8 Co 338/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobkyně Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupené Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalovaným 1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupenému Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupené Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o ochranu služebnosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2024, č. j. 34 C 175/2023-86,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovaným povinnost, aby společně a nerozdílně ze svého , hodnota, , který je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně , hodnota, – , hodnota, , odstranili zeď zbudovanou na hranici s pozemkem žalobkyně , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, (společné jmění manželů) zapsaným na listu vlastnictví , Anonymizováno, . , hodnota, , adresa, , adresa, , a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu , Anonymizováno, . , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zpracovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, – GEOVOT a schváleném Katastrálním úřadem pro Ústecký Kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem dne 19. 12. 2019, který je nedílnou součástí rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 75 C 32/2020-337 ze dne 26. 4. 2022, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně je v obci a katastrálním území , adresa, vlastnicí pozemku , hodnota, . Žalovaní jsou tamtéž vlastníky přilehlého , Anonymizováno, jenž je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně. O existenci služebnosti cesty a stezky bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 75 C 32/2020-337. Zaměření cesty a stezky na pozemku žalovaných , Anonymizováno, je určeno geometrickým plánem , hodnota, zpracovaným , Anonymizováno, – GEOVOT, který je součástí výše uvedeného rozsudku. Ze shora uvedeného soudního rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaným bylo dáno právo umístit na , Anonymizováno, , Anonymizováno, překážku. Žalovaní tak učinili, když při hranici s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , hodnota, vystavěli betonový plot a při hranici s , Anonymizováno, , hodnota, ve vlastnictví manželů , jméno FO, vybudovali pletivový plot. Oplocení není opatřeno vraty či bránou. K realizaci betonového plotu nebylo zahájeno stavební řízení. Žalovaní neodstranili oplocení ze svého pozemku v místě zatíženém věcným břemenem odpovídající služebnosti stezky a cesty, přestože byli o to žalobkyní požádáni. Žalobkyně nemůže realizovat přístup ke své nemovitosti přes zatížený pozemek žalovaných v rozsahu vytčeném v geometrickém plánu, neboť přístup jí je ze strany žalovaných zcela znemožněn. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, které důkazy neprovedl (listiny ze správního spisu), a to proto, že správní řízení ohledně výstavby betonové zdi nebylo stavebním úřadem vedeno, byl pouze přezkoumávám podnět žalobkyně k zahájení řízení o odstranění již postavené betonové zdi a listinou o výsledcích tohoto zjištění stavebního úřadu důkaz soud prvního stupně provedl. Místní šetření a výslech žalovaných neprovedl pro nadbytečnost, když z tvrzení žalovaných a provedených důkazů vyplynulo, že žalovaní znemožnili a znemožňují žalobkyni výkon služebnosti. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1257 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.), § 1258 o. z., § 1274 odst. 1 o. z., § 1276 odst. 1 o. z., § 1042 o. z. a dospěl k závěru, že jde o situaci, kdy žalovaní jako vlastníci služebného pozemku umístili na tomto pozemku překážku v podobě oplocení, která znemožňuje žalované vykonávat její právo služebnosti stezky a cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, přičemž toto oplocení není opatřeno vraty či jiným vstupem. Zabýval se judikaturou Nejvyššího soudu České republiky ve vztahu k přiměřenosti omezení služebnosti (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4491/2016, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 869/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2941/2004) a uzavřel, že žalovaní znemožnili žalobkyni výkon práv ze služebnosti tím, že vybudovali oplocení služebného pozemku, které není opatřeno vstupem na panující pozemek žalobkyně, což ostatně žalovaní ani nepopřeli. Připustil, že zatížený pozemek může jeho vlastník oplotit, avšak takové opatření nesmí podstatně ztížit nebo dokonce znemožnit oprávněnému výkon služebnosti. V posuzovaném případě žalovaní v souvislosti s vybudováním oplocení neučinili žádná opatření vedoucí k zajištění výkonu služebnosti (opatřit oplocení vraty, bránou), což má za následek znemožnění výkonu služebnosti, a to nejen pro žalobkyni, ale i k umožnění přístupu službám nutným k výkonu (lékař, hasiči). Soud prvního stupně se nezabýval důvody, které vedly žalované k vytvoření překážek, neboť úpravy, které žalovaní učinili na služebném pozemku, zcela znemožnily žalované výkon služebnosti. K argumentu, že žalobkyně byla o všech povolovacích a ohlašovacích řízeních informována, uvedl, že ze sdělení , Anonymizováno, , adresa, ze dne 15. 