83 CO 153/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 11 530 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 23 C 73/2021-54 ze dne 1.6.2021, <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení„ 11 530 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 226,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 605,89 Kč, úroku z prodlení z částky 9 649,49 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 9 649,49 Kč od [datum] do zaplacení“ (výrok I), a neúspěšnému žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů ve výši 300 Kč (výrok II). Své rozhodnutí opřel o zjištění, že mezi žalovanou jako dlužníkem a společností [právnická osoba] jako věřitelem byla [datum] uzavřena písemná„ Smlouva o půjčce“, na základě které měly být žalované poskytnuty peníze v hodnotě 17 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala peníze vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“ 12 580 Kč (tj. celkem 29 580 Kč) v 58 týdenních hotovostních splátkách (inkasovaných věřitelem v označeném bydlišti dlužníka) po 510 Kč do [datum]. Dovodil pak okresní soud, že žalobou uplatněné právo na vrácení půjčených peněz ve výši 9 649,49 Kč, zaplacení„ dlužného poplatku za hotovostní inkaso“ ve výši 1 880,51 Kč jakož i zaplacení úroku a úroku z prodlení bylo uplynutím tříleté lhůty (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku) do podání žaloby ([datum]) promlčeno a vzhledem k žalovanou uplatněné námitce jej nelze přiznat. Plněním ze strany žalované po datu [datum] (zaplacením 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 500 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum] a 500 Kč dne [datum]), nemohlo dle okresního soudu dojít k uznání dluhu dle § 2054 občanského zákoníku. Předmětný dluh totiž nebyl věřitelem v době tohoto dodatečného plnění„ zesplatněn“. Nadále šlo o dluh splatný ve splátkách a nedošlo ze strany věřitele před tímto plněním ani k výzvě k zaplacení. Za takových nelze ve smyslu § 2054 občanského zákoníku usuzovat,„ že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu“.

2. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. Oproti poučení obsaženému v písemném vyhotovení rozsudku považuje žalobce odvolání za přípustné, neboť napadá rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o peněžním plnění, jehož výše bez příslušenství přesahuje částku 10 000 Kč. Žalobce v odvolání namítá, že bylo nesprávně okresním soudem vyhodnoceno zjištění o úhradách pohledávky po datu [datum]. Poukazuje na to, že žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 17 050 Kč, přičemž poslední platba byla provedena [datum]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo žalovanou na pohledávku dne [datum] uhrazeno dalších 1 000 Kč. Protože tyto platby byly prováděny před uplynutím promlčecí doby, dovozuje žalobce, že jimi docházelo ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku k uznání dluhu a prodloužení promlčecí lhůty o deset let. K promlčení nároku žalobce by tak došlo nejdříve dne [datum], přičemž žalobce podal žalobu již dne [datum]. V argumentaci o uznání dluhu poukazuje žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 405/2013 ze dne 21.2.2014 nebo sp. zn. 23 Cdo 2914/2015 ze dne 19.1.2016 a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 122 ICm 1511/2013 ze dne 4.7.2013. Podle žalobce plnila-li žalovaná jako dlužník po splatnosti poslední sjednané splátky, jednalo se ve vztahu k celému dluhu o plnění částečné, se kterým jsou zásadně spojeny účinky uznání zbylé části dluhu. Žalobou uplatněný nárok nepovažuje žalobce za promlčený, žádá, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Protože odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s takovým postupem odvolacího soudu souhlasili, přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu a jemu předcházející řízení podle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání.

4. Vyhodnotil přitom odvolací soud odvolání jako přípustné, neboť napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto nejen o nároku na vrácení úvěrem poskytnutých peněz v hodnotě 9 649,49 Kč, nýbrž i o relativně samostatném nároku na úhradu ve smlouvě úvěru sjednaného„ poplatku za hotovostní inkaso“ ve výši 2 880,51 Kč, který se dle níže popsané smlouvy pojí s možností úhrady hotovostních plateb v bydlišti dlužníka. Nelze bez dalšího takový poplatek považovat za„ úrok“ či jiné příslušenství pohledávky (jak definováno v § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“)), k němuž by nemělo být při úvaze o přípustnosti odvolání přihlíženo dle § 202 odst. 2 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkový základ, bylo v řízení okresním soudem řádně objasněno, že dne [datum] uzavřely žalovaná jako„ zákazník“ a společnost [právnická osoba], jako„ úvěrující“ písemnou„ Smlouvu o půjčce“, podle které byly„ poskytnuty zákazníkovi peněžní prostředky v částce 17 000 Kč“. Žalovaná se zavazuje peníze vrátit a„ za poskytnutí“ peněz zaplatit„ poplatky“, a to (a)„ poplatek za administrativní činnost“ ve výši 3 400 Kč, (b)„ úrok“ ve výši 2 380 Kč a (c) poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 800 Kč. Žalovaná tak má zaplatit celkem 29 580 Kč, a to v 58 splátkách po 510 Kč týdně splatných počínaje první splátkou splatnou [datum]. Splatnost poslední splátky připadá na [datum]. Dle tvrzení žalobce zaplatila žalovaná na pohledávku v době od [datum] do [datum] v nepravidelných platbách celkem 8 050 Kč (naposledy 100 Kč dne [datum]). V době od [datum] do [datum] pak zaplatila celkem 9 000 Kč (1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 500 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum] a 500 Kč dne [datum]). Je tak na pohledávku z předmětné smlouvy žalovanou zaplaceno celkem 17 050 Kč. Písemnou„ Smlouvou o postoupení pohledávek“ ze dne [datum] postupuje společnost [právnická osoba] žalobci pohledávku ze smlouvu o půjčce za žalovanou. Dopisem z téhož dne je postoupení oznámeno žalované. Dopisem ze [datum] žalobce před podáním žaloby vyzývá žalovanou k úhradě„ celkem 20 936,68 Kč“, načež dne [datum] mělo být dle žalobce žalovanou zaplaceno 1 000 Kč.

