84 Co 114/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 120 573,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. února 2026, č. j. 1 C 36/2023-151,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 12 780 Kč, k rukám zástupkyně žalované Jméno advokátky, advokátky se sídlem v adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na zaplacení částky 120 573,30 Kč s vymezeným úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované, k rukám její zástupkyně, náklady řízení ve výši 16 248,80 Kč.

2. Předmětem řízení bylo – po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení – zaplacení částky 120 573,30 Kč s příslušenstvím, jehož se žalobkyně domáhala s tím, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 130 000 Kč, z níž bylo žalobkyni následně vráceno pouze 9 426,70 Kč (dále též jen „předmětná smlouva o úvěru“).

3. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že úvěrová smlouva byla dne datum uzavírána za užití technických prostředků komunikace na dálku, přičemž na straně žadatele o úvěr s žalobkyní jednala nikoli žalovaná, nýbrž její sestra jméno FO, nar. datum, která zneužila osobní doklady žalované, k nimž měla přístup, neboť s žalovanou bydlela, a bez vědomí a souhlasu žalované jejím jménem uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu s žalobkyní. Za toto jednání byla jméno FO odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum. Z výroku a odůvodnění uvedeného trestního rozsudku vyplynulo, že částku 130 000 Kč, kterou žalobkyně poukázala na účet žalované, žalovaná na základě informace jméno FO považovala za prostředky své sestry, tyto jí předala popř. je využila v její prospěch (odst. 5. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka), 4. Z odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka okresní soud dále zjistil, že jméno FO obdobným způsobem pod identitou žalované vystupovala i v dalších případech při sjednávání úvěrových smluv s dalšími věřiteli, uzavírala smlouvy s dodavateli energií a pod identitou žalované vystupovala i v průběhu trestního řízení vedeného v jiné věci, v níž původně došlo k odsouzení žalované. jméno FO se před žalovanou snažila tajit existenci těchto úvěrů a následných soudních řízení.

5. Peněžní prostředky získané na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalobkyní jméno FO žalobkyni řádně nevrátila, uhradila pouze částku 9 426 Kč, a to poštovními poukázkami, žalovaná pak na žádost své sestry ze svého účtu na účet žalobkyně zaslala částku 0,70 Kč. Na jistině úvěru tak zůstala neuhrazena částka 120 573,30 Kč.

6. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 2991, § 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Dospěl k závěru, že majetková sféra žalované se výplatou finančních prostředků žalobkyní na její účet nikterak nezměnila, nedošlo k navýšení jejího majetku, žalovaná se tedy poukázáním finančních prostředků ve výši 130 000 Kč žalobkyní na svůj účet nijak neobohatila. Dovodil, že účet žalované byl pouhým platebním místem sjednaným v úvěrové smlouvě a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 07. 01. 2016, sp. zn. 28 Cdo 575/2015[footnoteRef:1], usnesení ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2591/2021) uvedl, že v takovém případě nedošlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani jiné skutečnosti, které by svědčily pro závěr o odpovědnosti žalované vůči žalobkyni, okresní soud žalobu zamítl. [1: Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. ]

