83 CO 229/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 18 959 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 464/2019-80 ze dne 28. 6. 2021, <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 18 959 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve stejné lhůtě k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 865,60 Kč (výrok II). Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobkyně na zaplacení 18 959 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplacené elektřiny, kterou právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobou uplatněná částka představuje nedoplatek za elektřinu dodanou žalované v období od [datum] do [datum] a vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou [datum]. Uzavřel okresní soud, že ve vyúčtování, jak vyplývá z přehledu záloh, byla zohledněna i platba žalované ve výši 11 800 Kč ze dne [datum], resp. její část ve výši 9 900 Kč. Zbývající částka ve výši 1 900 Kč byla použita na zaplacení poplatku za znovupřipojení odběrného místa dle ceníku smluvních pokut postupitele účinného od 1. 1. 2021 Okresní soud neshledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou v řízení žalovanou, neboť dluh byl splatný dne [datum] a žaloba byla u soudu podána dne [datum], tj. dříve, než uplynula tříletá promlčecí doba dle § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.). Nepřisvědčil okresní soud ani námitce žalované spočívající v tom, že žalobou uplatněný nárok měl být uspokojen v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Uvedené insolvenční řízení je vedeno proti manželu žalované jako dlužníku. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny však byla uzavřena pouze s žalovanou a věřiteli proto nevznikla žádná pohledávka vůči jejímu manželovi. Věřitel (žalobkyně) proto nemá z titulu takové smlouvy žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného proti manželu žalované, která je obligačním dlužníkem. Na základě takto objasněných skutečností a přijatých právních závěrů soud prvního stupně žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. Po právní stránce věc posoudil dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) s tím, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 865,60 Kč. Jde o odměnu za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a 1 úkon (vyjádření ze dne [datum]) po 1 860 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 600 Kč (3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 3 360 Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.

2. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která v odvolání zejména poukazuje na skutečnost, že budova, do níž byla dodávána elektrická energie na základě smlouvy uzavřené mezi ní a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], byla ve společném jmění žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení]. Ohledně manžela žalované bylo [datum] zahájeno insolvenční řízení, které trvá dosud. Má za to, že v případě žalobou uplatněné pohledávky jde o náklady na provoz, správu a údržbu majetku sepsaného do majetkové podstaty dlužníka, tedy o pohledávku za majetkovou podstatou, která se uspokojuje v rámci insolvenčního řízení manžela žalované. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaná sice figuruje ve smlouvě jako odběratel elektřiny, avšak odběratelem v pravém slova smyslu nebyla, neboť původně byla smlouva uzavřena s manželem žalované a„ převod původní smlouvy z manžela žalované na ni byl realizován na výslovný popud insolvenční správkyně“. Nesouhlasí proto s tím, jak věc ve vztahu k insolvenčnímu zákonu posoudil okresní soud. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba„ odmítá“, popřípadě jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Věc byla projednána a rozhodnuta odvolacím soudem dle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastnic, neboť tyto se z jednání před odvolacím soudem omluvily, aniž by zároveň požádaly z důležitých důvodů o odročení jednání.

4. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě provedeného dokazování učinil správné skutkové závěry, kterým nelze nic vytknout. Rovněž věc posoudil správně po právní stránce, aplikoval-li na věc zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

5. Dle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn.

6. V řízení před soudem prvního stupně bylo objasněno, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 energetického zákona, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala dodávat pro žalovanou elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa] Smluvní vztah byl ukončen na žádost žalované ke dni [datum]. Následně společnost [právnická osoba] ve faktuře [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala elektřinu dodanou žalované do uvedeného odběrného místa v období od [datum] do [datum] v celkovém množství 28,104 MWh za celkem 119 358,95 Kč. Ve vyúčtování byly zohledněny zálohy, které byly žalovanou zaplaceny v celkové výši 100 400 Kč, konkrétně bylo zaplaceno 2 500 Kč dne [datum], po 7 000 Kč ve dnech [datum], [datum] a [datum], po 11 800 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], 8 000 Kč dne [datum], 11 800 Kč dne [datum] a 9 900 Kč dne [datum]. K zaplacení proto zbývá částka 18 959 Kč, která byla dle vyúčtování splatná [datum] a která nebyla žalovanou dosud uhrazena. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou, která je předmětem řízení, pak byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum].

7. Uzavřel-li okresní soud, že součástí vyúčtování je i platba částky 11 800 Kč ze dne [datum], respektive její část ve výši 9 900 Kč, a to jako záloha za květen 2016, a že zbývající částka ve výši 1 900 Kč byla použita na úhradu poplatku za znovupřipojení odběrného místa, pak takový skutkový závěr nijak nevybočuje a je v souladu se skutkovým stavem, jak byl objasněn soudem prvního stupně.

8. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

9. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

10. V daném případě se žalobou uplatněný nárok stal splatným dne [datum]. Žalobkyně tedy mohla své právo uplatnit u soudu následujícího dne, tj. [datum], a od tohoto dne jí běžela tříletá promlčecí doba (§ 619 odst. 1 o. z.). Byla-li žaloba u soudu podána dne [datum], stalo se tak před uplynutím tříleté promlčecí lhůty, a proto žalobou uplatněný nárok není promlčen, jak správně dovodil již soud prvního stupně.

11. Je věcně správný rovněž závěr okresního soudu o tom, že nejde v daném případě o pohledávku, která měla či mohla být uspokojena v insolvenčním řízení vedeném proti manželu žalované jako dlužníku.

12. Je ustálenou soudní praxí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12. 9. 2007 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým [číslo] jehož závěry jsou použitelné i v poměrech„ nového“ občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), že splnění závazku sjednaného jen jedním z manželů se věřitel může domoci jen proti tomuto manželu (a nikoliv /také/ proti druhému z manželů), a to i v případě, že jde o závazek náležející do společného jmění manželů.

13. I v nyní posuzovaném případě byla smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřena toliko s žalovanou a pouze žalovaná byla oprávněna a povinna z této smlouvy. Nesplnila-li žalovaná řádně a včas své povinnosti ze smlouvy plynoucí (nezaplatila-li cenu za odebranou elektřinu), pak se žalobkyně může domáhat splnění této povinnosti u soudu jen vůči žalované, která s ní, resp. s jejím právním předchůdcem, kontrahovala. Vůči manželu žalované žádná pohledávka žalobkyni nevznikla, proto by ji nebylo možné uspokojit ani v insolvenčním řízení vedeném dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), na majetek manžela žalované (obdobně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 32/2013 ze dne 31. 8. 2015). Nejde o pohledávku za majetkovou podstatou vzniklou po zahájení insolvenčního řízení ve smyslu § 168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, neboť se nejedná o pohledávku vůči insolvenčnímu dlužníku, ale vůči třetí osobě – jeho manželce, která účastníkem insolvenčního řízení není.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Tak i v nyní posuzovaném případě se žalovaná tím, že nezaplatila cenu za odebranou elektřinu ve lhůtě do [datum], ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a proto je povinna zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny také úrok z prodlení. Okresní soud správně stanovil počátek prodlení od [datum] (tj. den po splatnosti faktury) a správně rovněž stanovil výši úroku z prodlení, která vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 959 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku II opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, byla by proto povinna hradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně však v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.