83 CO 230/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 39 903,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 273/2021-72 ze dne 24.9.2021, Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

1. Žalobou podanou na soud datum domáhá se žalobce proti žalované zaplacení 39 903,23 Kč se„ zákonným“ úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 752,68 Kč za dobu od datum do zaplacení a„ smluvním“ úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 13 230 Kč za dobu od datum do zaplacení. Žalobu opírá o tvrzení, že jako„ poskytovatel“ uzavřel s žalovanou jako„ spotřebitelem“, po vyplnění„ Dotazníku k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ prostřednictvím elektronické komunikace„ Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“, kterou se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky v hodnotě 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala v 72 měsíčních splátkách po 309 Kč peníze vrátit a zaplatit úroky ve výši celkem 10 225 Kč Vedle toho uzavřeli účastníci„ Smlouvu o inkasní službě“, která umožňovala žalované za úplatu ve výši 50 Kč měsíčně hradit závazek v místě svého bydliště, a„ Smlouvu o doplňkové službě PODPORA“, podle které žalovaná získala za úplatu ve výši 160 Kč měsíčně možnost odkladu tří splátek úvěru ročně a možnost přerušení splácení úvěru na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, anonymizováno či nezaviněné ztráty zaměstnání. Protože žalovaná přes upomínky neuhradila splátku ve výši celkem 519 Kč splatnou datum, učinil žalobce svým prohlášením splatnými veškeré závazky z uvedených smluv. Dovozuje přitom žalobce, že má nárok na zůstatek jistiny ve výši„ 11 235,12 Kč“, zůstatek sjednaných úroků ve výši„ 8 211,55 Kč“, neuhrazenou úplatu za inkasní služby ve výši„ 3 150 Kč“, neuhrazenou úplatu za službu„ PODPORA“ ve výši„ 10 080 Kč“, náhradu za upomínky ve výši celkem„ 1 900 Kč“ a„ smluvní pokutu“ (dle bodu V číslo Smlouvy o spotřebitelském úvěru) ve výši„ 5 617,56 Kč“ (odpovídající polovině dlužné jistiny), tj. celkem 40 194,23 Kč. Požadavek na zaplacení 39 903,23 Kč pak odpovídá celkovému dluhu ve výši 40 194,23 Kč po odečtení v žalobě zmiňovaného„ přeplatku 291 Kč“.

2. Společným podáním došlým soudu datum navrhli žalobce i žalovaná, aby soud schválil smír, podle kterého se žalovaná zavazuje„ zaplatit žalobci částku 33 288,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 752,68 Kč za dobu od datum do zaplacení s tím, že tyto své povinnosti je žalovaná povinna splnit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných nejpozději do 25. dne v měsíci“ počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru,„ pod ztrátou výhody splátek“. Žalovaná se zároveň zavazuje nahradit žalobci náklady řízení k rukám advokáta„ v částce 10 500 Kč“ ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných rovněž nejpozději do 25. dne v měsíci a„ pod ztrátou výhody splátek“.

3. Shora označeným usnesením z datum okresní soud vyslovil, že účastníky uzavřený smír neschvaluje. V odůvodnění uvedl, že smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřená zatěžuje žalovanou jako spotřebitele zcela neúměrnými závazky zahrnujícími nejen povinnost hradit úroky, nýbrž i povinnost úplaty za inkaso a za tzv.„ podporu“, a to v situaci, kdy úvěrující žalobce nezkoumal dostatečně (s odbornou péčí) úvěruschopnost žalované. Okresní soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou nálezem I. ÚS 3512/11 ze dne datum i rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo právnická osoba GK, a dovozuje, že i bez námitek účastníka musí se zabývat otázkou splnění povinnosti úvěrujícího podnikatele řádně před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a, v případě porušení takové povinnosti, vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky. To, že úvěr byl poskytnut bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti, plyne již z toho, že podle předloženého výpisu z účtu žalované, byl v době poskytnutí peněz stav financí žalované záporný. Při posuzování předmětné úvěrové smlouvy nelze podle okresního soudu přehlížet ani to, že není žalobcem doloženo ani tvrzeno, že by žalované bylo (jak ukládá § 105 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnuto vyhotovení smlouvy. Takový nedostatek přitom nastoluje ve smyslu § 110 odst. 1 zákona fikci, podle které odpovídá úrok tzv. repo sazbě vyhlašované Českou národní bankou a k ujednáním o jiných platbách se nepřihlíží. To vše vede okresní soud k závěru, že v daném případě závazky založené úvěrovou smlouvou, která má znaky smlouvy lichevní, nelze nahradit předloženým smírem, byť by v něm žalobce žalobou uplatněné nároky částečně redukoval.

4. Proti usnesení se včas odvolal žalobce. Okresnímu soudu vytýká, že svoje rozhodnutí založil na závěru, podle něhož nebyla před uzavřením smlouvy ze strany žalobce řádně posouzena úvěruschopnost žalované. V tomto směru však žalobce okresním soudem nebyl vyzván k doložení toho, zda a jak úvěruschopnost žalované zkoumal. Okresní soud podle žalobce dostatečně nezohlednil, že„ účastníci uzavřeli předmětný soudní smír ze své svobodné vůle, vážně, určitým a srozumitelným způsobem“ přičemž v návrhu na uzavření smíru dokonce bylo vysvětleno, proč„ oproti v žalobě žalobce uplatněné skladbě jednotlivých peněžitých nároků obsahem soudního smíru učinili dohodu o částce nižší, konkrétně 51 494,29 Kč, a z jakých jednotlivých dílčích nároků se tato částka skládá“. Je zřejmé, že uzavřením smíru je vypořádán mezi účastníky celý žalobou uplatněný předmět řízení a nejde ani o nějaké vypořádání dalších vztahů mimo tento předmět řízení. Žalobce má za to, že uzavřený smír je určitý, srozumitelný, v důsledku toho vykonatelný, nepříčící se zákonu ani zákon obcházející. Žalobce připomíná, že v rámci smíru nárokuje pouze dlužnou jistinu s příslušenstvím. Podle žalobce není úkolem posuzovat, jaké jsou skutečně hmotně právní vztahy mezi účastníky a zda jim bezezbytku uzavřený účastníky soudní smír odpovídá či nikoliv. Jeho úkolem je pouze ověřit to, zda soudním smírem účastníky provedená úprava jejich vztahu neodporuje kogentním ustanovením zákona či zda tato ustanovení neobchází. Byť jde o vztah ze smlouvy tzv. spotřebitelské, týká výlučně jen účastníků tohoto sporu. Pro účely zkoumání zákonných předpokladů smíru lze vycházet z nesporných tvrzení účastníků. Z pohledu žalobce peněžitý předmět tohoto řízení umožňoval plnou dispozici účastníků tohoto řízení s ním, jeho uzavřením zásadně přestaly být do budoucna rozhodující skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok původně stavěl. Měl-li by se prosadit ten závěr, že v případě původně účastníky uzavřené spotřebitelské smlouvy, tento spotřebitelský charakter přetrvává nadále i ve vztahu k jimi uzavřenému smíru, pak by muselo být soudem„ testováno“ mimo jiné, zda ujednání smíru podle § 1810 a násl. občanského zákoníku nejsou nepřiměřená a zneužívající ve vztahu k žalované, která je spotřebitelem. Žalobce je přesvědčen, že vzájemně ujednaná práva a povinnosti účastníků, obsažená v jimi uzavřeném smíru, nepředstavují ujednání v rozporu s právní normou na ochranu spotřebitele. Podle žalobce je třeba přihlédnout k tomu, že původně uplatněný nárok je ve prospěch spotřebitele výrazně redukován – na částku okolo dvou třetin z původně požadované částky, přičemž v této částce nejsou zahrnuty tzv. doplňkové služby s příslušenstvím v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, není nárokována v plné výši smluvní pokuta, dochází k ponížení nákladů řízení a je sjednáno plnění ve splátkách. Je dle žalobce potřeba brát v úvahu i tržní postavení podnikatele a nesnažit se tzv. ochránit spotřebitele za každou cenu, což by ve svém důsledku mohlo v určitých případech vést ke zvýšeným nákladům spotřebitele. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru byl by na straně žalobce dán nárok na vydání bezdůvodného obohacení a o výši mohou účastníci uzavřít dohodou v podobě soudního smíru. Soud by měl dle žalobce respektovat smluvní autonomii stran a v situaci, kdy v průběhu řízení přestanou mít zájem na vydání autoritativního rozhodnutí, měl by jim umožnit uzavření smíru, který je nejen procesním úkonem, jímž se ukončuje soudní řízení a vylučuje soudní rozhodnutí, ale též hmotněprávní smlouvou. Vzhledem k zásadě individuální autonomie a zásadě, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné, je třeba nahlížet na smír v zásadě jako na platné jednání. Pouze výjimečně, pokud by vyšla najevo nějaká konkrétní skutečnost, pro kterou by byl dán rozpor se zákonným zákazem nebo s dobrými mravy, bylo by možné smír neschválit. Z pohledu žalobce představuje účastníky uzavřený smír„ určitou formu narovnání důsledků, vyplývajících z mezi nimi sporného závazku i pro ten případ, kdy by mezi nimi uzavřená smlouva o úvěru byla neplatná“. Žalobce poukazuje znovu na obsah smíru a dovozuje, že tento nezakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, když žalované přiznává výhodu splátek a redukuje původní smlouvou založené nároky žalobce. V řízení dle žalobce nevyšla najevo konkrétní skutečnost, kvůli které by účastníky uzavřený soudní smír mohl být v rozporu s právním předpisem či v rozporu s dobrými mravy. Dojednané úroky v původní smlouvě, jako cena peněz, svou výší nepůsobí závěr o rozporu s dobrými mravy. Smír netrpí vadami vůle (především omylem), ani vadami projevu (neurčitost, nesrozumitelnost). Nejedná se o rozpor s předprocesním stavem, neboť smír účastníky uzavřený nemíří do minulosti, nýbrž k aktuální době jeho uzavření. Při respektování smluvní volnosti by proto měl být smír soudem schválen. Navrhuje žalobce v petitu odvolání, aby„ nesprávné, chybné a nezákonné“ usnesení okresního soudu bylo buď změněno tak, že odvolací soud schválí uzavřený smír, nebo usnesení okresního soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/196 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)) a dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné.