7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když zcela úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla v celém rozsahu. Namítala, že okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že se žalovaná, na jejíž účet byly prostředky ze smlouvy o úvěru vyplaceny, nijak neobohatila. Při tomto právním posouzení zjištěného skutkového stavu použil podle odvolatelky okresní soud nepřiléhavou judikaturu dovolacího soudu (rozsudek ze dne 07. 01. 2016, sp. zn. 28 Cdo 575/2015, usnesení ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2591/2021), jejíž závěry nesprávně vyložil. Zdůraznila, že vůlí žalobkyně nebylo uzavření smlouvy s jméno FO, pro nedostatek vůle proto nemohlo dojít k právnímu jednání z její strany. Proto nemohl být účet žalované ani platebním místem sjednaným takovým právním jednáním. Podle odvolatelky je tak namístě pouze závěr, že poukázáním peněžních prostředků z úvěru na účet žalované došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je tato povinna vydat, aniž by bylo rozhodující, jakým způsobem s těmito prostředky naložila. Dále žalobkyně poukázala na to, že z účtu žalované byla provedena platba ve výši 0,70 Kč na úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru. Okresnímu soudu vytýkala rovněž to, že nekriticky vycházel z přiznání jméno FO v trestním řízení, přestože sám dovodil, že v průběhu trestního řízení tato explicitně lhala. Odvolatelka dále vznesla otázky, kdo „ovládá“ účet žalované a kdo provedl identifikační platbu při sjednávání úvěru, když veškeré banky vyžadují dvoufázové ověřování, kdo telefonicky kontaktoval žalobkyni s informacemi o probíhajícím soudním řízení a dotazy na splátkový kalendář v Anonymizováno Anonymizováno, kdy již jméno FO s žalovanou nebydlela a nemohla tedy o probíhajícím řízení vědět, jaké „firmy“ měly být přijaté prostředky, když jedinou firmou, v níž figurovala jméno FO byla firma právnická osoba., jejímž jednatelem a společníkem byla žalovaná. Okresnímu soudu odvolatelka dále vytýkala, že opomněl posoudit uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody, kdy žalovaná měla minimálně prevenční povinnost, kterou porušila sdílením veškerých osobních dokladů i přístupových údajů k bankovnímu účtu. Konečně žalobkyně namítala také porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí soudem prvního stupně. Uvedla, že před jednáním bylo zástupkyní žalované naznačeno, že očekává vyhovění žalobě, diskutovali možnost splátkového kalendáře. Sdělení soudu prvního stupně, že bankovní účet žalované považuje za pouhé platební místo pak překvapilo všechny zúčastněné. Při vzájemné diskusi v průběhu přerušení jednání dospěli účastníci k závěru, že nejspíše dojde k zamítnutí žaloby, k čemuž také došlo, avšak až na separátním jednání, když soud prvního stupně jednání za účelem vyhlášení rozsudku jednání v rozporu s očekáváním účastníků odročil. Žalobkyně také nebyla ze strany soudu poučena podle § 118a o. s. ř. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, popř. aby jej zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil s tím, že je přesvědčena o jeho správnosti. Zdůraznila, že se na úkor žalobkyně nijak neobohatila, neměla z prostředků zaslaných na její účet žádný prospěch. V době, kdy jí bylo doručováno předvolání k jednání nařízenému na datum, sice jméno FO již s žalovanou nebydlela, žalovaná ji však s předvoláním konfrontovala a ta proto o nařízeném jednání věděla (a od účasti na něm žalovanou odrazovala). Poukázala na obžalobu podanou na jméno FO v trestním řízení, z jejíhož bodu 19. vyplývá, že telefonicky se žádostí o splátky kontaktovala žalobkyni jméno FO. Žalovaná byla vždy přesvědčena, že zasílané prostředky patří sestře a také s nimi takto disponovala, není proto relevantní, zda bylo nutné dvoufázové ověření při manipulaci s prostředky, byť žalovaná se domnívá, že nikoli. Rovněž k platbě ve výši částka došlo na žádost jméno FO, které žalovaná vyhověla, aniž by věděla, o jakou platbu se jedná. Ke změně na pozici jednatele a společníka ve společnosti právnická osoba. došlo k datum, tedy krátce před převodem finančních prostředků a jejich přijetí tak žalované jméno FO vysvětlila věrohodně jako platby určené pro tuto společnost. V trestním řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná nebyla do trestné činnosti své sestry nijak zapojena a až do jednání v této věci konaného dne datum neměla o ničem ponětí. Poukázala na původně blízký vztah ke své sestře, které se snažila pomoci, poskytla jí zázemí ve svém domě. Rozhodně se sestrou však nesdílela otisky prstů, sestra však bohužel využila přístupu do pokoje žalované apod. Obě strany jsou tak podvedeným subjektem.

10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění - dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu při nařízeném jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Podle § 440 o. z. platí, že překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna (odst. 1). Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu (odst. 2).

12. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

13. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (odst. 1). Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (odst. 2).

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 33 Cdo 3134/2024 uzavřel, že situaci, kdy v právním styku vystupuje jedna osoba nikoli pod vlastním jménem, ale pod jiným jménem (nejde tedy o to, že by uvedla své jméno a objasnila, že vystupuje za jinou osobu, ale počíná si, jako by touto jinou osobou sama byla), je třeba řešit za použití ustanovení o zastoupení. Užije-li jednající jméno (identitu) konkrétní osoby, je podstatné, zda z okolností věci vyplývá, že druhá strana chtěla jednat s faktickým jednajícím, nebo se skutečným nositelem použitého jména. V případě, že druhá strana zamýšlela jednat se skutečným nositelem jména (nikoli s fakticky jednajícím), lze na jednajícího nahlížet jako na zástupce. Absentuje-li na straně jednajícího zástupčí oprávnění, je namístě důsledky jeho právního jednání posoudit podle ustanovení o nezmocněném jednatelství (§ 440 o. z.).

17. Závěry, jež Nejvyšší soud přijal v uvedeném rozsudku, je v posuzovaném případě třeba aplikovat na správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, podle nichž při uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum jednala s žalobkyní jméno FO, sestra žalované, která bez vědomí žalované zneužila její identitu, její osobní doklady a vydávala se při tomto právním jednání za svou sestru jméno FO. Přitom je z vyjádření žalobkyně zřejmé, že úvěrovou smlouvu mínila uzavřít právě s Jméno žalované, jejíž osobní doklady měla k dispozici a o níž se v důsledku omylu vyvolaného jméno FO domnívala, že je to osoba, s níž smlouvu o úvěru uzavírá. jméno FO je tedy třeba pohlížet jako na zástupce jednajícího při uzavření dané úvěrové smlouvy, a to bez toho, že by byla Jméno žalované zmocněna jejím jménem jednat s žalobkyní. Takové jednání mohlo tedy žalovanou Jméno žalované zavazovat pouze pokud by je bez zbytečného odkladu schválila.

18. Ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalovaná nikdy jednání jméno FO učiněné pod identitou žalované výslovně neschválila, dodatečné schválení takového jednání nelze dovodit ani z žádného jednání žalované. Žalovaná se až na základě předvolání k prvnímu jednání v této věci a účasti u jednání konaného dne datum o jednání jméno FO dozvěděla, následně vystupovala v trestním řízení vedeném proti jméno FO jako poškozená, jméno FO byla rozsudkem Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka pravomocně odsouzena nejen pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku, ale také pro trestný čin poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku spáchaný tím, že žalované Jméno žalované způsobila značnou újmu na právech tím, že uvedla někoho v omyl, když bez vědomí a souhlasu Jméno žalované uzavřela jejím jménem řadu smluv, mj. právě smlouvu s žalobkyní.

19. V daném případě nelze mít za to, že k dodatečnému schválení právního jednání došlo přijetím plnění z úvěrové smlouvy žalovanou na její bankovní účet, neboť v době přijetí tohoto plnění žalovaná o uzavření předmětné úvěrové smlouvy nevěděla. Z výroku rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka dále vyplývá, že žalovaná Jméno žalované tyto prostředky pod smyšlenou legendou předala jméno FO pro její potřebu. Jiné skutečnosti ve vztahu k žalované nevyšly v tomto řízení najevo a žalovaná ani jiná skutková tvrzení v průběhu řízení před soudem prvního stupně neuplatnila, dovozovala pouze, že přijetím částky 130 000 Kč, kterou žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy vyplatila na bankovní účet žalované, došlo u žalované k bezdůvodnému obohacení, bez ohledu na způsob, jakým následně s přijatými peněžními prostředky naložila. Stejně tak nelze dovozovat, že by k dodatečnému schválení právního jednání žalovanou došlo poukázáním platby ve výši 0,70 Kč dne datum na účet žalobkyně. Také v tomto případě žalovaná v době platby o existenci předmětné úvěrové smlouvy nevěděla a nemohla tedy uvedenou platbou její uzavření schválit. Vysvětlila, že platbu provedla na žádost sestry jméno FO.

20. Jelikož žalovaná neschválila jednání jméno FO vůči žalobkyni, je osobou zavázanou z právního jednání spočívajícího v uzavření předmětné úvěrové smlouvy podle § 440 odst. 2 o. z. sama jednající jméno FO.

21. Pokud žalobkyně považovala předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou z důvodu omylu v osobě, s níž bylo jednáno, je třeba uvést, že se ve smyslu § 586 o. z. jedná o neplatnost relativní. Sankce v podobě absolutní neplatnosti právního jednání souvisejícího s trestnou činností podle § 588 o. z. nastává pouze v případě, kdy znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo jednání všech účastníků, a to za současného splnění předpokladu, že právní jednání, které odporuje zákonu, taktéž zjevně narušuje veřejný pořádek. Směřuje-li protiprávní jednání jednoho účastníka vůči druhému, jde zpravidla o důvod relativní neplatnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2025 sp. zn. 23 Cdo 267/2025).

22. Jelikož v průběhu řízení nevyšlo najevo, ani žalobkyně netvrdila, že by jako dotčená strana právního jednání vznesla vůči jednající jméno FO námitku neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, je třeba úvěrovou smlouvu považovat za platnou. Platná smlouva však i v režimu právní úpravy účinné od datum vylučuje nároky z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2696/2020). Je-li předmětná úvěrová smlouva platná, pak obstojí i závěr soudu prvního stupně, že bankovní účet žalované, na nějž byly prostředky z úvěru žalobkyní v souladu se smlouvou vyplaceny, je účastníky předmětné úvěrové smlouvy sjednaným platebním místem, přičemž v souladu s judikaturou okresním soudem vymezenou nedochází k bezdůvodnému obohacení osoby, pro kterou je účet veden.

23. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že i v případě, že by se žalobkyně vůči jméno FO dovolala neplatnosti úvěrové smlouvy a smlouvu by bylo třeba považovat za neplatnou, byla by to stále jméno FO, kdo by byl povinen vrátit žalobkyni přijaté bezdůvodné obohacení. I v režimu právní úpravy založené občanským zákoníkem účinným od datum totiž platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04. 06. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2020).