12. 2021 vyplývá, že pro stavbu zdi nebylo třeba stavebního povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, tudíž žalobkyně nemohla být informována o stavebním řízení, které neprobíhalo. Žalobkyně se bránila tím, že dala podnět ke stavebnímu úřadu a podala trestní oznámení v době, kdy oplocení již bylo zbudováno. To, že následně stavební úřad dospěl k závěru, že betonová zeď je postavená v souladu se stavebním zákonem, ještě neznamená, že žalovaní touto stavbou nezasáhli do výkonu práva z věcného břemene odpovídající služebnosti cesty a stezky. Za nepodstatné shledal, že služebný pozemek není přímo spojen s veřejnou cestou, ani že žalobkyně může využívat k přístupu ke své nemovitosti , Anonymizováno, . , hodnota, , když uvedené námitky lze uplatnit pouze v řízení o zrušení věcného břemene. Uložení povinnosti odstranit vybudované oplocení za situace, kdy žalobkyně má jiný přístup ke svému pozemku z veřejné cesty, není v rozporu s dobrými mravy. V daném případě žalovaní jako vlastníci služebného pozemku vytvořili stav bránící výkonu služebnosti a jde o stav protiprávní. Podle ustálené judikatury platí, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání (nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV 262/10, sp. zn. I. ÚS 643/04 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2598/2010). K námitce žalovaných, že služebnost není zapsána v katastru nemovitostí soud prvního stupně odkázal na § 1260 odst. 1 o. z. a § 1262 odst. 1 o. z. s tím, že soudním rozhodnutím byla potvrzena existence věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, kdy právo stezky a cesty bylo mimořádně vydrženo. Služebnost nevznikne zápisem do katastru nemovitostí, neboť již vznikla, existuje, pouze nebyla do současné doby zapsána do veřejného seznamu, což však nebrání tomu, aby o žalobě bylo rozhodnuto. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále již jen „o. s. ř.”) a přiznal je v řízení plně úspěšné žalobkyni. Do náhrady nákladů řízení zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (dále již jen advokátní tarif) stanovená z tarifní hodnoty 35 000 Kč v sazbě 2 500 Kč za každý z pěti poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření k podání ze dne 26. 10. 2023 a účast na jednání soudu dne 24. 10. 2023 a dne 23. 2. 2024), spolu s náhradou hotových výdajů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. a namítali především jeho neurčitost a nepřezkoumatelnost. Mají za to, že soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil zcela nedostatečným způsobem, když není zřejmé, jakými úvahami se při svém rozhodnutí řídil, jaký závěr učinil o skutkovém stavu a jak věc právně posoudil. Vyjádřili přesvědčení, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval přiměřeností zásahu do jejich vlastnického práva a rozporu s dobrými mravy. Konstatovali, že plot ohraničující jejich pozemek byl vybudován již v roce 2021, tj. v průběhu řízení o žalobě na zřízení nezbytné cesty (následně po připuštění změny na žalobu určovací o existenci služebnosti), a to pro bezohledné chování osob navštěvujících žalobkyni a agresivní chování psa žalobkyně. Rozsudek okresního soudu byl poté potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 95 Co 115/2022-370, z těchto rozhodnutí vyplývá, že právo stezky a cesty přes jejich pozemek ve prospěch žalobkyně bylo mimořádně vydrženo ke dni 1. 1. 2019. Z uvedeného je zřejmé, že o existenci služebnosti bylo uvedenými soudy rozhodnuto se zpětnou účinností, resp. že v době vybudování plotu o existenci řešené služebnosti neměli povědomí. Opakovali, že zbudované oplocení pozemku v jejich vlastnictví plně odpovídá veškerým právním předpisům a technickým normám. Jsou přesvědčeni, že tato časová posloupnost, jakož i další specifické okolnosti dané věci, měly být ze strany soudu prvního stupně vzaty v potaz, což se nestalo. Trvali na své dosavadní argumentaci, že uložení povinnosti odstranit vybudované oplocení, při jehož výstavbě nebyli upozorněni, že by jeho výkonem mohli rušit výkon práva služebnosti (tvrzení žalobkyně ohledně držby práva užívání bylo provedeno až po koncentraci řízení po změně žaloby při druhém rozhodování soudu prvního stupně), nepochybně nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnického práva a nadto je takové rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy. Vytýkali soudu prvního stupně, že zcela rezignoval na posouzení, zda požadavek žalobkyně na odstranění oplocení odpovídá principu, dle něhož je při výkonu práv a povinností vyplývajících z věcného břemene třeba dbát na to, aby byl výkon vlastnického práva k věci břemenem obtížené omezen jen v nezbytně nutné míře. Mají za to, že se soud prvního stupně měl podrobně zabývat otázkou přiměřenosti uplatněného nároku a zhodnotit, zda by k ochraně služebnosti nepostačovalo mírnější opatření nežli odstranění celého oplocení, např. vybudování brány do oplocení, jež by současně zajistilo ochranu jejich života a zdraví. Vytýkali soudu prvního stupně, že neprovedl všechny navržené důkazy, především je pak nevyslechl a neprovedl místní šetření, v důsledku čehož byl neúplně zjištěn skutkový stav věci. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že provedení dalších důkazů by na jeho závěrech nemohlo nic změnit, je mylná, neboť na základě místního šetření a jejich výpovědí by soud prvního stupně dospěl k závěru o existenci jiných přiměřených opatření vedoucích k zajištění výkonu práva žalobkyně. Důrazně nesouhlasili s úvahou soudu o tom, že neučinili žádná opatření vedoucí k zajištění výkonu služebnosti, když zahájili činnost k vybudování brány v oplocení. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil tak, že žalobu zamítne.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných nesouhlasila s tím, že by rozsudek byl snad nepřesvědčivý, neurčitý, nesrozumitelný a nepřezkoumatelný, když má všechny náležitosti vyžadované § 157 odst. 2 o.s.ř. Poukazovala na to, že článek II. odůvodnění odvolání žalovaných je zcela identický s článkem II. odůvodnění odvolání žalovaných coby žalobců v řízení vedeném pod sp. zn. 33 C 246/2023 u Okresního soudu v Ústí nad Labem, v němž se žalobci domáhají zrušení věcného břemene, přičemž jejich žaloba byla rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 33 C 246/2023-91 zamítnuta. Nesouhlasila s argumenty, že se soud prvního stupně nezabýval přiměřeností navrhovaného zásahu do jejich vlastnického práva a rozporu s dobrými mravy. Předně nejsou tyto argumenty pro posouzení věci relevantní, nadto neodpovídají realitě. Pokud bylo soudy rozhodnuto o tom, že služebný pozemek žalovaných je zatížen věcným břemenem ve prospěch jejího pozemku, pak se tak stalo z důvodu mimořádného vydržení, přičemž soudy vycházely z toho, že jak ona, tak její právní předchůdci právo odpovídající věcnému břemeni prakticky od poslední světové války vykonávali, a to v kontextu případu samozřejmě několikrát denně. Sotva se tak žalovaní mohou hájit tím, že by o výkonu práva věcného břemene nevěděli a že by snad taková okolnost měla být posuzována s ohledem na dobré mravy. Žalovaní v žalobě ve věci vedené pod sp. zn. 33 C 246/2023 uvádějí, že ji již v roce 2013, kdy pozemek nabyli, vyzývali, aby si přístup zajistila jinak. Žalovaní samozřejmě od samého počátku velmi dobře věděli, že přes jejich pozemek žalobkyně a osoby ji navštěvující procházejí a přejíždějí, že ona nemá k dispozici žádnou jinou cestu, byli si vědomi i vlastnictví a charakteru , Anonymizováno, , hodnota, , který přesto vydávali za pozemek vhodný k alternativnímu přístupu. Jsou to naopak žalovaní, kdo po tři roky hrubým způsobem jednají proti dobrým mravům. Poukazovala na svůj věk (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a tomu odpovídající zdravotní stav, včetně omezení hybnosti, a na to, že předmětnou zdí a plotem ji žalovaní zcela odřízli od jejich blízkých, ale i z dosahu složek integrovaného záchranného systému. Těžko se předem mohla bránit v jakémkoli správním řízení, když zeď ani plot nepodléhají stavebnímu povolení. Věcné břemeno nevzniklo zpětně, neboť toto bylo denně vykonáváno dlouhá desetiletí předtím, než se žalovaní do místa přistěhovali a žalovaní nepřistoupili k obezdění z jiného důvodu než právě proto, aby jí výkon práva z věcného břemene vědomě a zcela úmyslně znemožnili. Pokud namítají údajné bezohledné chování dalších osob k nim, jde o pouhá tvrzení, k nimž nebyly navrženy žádné důkazy. Soud prvního stupně se řádně vypořádal i s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl. Popřela tvrzení žalovaných, že zahájili činnost směřující k vybudování brány v oplocení, tak tomu doposud není, od samého počátku jde o pouhé jejich tvrzení. Pokud tvrdí, že tuto vůli mají, už ji dávno mohli uskutečnit, neboť nepotřebují stavební povolení. V průběhu řízení nevznesli žádný smírný návrh, který by umožnil vyřešit záležitost dohodou, domáhali se pouze zamítnutí žaloby. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o.s.ř. a odvolání žalovaných nepřiznal z níže rozvedených důvodů oprávněnost.

6. Základní námitkou žalovaných byla jimi tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Náležitosti odůvodnění rozsudku upravuje § 157 odst. 2 o.s.ř. a odvolací soud neshledal, že by přezkoumávaný rozsudek těmto kritériím neodpovídal, když je z něj zcela patrné, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřili žalovaní, stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 89/2019 vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. V daném případě je z odvolání žalovaných zcela zřejmé, jaké uplatnili odvolací důvody, když v odvolání polemizuji s přijatými skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jejich právním posouzením. Odvolací soud proto uzavírá, že námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí není důvodná.

7. V posuzované věci se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které učinil po řádně provedeném dokazování zaměřeném na zjištění pro rozhodnutí podstatných skutečností, a proto je možné na jeho závěry pro stručnost odkázat. Pro řešení dané věci je podstatné, že žalobkyně je vlastnicí , Anonymizováno, a žalovaní jsou vlastníci , Anonymizováno, . Byť žalovaní poukazují na časovou posloupnost, kterou míní zdůraznit, že zeď mezi těmito pozemky zbudovali ještě před rozhodnutími soudů, čímž se snaží navodit stav, že to mělo být v době, kdy o věcném břemenu nevěděli, je třeba uvést, že soudními rozhodnutími bylo určeno, že , Anonymizováno, pozemek je zatížen služebností stezky a cesty ve prospěch , Anonymizováno, pozemku. Těmito rozhodnutím byla pouze deklarována existence věcného břemene, nikoli jeho konstituování (založení). Jinými slovy řečeno věcné břemeno nevzniklo až rozhodnutím soudů, nýbrž již dávno předtím. Žalovaní si již od koupě své nemovité věci museli být vědomi uspořádání poměrů v daném místě, tedy toho, že žalobkyně i osoby ji navštěvující, či ji poskytující služby, přecházející a přejíždějí přes jejich pozemek a že tak činí denně již po desetiletí. Přesto tento desetiletí trvající pokojný stav výrazně narušili tím, že postavili vysokou neprostupnou betonovou zeď, která není opatřena žádným možným prostupem (branou, vraty apod.).

8. Jako nedůvodnou pak odvolací soud shledal námitku žalovaných, že se soud prvního stupně neměl dostatečně zabývat přiměřenosti zatížení služebného pozemku a ochrany všech jejich práv coby vlastníků tohoto pozemku. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění a za přihlédnutí k judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou odkázal, vyhodnotil, že pokud žalovaní vybudovali mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pozemkem betonovou, více jak dvoumetrovou, zeď, nelze hovořit o přiměřené ochraně majetkových či jiných práv žalovaných, nýbrž jde o nastolení protiprávního stavu, jímž je žalobkyni zcela znemožněn výkon věcného břemene. Žalovaní se snaží vzbudit dojem, že chtějí žalobkyni tento výkon umožnit, přičemž uvedli, že žalobkyni nabídli finanční prostředky ke zbudování cesty přes jiné pozemky a oslovili firmu, která by vybudovala vrata. Stejně pak argumentují i v odvolání, nicméně při odvolacím jednání na dotaz soudu zástupce žalovaných uvedl, že takové práce neprobíhají, nejsou ani objednány, protože žalobkyni nabídli finanční vyrovnání. Z uvedeného je patrné, že žalovaní nejsou vedeni snahou žalobkyni výkon věcného břemene bezproblémově umožnit, hledají pouze důvody, pro které to možné není.

9. Soud prvního stupně se řádně vypořádal i s námitkou žalovaných, že by uložení žalobou požadované povinnosti bylo v rozporu s dobrými mravy tak, že pokud žalovaní jako vlastníci služebného pozemku vytvořili stav bránící výkonu služebnosti, jde o stav protiprávní. Podle ustálené judikatury platí, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Odvolací soud se i s tímto závěrem zcela ztotožňuje. Jsou to žalovaní, kteří vybudováním více jak dvoumetrové neprostupné betonové zdi, narušili několik desetiletí trvající pokojný stav užívání stezky a cesty vedoucí k domu žalobkyně, ačkoli si museli být vědomi nejen takového způsobu užívání, ale i věku žalobkyně, toho, že jde o ženu, která žije sama a kterou s ohledem na její věk mohou trápit závažné zdravotní problémy, jež může být nezbytné řešit i za pomoci lékaře či složek integrovaného záchranného systému. Přesto při vědomí všech těchto skutečností vybudovali neprostupnou betonovou zeď. Rozpor s dobrými mravy tak odvolací soud vnímá v chování žalovaných, nikoli v požadavku žalobkyně na odstranění překážek, které jí brání ve výkonu věcného břemene.

10. Odvolací soud ze všech shora rozvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek, včetně nákladového výroku, je věcně správný, a proto jej za užití § 219 o.s.ř. potvrdil.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní, a právo na náhradu těchto nákladů proto náleží žalobkyni. Ta byla zastoupena zástupcem z řad advokátů, který v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu). Sazba odměny za úkon právní služby činí částku 2 500 Kč, celkem odměna představuje částku 5 000 Kč a vedle odměny advokáta náleží do náhrady nákladů řízení náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. l, 4 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celkem náklady za zastoupení v odvolacím řízení představují částku 5 600 Kč, kterou jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (dle § 160 odst. l věty prvé o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. l o.s.ř.).