6. Dne [datum] pak žalobce podává u okresního soudu žalobu, kterou proti žalované žádá (a)„ zaplacení jistiny“ resp. vrácení 9 649,49 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2 226,78 Kč, kapitalizovaným úrokem za dobu od [datum] do [datum] ve výši 6 605,89 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 649,49 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 649,49 Kč od [datum] do zaplacení a (b) zaplacení„ poplatku za hotovostní inkaso“ ve výši 2 880,51 Kč. Žalovaná se již v odporu brání proti vydanému platebnímu rozkazu námitkou promlčení.

7. Podle věty první § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

8. Podle věty první § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

9. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

10. Podle § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

11. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

12. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

13. Podle § 2054 odst. 1 o. z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 2054 odst. 3 o. z. ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

14. Vyplývá z objasněných okolností, že pokud by nebylo možné považovat žalovanou poskytnutá plnění v období od [datum] do [datum] případně dne [datum] za uznání„ zbytku dluhu“ ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., byla by žalobou uplatněná práva promlčena nejpozději uplynutím tří let ode dne [datum] (tj. od prvního dne po splatnosti poslední smlouvou sjednané splátky). Klíčovým za tohoto stavu je vyhodnotit, zda předmětná plnění (či alespoň některá z nich) představovala plnění„ částečná“ a pokud ano, zda z„ okolností“, za nichž byla poskytována, lze usuzovat, že žalovaná uznala i zbytek dluhu.

15. V tomto směru okresní soud správně vysvětluje, že z předmětných plnění lze za plnění tzv. částečná, která objektivně mohou představovat uznání i zbytku dluhu, považovat bez dalšího pouze ta, která svou výší přesahují ve smlouvě sjednané splátky (510 Kč). Plnění do výše sjednané splátky je plněním na dílčí závazek, které nemá účinek uznání zbytku dluhu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 786/2009 ze dne 23.11.2010, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]).

16. Jakkoli však žalovaná taková částečná plnění (platbami ve výši 1 000 Kč) poskytla, okolnosti těchto plnění uznání zbytku dluhu, jak byl následně dluh vymezen a uplatněn žalobou, nesvědčí. Přiléhavě k tomu zdůrazňuje okresní soud, že plnění poskytovanému žalovanou v roce 2019, s nímž žalovaná započala po téměř 17 měsících po době, kdy měla být dle smlouvy půjčka splacena, nepředcházela výzva k plnění ani jiný úkon ze strany věřitele, v němž by věřitel vyčíslil zbytek dluhu žalované. Přitom právě předchozí výzva k zaplacení je judikatorní praxí akcentována jako okolnost svědčící tomu, že následně poskytnuté plnění bez výhrady dlužníka k existenci či výši výzvou vyčíslenému dluhu představuje uznání dluhu ve smyslu § 2054 o. z. (k tomu např. okresním soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1377/2017 ze dne 26.4.2017, byť se vyjadřuje k uznání dluhu dle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku). Pro úsudek o„ uznání zbytku dluhu“ jsou výzva k plnění či jiný platbám předcházející úkon věřitele případně dlužníka obsahující vymezení zbytku dluhu nezbytnými zejména v situaci, kdy jde o plnění na více samostatných nároků. Tak je tomu i v daném případě, kdy jsou uplatněny: (a) nárok na vrácení úvěrem poskytnutých peněz a zaplacení úroků, co příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.), (b) nárok na„ poplatek za administrativní činnost“ a (c) nárok na poplatek za hotovostní inkaso. Proto je při nedostatku výzvy správným závěr, že částečná plnění ze strany žalované v roce 2019 účinky uznání zbytku dluhu nemají.

17. Nemá však účinky uznání zbytku dluhu ani platba ve výši 1 000 Kč, která měla být učiněna žalovanou dne [datum], přestože této platbě předcházela výzva k zaplacení datovaná [datum]. Je tomu tak proto, že v době poskytnutí platby byla již většina sjednaných týdenních splátek promlčena. Nepromlčenými zůstávalo pouze 9 splátek splatných od [datum] do [datum], tj. celkem 4 590 Kč. Jelikož částečné plnění nemůže mít účinky uznání promlčené části pohledávky (§ 2054 odst. 3 o. z.) a zároveň musí být z okolností plnění (z obsahu předchozí výzvy) patrné, jaký zbytek dluhu dlužník svým plněním uznává, mohlo mít plnění poskytnuté žalovanou [datum] účinky uznání dluhu ve výši 4 590 Kč pouze za předpokladu, že by dopis z [datum] upomínal žalovanou výlučně k úhradě posledních 10 splátek ve výši celkem 4 590 Kč.

18. Za daných okolností je tedy správným závěr okresního soudu, že veškeré žalobou uplatněné nároky byly v době před podáním žaloby promlčeny a pro vznesení námitky promlčení nelze žalované povinnost k jejich splnění uložit. Zamítavý rozsudek byl proto jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně závislého nákladového výroku, který se opírá o správné užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, a proto by vůči žalované měl povinnost k náhradě nákladů. Žalovaná však v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila.