83 CO 136/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 329/2019-98 ze dne 22. ledna 2021 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 329/2019-108 ze dne 21. dubna 2021

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a III. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení před okresním soudem 49 181,18 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku u Mgr. jméno jméno.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 284 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku u Mgr. jméno jméno.

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení bylo výrokem I. určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem celkem osmi pozemků, a to st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa, část obce v anonymizováno, st. p. číslo p. p. číslo p. p. číslo p. parcelní číslo, p. parcelní číslo, p. parcelní číslo a p. parcelní číslo, zapsaných na list vlastnictví pro katastrální uzemí v anonymizováno, část územní celek, územní celek, okres okres (dále jen předmětné nemovitosti). Výrokem II. byla žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51 039 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce a výrokem III. bylo žalobci uloženo, aby zaplatil soudní poplatek z žaloby ve výši 5 000 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že původně byl vlastníkem předmětných nemovitostí výlučně žalobce, a to na základě dědění v roce 1979 a dále na základě kupní smlouvy z roku 1997. Dne datum spolu účastníci uzavřeli darovací smlouvu (dále jen darovací smlouva), jejímž předmětem bylo převedení vlastnického práva k jedné polovině předmětných nemovitostí na žalovanou, přičemž v době darování byli účastníci v družském vztahu a vedli společnou domácnost. V roce 2003 účastníci ukončili společné soužití a žalovaná se od žalovaného s jejich dvěma dcerami odstěhovala. Darovací smlouva nebyla po jejím podpisu vložena do katastru nemovitostí, předmětné nemovitosti užíval výlučně žalobce, který je také udržoval. Žalovaná o ně nejevila žádný zájem a až v roce 2019 podala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Za nesporné považoval okresní soud skutečnost, že dcera účastníků jméno příjmení poslala žalobci dne datum SMS zprávu, v níž uvedla, že pokud jí žalobce neuhradí výživné za období od května do srpna 2019„ vyhrabe všechny papíry, co má mamka u sebe“. Poté, co soud vyslechl účastníky a svědky jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, když svědci se vyjadřovali k okolnostem odchodu žalované ze společné domácnosti a tvrzenému zrušení darovací smlouvy, k okolnostem podpisu darovací smlouvy, uzavřel, že v době jejího podpisu byli účastníci dohodnuti o tom, že tato bude pojistkou pro to, aby žalobce zaplatil žalované částku 250 000 Kč do doby zletilosti mladší dcery. Pokud by se tak stalo, nebyla by darovací smlouva na katastr nemovitostí podána. Uzavření darovací smlouvy směřovalo i k zajištění povinnosti žalobce platit výživné na dcery. Okresní soud vyslovil, že nemá důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi žalované, k jejíž skutkové verzi se přiklonil, neboť ta plně koresponduje s jejím jednáním. Práv z darovací smlouvy po dlouhou dobu nedomáhala a k návrhu na vklad přistoupila až poté, co žalobce přestal plnit své závazky.

3. Právní vztahy mezi účastníky okresní soud posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), když k uzavření darovací smlouvy došlo před nabytím účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Po právní stránce učinil závěr, že vůle účastníků nesměřovala k uzavření darovací smlouvy podle § 628 odst. 1 obč. zák., ale k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva ve smyslu § 553 odst. 1 obč. zák. a jednalo se o simulovaný právní úkon, jímž měl být zastřen jiný právní úkon. Protože však darovací smlouva nesplňovala náležitosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, např. v ní nebyl jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, nebylo možno považovat ji za platnou ani jako disimulovaný právní úkon, a proto na základě uzavřené darovací smlouvy nemohlo k převodu vlastnického práva na žalobkyni dojít. Dospěl tak k závěru, že darovací smlouva je absolutně neplatná, žalobce nikdy nepřestal být vlastníkem předmětných nemovitostí a žalobu podal důvodně. Pouze pro úplnost okresní soud dodal, že i kdyby darovací smlouva nebyla absolutně neplatná, pak byla zrušena písemnou dohodou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou v roce 2003. Existenci této žalobcem tvrzené dohody v písemné formě potvrdil ve svém účastnickém výslechu jak žalobce, tak svědek jméno příjmení. I když v jejich výpovědích byly drobné rozpory, například v údaji o čase, kdy svědek viděl již podepsanou dohodu u otce žalobce, okresní soud došel k závěru, že tyto jsou dány dlouhým časovým odstupem. Soud přisvědčil též tomu, že žalobce od roku 2003 předmětné nemovitosti držel v dobré víře, že je jejich vlastníkem a byly naplněny předpoklady pro jejich vydržení v zákonné desetileté lhůtě podle § 130 a § 134 odst. 1 obč. zák. Okresní soud se též vyjádřil k otázce, zda v roce 2019 již neuplynula lhůta pro podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, když návrh byl žalobkyní podán až po 18 letech. Vzal v úvahu, že v nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 201/96 bylo uvedeno, že návrh na vklad lze podat v časově neomezené lhůtě, ale polemizoval s tímto nálezem potud, zda již není překonán. Závazek dárce předat předmět daru, nemovitost, by podle okresního soudu neměl podléhat promlčení, když v této fázi se jedná o závazkový vztah a nikoli o věcné právo, které na obdarovaného přechází až vkladem do katastru nemovitostí. Uzavření smlouvy, na jejímž základě není následně podán návrh na vklad, zakládá významnou právní nejistotu, neboť ani mezi stranami smlouvy, ani ve vztahu ke třetím osobám není zjevné, kdo je vlastníkem nemovitosti. Zároveň okresní soud uvedl, že jednání žalované považuje za rozporné s dobrými mravy, když žalobce před podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí po 18 letech nevyzvala ani k zaplacení částky 250 000 Kč, ani k placení výživného, ale rovnou návrh na vklad podala. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěchem žalobce ve věci. Výši odměny advokáta stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), přičemž při určení výše odměny advokáta vyšel z tarifní hodnoty sporu 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) AT a nikoli z hodnoty nemovitostí ve výši 595 620 Kč, jak byla v řízení žalobcem dokládána znaleckým posudkem z roku 2001, když tento již shledal zjevně neaktuálním. O uložení povinnosti žalobci zaplatit soudní poplatek z žaloby v částce 5 000 Kč rozhodl proto, když tento s podáním žaloby uhrazen nebyl.

4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Okresnímu soudu vytýká chybný skutkový závěr, že účastníci uzavřeli darovací smlouvu za účelem zajistit závazek na výživném a na zaplacení částky 250 000 Kč, když žalobce toto popírá. Darovací smlouvu tak nepovažuje za simulovaný právní úkon. V době vzniku darovací smlouvy nebylo třeba hrazení žádného výživného. Z výslechu obou účastníků shodně vyplynulo, že jejich vůle směřovala k darování, když jejich vztah byl v době podpisu darovací smlouvy plně funkční. příjmení 250 000 Kč představovala skutečné investice žalované do předmětných nemovitostí v průběhu let před uzavřením darovací smlouvy, které učinila s vidinou společného vztahu. Okresní soud nastínil absurdní situaci, kdy již v roce 2001 se žalovaná chtěla pojistit pro případ krachu vztahu. Zároveň nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že darovací smlouva byla následně zrušena. Podle žalobcových tvrzení mělo sice ke zrušení darovací smlouvy dojít písemnou formou, ale žádná listina o tom v řízení nebyla předložena. Svědek jméno příjmení existenci písemného zrušení darovací smlouvy pouze tvrdil, ale neprokázal. Navíc jde o rodinného příslušníka žalobce, který pro něj i pracuje a v jeho a žalobcově výpovědi jsou značné rozpory, zejména v údaji o čase, kdy a kde svědek viděl podepsanou dohodu o zrušení darovací smlouvy a jeho výslech předcházel výslechu žalobce. Pochybnosti o existenci takové dohody zakládá i to, že žalobce její obsah v žalobě citoval, což nemohl učinit, když současně tvrdí, že takovou dohodou nedisponuje. Žalovaná dále namítá, že podmínky pro vydržení vlastnického práva nemohly být splněny, když žalobce nemohl být v dobré víře o svém vlastnickém právu, když dobře věděl, že je na základě darovací smlouvy povinen plnit. Šlo tak o nepoctivého držitele. Podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí nemůže podléhat promlčení ani po 18 letech od uzavření darovací smlouvy, o čemž svědčí judikatura Ústavního soudu. Žalovaná nesouhlasí také se závěrem, že její jednání je v rozporu s dobrými mravy. Naopak má za to, že žalobce je ten, kdo se zachoval nemorálně, když si přímo ve škole společné dcery zjišťoval, zda tato je nadále studentkou, aby jí mohl přestat platit výživné. Takovou míru ostudy považuje žalovaná za neakceptovatelnou. Naopak byla to ona, kdo se opakovaně snažil dosáhnout smírného vyřešení věci, když nabídla, že za 300 000 Kč žalobcovo vlastnické právo uzná.

