84 Co 125/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Lukáše Krause ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A : Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení vlastnického práva k nemovité věci, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 C 74/2022-221,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ostatní plocha) o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, ² vymezeného geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 18. 5. 2022 zpracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem , adresa, , vzniklého oddělením z pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku45 254 Kč a nákladech odvolacího řízení částku 19 689,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Okresní soud v Lounech napadeným rozsudkem rozhodl, že žalobce je vlastníkem pozemku , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, vymezeného geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 18. 5. 2022 zpracovaným zhotovitelem Geodetické služby , tituly před jménem, , jméno FO, se sídlem , adresa, , vzniklého oddělením z pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ostatní plocha) o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zapsaného na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, . Okresní soud shledal, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva a že toto žalobce nabyl mimořádným vydržením. Jelikož žalobě vyhověl, uložil zároveň žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud co do práv k nemovitému majetku vzal za prokázané, že dne 9. 8. 1952 vydal Okresní národní výbor v Lounech , jméno FO, (matce a právní předchůdkyni žalobce), bytem , adresa, a , jméno FO, , bytem , adresa, stavební povolení ke zřízení studny na pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , za účelem vybudování soukromého vodovodu do jejich domů, neboť v té době zde nebyl vybudován obecní vodovod. Dne 20. 11. 1952 požádali o kolaudaci studny. Po vybudování obecního vodovodu v roce 1995 (resp. 1991 dle sdělení žalobce z 17. 7. 2023) dle čestného prohlášení , jméno FO, (dcery , jméno FO, ) její manžel předal žalobci druhý klíč od zámku od vstupu do vodárny s tím, že už se o ni nebude starat a ať si ji užívá a vlastní sám. Soud vzal rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce , jméno FO, zemřela dne , datum, a následně žalobce předmětný pozemek užíval a staral se o něj, což bylo nezbytné k užívání studny. Pozemek je a již za života , jméno FO, byl oplocený. Na druhé straně žalovaná jako zapsaný katastrální vlastník z pohledu okresního soudu o předmětný pozemek nejevila zájem a neudržovala jej (a to nejen v mezích oplocení, ale celý pozemek, když jeho neoplocenou část sekal svědek , jméno FO, . Zároveň ani netvrdila, že by před zahájením řízení kdokoliv zpochybňoval právo žalobce nebo jeho právní předchůdkyně předmětný pozemek užívat. Ani po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), žalovaná nedoplnila skutková tvrzení a důkazy zakládající nepoctivý úmysl žalobce. Uvedla pouze, že po rozhodnou dobu nebyl pozemek žalobcem nebo osobou jemu blízkou užíván, že žalobce věděl, že mu pozemek nenáleží a žalobu podal v souvislosti s jejím úmyslem pozemek rozdělit a zcizit. Žalovaná tedy neprokázala na straně žalobce nepoctivý úmysl, který by bránil mimořádnému vydržení dle ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění od 1. 1. 2014 (dále NOZ).

3. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání, v němž se neztotožnila se závěry okresního soudu zejména proto, že se nevypořádal s rozpory mezi výpověďmi jednotlivých svědků, z nichž některé navíc žalovaná pokládá za nevěrohodné pro vztah k žalobci, zároveň soud neprovedl všechny žalovanou navržené důkazy. Žalovaná má za to, že žalobce nevykonával držbu po dobu potřebnou k vydržení předmětného pozemku a soud neprověřil spotřebu elektřiny v místě, ačkoliv to žalovaná navrhovala. Taktéž se nevypořádal s námitkou žalované ohledně nedostatečné aktivní legitimace žalobce, když dědicem , jméno FO, byl kromě žalobce také jeho bratr. Dále rozporuje míru nevědomosti žalobce o užívání cizího pozemku, když jako vlastník několika dalších nemovitostí mu měl být stav zápisu v katastru znám. Opakovaně uvedla, že podání žaloby bylo dané pouze snahou žalobce o zisk z prodeje pozemku.

4. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že s jeho obsahem nesouhlasí, dle jeho názoru okresní soud rozhodl správně. Pokud jde o výpovědi svědků, obdobně jako to činí žalovaná, by žalobce mohl namítat zaujatost svědků navržených žalovanou, kdy se jedná o osoby, které mají zájem na výsledku sporu. Upozornil, že se jedná o mimořádné vydržení vlastnického práva a že žalovaná neprokázala nepoctivý úmysl žalobce. V odvolání pak náležitě nekonkretizuje zákonné odvolací důvody.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), že bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět, byť z jiných než žalovanou uváděných důvodů.

