83 CO 248/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi advokátkou údaje o zástupci, o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č.j. 34 C 226/2020-115 ze dne 5. října 2021, Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se schvaluje účastníky uzavřený smír tohoto znění: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částka, a to ve splátkách po částka měsíčně, splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru, a dále zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do konce čtvrtého měsíce následujícího po právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení (výrok I) a dále povinnost zaplatit jim v téže lhůtě k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II). Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobců na zaplacení částka s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mělo žalovanému dostat tím, že žalobci za něho v době od datum do datum a v době od datum do datum plnili vyživovací povinnost k tehdy nezletilým dětem žalobce jméno příjmení, narozené datum, a jméno příjmení, narozenému datum. V řízení před okresním soudem bylo objasněno, že žalobci po smrtí své dcery a zároveň matky obou dětí, mj. též ve shora uvedených obdobích, vždy od pondělí do pátku, osobně pečovali o obě děti, zajišťovali uspokojování jejich potřeba a poskytovali jim stravu v podobě snídaní, svačin a večeří. Žalovaný dával dětem kapesné ve výši částka týdně tehdy nezletilé jméno a ve výši částka týdně tehdy nezletilému jméno. Dále žalovaný platit oběma dětem obědy ve škole, podílel se na úhradě výdajů spojených s docházkou do školy a zpětně jim proplácel např. nákupy oblečení. Za takto objasněného skutkového stavu okresní soud uzavřel, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), neboť za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), a uzavřel, že žalobci požadovaná částka částka měsíčně pro každé z dětí je zcela přiměřená, a to i s ohledem na to, že od září 2019 žalovaný žalobcům právě částku částka pro každé z dětí po vzájemné dohodě platí. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobcům v rozhodném období zaplatil na výživném pro děti celkem pouze částka (což zohlednili žalobci již v žalobě při vyčíslení žalované částky), okresní soud žalobě zcela vyhověl a úspěšným žalobcům přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

2. Proti usnesení okresního soudu se včas odvolal žalovaný, který se v odvolání zejména vymezuje proti aplikaci ustanovení § 136 o.s.ř. soudem prvního stupně a namítá, že ze strany žalovaných nebyla výše jimi požadovaného bezdůvodného obohacení žádným způsobem prokázána. Žalobou uplatněný nárok považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť péči o děti vždy v potřebné míře zajišťoval a na jejich výživu žalobcům přispíval. Poukazuje na to, že děti nebyly žalobcům nikdy svěřeny do péče a jemu nebyla stanovena vyživovací povinnost. Nedošlo ani k žádné dohodě o výživném. Děti netrpěly nouzí a z jeho strany nedošlo k žádnému zanedbání péče. Žalovaný nikdy nesouhlasil s péčí žalobců o děti, neboť byl schopen a připraven ji zajistit sám. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že okresní soud se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a správně žalobcům přiznal právo na bezdůvodné obohacení. Navrhují proto potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukazují na to, že žalobce v průběhu řízení měnil svá tvrzení. Placení peněž prarodičům (s výjimkou částka) nebylo prokázáno, tvrzení žalovaného, že s péčí žalobců o děti nesouhlasil, je v rozporu se zápisem z případové konference a výslechem žalovaného v opatrovnickém řízení. Zdůrazňují, že vyživovací povinnost rodičů předchází vyživovací povinnosti prarodičů.

4. V průběhu odvolacího řízení, u jednání konaného dne datum, uzavřeli účastníci smír, v němž se dohodli tak, že žalobce zaplatí žalobcům oprávněným společně a nerozdílně jednak částka, a to ve splátkách po částka měsíčně, splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru, a jednak k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do konce čtvrtého měsíce následujícího po právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek.

5. Podle § 99 odst. 1 věta prvá o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Dle § 99 odst. 2 věta prvá o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

6. V posuzovaném případě byl předmětem řízení a během něho účastníky uzavřeného smíru nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Ve smíru pak účastníci narovnali mezi nimi sporná žalobou uplatněná práva plynoucí ze skutečnosti, že žalobci jakožto prarodiče tehdy nezletilých dětí jméno a jméno příjmení měli v období od datum do datum a od datum do datum plnit za žalovaného jakožto otce dětí (zčásti) vyživovací povinnost. Jde přitom o věc, v níž mohou účastníci uzavřít smír, zároveň je předmětem smíru plnění zákonem dovolené a účastníky uzavřený smír neodporuje zákonu, a to ani v části, ve které se účastníci dohodli na plnění ve splátkách (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a o náhradě nákladů řízení (§ 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

7. Odvolací soud proto postupoval podle § 99 odst. 2 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. a účastníky uzavřený smír schválil. Zároveň podle § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil rozsudek okresního soudu. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti usnesení lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v České Lípě. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodů vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Dovolatel musí být, až na výjimky stanovené v § 241 o.s.ř., zastoupen advokátem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.