5. Ve vyjádření k odvolání žalované žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Za chybné považuje pouze rozhodnutí o nákladech řízení, kdy okresní soud vycházel ze špatné tarifní hodnoty sporu. Žalobce předložil znalecký posudek na nemovitosti z roku 2001, přičemž od této doby jejich hodnota dále vzrůstala jak kvůli cenám na trhu nemovitostí, tak kvůli jejich rekonstrukci.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve znění jeho opravného usnesení v celém rozsahu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, které byly přesně specifikovány v darovací smlouvě, uzavřené účastníky dne datum, v situaci, kdy návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (V číslo 2019) podala žalovaná až v červenci 2019, tj. po více jak 18 letech od podpisu darovací smlouvy. Žalobce od katastrálního úřadu obdržel informaci o vyznačení plomby datované dnem datum, žalovaná nereagovala na jeho výzvu ke zpětvzetí návrhu na vklad ze dne datum, která obsahovala i předžalobní výzvu, a proto se svého nároku domáhal žalobou.

8. Okresní soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky o bezvýhradné darování, čemuž by odpovídal obsah darovací smlouvy, nešlo, neboť účastníci zamýšleli převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou jako zajištění závazku žalovaného platit výživné na dcery účastníků a zaplatit žalované částku 250 000 Kč představující protiplnění za investice do předmětných nemovitostí, tedy uzavřít smlouvu o zajišťovacím převodu práva. Darovací smlouvu soud tak označil jako simulovaný právní úkon, který však zákonné podmínky zajišťovacího převodu práva podle § 553 obč. zák. nesplňoval, neboť ve smlouvě zejména nebyl specifikován závazek, který jí měl být zajištěn, a proto nešlo o platný právní úkon.

9. I v odvolacím řízení bylo třeba prvotně posoudit platnost darovací smlouvy ze dne datum a tudíž posoudit okolnosti v době jejího uzavření. V tomto směru nebylo třeba doplňovat dokazování provedené již okresním soudem, avšak odvolací soud se pečlivěji účastníků dotazoval k tomu proč, s jakým úmyslem a za jakých okolností darovací smlouvu uzavřeli.

10. Z obsahu darovací smlouvy bylo zjištěno, že jejím předmětem byly nemovitosti uvedené v žalobním petitu, které byly blíže popsány ve znaleckém posudku ze dne datum vypracovaném znalcem jméno příjmení s tím, že žalobce jako dárce daroval 1/2 předmětných nemovitostí se všemi součástmi a příslušenstvím žalované jako obdarované, která dar přijímá. Hodnota předmětných nemovitostí podle znaleckého posudku byla vyčíslena částkou 1 191 240 Kč. příjmení jiné v čl. 5 dané smlouvy bylo zmíněno, že žalovaná jako obdarovaná nabude vlastnictví k darovaným nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v obec. V bodě 6. darovací smlouvy pak bylo sjednáno, že dárce se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaná bude k němu nebo k členům jeho rodiny chovat tak, že tím hrubě poruší dobré mravy. V bodě VII. účastníci prohlásili, že smlouva je souhlasným, svobodným a vážným projevem jejich svobodné vůle, že smlouvu neuzavřeli v tísni, za nevýhodných podmínek a že s obsahem smlouvy souhlasí.