6. Podle věty první § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

7. Vyplývá-li z citovaného § 99 odst. 2 o. s. ř., že soud neschválí takový smír, který by byl v rozporu s právními předpisy, pak platí, že nelze schválit smír, který by se příčil zákonu a zjevně narušoval veřejný pořádek, nebo byl ve zjevném rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“).

8. Do takového rozporu se zákonem může se dostat smír nejen pro nedovolenost formy či důvodu plnění, k němuž se účastníci zavázali, ale výjimečně i v situaci, kdy je z tvrzených či objasněných okolností zřejmé, že zde důvod pro přijatý závazek k jinak dovolenému plnění být dán nemůže. Taktomu bude tehdy, bude-li smírem„ narovnáván“ závazek (nárok), o němž na základě objasněných skutečností není pochyb, že není dán ani jen z části (resp. ani v základu) pro rozpor se zákonem či dobrými mravy. Jinými slovy, co je zjevně zcela nezákonné či zjevně zcela nemravné nemůže být narovnáno smírem, byť by výsledkem smíru bylo i jen částečné plnění na žalobou uplatněný požadavek. Naproti tomu lze-li požadavek žaloby považovat alespoň v části za nikoli zjevně rozporný se zákonem (dobrými mravy), pak uzavření smíru, v němž se žalovaný zaváže k částečnému plnění, vyloučeno není. Bylo-li by však zřejmým, že smír svým rozsahem nahrazuje (narovnává) i ty nároky (část nároků), které jsou zjevně nezákonné či nemravné, pak takový smír nemůže obstát. Neumožňuje přitom procesní předpis, aby byla schválena pouze část smíru.