7. Žalobce sám žalobní nárok opírá o to, že po své matce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , zdědil pozemek st. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , hodnota, , jehož součástí je dům , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , vše zapsáno na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, . Pozemek se studnou nerušeně užívali, ze studny čerpali vodu do domu a po zavedení obecního vodovodu na pole. Pozemek s domem a další parcely s příslušenstvím žalobce nabyl v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. D 889/96, svému bratru , jméno FO, měl na základě dohody dědiců vyplatit dědický podíl. Předmětný pozemek se studnou předmětem projednání v dědickém řízení nebyl. V dané věci je zřejmé, že , jméno FO, měla dva dědice ze zákona, pro zhodnocení aktivní legitimace je však z pohledu odvolacího soudu relevantní rozdělení majetku mezi ně. V daném případě byla od roku 1952 ze studny čerpána voda do domů , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž rodina po , jméno FO, studnu přestala nejpozději v roce 1995 užívat a držbu opustila. Bratr žalobce , jméno FO, sice pak je rovněž dědicem , jméno FO, , nemovitosti, k jejichž obsluze byla studna s vodárnou využívána, však v dědictví nenabyl. V tomto řízení mu tedy aktivní legitimace nesvědčí. Ačkoliv okresní soud se v odůvodnění rozsudku s touto námitkou žalované explicitně nevypořádal, postupoval však správně, pokud se na žalující straně z hlediska účastenství spokojil s účastí , Jméno žalobce, , Anonymizováno8. Podle ust. § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. V daném případě je naléhavý zájem dán tvrzeným nesouladem mezi skutečným vlastnickým právem a zápisem vlastnictví v katastru nemovitostí.

10. Podle ust. § 1095 NOZ, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. Podle ust. § 3066 NOZ, se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

12. Žalobce se domáhá mimořádného vydržení vlastnického práva, k němu dle ust. § 3066 NOZ mohlo dojít k 1. 1. 2019. Kromě absence nepoctivého úmyslu držitele, k čemuž lze odkázat zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, je nezbytnou podmínkou rovněž uplynutí zákonné doby držby, tedy trvání této držby jako takové. Nejvyšší soud vyslovil, že podmínkou mimořádného vydržení dle § 1095 NOZ není poctivá držba (§ 992 odst. 1 NOZ), ani – pro dobu držby před 1. 1. 2014 – držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, dále jen o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je přitom individuální. Žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

13. Nepoctivý úmysl žalobce žalovaná ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. před okresním soudem neprokázala. Nelze jej přitom dovodit z prostého zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, v němž si žalobce sice bezpochyby mohl ověřit vlastnické poměry, ani z pohledu odvolacího soudu k tomu však neměl racionální důvod, když vycházel z faktického stavu užívání studny již od roku 1952. Pokud cca 40 let studnu s vodárnou nerušeně užívala jeho matka pro přívod vody do domu a následně vodu čerpal žalobce s bratrem jako užitkovou na pole, neměl důvod předpokládat, že tak činí neoprávněně a ke škodě vlastníka pozemku. V tomto ohledu lze vytknout žalobci maximálně nedbalost, která však mimořádnému vydržení nebrání. Recipročně lze ostatně i žalované vytknout, že o pozemek dlouhodobě nejevila zájem (ani její právní předchůdci)

14. Přes uvedené odvolací soud změnil rozhodnutí soudu okresního a žalobu na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku zamítl, když tvrzení žalovaného a výsledky dokazování nesvědčí závěru, že žalobce a před ním jeho matka (domněle) drželi vlastnické právo k části pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ostatní plocha) o výměře , Anonymizováno, m², nyní vymezené geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, , nýbrž že drželi domněle (přesvědčeni, že jsou jeho pravým držitelem) právo umožňující jim užívat uvedenou část pozemku k umístnění studny a čerpání vody.

15. Již v žalobě žalobce uvedl, že sporný pozemek je nutný pro obsluhu a užívání studny, kterou zde vybudovala jeho matka a , jméno FO, v roce 1952 za účelem zřízení vlastního vodovodu. Předmětem dědického řízení po , jméno FO, pozemek nebyl, skutečnost, že se žalobce za vlastníka označuje, není sama o sobě relevantní. Rovněž při jednání konaném dne 17. 7. 2023 zástupkyně žalobce uvedla, že pozemek je využíván k obsluze vodárny.

16. Podle čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 25. 6. 2022 byla studna s vodárnou na oploceném a uzamčeném pozemku vybudována a vlastněna , jméno FO, a , jméno FO, , její manžel , jméno FO, po zavedení obecního vodovodu dal druhý klíč od branky žalobci s tím, že o společnou vodárnu už se starat nebude.