11. Žalobce před okresním soudem k důvodům uzavření darovací smlouvy uvedl, že k jejímu sepsání došlo pro obavy žalované, že kdyby se s ním něco stalo, neměla by na předmětné nemovitosti žádný právní nárok a skutečnost, že měl z předchozího vztahu syna. Připustil, že vztah účastníků v době podpisu darovací smlouvy již nebyl ideální, ale se smlouvou souhlasil s ohledem na společné dcery účastníků. V odvolacím řízení žalobce doplnil, že v době uzavření darovací smlouvy nastupoval u hasičů, měl obavy o svůj život a chtěl zajistit, kdyby se s ním něco stalo, aby jeho dcery z jeho domu nikdo nevyhodil, měly zajištěno bydlení a na jeho majetek si nevznášel nárok syn z předchozího manželství, když účastníci nebyli sezdáni. V době, kdy smlouvu uzavírali, se nebavili o tom, kdo půjde s darovací smlouvou na katastr a sám si ani nutnost vkladu do katastru nemovitostí neuvědomoval. Uváděl, že už přesně neví důvod, proč darovací smlouva nebyla zavkladována. Šlo o to, aby měla žalovaná ten papír v ruce, kdyby se mu něco stalo. Popřel, že by v souvislosti s uzavřením darovací smlouvy byla mezi účastníky uzavřena nějaká dohoda o tom, že by měl žalované a za jakých podmínek zaplatit částku 250 000 Kč. Žalovaná byla na mateřské dovolené a rekonstrukce předmětných nemovitostí započala až v roce 2006, po ukončení jejich společného soužití. Předtím byly prováděny na předmětných nemovitostech pouze drobné udržovací práce.

12. Žalovaná před okresním soudem vypověděla, že již v roce 2000 nebyly vztahy mezi účastníky dobré a věděla, že bude muset odejít. Při podpisu darovací smlouvy již byli s žalobcem dohodnuti, že jí postupně, nejpozději jakmile mladší dcera dosáhne zletilosti (to nastalo dne datum), vyplatí 250 000 Kč. Tak ale neučinil, ona ho k tomu nevyzývala a neučinila ani výzvu k zaplacení před podáním návrhu na vklad. Důvodem podání návrhu na vklad nebyla jen snaha podpořit zletilou dceru v získání výživného po žalobci, ale i její reakce na návštěvu žalobce ve škole dcery. Problémy s placením výživného na dcery nebyly takového rázu, že by je musela nějak řešit a o exekuci nikdy neuvažovala. Před odvolacím soudem se žalovaná k okolnostem uzavření darovací smlouvy vyjádřila tak, že o nemovitosti žalobce neměla zájem, věděla, že jde o jeho dědictví po rodičích a měla vlastní nemovitost. Důvod, proč se v souvislosti s darováním řešilo vypořádání částkou 250 000 Kč, byl ten, že mezi účastníky již byly neshody, žalobce ji vyhazoval z domu a musela spát často s dcerami u dědečka. Darovací smlouvu tak uzavírala s podmínkou, že jí bude vyplacena částka 250 000 Kč, jakmile mladší dcera dosáhne zletilosti a počítala s tím, že tyto prostředky dá svým dcerám. Tato částka odpovídala částce, kterou do předmětných nemovitostí účastníci společně investovali, neboť se pořizovala koupelna, kuchyňská linka, kuchyň, palubky a dále se žalovaná starala i o otce žalobce. Plnění ve výši 250 000 Kč považovala za přiměřenou kompenzaci. Mezi účastníky bylo ujednáno, že pokud jí tato částka bude vyplacena, nebude podávat návrh na vklad do katastru nemovitostí a žalobce zůstane vlastníkem. Dohoda účastníků o tom, za jakých okolností bude darovací smlouva podána na katastr, byla pouze ústní. Dcera studovala i po tom, co dovršila 18 let, ale otec jí potom již výživné neplatil. Pokud se žalovaná měla vyjádřit k tomu, z jakého důvodu spoléhala na to, že v době zletilosti dcery si budou účastníci pamatovat, na čem se ústně dohodli v době uzavírání darovací smlouvy, uvedla, že si to pamatují velice dobře oba dva, neboť v průběhu let jej opakovaně na ústní dohodu upozorňovala. Nikdy však proti žalobci nevystoupila, když ji ujišťoval, že prostředky získá, že se jeho situace zlepší a že ji vyplatí. Stejně to fungovalo i v situaci, kdy dlužil na výživném. Také počkala. Pro vklad do katastru nemovitostí udělila plnou moc advokátovi, který návrh podával za ni a ten byl seznámen s okolnostmi případu.