24. Žalovaná by mohla být v případě neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pasivně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení pouze za podmínek § 2995 o. z., tedy v případě, že by plnění, k němuž byla žalobkyně jako ochuzená přivedena lstí jméno FO, vedlo k obohacení žalované. V posuzovaném případě však nejen že nelze předmětnou smlouvu považovat za neplatnou, neboť žalobkyně (dosud) její neplatnost vůči jméno FO nenamítla, ale bylo rovněž prokázáno, že plnění poskytnuté žalobkyní na základě předmětné úvěrové smlouvy nevedlo k obohacení žalované, neboť ta jej v plném rozsahu poskytla jméno FO pro její potřeby.

25. Není přitom důvodná námitka žalobkyně, vznesená v odvolání, že se v daném případě z důvodu nedostatku vůle na její straně nejednalo vůbec o právní jednání, resp. že předmětná úvěrová smlouva je jednáním nicotným. Na straně žalobkyně totiž nepochybně existovala vůle uzavřít předmětnou úvěrovou smlouvu, tu však žalobkyně uzavřela v omylu týkajícím se jednající osoby.

26. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná není pasivně legitimována k vydání částky 130 000 Kč, kterou žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy sjednané s jméno FO vyplatila na bankovní účet žalobkyně.

27. Pokud žalobkyně namítala, že se okresní soud nezabýval jejím nárokem z hlediska náhrady škody, pak takové posouzení věci soudem prvního stupně nebylo namístě, neboť žalobkyně v průběhu řízení netvrdila, že by žalovaná jakkoli porušila svou právní povinnost a že by jí v příčinné souvislosti s takovým porušením povinnosti vznikla škoda. Porušení povinnosti a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody přitom vedle vzniku škody a případně zavinění tvoří předpoklady odpovědnosti za škodu, přičemž povinnost tvrzení ve vztahu k porušení povinnosti a příčinné souvislosti nese poškozený. Žalobkyně tvrzení, že žalovaná porušila svou prevenční povinnost, tedy povinnost počínat si, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného, uplatnila až v odvolacím řízení, aniž by k tomu byly splněny předpoklady vymezené v § 205a o. s. ř. Odvolací soud se proto tímto tvrzením nezabýval.

28. Otázky, kdo „ovládá“ účet žalované a kdo provedl identifikační platbu při sjednávání úvěru, když veškeré banky vyžadují dvoufázové ověřování, byly žalobkyní vzneseny nově v odvolacím řízení, a to aniž by byly splněny podmínky k uplatnění nových skutečností stanovené v § 205a o. s. ř. Odvolací soud se proto těmito otázkami nezabýval.

29. Otázka, zda žalovaná v Anonymizováno žádala žalobkyni o splátkový kalendář, či zda tak učinila jméno FO vydávající se za žalovanou pak nebyla pro rozhodnutí ve věci relevantní. Stejně tak nebylo pro rozhodnutí ve věci podstatné, že žalovaná byla ke dni datum zapsána v obchodním rejstříku jako jediný společník obchodní společnosti právnická osoba., založené žalovanou, v níž ke dni datum převzala funkci jednatelky. Tato okolnost sama o sobě nevylučuje, že prostředky přijaté dne datum ve výši částka, považovala žalovaná za peníze „firmy“ a především nevyvrací zjištění, že žalovaná veškeré tyto prostředky poskytla jméno FO k využití pro její potřeby.

30. Okresnímu soudu nelze vytýkat ani to, že vycházel z výsledků trestního řízení, pokud v něm bylo pravomocným odsuzujícím rozsudkem rozhodnuto, že jméno FO se dopustila jednání, které bylo popsáno ve výroku tohoto rozsudku (rozsudek Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka). Ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Ve vztahu k jednání jméno FO proto nelze v tomto řízení dovozovat jiné závěry než ty, které vyplývají z výroku pravomocného rozsudku. Žalobkyně se přitom trestního řízení zúčastnila jako poškozená.

31. Odvolací soud neshledal, že by okresní soud porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Při jednání konaném dne datum byli účastníci naopak soudem upozorněni, jakým způsobem bude soud prvního stupně zjištěný skutkový stav z právního hlediska posuzovat. Překvapivost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé pak nezpůsobuje ani postup soudu podle § 156 odst. 2 o. s. ř. spočívající v odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku.

32. Okresní soud nepochybil ani tím, že žalobkyni nepoučil podle § 118a o. s. ř., jak tato namítala v odvolání. V řízení totiž žalobkyně neuplatnila skutková tvrzení, ve vztahu k nimž by měla být o důkazní povinnosti poučena.

33. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku věcně správný, podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil. Potvrzen byl i nákladový výrok II. napadeného rozsudku, v němž odvolací soud rovněž neshledal nesprávnosti.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů této části řízení. Ty tvoří odměna za zastoupení advokátkou v rozsahu dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) po částka podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“, dvě paušální částky náhrady hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem částka. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.