83 CO 31/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce údaje o účastníkovi advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 19 C 527/2020-20 ze dne 7.12.2020, <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit [částka]„ s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení“ (výrok I). V požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] okresní soud žalobu zamítl (výrok II). Okresní soud opřel své rozhodnutí o zjištění, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli při elektronické komunikaci prostřednictvím žalobcem provozovaného portálu [webová adresa] dne [datum]„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“, dle které žalobce poskytl žalovanému peníze v hodnotě [částka] a žalovaný se zavázal peníze vrátit do [datum] a zaplatit„ poplatek“ ve výši [částka]. Žalovaný svůj závazek nesplnil, a proto je dán žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení celkem [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] plynoucím od [datum] ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Není však dle okresního soudu oprávněným požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky sjednané v bodě IX.1.a. Smlouvy o úvěru, neboť„ tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů“. S poukazem na pouze částečný úspěch žalobce a za použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu okresní soud nákladovým výrokem ukládá žalovanému nahradit náklady řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Proti zamítavému výroku (II) a závislému nákladovému výroku (III) se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že nárok na smluvní pokutu mu vznikl dle čl. IX.1.a. Smlouvy o úvěru. Výše požadované pokuty pak odpovídá § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nesouhlasí proto žalobce se závěrem, že výše smluvní pokuty je v rozporu s ochranou slabší smluvní strany. Žalobce poukazuje na to, že poskytnutý úvěr nebyl zajištěn jiným instrumentem, a proto sjednání smluvní pokuty není nepřiměřené. Pokud by měl soud výši smluvní pokuty za nepřiměřenou, mohl by jí postupem dle § 2051 občanského zákoníku snížit, nikoli ustanovení o smluvní pokutě posoudit jako neplatné v celém rozsahu. Žalobce v petitu odvolání navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích změnil tak, že žalobci přizná i nárok na smluvní pokutu a plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal bez jednání (se souhlasem účastníků, dle § 214 odst. 3 o. s. ř.) napadený rozsudek jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Mezinárodní pravomoc českých soudů opírá se - v situaci, kdy jde o vztah mezi žalobcem jako osobou českého práva a žalovaným občanem Ukrajiny s bydlištěm na území České republiky - o ustanovení čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech uveřejněné pod [číslo] Sb. m. s. a o skutečnost, že žalovaný v době zahájení řízení bydlel v České republice, a to na základě povolení k tzv. dlouhodobému pobytu od [datum].

5. Pokud jde o skutková zjištění vztahující se k přezkoumávanému meritornímu výroku (II) o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení smluvní pokuty, vychází odvolací soud ze zjištění soudu okresního, která se opírají o listinné důkazy v řízení před okresním soudem provedené. Z nich vyplývá, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli při elektronické komunikaci prostřednictvím žalobcem provozovaného portálu [webová adresa] dne [datum]„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“, ve které se žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peníze v hodnotě [částka] a žalovaný se zavázal peníze vrátit do [datum] a zaplatit„ poplatek“ ve výši [částka]. K utvrzení závazku žalovaného bylo v bodě IX.1.a Smlouvy sjednáno, že„ v případě prodlení úvěrovaného s plněním jakékoli části dluhu dle této Smlouvy, a to bez ohledu na zavinění“ je úvěrovaný povinen zaplatit„ smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení“, a to„ za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení“. Bylo dále objasněno, že žalobce ještě dne [datum] poukázal na bankovní účet žalovaného (u společnosti [právnická osoba]) částku [částka]. Do současnosti žalovaný na úhradu takto založeného závazku plnění neposkytl.

6. Závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným založený objasněnou„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru“, podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Použití těchto předpisů českého práva je dáno ujednáním obsaženým v samotné„ Smlouvě“ (viz zejména text pod označením smlouvy), jakož i o ustanovením čl. 48 odst. 1, 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech uveřejněné pod [číslo] Sb. m. s .

7. Podle věty druhé § 2010 odst. 1 o. z. lze utvrdit dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu.

8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 23.4.2020, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 23.4.2020, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka].