9. V procesní rovině pak platí, že rozhodovat o smíru je možné i v situaci, kdy nebylo prováděno dokazování. Nejde totiž o rozhodování ve věci samé, a proto může být rozhodnutí být učiněno na základě skutkových závěrů, které jsou pouze předběžné tj. přijaté na podkladě přednesených tvrzení a aktuálně (v dané fázi řízení) dostupných důkazů, které nemusí být provedeny ve smyslu § 122 o. s. ř. Soud proto při posuzování obsahu smíru vychází zejména z žalobních tvrzení a listin žalobcem předložených případně ze shodných tvrzení účastníků. Pokud by však soud shledal, že pro posouzení smíru významná skutečnost je nedostatečně tvrzena či nedoloženou, bylo by na místě žalobce případně žalovaného vyzvat k doplnění tvrzení a označení (předložení) důkazu.

10. V tomto směru lze přisvědčit odvolateli, že pokud okresní soud vystavil své rozhodnutí na skutkovém závěru o nedostatečném prověřování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, opřel se jen o žalobcem předložený„ výpis z účtu dlužníka“ se„ záporným“ zůstatkem v listopadu 2019. Takový doklad však ve spise založen není. Podává se z dokladů ve spise pouze tolik, že žalovaná byla majitelkou účtu č. bankovní účet u společnosti právnická osoba Za takových okolností nelze bez dalšího přijmout závěr o nedostatku zkoumání úvěruschopnosti, kterýžto nedostatek má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Jakkoli závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti (případně o tom, že žalobce řádné zkoumání úvěruschopnosti neprokázal) vyloučen není, aktuálně jeví se být předčasným.

11. Právní závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru a o vlivu tohoto nedostatku na uzavřený smír přesto v dané fázi řízení obstojí.

12. I odvolací soud vychází při předběžném posuzování žalobou uplatněného nároku, jakož i při posuzování vlastního smíru, jehož schválení se žalobce domáhá, z žalobních tvrzení a z žalobce předložených listin vztahujících se k uzavřené smlouvě o úvěru. Z těchto pramenů vyplývá, že dne datum žalovaná v pozici spotřebitele uzavřela s žalobcem prostřednictvím internetové adresy žalobce webová adresa formou elektronického dokumentu„ Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“. Podle smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované peníze v hodnotě„ 12 000 Kč“ tak, že na„ poplatek za vyřízení úvěru“ bude započteno 2 400 Kč,„ na úhradu předchozího závazku“ žalované vůči žalobci bude započteno 4 963 Kč a pouze 4 637 Kč bude vyplaceno na bankovní účet žalované č.„ bankovní účet“. Žalovaná naproti tomu zavázala se zaplatit 12 000 Kč a úrok ve výši 10 225 Kč (bod 4.

9. Smlouvy), a to v 72 splátkách po 309 Kč měsíčně splatných vždy k 15. každého kalendářního měsíce (bod 5.

1. Smlouvy). Podle bodu 5.

5. Smlouvy má žalobce v případě prodlení žalobkyně„ s úhradou dlužné částky“ právo na smluvní pokutu„ ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení“.

13. Vedle toho byly mezi účastníky stejnou formou a ve stejný okamžik sjednány„ Smlouva o inkasní službě“ (jako Příloha číslo ke Smlouvě) a„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA“ (jako Příloha číslo ke Smlouvě). První ze smluv v textu deklaruje, že je uzavírána na„ žádost Spotřebitele“ a jejím cílem je„ zajištění plnění závazků Spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele“, přičemž se stává„ nedílnou součástí Smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru“ (bod 3.

2. Smlouvy o inkasní službě). Žalovaná zřizuje podle smlouvy ve prospěch žalobce právo inkasa splátek úvěru, přičemž je povinna zaplatit žalobci za možnost úhrady úvěru touto formou (inkasem) úplatu ve výši 3 600 Kč, ve splátkách po 50 Kč měsíčně. V případě svého prodlení pro nemožnost inkasa zavazuje se žalovaná zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky (bod číslo).„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA“, která se rovněž stává nedílnou součástí Smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru (bod 3.2.), pak dává spotřebiteli a)„ možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti“, (b)„ možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců“ v případě„ nezaviněného úrazu, závažného anonymizováno nebo anonymizováno“ a (c)„ možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců“ v případě„ nezaviněné ztráty zaměstnání“, a to za úplatu ve výši 160 Kč měsíčně.