13. K uzavření posuzované darovací smlouvy ze dne datum došlo ještě za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) účinného do 31. 12. 2013, a proto odvolací soud podle § 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) posuzoval její platnost podle dosavadních právních předpisů, tj. obč. zák.

14. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost.

15. Podle § 553 odst. 1 obč. zák. může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Podle § 553 odst. 2 obč. zák. musí být smlouva o zajišťovacím převodu práva uzavřena písemně.

16. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

17. Podle § 36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.

18. Podle § 36 odst. 2 obč. zák. je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

19. Podle § 41a obč. zák. má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby (odst.1). Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený (odst. 2).

20. Vlastnictví k nemovitostem se nabývá na základě složené (komplexní) právní skutečnosti – smlouvy a následného vkladu práva do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.). Při převodu vlastnického práva nemovitostí darovací smlouvou je nutno zkoumat nejdříve platnost darovací smlouvy. K účinkům vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, kterým se konstituuje vlastnictví k nemovité věci, může dojít pouze následně po účincích vyvolaných touto smlouvou. Darování může být vázáno na splnění podmínky odkládací nebo rozvazovací.

21. Judikatura Nejvyššího soudu zastává názor, že pokud má být určitým právním úkonem, to jest konkrétně právním úkonem předstíraným - učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem) - zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej uzavřít neplatný. Zásadně proto platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5662/2017).

22. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení dospěl odvolací soud k závěru, že darovací smlouvu účastníci podepsali, avšak při existenci mezi nimi ústně sjednaných podmínek, které v textu smlouvy nebyly žádným způsobem vyjádřeny. Ze shodných vyjádření účastníků vyplynulo, že darovací smlouva byla uzavírána dne datum za okolností, kdy vztahy účastníků nebyly dobré, účastníci nebyli sezdáni, měli spolu dvě nezletilé dcery, žalovaný měl z předchozího manželství syna. Oba účastníci shodně uvedli, že smlouva měla být jen jakousi pojistkou, že byla uzavřena pouze formálně s tím, že by se realizovala pouze za určitých podmínek. Žalobce přesně nedokázal interpretovat obsah dohody účastníků, ale připouštěl, že smlouva měla zajišťovat nezletilé dcery, kdyby se s ním něco stalo, aby měly kde bydlet. Žalovaná jednoznačně tvrdila, že o nabytí nemovitostí nestála, považovala je za žalobcovy, již při uzavření smlouvy chtěla, aby smlouva sloužila k tomu, že bude zajišťovat hrazení výživného ze strany žalobce na dcery do jejich zletilosti a realizovala by se pouze v případě neplnění dohody. Toto tvrzení lze považovat za věrohodné, neboť odpovídá shora popsané situaci ve vztazích mezi účastníky i tomu, že k návrhu na vklad nebylo přistoupeno po uzavření darovací smlouvy, byť obě strany věděly, že vlastnictví k darovaným nemovitostem se nabývá vkladem do katastru nemovitostí, neboť to bylo výslovně uvedeno v čl. V.,VIII. a IX. darovací smlouvy. Žalovaná pak k návrhu na vklad přistoupila až z důvodu neshody účastníků týkající se dcery jméno příjmení, a to v roce 2019, tedy s odstupem 18 let. Ze shodných tvrzení ani jiných důkazů nelze považovat za prokázané, že by předmětem dohody účastníků bylo uhrazení konkrétní částky, když podmínka v konkrétní podobě nebyla do smlouvy výslovně vtělena a uzavření dohody nikdo další přítomen nebyl. Je však patrné, že tu od počátku z obou stran nebyla dána skutečná nepodmíněná vůle k převodu nemovitostí. Účastníci tak pouze simulovali nepodmíněné darování. Znění smlouvy neodpovídalo jejich skutečné shodné vůli, která nesměřovala k převodu vlastnického práva uzavřením darovací smlouvy. Tento převod měl nastat pouze v případě, že by se žalovanému něco stalo, byly vzneseny nároky na jeho majetek nebo pokud by při rozpadu vztahu nebyla plněna vyživovací povinnost k dcerám účastníků. Nelze však dovodit z prokázaných zjištění, že by dohoda, jakým způsobem bude smlouva podmíněna, byla mezi účastníky zcela shodná a určitá, ani nelze dovodit, že by se jednalo přímo o zajišťovací převod práva, když nebyl přesně vymezen zajišťovaný závazek.

