8 Co 383/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované . IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 22. 4. 2024, č. j. 7 C 62/2021 – 417, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 7 C 62/2021 – 427,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 946 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání, kterým žalovaná rozvázala pracovní poměr s žalobkyní listinou označenou ,,výpověď daná zaměstnavatelem dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce“ ze dne , datum, je neplatné (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 42 813,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Formou doplňujícího usnesení (§ 166 odst. 1 o. s. ř.) doplnil rozsudek o výrok, jímž žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit státu České republice na účet Okresního soudu v Lounech náhradu nákladů řízení ve výši 38 617 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , ve znění pozdějších dodatků v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, na pozici operátora výroby, v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, na pozici team leader, v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, na pracovní pozici interní trenér a v období , Anonymizováno, byla na pracovní pozici koordinátor vzdělávání – personální oddělení. Od , datum, do , datum, byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Dne , datum, žalovaná přijala organizační rozhodnutí , Anonymizováno, , jímž s účinností od , datum, napříč celou společností zrušila 11 pracovních míst včetně pracovní pozice žalobkyně. Dne , datum, převzala žalobkyně výpověď z pracovního poměru (převzetí výpovědi odmítla podepsat v přítomnosti svědků), výpověď byla datována , datum, a k ukončení pracovního poměru zaměstnavatel přistoupil v důsledku přijatých organizačních změn spočívajících ve zrušení pracovní pozice zastávané žalobkyní, výpověď tak byla dána z důvodů uvedených v § 52 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Pracovní poměr po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty měl skončit ke dni , datum, a žalobkyni dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleželo odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Žalobkyni byla současně dle lékařského posudku o uznání nemoci z povolání ze dne , datum, zjištěna nemoc z povolání, a to alergická rýma, diagnóza MKN-10, 1303 s datem zjištění nemoci z povolání dne , datum, . Pokud se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce s ohledem na její zdravotní stav a zjištěnou alergickou rýmu, kdy nesměla přijít do styku s isokyanáty a dovozovala tak, že k ukončení pracovního poměru mělo dojít výpovědí z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ze znaleckého posudku ze dne 28. 8. 2022 včetně jeho doplnění zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, okresní soud dovodil, že nebylo prokázáno, že v době, kdy žalobkyně převzala výpověď z pracovního poměru (, datum, ), její zdravotní stav znemožňoval vykonávat sjednanou práci na pozici koordinátora vzdělávání v rámci personálního oddělení žalované. Do kontaktu isokyanáty se žalobkyně mohla dostávat při výkonu předcházejících pracovní pozice jako je operátor výroby a interní trenér, kterou vykonávala do , datum, , bezmála tři roky před datem zjištění nemoci z povolání (, datum, ). Za předpokladu, že by sjednanou práci koordinátora vzdělávání v rámci personálního oddělení vykonávala výlučně v kancelářích HR oddělení žalované umístěných v prostorách, které nejsou spojeny s prostory výrobních hal, její zdravotní stav by nebránil výkonu takové pracovní činnosti. Z výpovědi svědků (, jméno FO, , , jméno FO, ) okresní soud zjistil, že v náplni práce žalobkyně, kterou vykonávala od , Anonymizováno, do začátku její pracovní neschopnosti došlo následně ke změnám a rozdělení provádění školení zaměstnanců na část výrobní a teoretickou. Výrobní školení bylo prováděno ve výrobních odděleních a teoretické školení zajišťovalo a provádělo HR oddělení, přičemž nezahrnovalo pobyt ve výrobních prostorách a bylo realizováno v administrativních prostorách personálního oddělení. Po dobu trvání pracovní neschopnosti žalobkyně na její pozici nikdo nenastoupil, její práci převzal jiný pracovník. Na pracovišti byla zpracována bezpečnostní instrukce vymezující prostory, ve kterých se zaměstnanci nedostávají do styku s isokyanáty, označené v instrukci jako červená zóna, do které spadá prostor výroby. Prostor administrativní budovy byl v instrukci vyznačen písmenem A. Dále okresní soud vycházel z lékařské prohlídky a posudku poskytovatele pracovně-lékařských služeb , právnická osoba, kam byla zaměstnavatelem žalobkyně odeslána (, datum, ), z něhož dovodil, že žalobkyně je zdravotně způsobilá k výkonu práce s tím, že pracovní prostředí nesmí obsahovat faktory zhoršující zdravotní stav pacientky. Nejednalo se tak o situaci obdobnou, která byla řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2134/2014, kdy by vyšlo najevo, že zdravotní stav znemožňoval bývalé zaměstnankyni vykonávat sjednanou práci ještě před dáním výpovědi a že by tak výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce byla neplatná. Žaloba jako nedůvodná byla proto okresním soudem zamítnuta.