14. Žalovaná v „ Dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“ uvádí, že je zaměstnána v dělnické profesi u spol. CHIRANA T. právnická osoba Její příjem tvoří pouze mzda ve výši 16 621 Kč měsíčně. Částkou 1 664 Kč měsíčně splácí závazek vůči spol. právnická osoba Žalobkyně podle dotazníku nemá vyživovací povinnost a nemá výdaje na bydlení. Pro účely vyhodnocení úvěruschopnosti, počítá„ Dotazník“ s tím, že„ náklady na spotřebitele“ (tj. běžné spotřební výdaje) činí 6 800 Kč měsíčně.

15. Podává se dále v žalobcem předložených listinách, že dne datum je na bankovní účet žalované vyplaceno 4 637 Kč. Během následujících 18 měsíců pak žalovaná podle tvrzení žalobce (viz bod II žaloby) zaplatila celkem 4 959,09 Kč. Poprvé se přitom žalovaná ocitá v prodlení se splátkou splatnou datum. K zaplacení dlužné splátky a úhrady nákladů na tzv. 1 upomínku (300 Kč) je vyzvána datum. Následují prodlení s dalšími splátkami a upomínky z datum, datum, datum a datum. Dopisem ze dne datum zástupce žalobce oznamuje žalované, že se v důsledku prodlení žalované stal úvěr splatným. Žalobce vyčísluje pohledávky ze smlouvy o úvěru za žalovanou částkou celkem 40 410,11 Kč a žádá její zaplacení do datum. Nabízí přitom„ zplnomocněný advokát“ žalované namísto úhrady 40 410,11 Kč a zaplacení nákladů na právní zastoupení ve výši 7 356,80 Kč„ alternativní řešení“ spočívající v pokračování ve splácení závazků přijatých smlouvami z datum (tj. v úhradě celkem 37 368 Kč) za předpokladu, že žalovaná nad to uhradí buď 3 153,65 Kč do datum nebo 5 672,65 Kč do datum.

16. Vyplývá tak ze shora uvedených skutečností, že žalobce ve výsledku žalované poskytl finanční prostředky v hodnotě 4 963 Kč (na úhradu pohledávky z úvěru„ číslo“) a 4 637 Kč, tj. celkem 9 600 Kč s očekáváním, že v průběhu následujících 72 měsíců (do datum) mu bude vráceno, na úrocích a úplatách za„ služby“ zaplaceno celkem 37 368 Kč Cenu úvěru zvyšují zejména tzv.„ doplňkové služby“ (nabízené automaticky ke každé úvěrové smlouvě), které v posuzovaném případě relativně nízkých splátek vlastního úvěru (309 Kč měsíčně) nemohou mít pro úvěrovaného spotřebitel natolik pozitivní ekonomický efekt, aby to rozumně odůvodnilo úplatu za bě ve výši celkem 210 Kč měsíčně. Evidentní je to zejména u tzv. inkasní služby, která představuje„ právo“ úvěrovaného na to, aby splátky byly úvěrujícím inkasovány z bankovního účtu. Rovněž cena za popsanou„ možnost odkladu splátek“ je zcela neúměrně vysoká. Cena úvěrem spotřebiteli poskytnutých peněz dostává se díky těmto„ službám“, které jsou„ nedílnou součástí“ smlouvy o úvěru, na úroveň 63,27% ročně, což více než šestinásobně přesahuje průměrné úrokové sazby úvěrů (9,65 % ročně) poskytnutých bankami domácnostem„ na spotřebu“ se splatností nad 1 rok do 5 let včetně v prosinci 2019 (dle veřejné„ databáze časových řad příjmení“ vedené Českou národní bankou).

17. Předmětná ujednání zjevně míří na spotřebitele, kteří nejsou s to rozpoznat jejich ve výsledku negativní ekonomický dopad. V případě spotřebitelů s příjmy nízkými tak, že tyto sotva dostačují na uspokojení základních potřeb - jak je tomu i u žalované - povinnost úplaty za„ doplňkové služby“ dramaticky zvyšuje riziko, že se spotřebitel dostane do prodlení s důsledky demonstrovanými popsaným postupem žalobce. Ten po necelých 18 měsících, během nichž žalovaná zaplatila celkem 4 959,09 Kč, s odkazem na konstrukci smlouvy uplatnil vůči žalované (dopisem zástupce z datum) nárok na zaplacení 40 410,11 Kč a nákladů zastoupení ve výši 7 356,80 Kč, tj. celkem 47 767 Kč, což by s přihlédnutím k úhradě ze strany žalované představuje 52 726,09 Kč (oproti poskytnutým 9 600 Kč).

