83 CO 229/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 18 959 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 464/2019-80 ze dne 28. 6. 2021,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 18 959 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve stejné lhůtě k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 865,60 Kč (výrok II). Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobkyně na zaplacení 18 959 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplacené elektřiny, kterou právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum do odběrného místa na adrese adresa. Žalobou uplatněná částka představuje nedoplatek za elektřinu dodanou žalované v období od datum do datum a vyúčtovanou fakturou číslo splatnou datum. Uzavřel okresní soud, že ve vyúčtování, jak vyplývá z přehledu záloh, byla zohledněna i platba žalované ve výši 11 800 Kč ze dne datum, resp. její část ve výši 9 900 Kč. Zbývající částka ve výši 1 900 Kč byla použita na zaplacení poplatku za znovupřipojení odběrného místa dle ceníku smluvních pokut postupitele účinného od 1. 1. 2021 Okresní soud neshledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou v řízení žalovanou, neboť dluh byl splatný dne datum a žaloba byla u soudu podána dne datum, tj. dříve, než uplynula tříletá promlčecí doba dle § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.). Nepřisvědčil okresní soud ani námitce žalované spočívající v tom, že žalobou uplatněný nárok měl být uspokojen v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Uvedené insolvenční řízení je vedeno proti manželu žalované jako dlužníku. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny však byla uzavřena pouze s žalovanou a věřiteli proto nevznikla žádná pohledávka vůči jejímu manželovi. Věřitel (žalobkyně) proto nemá z titulu takové smlouvy žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného proti manželu žalované, která je obligačním dlužníkem. Na základě takto objasněných skutečností a přijatých právních závěrů soud prvního stupně žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. Po právní stránce věc posoudil dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) s tím, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 865,60 Kč. Jde o odměnu za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a 1 úkon (vyjádření ze dne datum) po 1 860 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 600 Kč (3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 3 360 Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.

2. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která v odvolání zejména poukazuje na skutečnost, že budova, do níž byla dodávána elektrická energie na základě smlouvy uzavřené mezi ní a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, byla ve společném jmění žalované a jejího manžela jméno příjmení. Ohledně manžela žalované bylo datum zahájeno insolvenční řízení, které trvá dosud. Má za to, že v případě žalobou uplatněné pohledávky jde o náklady na provoz, správu a údržbu majetku sepsaného do majetkové podstaty dlužníka, tedy o pohledávku za majetkovou podstatou, která se uspokojuje v rámci insolvenčního řízení manžela žalované. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaná sice figuruje ve smlouvě jako odběratel elektřiny, avšak odběratelem v pravém slova smyslu nebyla, neboť původně byla smlouva uzavřena s manželem žalované a„ převod původní smlouvy z manžela žalované na ni byl realizován na výslovný popud insolvenční správkyně“. Nesouhlasí proto s tím, jak věc ve vztahu k insolvenčnímu zákonu posoudil okresní soud. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba„ odmítá“, popřípadě jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Věc byla projednána a rozhodnuta odvolacím soudem dle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastnic, neboť tyto se z jednání před odvolacím soudem omluvily, aniž by zároveň požádaly z důležitých důvodů o odročení jednání.

4. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě provedeného dokazování učinil správné skutkové závěry, kterým nelze nic vytknout. Rovněž věc posoudil správně po právní stránce, aplikoval-li na věc zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

5. Dle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn.

6. V řízení před soudem prvního stupně bylo objasněno, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 energetického zákona, v níž se společnost právnická osoba zavázala dodávat pro žalovanou elektřinu do odběrného místa na adrese adresa Smluvní vztah byl ukončen na žádost žalované ke dni datum. Následně společnost právnická osoba ve faktuře číslo ze dne datum vyúčtovala elektřinu dodanou žalované do uvedeného odběrného místa v období od datum do datum v celkovém množství 28,104 MWh za celkem 119 358,95 Kč. Ve vyúčtování byly zohledněny zálohy, které byly žalovanou zaplaceny v celkové výši 100 400 Kč, konkrétně bylo zaplaceno 2 500 Kč dne datum, po 7 000 Kč ve dnech datum, datum a datum, po 11 800 Kč ve dnech datum, datum, datum a datum, 8 000 Kč dne datum, 11 800 Kč dne datum a 9 900 Kč dne datum. K zaplacení proto zbývá částka 18 959 Kč, která byla dle vyúčtování splatná datum a která nebyla žalovanou dosud uhrazena. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovanou, která je předmětem řízení, pak byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve znění dodatku číslo ze dne datum.

7. Uzavřel-li okresní soud, že součástí vyúčtování je i platba částky 11 800 Kč ze dne datum, respektive její část ve výši 9 900 Kč, a to jako záloha za květen 2016, a že zbývající částka ve výši 1 900 Kč byla použita na úhradu poplatku za znovupřipojení odběrného místa, pak takový skutkový závěr nijak nevybočuje a je v souladu se skutkovým stavem, jak byl objasněn soudem prvního stupně.

8. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

9. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

10. V daném případě se žalobou uplatněný nárok stal splatným dne datum. Žalobkyně tedy mohla své právo uplatnit u soudu následujícího dne, tj. datum, a od tohoto dne jí běžela tříletá promlčecí doba (§ 619 odst. 1 o. z.). Byla-li žaloba u soudu podána dne datum, stalo se tak před uplynutím tříleté promlčecí lhůty, a proto žalobou uplatněný nárok není promlčen, jak správně dovodil již soud prvního stupně.

11. Je věcně správný rovněž závěr okresního soudu o tom, že nejde v daném případě o pohledávku, která měla či mohla být uspokojena v insolvenčním řízení vedeném proti manželu žalované jako dlužníku.

12. Je ustálenou soudní praxí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12. 9. 2007 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslo jehož závěry jsou použitelné i v poměrech„ nového“ občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), že splnění závazku sjednaného jen jedním z manželů se věřitel může domoci jen proti tomuto manželu (a nikoliv /také/ proti druhému z manželů), a to i v případě, že jde o závazek náležející do společného jmění manželů.

13. I v nyní posuzovaném případě byla smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřena toliko s žalovanou a pouze žalovaná byla oprávněna a povinna z této smlouvy. Nesplnila-li žalovaná řádně a včas své povinnosti ze smlouvy plynoucí (nezaplatila-li cenu za odebranou elektřinu), pak se žalobkyně může domáhat splnění této povinnosti u soudu jen vůči žalované, která s ní, resp. s jejím právním předchůdcem, kontrahovala. Vůči manželu žalované žádná pohledávka žalobkyni nevznikla, proto by ji nebylo možné uspokojit ani v insolvenčním řízení vedeném dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), na majetek manžela žalované (obdobně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 32/2013 ze dne 31. 8. 2015). Nejde o pohledávku za majetkovou podstatou vzniklou po zahájení insolvenčního řízení ve smyslu § 168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, neboť se nejedná o pohledávku vůči insolvenčnímu dlužníku, ale vůči třetí osobě – jeho manželce, která účastníkem insolvenčního řízení není.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Tak i v nyní posuzovaném případě se žalovaná tím, že nezaplatila cenu za odebranou elektřinu ve lhůtě do datum, ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a proto je povinna zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny také úrok z prodlení. Okresní soud správně stanovil počátek prodlení od datum (tj. den po splatnosti faktury) a správně rovněž stanovil výši úroku z prodlení, která vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 959 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku II opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, byla by proto povinna hradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně však v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodů vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být, až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř., zastoupen advokátem.