17. Podle svědka , jméno FO, , který vypovídal před okresním soudem dne 13. 11. 2023, se žalobce staral o vodárnu, je to jeho vodárna, kterou tam vybudovali jeho rodiče jako zdroj vody, žalobci svědek pomáhal s úklidem pozemku nebo opravou plotu. Obdobně téhož dne k účelu vybudování vodárny a péči o pozemek (sekání trávy, opravy plotu) vypovídali také svědci , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce na tomto jednání rovněž uvedl, že je vlastníkem studny od předání druhého klíče od branky (po , jméno FO, ) a na základě dědictví po své matce. Dále se vyjadřoval ke způsobu a době čerpání vody ze studny. Při jednání konaném dne 12. 2. 2024 žalobce doplnil, že studna, kterou sám užíval od roku 1997, nebyla v dědickém usnesení uvedena, neboť se jedná o věc nezapisovanou do katastru nemovitostí.

18. Lze uzavřít, že v řízení bylo prokázáno vybudování studny (s vodárnou) a její historické využití rodinou žalobce a žalobcem samotným mj. k obsluze domu , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v , adresa, , který nabyl jako dědictví po matce, a péči o pozemek, jehož část sloužila obsluze vodárny. Je zřejmé, že kdyby rodina žalobce pozemek desítky let neudržovala, stal by se tento zcela neprostupným (ostatně množství náletových dřevin je patrné již z fotografií z místního šetření ze dne 25. 10. 2023, tedy cca 16 měsíců od výměny zámku na brance) a nebylo by možné zajistit údržbu vodárny s čerpadlem. Není však správná úvaha žalobce, pokud z těchto okolností dovozuje vlastnické právo k samotnému pozemku, neboť ten byl rodinou žalobce a žalobcem užíván jen za účelem obsluhy vodárny a čerpání vody, tedy jako pozemek služebný. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z mapového snímku zachycujícího pozemek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dům , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v , adresa, vyplývá, že pozemek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je od uvedeného domu, resp. pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , jehož je dům , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, součástí, vzdušnou čarou vzdálen desítky metrů, tudíž v daném případě není možno hovořit o tzv. připlocení pozemku. Nejednalo se tedy o držbu domnělého vlastnického práva k pozemku, ale toliko práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti) dle ust. § 151n a násl. o. z. a dle ust. § 1257 a násl. NOZ.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku zamítl. Na tuto věcnou vadu žaloby přitom nebylo možné žalobce upozornit, neboť podle ust. § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, v tomto případě by se však jednalo o nepřípustné poučení o právu hmotném.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud výrokem II. dle podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).do 31. 12. 2024. Podle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a. t. se za tarifní hodnotu při určení práva k nemovité věci považuje částka 50 000 Kč. Dle ust. § 7 a. t. tedy základní odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč.

22. Advokátka vyúčtovala a odvolací soud přiznal celkem 11 úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 14. 12. 2022, návrh na doplnění dokazování ze dne 12. 6. 2023, účast na jednání dne 17. 7. 2023, účast na místním šetření dne 25. 10. 2023, účast na jednání dne 13. 11. 2023 přesahujícím dvě hodiny, a dále účast na jednáních konaných dne 12. 2. 2024, dne 17. 6. 2024, dne 14. 8. 2024 a dne 14. 10. 2024. Ke každému úkonu náleží dle ust. § 13 odst. 4 a. t. také paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH se sazbou 21 %, když advokátka je plátcem této daně, za řízení před okresním soudem činí 45 254 Kč.

23. Za řízení před odvolacím soudem náleží žalované náhrada zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 5 000 Kč a dále náklady právního zastoupení sestávající ze dvou úkonů (podání odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 7. 5. 2025).

24. Podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) a. t., ve znění od 1. 1. 2025, se za tarifní hodnotu při určení práva k nemovité věci nově považuje částka 113 000 Kč, dle ust. § 7 a. t. tedy základní odměna za jeden úkon činí 5 620 Kč. Ke každému úkonu právní služby dle ust. § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, náleží advokátce rovněž paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. Náklady zastoupení žalované v odvolacím řízení tedy včetně DPH činí 14 689,40 Kč. Vynaložení jiných nákladů v odvolacím řízení (např. cestovné či náhrada za ztrátu času) žalovaná (její zástupkyně) ve stanovené lhůtě (3 pracovní dny od konání jednání odvolacího soudu dne 7. 5. 2025) nedoložila.

25. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že žalované nepřiznal náhradu za (advokátkou ani neúčtované) nahlížení do spisu ze dne 18. 5. 2023, neboť následovalo po vyjádření k žalobě a žádosti žalované o odročení jednání, nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady. Totéž platí o doplnění důkazních návrhů ze dne 4. 7. 2023, když v předchozím účtovaném a co do nákladů přiznaném návrhu na doplnění dokazování ze dne 12. 6. žalovaná neuvedla, k jakým konkrétním skutečnostem mají být navržení svědci vyslechnuti. Doplnění těchto údajů tedy nelze považovat za další úkon, resp. účelně vynaložené náklady.

26. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalované, lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty k plnění.