení dluhu, který je obecně upraven v § 2048 o.z. Využití smluvní pokuty v prostředí spotřebitelských úvěrů zásadně vyloučeno není, je však limitováno ustanovením § 122 o.z. Je skutečností, že i důvodová zpráva k uvedenému ustanovení váže omezení smluvní pokuty ve spotřebitelských úvěrech na obdobné omezení úroku z prodlení, avšak i ona důsledně mezi úrokem z prodlení a smluvní pokutou rozlišuje, rozebírá se v ní konkrétně situace, kdy „věřitel vedle úroků z prodlení účtuje navíc smluvní pokutu“.uvedeno, před důsledky nepřiměřených smluvních pokut dlužníky – spotřebitele chrání § 122 ZSÚ, a to tím, že stanoví horní hranici přípustné denní sazby smluvní pokuty (stanovené za každý den prodlení dlužníka), současně pak obsahuje horní limit smluvních pokut uplatněných v jejich součtu. Vzhledem k tomu, že účinek smluvních pokut je zvýrazňován dalšími instituty, vážícími se k prodlení dlužníka, je dlužník chráněn prostřednictvím § 122 odst. 4 ZSÚ i před nepřiměřeně vysokými úroky. Je však nutno zdůraznit, že § 122 odst. 4 ZSÚ poskytuje úvěrovanému dlužníku ochranu právě toliko proti úrokům, smluvní pokuty se vůbec nedotýká, nelze jej na ni aplikovat.

14. Okresní soud pochybil právě v tom, že § 122 odst. 4 ZSÚ použil i pro své úvahy týkající se smluvní pokuty. Správně sice uvedl, že žalobkyně smluvní pokuty požaduje nad limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ, neboť v daném případě je může uplatnit pouze do celkové výše 15 000 Kč. Ve zbytku je však již jeho úvaha nesprávná. Přehlíží, že žalobkyně účtovala smluvní pokutu sice v maximální, ale stále zákonem přípustné výši 0,1 % za den prodlení, a že do částky 15 000 Kč tak činí oprávněně. Naopak se okresní soud nezabýval tím, zda v předchozím řízení sp. zn. , spisová značka, , již smluvní pokutu (respektive její část) žalobkyně vymáhala.

15. Odvolací soud konstatuje, že poté, co žalobkyně žalobu částečně vzala zpět, má její nárok na zbytek smluvní pokuty, oporu v právu. Smluvní pokuta v uvedené výši byla ujednána mezi účastníky čl. IV. odst. 2 písm. b) smlouvy o úvěru a je uplatňována v souladu s § 122 ZSÚ.

16. Odvolací soud, vzhledem k výše uvedenému, podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek okresního soudu v části, ve které nebyl dotčen částečným zpětvzetím žaloby, změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit částku 11 869 Kč, a to v obecné pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť pro stanovení delší lhůty neshledal důvody.

17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, musel podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. Zároveň rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přitom byl veden níže popsanými úvahami.

18. Žalobkyně vzala za odvolacího řízení žalobu částečně zpět. V takovém případě soud obecně přihlédne k tomu, zda a kdo zavinil, že k zastavení muselo dojít. Nejprve tedy posoudí v režimu § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., odst. 2 o. s. ř. dílčí otázku, co bylo důvodem, že řízení muselo být zčásti zastaveno, a s přihlédnutím k tomuto dílčímu závěru teprve hodnotí (podle § 142 odst. 2 o. s. ř.) celkovou otázku, z jaké části byl ten, který účastník úspěšný. Došlo-li k částečnému zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, posuzuje proto u této dílčí otázky, kdo zpětvzetí žaloby zavinil. Jestliže je dáno zavinění žalobce, je třeba z pohledu § 142 odst. 2 o. s. ř. dovodit, že v tomto rozsahu neměl ve věci úspěch. Vždy platí, že kdo zavinil částečné zastavení řízení, měl ohledně této části žaloby neúspěch a úspěch se z hlediska posuzování náhrady nákladů řízená přičítá opačné straně sporu (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 976). Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 990).

19. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalovaného, zavinila tak ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o.s.ř., že řízení muselo být v této části zastaveno. Uvedené pak mělo shora naznačený dopad jak na náklady řízení odvolacího, tak i řízení před okresním soudem, neboť ve vztahu k celému předmětu řízení je třeba uvažovat, že v této části řízení byla neúspěšná. Ve zbytku řízení byla naopak, před soudy obou stupňů, ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšná. Ve věci jako celku byl poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků téměř totožný, odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.