8 Co 247/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 946,97 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 4. 2025, č. j. 50 C 223/2024-35

I. Soud připouští změnu žaloby spočívající v rozšíření o další částku 5 921,12 Kč.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 5 921,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 862 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménemIV. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 076,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 24 870,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 326,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 440,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 900 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 29,79 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 862 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 60 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši podle vystaveného rozpisu plateb. Z potvrzení o provedení transakcí zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného byla dne , datum, odeslána částka v celkové výši 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně žalobkyni pohledávku za žalovaným převedla na základě smlouvy o postoupení pohledávky, uvedenou skutečnost žalovanému oznámily dne , datum, . Žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 12 923,90 Kč, zbývající část nevrátil, ačkoliv jej v září , rok, o to žalobkyně opakovaně upomínala. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně vyšel ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) a ze zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně svým postupem před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným porušila § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je podle § 87 ZSÚ na úvěrovou smlouvu třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou. Právní poměr mezi účastníky proto soud prvního stupně posoudil podle ustanovení o. z., upravujícím bezdůvodné obohacení a uzavřel, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. ve výši vyčerpaných a nesplacených peněžních prostředků představujících žalobou uplatněnou jistinu pohledávky, tedy ve výši 37 073,10 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítl žalobu do zbývající požadované jistiny, smluvního úroku a poplatků. Jelikož se žalovaný doposud neocitl v prodlení, nenáleží žalobkyni ani úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Posoudil poměr úspěchu a neúspěchu jednotlivých stran sporu, shledal, že žalobkyně byla úspěšná do částky 37 076,10 Kč, což představuje 59,85 % úspěchu ve věci, žalovaný byl úspěšný do částky 24 870,87 Kč, tj. 40,15 % z celku, rozdíl představuje 19,70 % ve prospěch žalobkyně, která má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 19,70 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka) podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) v sazbě 3 140 Kč (z tarifní hodnoty 50 900 Kč), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a soudní poplatek ve výši 2 036 Kč, tj. celkem 14 523,20 Kč, z čehož 19,70 % činí částku 2 862 Kč.

3. Výlučně proti části výroku II. podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nerozporovala právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy, avšak vymezila se proti skutkovému zjištění, že žalovaný čerpal na základě této smlouvy toliko částku 50 000 Kč. Vytýkala soudu prvního stupně, že nezohlednil charakter úvěrové smlouvy jako smlouvy revolvingové, kde částka 50 000 Kč byla toliko limitem případně čerpaných prostředků. Z úvěrové historie je patrné, že žalovaný čerpal celkem částku 55 921,12 Kč, přičemž splatil toliko částku 12 923,90 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak ve skutečnosti činí 42 997,22 Kč. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že žalovanému uloží zaplatit dalších 5 921,12 Kč a dále mu stanoví povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Odvolací soud posoudil podání žalobkyně v souladu s § 41 odst. 2 o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř., tzn. podle jeho obsahu a shledal, že jde o změnu žaloby (§ 95 o.s.ř.), která je i v odvolacím řízení obecně přípustná (§ 216 o.s.ř. a contrario), neboť žalobkyně se zjevně domáhá, v rozsahu částky 5 921,12 Kč, nově části jistiny dluhu (žalovaným skutečně vyčerpaných peněz formou revolvingu), kterou v řízení před soudem prvního stupně nepožadovala, o níž nic netvrdila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a ani v jeho doplnění ze dne , datum, , a z níž nezaplatila v řízení před soudem prvního stupně ani soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě, odvolací soud změnu žaloby usnesením, které bylo vyhlášeno při nařízeném jednání, připustil.

5. Pro úplnost pak podotýká, že v důsledku svého výše vyloženého právního názoru nemohl žalobkyni vyhovět v tom, aby jí vrátil zaplacený poplatek ve výši 1 000 Kč za rozšíření žaloby, neboť ten byl vybrán v souladu s § 7 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souvislosti s odvolacím řízením byl vybrán soudní poplatek za podané odvolání, jehož zaplacení je podmínkou pro zahájení přezkumné činnosti odvolacího soudu; dále byl vybrán soudní poplatek za rozšíření žaloby, bez jehož zaplacení by se odvolací soud nemohl zabývat tím, zda částku 5 921,12 Kč žalobkyně požaduje po právu.

6. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání odvolacího soudu nedostavil, odvolací soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

7. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), včas (§ 204 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek pouze ve vytčené části výroku II., a to spolu s řízením předcházejícím jeho vydání v mezích uvedených v § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř., a po nařízeném jednání dospěl k závěru, že změněné žalobě lze vyhovět.

8. Soud prvního stupně o věci rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání a vyšel tedy z listin, které byly založeny ve spise. Odvolací soud, vzhledem ke změně žaloby, na nařízeném jednání skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, doplnil o provedení dokazování těmito důkazy:Z listiny „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, konkrétně částky 50 000 Kč, žalovaný se úvěr zavázal splácet sjednanými minimálními platbami.Z historie úvěru vyplývá, že žalovaný dne , datum, čerpal částku 30 000 Kč, dne , datum, částku 20 000 Kč. Ve dnech , datum, , , datum, a , datum, žalovaný zaplatil splátku ve výši 4 308 Kč, případně 4 307,90 Kč. Dne , datum, vyčerpal částku 5 921,12 Kč. Díky dalšímu postupnému čerpání vedle původně poskytnutých 50 000 Kč obdržel ještě dalších 5 921,12 Kč.

9. Odvolací soud z těchto provedených důkazů zjistil, že žalovaný vyčerpal celkově částku 55 921,12 Kč a uhradil 12 923,90 Kč.

10. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Okresní soud nepochybil, když uzavřel, že úvěrová smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ZSÚ, na který se vztahují, vedle obecných ustanovení o. z. a úpravy úvěrové smlouvy v § 2395 a násl. o.z., i všechna ustanovení ZSÚ (nedopadají na něj výjimky podle § 4, 5 ZSÚ).

12. Podle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není – li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Úvěrová smlouva měla charakter tzv. revolvingového úvěru. Pro něj je typické to, že úvěrující úvěrovanému nastaví úvěrový limit, v rámci kterého úvěrovaný může peněžní prostředky čerpat. Vyjádřeno jinak, splacením již čerpaného úvěru úvěrovaný získává možnost v uvedeném rozsahu čerpat úvěr znovu, a to do výše uvedené ve smlouvě.

14. Podle § 86 odst. 1,2 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Odvolací soud bezezbytku sdílí právní názor soudu prvního stupně na neplatnost úvěrové smlouvy. Žalobkyně jej ostatně nijak nezpochybňuje. Ve vší stručnosti lze konstatovat, že úvěrová smlouva je neplatná z toho důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením prakticky zcela rezignovala na svou zákonnou povinnost prověřit dostatečně úvěruschopnost žalovaného, postupovala tak v rozporu s § 86 ZSÚ a úvěrová smlouva je neplatná podle 87 ZSÚ. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru.

16. Odvolací soud tak v zásadě souhlasí s tím, že vztah mezi účastníky je třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, přičemž se však obecná úprava vypořádání bezdůvodného obohacení, stanovená § 2991 a násl. o. z. nepoužije, neboť ZSÚ obsahuje vlastní, speciální úpravu bezdůvodného obohacení v § 87 ZSÚ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Výše bezdůvodného obohacení se má podle § 87 odst. 1 ZSÚ rovnat výši vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru.

17. Soud prvního stupně ve svých závěrech nepochybil, zcela v duchu žalobních tvrzení žalobu posoudil. Nebylo jeho povinností, jak zřejmě soudí žalobkyně, dohledávat, nad rámec žalobních tvrzení to, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) ve skutečnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve větším rozsahu, než je v žalobě tvrzeno. Bylo věcí žalobkyně, aby vymezila svůj žalobní nárok, ten soud prvního stupně nemohl překročit, nemohl sám žalobkyni přiznat na jistině pohledávky více, než žalobkyně sama požadovala. Pakliže až v odvolacím řízení přišla s tvrzením, že ve skutečnosti žalovaný od ní čerpal více peněz, podařilo se jí tuto skutečnost v rámci odvolacího řízení prokázat, a proto jí bylo přiznáno dalších 5 921,12 Kč. Její postup, kdy až v odvolacím řízení uplatnila nárok, který mohla bez problémů požadovat již v řízení před soudem prvního stupně, měl však vliv, jak je odůvodněno níže, na rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení.

18. Je zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně, po změně žaloby provedené žalobkyní, částečně neobstojí, odvolací soud jej proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil ve výroku II. tak, že žalovanému uložil zaplatit dalších 5 921,12 Kč. Ve zbytku uvedeného výroku se žalobkyně odvolacího přezkumu nedomáhala a ten tak, stejně jako výrok I. rozsudku, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.).

19. Odvolací soud se musel podle § 87 odst. 1 ZSÚ vyrovnat s problémem, v jaké lhůtě částku 5 921,12 Kč uloží žalovanému zaplatit. Odvolací soud má za to, že v možnostech žalovaného je uvedenou částku splatit okamžitě, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Pro jiný závěr nelze ve spise nalézt oporu. Odvolací soud je si vědom toho, že § 87 ZSÚ, ostatně jako celý ZSÚ, byl implementací aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Současně je však třeba vzít v úvahu zásadu, že právo náleží bdělým, jinými slovy je spravedlivé po žalovaném, byť je mu jako spotřebiteli poskytována zvýšená ochrana, požadovat, aby vyvinul alespoň minimální úsilí a míru kooperace, jež by umožnily naplnění jeho práv. Žalovaný v daném případě neprojevil o spor absolutně zájem, byl zcela pasivní. Odvolací soud tak neměl možnost exaktně určit dobu, která je přiměřená tomu, aby žalovaný splatil výše uvedenou částku a zvolil lhůtu shora uvedenou.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud však konstatuje, že soud prvního stupně určil náklady řízení zcela správně a rozhodl o nich přiléhavě podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 036 Kč a dále náklady zastoupení. Zástupce žalobkyně vykonal tři účelné úkony podle § 11 AT, spočívající v převzetí a přípravě věci, vyhotovení předžalobní upomínky a žaloby. Za každý z těchto úkonů náleží odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, (všechny tři úkony právní služby byly učiněny před tímto datem), ve výši 3 140 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada daně z přidané hodnoty, dohromady tedy 14 523,20 Kč. Žalobkyně má po porovnání úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 19,70 % z této částky, tj. částku 2 862 Kč. Odvolací soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 862 Kč a žalovanému tuto částku uložil zaplatit ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř.), k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř.).

21. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, měla by tak právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., na plnou úhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud však aplikoval § 150 o.s.ř. a žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Za důvod pro nepřiznání nákladů odvolacího řízení shledal to, že odvolací řízení probíhalo jenom proto, že žalobkyně v původním řízení neuplatnila svůj nárok v plném rozsahu, aniž by jí v tom cokoliv bránilo. O možné aplikaci § 150 o.s.ř. na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení byla žalobkyně upozorněna a byla jí dána možnost se k takovému postupu vyjádřit. Odvolací soud proto rozhodl, že žalobkyni se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok IV).