18. Smlouvami konstruovaný finanční profit jeví se natolik neúměrným a mravně nepřijatelným, že soudem musí být nutně zvažováno, zda nejde o tzv. smlouvu lichevní. Lichevní konstrukt smluv zahrnující i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, souběžně se smluvním úrokem z prodlení ve výši rovněž 0,1% denně projevuje se zřetelně právě v dopise zástupce žalobce z datum, v němž jsou vyčísleny smlouvami založené nároky žalobce k danému dni na 45 369,20 Kč („ dlužných“ 40 410,11 Kč + zaplacených 4 959,09 Kč).

19. Fakticky minimální hodnota„ doplňkových služeb“ pro úvěrovaného nutně vede k tomu, že úplata za tyto (byť i spotřebitelem„ dobrovolně“ sjednané)„ služby“ musí být soudem v rámci úvahy o mravnosti smlouvy o úvěru nahlížena jako cena úvěrem poskytnutých peněz tj. jako úrok (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“)).

20. Při takto výrazně neúměrných úrocích, které více než šestinásobně přesahují obvyklou úrokovou míru, jakož i s přihlédnutím k sankčním ujednáním (o smluvní pokutě a úrocích z prodlení), která tento nepoměr zvýrazňují v neprospěch spotřebitele, nelze při řešení otázky schválení smíru dospět k jinému (předběžnému) závěru než, že předmětná„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“, jejíž„ nedílnou součástí“ jsou„ Smlouva o inkasní službě“ a„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA“, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatnou (neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy dovozována je převažující soudní praxí již v situaci, kdy je sjednán úrok„ čtyřnásobně“ přesahující obvyklou úrokovou míru – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004).

21. Zjevným rozporem s dobrými mravy byl by bezpochyby postižena i„ smír“, v němž žalovaná bez vyčíslení těchto jednotlivých nároků„ uznává dlužnou jistinu, zbylý sjednaný úrok, dlužné částky za upomínky, smluvní pokutu, poníženou zbylou část doplňkových služeb a dohodnutou výši nákladů řízení“ a zavazuje se žalobci zaplatit celkem„ 33 288,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 752,68 Kč za dobu od datum do zaplacení“ a náklady řízení k rukám advokáta„ v částce 10 500 Kč“, neboť, jak přiléhavě uvádí okresní soud, ani zdaleka se dohoda ve„ smíru“ obsažená neblíží zákonným nárokům žalobce z případně neplané smlouvy (§ 2993 o. z.), nýbrž v převažujícím rozsahu zavazuje žalovanou k právně nedůvodnému a okolnostem zcela neúměrnému plnění.

22. Ve světle toho, že smírem sjednané neúměrné plnění žalobci (včetně příslušenství zahrnujícího i náklady řízení a žalovanou poskytnutého plnění k dnešnímu dni je celkem o 50 209,64 Kč, tj. ještě více než by náleželo žalobci dle /neplatné/ smlouvy o úvěru) děje se na úkor žalované, která je slabší smluvní stranou a která zároveň vykazuje majetkovou a příjmovou nedostatečnost, dostává se smír sám o sobě do zjevného rozporu s dobrými mravy.

23. Protože, jak shora řečeno, takový smír, který by se příčil zákonu a zjevně narušoval veřejný pořádek, nebo byl ve zjevném rozporu s dobrými mravy (§ 588 o. z.) nelze schválit, rozhodl okresní soud věcně správně, když smír neschválil. Bez významu v tomto směru je, že žalovaná uzavřela smír„ svobodně“, že je smír výrazem smluvní volnosti stran resp. že soud„ usiluje o smír“ (§ 99 o. s. ř.) Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Proti usnesení lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v České Lípě. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.