11. Vyplývá z naposled citovaného ustanovení, že zákon v případě utvrzení závazku úvěrovaného spotřebitele včas uhradit věřiteli (úvěrujícímu) dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru připouští„ uplatnění“ smluvní pokuty ve výši maximálně 0,1% denně. Aprobuje-li tuto výši smluvní pokuty zákon, nelze označit bez dalšího smluvní pokutu právě v takové výši mezi účastníky sjednanou a následně věřitelem v řízení uplatněnou za nepřiměřenou (§ 2051 o. z.), za příčící se dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.) nebo dokonce za„ zjevně“ se příčící dobrým mravům (§ 588 o. z). Přitom pouze„ zjevný“ rozpor s dobrými mravy může vést i bez námitky ze strany žalovaného spotřebitele k závěru o (absolutní) neplatnosti ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 588 o. z.

12. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně, jako oddělitelná část smlouvy o úvěru, mohlo by být soudem vyhodnoceno jako„ zjevně“ rozporné s dobrými mravy pouze za předpokladu, že by zde byly jiné skutečnosti (spočívající zejména v ostatním obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru či v okolnostech, za nichž byla smlouva sjednána), které tento zjevný rozpor zakládají. Úvahy o zjevném rozporu takto vysoké pokuty s dobrými mravy byly by možné např. tehdy, jestliže již při uzavírání smlouvy je nanejvýš pravděpodobným, že se spotřebitel dostane do prodlení a smluvní pokuta tak vedle sjednaných úroků či„ poplatků“ bude představovat téměř jistý a ve výsledku neúměrný profit.

13. Že jde právě o takový případ, kdy má být„ smluvní pokuta“ namísto zajištění (utvrzení závazku) fakticky dalším úrokem (poplatkem) za poskytnutí úvěru, nelze na základě v řízení objasněných okolností dovozovat. Ačkoli byl spotřebitelský úvěr poskytnut na neobvykle krátkou dobu necelého jednoho měsíce, nelze bez dalšího dovozovat vědomost žalobce o neschopnosti žalovaného splnit ve sjednané lhůtě závazek z úvěru (spočívající ve vrácení relativně nízké částky [částka] a zaplacení„ poplatku“ ve výši [částka]). Nebylo pak mezi účastníky sjednáno ani žádné další zajištění závazku žalovaného (§ 2018 a násl. o. z.), pro které by mohl soud uvažovat o natolik„ neúměrné“ zátěži spotřebitele, že by to smluvní pokutu případně stavělo do rozporu s dobrými mravy.

14. Uzavírá proto odvolací soud, že při nedostatku jakýchkoli námitek ze strany žalovaného, nelze za objasněných okolností nahlížet na ujednání o smluvní pokutě obsažené v bodě IX.1.a.„ Smlouvy o úvěru“ jako na ujednání neplatné. Bylo-li zjištěno, že žalovaný včas tj. do [datum] nevrátil peníze a nezaplatil poplatek a v prodlení setrval minimálně do [datum], pak je třeba hodnotit žalobou uplatněný požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty v sumarizované výši [částka] (0,1% denně z částky [částka] od [datum] do [datum]) jako oprávněný.

15. Odvolací soud na základě shora uvedeného rozsudek okresního soudu v napadeném meritorním výroku II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému ve shodě s požadavkem žaloby uložil povinnost k zaplacení [částka], a to v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. V souvislosti se změnou rozsudku bylo v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodováno jak o nákladech řízení odvolacího tak nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V obou případech uplatní se ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V obou řízeních zcela úspěšný žalobce tak má právo na náhradu všech nákladů. V řízení před okresním soudem tvoří tyto náklady odměna zástupce spojená se třemi úkony právní služby (převzetím zastoupení, předžalobní výzvou, podáním žaloby s využitím ustáleného vzoru) ve výši celkem [částka] (dle § 14b, odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („ AT“)), hotové výdaje zástupce v paušální výši celkem [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT), částka odpovídající dani z přidané hodnoty, které je zástupce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši 252 Kč (21% z 1 200 Kč, dle zákona č. 235/2004 Sb.), zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. V řízení před odvolacím soudem jde o odměnu zástupce spojenou s podáním odvolání ve výši [částka] (dle § 7 bod 3 AT), hotové výdaje zástupce v paušální výši [částka] (§ 13 odst. 4 AT), částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši [částka] (21% z [částka]) a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] Celkem v obou řízeních [částka].