23. Smlouva o darování tak sice podle svého obsahu představovala bezvýhradné darování předmětných nemovitostí, avšak k němu vůle obou účastníků nikdy nesměřovala, neboť byla širší, zahrnující podmínky, které ho vylučovaly. Pro rozpor projevu vůle se zněním darovací smlouvy a nedostatek vážnosti vůle účastníků je tak nutno považovat darovací smlouvu podle § 37 odst. 1 obč. zák. za absolutně neplatný právní úkon, na základě kterého k převodu vlastnictví předmětných nemovitostí na žalovanou nemohlo dojít. Zároveň ani zastřené podmíněné jednání není možno považovat za platné pro neurčitost obsahu podmínky a nedostatek shodného projevu vůle.

24. Pokud byla odvolacím soudem posuzovaná darovací smlouva posouzena jako neplatná a nemůže tak vyvolat účinky pro převod vlastnického práva z žalobce na žalovanou, bylo již nadbytečné posuzovat, zda a za jakých okolností měla být zrušena písemnou dohodou v roce 2003 a zda mohlo dojít k vydržení vlastnického práva žalobcem.

25. Odvolací soud nedoplňoval k návrhu žalované dokazování výslechem dcer účastníků, jméno a jméno příjmení, ani již před okresním soudem navrženým, ale nevyslechnutým, svědkem příjmení, když nebylo ani tvrzeno, že by se tito svědci účastnili jednání o uzavření darovací smlouvy mezi účastníky a případné informace v tomto směru tak mohli získat pouze zprostředkovaně.

26. Odvolací soud si je vědom judikatury Ústavního soudu (srov. usnesení IV. ÚS 201/96), která zastává stanovisko, že pokud jde o návrh vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, je možno ho podat v neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže změnit nic na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. I kdyby odvolací soud v daném případě darovací smlouvu posoudil jako platný právní úkon, za situace, kdy žalovaná po dobu 18 let po žalobci žádnou úhradu dluhu ve výši 250 000 Kč nepožadovala, o svá práva se nijak nezajímala, nechala žalobce podstatně zhodnotit předmětné nemovitosti z čerpaného úvěru a navýšit jejich cenu a pak pro dluh, jehož výše je ve srovnání se současnou hodnotou předmětných nemovitostí zanedbatelná, ho před podáním návrhu na vklad ani k úhradě dluhu nevyzvala, hodnotil by postup žalované jako rozporný s dobrými mravy. Případný dluh žalobce na výživném vůči zletilé dceři se žalované v právní rovině již netýkal.

27. Rozsudek okresního soudu ve výroku I. žalobě vyhovující je tak věcně správný, a proto byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Okresní soud nepochybil ani při rozhodování o zaplacení soudního poplatku z žaloby žalobci, jemuž poplatková povinnost ve výši 5 000 Kč vznikla již k datu podání žaloby a do dne vyhlášení rozsudku okresního soudu nebyla splněna (§ 4 odst. 1 písm. a), § 6a odst. 6, položka 4 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků – zák. č. 549/1991 Sb.).

28. Odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil pouze ve výroku II. náhradě nákladů řízení. Plně procesně úspěšný byl žalobce a tomu náleží i náhrada účelně vynaložených nákladů řízení vynaložených před soudem prvního stupně. Odvolací soud neshledal důvody k aplikaci § 150 o. s. ř., tj. že by pro okolnosti případu žalobci zcela či zčásti náhradu nákladů řízení nepřiznal, když vzal v úvahu, že na neplatnosti darovací smlouvy se sice podíleli oba účastníci stejnou měrou, ale žalobce byl nucen podat žalobu na určení k soudu, s čímž mu vznikly náklady, neboť před podáním návrhu na vklad nebyl žalovanou ani vyzván k zaplacení jí požadované částky 250 000 Kč a žalovaná na jeho předžalobní výzvu obsahující i výzvu ke zpětvzetí návrhu na vklad do katastru nemovitostí kladně nereagovala.

