83 CO 232/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 24 C 60/2021-32 ze dne 19.7.2021, <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Žalobou podanou na soud [datum] domáhal se žalobce zaplacení [částka] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu opíral o tvrzení, že jako dodavatel uzavřel s žalovaným jako zákazníkem dne [datum] písemnou„ Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]“, na základě které dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaný podle žalobce dluží za elektřinu dodanou v období od [datum] do [datum] cenu ve výši [částka] vyúčtovanou fakturou [číslo] za elektřinu dodanou v období od [datum] do [datum] cenu ve výši [částka] vyúčtovanou fakturou [číslo] Vedle toho nárokoval žalobce náhradou za 10 upomínek v souladu s čl. IV obchodních podmínek zaplacení celkem [částka].

2. Okresní soud rozsudkem z [datum] žalobu zamítl. Podle okresního soudu žalobce neprokázal, že by se vyúčtování ceny elektřiny obsažené ve fakturách [číslo] [číslo] dostalo do sféry dispozice žalovaného. Protože provedení vyúčtování (s náležitostmi dle vyhlášky č. 70/2016 Sb.) a jeho doručení zákazníkovi je předpokladem splatnosti ceny dodané elektřiny, nelze uzavřít, že by žalobou požadovaná cena byla splatnou. Nedostatečným důkazem v tomto směru byla žalobcem předložená listina označená jako„ potvrzení o podání“, neboť se jednalo o„ neznámo kým vytvořenou tabulku se strojově uvedenými údaji (podací znaky, adresát, soubor, kód objednávky), k níž ani není připojeno žádné potvrzení doručujícího orgánu, jenž má povinnost zásilku doručit, že zásilku k doručení žalovanému převzal“. K nároku na zaplacení [částka] pak okresní soud vysvětlil, že žalobce netvrdil, o co byl žalovaný upomínán, a případné upomínky nebyly žalobcem předloženy, ani v žalobě jako důkazy označeny. Protože se žalobcem jednání neúčastnil, nemohl jej okresní soud ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit o potřebě doplnění důkazů a musel vycházet pouze z listiny předložených žalobce společně s žalobou.

3. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že z vyhlášky č. 70/2016 Sb. nevyplývá povinnost dodavatele elektřiny doručit zákazníkovi vyúčtování„ doporučeným dopisem“ či dopisem„ do vlastních rukou“. Je obvyklou praxí, že vyúčtování je zasíláno„ obyčejnou zásilkou“, u které nelze vysledovat, zda si jí adresát vyzvedl. Žalobce nad to zaslal vystavené faktury žalovanému společně s upomínkou. Žalobce má za to, že jím předložený doklad o odeslání upomínky a faktur vygenerovaný prostřednictvím webového rozhraní České pošty s. p. je dokladem dostatečným, neboť mimo jiné obsahuje specifické číslo zásilky, pomocí kterého lze skrze vzdálený přístup sledovat pohyb zásilky. Sjetinu z portále sledování zásilky žalobce odvolacímu soudu předkládá a poukazuje na to, že je z ní patrné, že zásilka byla od uložení na poště [datum] v dispozici adresáta. Předkládá rovněž žalobce obálku vrácené zásilky s vyznačenými údaji o doručování. Podle žalobce bylo prokázáno, že se vyúčtování minimálně s upomínkou dostala do dispozice žalovaného a cena byla již před podáním žaloby splatnou. Poukazuje žalobce rovněž na to, že ze strany žalovaného nebyly proti vyúčtování či žalobě v řízení vzneseny námitky. V petitu odvolání žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal bez jednání (se souhlasem účastníků, dle § 214 odst. 3 o. s. ř.) napadený rozsudek jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Závazkový vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny, která je svou podstatou smlouvou kupní ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), je regulován nikoli jen obsahem vlastní smlouvy a obecnými předpisy (tj. zejména občanským zákoníkem), ale i předpisy speciálními, které do tohoto závazkového vztahu vnáší zvláštní pravidla.

6. Odlišně od obecné úpravy je v případě dodávky elektřiny stanovena splatnost kupní ceny. Jak vyplývá z textu„ Smlouvy o poskytování služeb“ z [datum], jejíž součástí jsou„ Všeobecné podmínky poskytování služeb“ (dále též„ VPPS“), zavázal se žalovaný (zákazník) hradit na cenu měsíčně zálohy ve výši [částka] a vlastní cenu dodané elektřiny uhradit po provedeném vyúčtování ve lhůtě stanovené v daňovém dokladu – faktuře, která vyúčtování obsahuje, a která má být žalovanému doručena na„ korespondenční adresu“ ([adresa])„ poštou“ (viz část Smlouvy nadepsaná jako„ Platební podmínky“ a VPPS v části„ Cena a platební podmínky“). Správně přitom poukazuje okresní soud na to, že náležitosti vyúčtování dodávky elektřiny upravuje vyhláška č. 70/2016 Sb., o vyúčtování a souvisejících služeb v energetických odvětvích. Již z toho je třeba dovodit, že teprve provedení řádného vyúčtování, které v sobě zahrnuje i to, že se vyúčtování dostane předepsaným způsobem do dispozice zákazníka, je jedním z předpokladů splatnosti ceny za dodanou elektřinu.

7. Zaměřil se tedy okresní soud správně na zjištění toho, zda žalovanému - jak sjednáno ve smlouvě – byly na adresu [adresa], poštou doručovány faktura [číslo] vystavená žalobcem [datum] a faktura [číslo] z [datum]. V tomto směru bylo jediným ze strany žalobce do vyhlášení napadeného rozsudku (§ 119a, § 205a o. s. ř.) označeným důkazem„ Potvrzení o podání zásilky č. [anonymizováno]“ datované [datum] ([číslo listu] spisu). Jím snažil se žalobce prokázat, že jako přílohu k předžalobní upomínce z [datum] zaslal jeho zástupce žalovanému poštou na danou adresu rovněž faktury.

8. Důkaz touto listinou okresní soud při ústním jednání řádně provedl a nepochybil ani při jeho hodnocení. Okresní soud zcela přiléhavě poukazuje na skutečnost, že listina sice obsahuje údaje o tom, že [datum] měla být z pošty„ [obec a číslo]“ za cenu [částka] odeslána žalovanému na adresu [adresa], zásilka„ [anonymizováno]“, jde však o listinu neautorizovanou (neznámo kým vyhotovenou) navíc ve formátu, který lze zcela jednoduše napodobit. V situaci, kdy žalobcem nebyl předložen ani označen jiný důkaz, není v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), jestliže měl okresní soud pochybnosti o pravdivosti listiny. Protože, jak správně vysvětluje okresní soud, se žalobce svou nepřítomností při jednání vzdal možnosti být dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k označení důkazů k prokázání doručení vyúčtování, uzavřel okresní soud správně, že žalobce neprokázal, že by žalovanému byly doručeny faktury, a proto nelze dovozovat, že se žalobou uplatněné pohledávky ve výši [částka] a [částka] se staly splatnými.

9. Vliv na tento závěr nemůže mít skutečnost, že žalobce v odvolacím řízení předložil výstup z Českou poštou s. p. vedeného elektronického systému„ sledování zásilek“ a obálku, v níž byla zásilka z [datum] žalovanému prostřednictvím pošty doručována, neboť nejde o důkazy, které - ač nebyly uplatněny před soudem prvního stupně - mohly by být dle § 205a o. s. ř. uplatněny v řízení odvolacím. Odvolací soud tedy k těmto tzv. nepřípustným novotám nemohl přihlédnout.

10. Zcela správným je rovněž závěr okresního soudu o tom, že žalobce neprokázal důvodnost žalobou uplatněného nároku na zaplacení náhrad za upomínky ve výši celkem [částka], jestliže žalobce v řízení u okresního soudu takové upomínky nepředkládal ani v žalobě neoznačoval. Při absenci odvolacích námitek proti tomuto závěru odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění obsažené v napadeném rozsudku (odst. 19).

11. Jsou tedy skutkové i právní závěry okresního soudu správné, a proto, zamítl-li okresní soud žalobu z naznačených důvodů, bylo jeho rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně výroku o nákladech řízení, který se opírá o užití § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela neúspěšný a měl by žalovanému nahradit všechny náklady vynaložené v odvolacím řízení. Žalovaný však žádné výdaje v odvolacím řízení nevynaložil. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.