3. O vzájemných nákladech účastníků rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na plný úspěch žalované ve sporu, které tak náleží plná náhrada nákladů řízení, jež tvoří náklady za právní zastoupení advokátem. Dále okresní soud, formou doplňujícího usnesení, rozhodoval dle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalobkyně, s ohledem na výsledek sporu, hradit náklady řízení zálohované státem a tyto náklady představovaly náklady na znalecký posudek včetně jeho doplnění.

4. Proti tomuto rozsudku včetně doplňujícího usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že okresní soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení. V podaném odvolání žalobkyně podrobně rozebrala své pracovní pozice za dobu trvání pracovního poměru, od , datum, do , datum, byla v pracovní neschopnosti v souvislosti s přiznanou nemocí z povolání. V roce , Anonymizováno, vykonávala práci koordinátora vzdělávání, co by posledního pracovního zařazení. Z této pozice realizovala exkurze s novými nástupy zaměstnanců. Jde o skutečnosti, které uvedla ve své účastnické výpovědi s tím, že ve výrobní části zaměstnání strávila minimálně tři pracovní dny v týdnu. Dále žalobkyně v rámci výkonu práce na pozici koordinátora vzdělávání zajišťovala dny otevřených dveří, ukázek pro školy, či hospodářské komory a doprovázela tak exkurze mimo jiné i ve výrobní části podniku. V případě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , ze kterého okresní soud vycházel, odvolatelka namítala nedostatečné závěry a náležitosti, neboť znalecký posudek dle jejího názoru nesplňuje zákonem stanovené požadavky. Znalecký posudek tak nepovažuje za zcela přezkoumatelný a nemůže obstát jako samotný důkaz. Odvolatelka dále namítala porušení práva na spravedlivý proces spočívající v nevyslechnutí jí navrhovaných svědků ke sporné otázce pracovní náplně žalobkyně, kterou vykonávala na pozici koordinátora vzdělávání. Kromě svědků navrhovala rovněž provedení důkazů videozáznamů z prostor tréninkového centra a pokud okresní soud opomněl žalobkyni navrhované důkazy, jedná se o porušení zásad spravedlivého procesu. Odvolatelka se tak domáhala změny napadeného rozsudku a vyhovění žaloby včetně uložení povinnosti žalované uhradit úspěšné žalobkyni náklady prvostupňového a odvolacího řízení.

5. Na odvolání žalobkyně reagovala žalovaná písemným vyjádřením, ve kterém shrnula závěry soudu prvého stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď důvodu, staneli se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

8. Podle názoru odvolacího soudu jsou skutková zjištění okresního soudu včetně vyvozených závěrů a právního posouzení správná. Okresní soud učinil v dané věci dokazování v dostatečném rozsahu, bez nutnosti jeho doplnění. Lze tak plně odkázat na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ze skutkových závěrů soudu prvého stupně odvolací soud zdůrazňuje, že podání výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce předcházelo rozhodnutí žalované – zaměstnavatele ze dne , datum, o organizačních změnách č. 11/2020, kdy z důvodu nutnosti zvýšení efektivnosti práce u zaměstnavatele v souvislosti s dopady virulentní nákazy Covid 19 bylo rozhodnuto o postupném snižování jednotlivých skupin zaměstnanců za účelem optimálního zvýšení efektivnosti a přerozdělení pracovních činností v rámci společnosti a bylo rozhodnuto o zrušení celkem 11 pracovních míst, včetně pracovního místa žalobkyně, a to s účinností od , datum, . Dle vyjádření zaměstnavatele se nejednalo o ojedinělé organizační opatření a žalovaná tak činila v kontextu dané doby a celkové ekonomické a pandemické situace. Lze tak vyloučit, že by organizační rozhodnutí bylo činěno ze strany zaměstnavatele čistě za účelem řešení jen a pouze pozice žalobkyně s ohledem na její zdravotní stav a zjištěnou nemoc z povolání. Ostatně správnost a důvodnost rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení pracovních míst nepřísluší soudu přezkoumávat. Je bezpochyby, že výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů měla veškeré náležitosti a dostala se do sféry zaměstnance – žalobkyně. Výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, žalobkyně převzala dne , datum, , ačkoliv převzetí odmítla podepsat, k předání výpovědi došlo v přítomnosti svědků. Pracovní poměr žalobkyně po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty tak skončil ke dni , datum, . Po skončení pracovní neschopnosti (, datum, ) byla žalobkyně odeslána k pracovně-lékařskému vyšetření a dle lékařského posudku ze dne , datum, byla uznána zdravotní způsobilost k výkonu práce s tím, že prostředí nesmí obsahovat faktory zhoršující zdravotní stav pacientky. Žalobkyně iniciovala přezkum tohoto lékařského posudku, který byl vydán opětovně dne , datum, a podle kterého byla posuzovaná zařazena v kategorii 1, bez nutnosti navštěvovat provozy s rizikovými činiteli. Shodné závěry okresní soud dovodil i ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , včetně jeho doplnění a výslechu znalce s tím, že zdravotní stav žalované v době, kdy jí byla dána výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů neznemožňoval vykonávat sjednanou práci na pozici koordinátora vzdělávání v rámci personálního oddělení zaměstnavatele. Za zcela zásadní odvolací soud považuje zjištění vyplývající z výpovědi svědků (, jméno FO, a , jméno FO, ) včetně existující bezpečnostní instrukce vymezující prostory, ve který se zaměstnanci nedostávají do styku s isokyanáty s rozdělením na tzv. červenou zónu a bezpečnou zónu označenou písmenem A. Zejména svědkyně , jméno FO, náležitě popsala, že průběh praktického a teoretického školení z doby před nástupem žalobkyně na pracovní neschopnost se v dalším časovém průběhu výrazně změnil, školení nových pracovníků bylo rozděleno na praktickou a teoretickou část, na místo žalobkyně již nebyl přijat jiný pracovník a její činnosti převzali jiní pracovníci. V době podání výpovědi (po čerpání zbytkové dovolené na zotavenou) tak žalobkyně měla možnost, s ohledem na svůj zdravotní stav zjištěnou nemoc z povolání, se pohybovat a vykonávat práci v prostorách zabezpečených před kontaktem s isokyanáty, jež by nepochybně měly vliv na další průběh nemoci z povolání. Odvolací soud je rovněž ve shodě se soudem prvého stupně, že v projednávané věci se nejednalo o obdobnou skutkovou situaci, jež byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2134/2014, kdy by vyšlo najevo, že zdravotní stav znemožňoval zaměstnankyni vykonávat sjednanou práci ještě před podání výpovědi z pracovního poměru a v takovém případě výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce z organizačních důvodů by byla neplatná. V případě žalobkyně se tak nejedná o podmínky, kdy by pro účely ukončení pracovního poměru byly upřednostněny důvody uvedené v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce.

9. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s odvolacími argumenty, jež směřovaly proti neprovedeným a tzv. opomenutým důkazům, neboť okresní soud náležitě zdůvodnil důvody, pro které tyto důkazy nebyly provedeny a rovněž nelze souhlasit s odvolacími argumenty, jež směřují vůči znaleckému posudku a jeho závěrům. Odvolací soud konstrukci znaleckého posudku považuje za přehlednou a srozumitelnou s tím, že znalec náležitě zodpověděl zadané znalecké otázky a znalecký posudek tak splňuje zákonem požadované náležitosti. Okresní soud proto rozhodl věcně správně, pokud žalobu na určení, že právní jednání, kterým žalovaná rozvázala pracovní poměr s žalobkyní listinou označenou ,,výpověď daná zaměstnavatelem dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce“ ze dne , datum, je neplatná, zamítl.

10. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně správných nákladových výroků.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná žalovaná má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši a tyto náklady představují náhradu za právní zastoupení advokátem, jedná se o náhradu za dva úkony právní služby, písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání po 2 500 Kč, dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 393,78 Kč, náhradu za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH v částce 1 552,70 Kč, celkem náklady odvolacího řízení činí částku 8 946 Kč. Odvolací soud dodává, že žalovaná účtovala náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení dle advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024.