29. Okresní soud správně stanovil tarifní hodnotu sporu podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) nikoli z hodnoty nemovitostí podle znaleckého posudku číslo ze dne datum, který byl vyhotoven v souvislosti s uzavíráním darovací smlouvy, kdy z aktuální ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že z neaktuálního znaleckého posudku nelze při stanovení odměny advokáta v řízení vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 32 Cdo 2351/2016 ze dne 14. 5. 2018 či sp. zn. 22 Cdo 2209/2015 ze dne 27. 10. 2015). Tento postup by nebyl namístě pouze tehdy, kdyby se žalobce již předtím v řízení sám aktivně domáhal stanovení aktuální hodnoty předmětných nemovitostí pro účely rozhodování o nákladech řízení, tj. předložil aktuální posudek znalce či alespoň stanovisko realitní kanceláře nebo jakýkoliv jiný podklad (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ze dne datum), ale žalobce v tomto ohledu zůstal pasivní a aktuální cenu předmětných nemovitostí se v řízení nepokusil objasnit. Přitom předmětné nemovitosti užívá a nic mu nebránilo nechat je nově ocenit. Žádné novější ocenění nepředložil ani v odvolacím řízení. Odměna za 1 úkon právní služby advokáta tak činí z tarifní hodnoty 50 000 Kč částku 3 100 Kč. Jako účelně vynaložené úkony právní služby zohlednil odvolací soud převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, prostou předžalobní výzvu, která neobsahovala žádnou právní kvalifikaci a v podstatě ani rozbor skutkového stavu, účast na jednáních dne datum, datum datum, kdy v těchto případech jednání trvalo déle než 2 hodiny, účast na jednání dne datum. K odměně za 10 úkonů právní služby ve výši 29 450 Kč (9 x 3 100 + 1 550 Kč) je nutno připočítat náhradové paušály podle § 13 odst. 3 AT v částce 300 Kč za 1 úkon právní služby, tj. 3 000 Kč. Cestovné z obec do obec a zpět, 110 km, realizované 3 x v roce 2020 (dle vyhl. číslo 2019 – 3 x 615,91 Kč = 847,73 Kč) 1 x v roce 2021 (dle vyhl. č. 589/2020 Sb. ve výši 615,64 Kč), tudíž cestovné celkem 2 463,37 Kč. Žalobci náleží i náhrada za promeškaný čas advokáta, a to 4 půlhodiny na 1 cestu, celkem 16 půlhodin po 100 Kč, 1 600 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Po započtení 21% DPH z odměny a náhrad v částce 7 667,81 Kč a soudního poplatku z žaloby ve výši 5 000 Kč, činí účelně vynaložené náklady žalobce v řízení před okresním soudem 49 181,18 Kč Okresní soud dospěl k jiné částce nákladů řízení, když chybně počítal za prostou předžalobní výzvu celou odměnu místo její poloviny (§ 11 odst. 2 písm. h) AT) a drobné nepřesnosti se dopustil při výpočtu cestovného.

30. Procesně úspěšný byl žalobce i v odvolacím řízení a má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů proti žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Zde advokát žalobce provedl 3 úkony právní služby po 3 100 Kč a to za vyjádření k odvolání žalované účastnil se jednání odvolacího soudu, které přesáhlo 2 hodiny. K odměně advokáta ve výši 9 300 Kč je i zde třeba připočítat náhradové paušály v ceně 300 Kč za 1 úkon právní služby a požadované jízdné opět osobním automobilem advokáta žalobce registrační značka, jméno příjmení, při vzdálenosti 110 km z obec do obec a zpět, při ložené nákupní ceně nafty 48,90 Kč litr, náhradě za 1 km v částce 4,70 Kč a kombinované spotřebě 4,3 litru číslo km, tj. celkem 748 Kč. Po připočtení 21% DPH z odměny a náhrad pak náklady odvolacího řízení po zaokrouhlení činí 12 284 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Liberci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.